Používáme cookies. Více informací zde. OK

Ztrácím samu sebe a už nevím jak dál

akrtasek
6. pro 2014
Ze začátku bych měla říct že jsem jedna z vás více jak 3 roky. Jsem denní návštěvnice této stránky a právě snad proto chci v tomto případě udržet anonymitu. Je mi 32 let jsem matkou 3 leté dcery a s manželem jsme spolu skoro 6 let.Žijeme si vcelku krásný a poklidný život v domě za Prahou. Avšak... jsem tu celé dny sama, nemám žádnou kamarádku, jen ty od kterých mě dělí 100 km vzdálenost.Manžel ráno na půl 9 odjede a okolo 19 hod. se vrací. Starám se o dceru, mám pár pracovních schůzek ale to mi nestačí.
trpím 3 rokem na deprese, na které se i léčím, Hromadím v sobě bolest, výčitky,ublíženost a pak to jednoho krásného dne ve mě praskne a je hotovo....pláč,křik,sebelítost,výčitky a myšlenka na smrt, která je pro mě vysvobozením- úlevou -tichem........ vím že ublíží, ostatním ale nemohu již tak to žít.... pottřebuji přátelé, rozptýlení, moci se někomu svěřit....... můj muž je senzační - gentleman,milenec,otec,vysoce postavený manager....... ale není to kamarádka, ženská
a tak se utápím v lécích na spaní a ve vzpomínkách na svůj dřívější život....... má smysl takhle přežívat ?
nynus
6. pro 2014
ano mas protoze mas skvelou dceru ktera te miluje a k zivotu te potrebuje a dale muze co takle nejaky sport konicek,vylety do prirody odreagovat vypnout nehromadit to v sobe
lenkavd
6. pro 2014
@akrtasek proč se nevrátíš na plný úvazek do práce? Nějakou kamarádku by jsi tam jistě objevila, přišla na jiné myšlenky... A kamarádky se dají najít i jinde 🙂 Neboj, to bude dobrý.... Nemá smysl přežívat, musíš něco změnit, jinak to bude jenom horší....
tarra27
6. pro 2014
@akrtasek ma to smysl....mas dítě a to si nezaslouží přijít o mámu i kdyby trakare padaly.....proč muži vycitas? Ublížil ti někdy? Nápis klidně do zpráv.....já jsem v cizině s manželem i dětmi a někdy taky bulín,stýská se mi po ČR.....ale věd ze děti i manžel je nejvíc....a kamosku sezenes neboj....škoda ze nebydlis blíž me 😉
tarra27
6. pro 2014
A přesně chce to změnit věci jinak než byli do ted....
abalajda
6. pro 2014
Měla jsem neco podobného,na léky tedy nedošlo,ale prostě jsem se zatla a našla si práci,dostanu se mezi lidi,na dceru mám sice méně času,ale vždycky každou volnou minutu trávím s ní a vsechny špatně myšlenky rázem zmizely,ani na ne vlastně nemám čas,buď jsem v práci nebo doma,sice sama s dcerou jako předtím,protoze přítel jezdí do prace v šest rano a vrací se po jedenácté v noci a teď,co chodím do prace,děláme proti sobě,takže se vidíme jen večer,ale i tak.... Zachránilo mi to zdravý rozum....
ladyhacek
6. pro 2014
Někdy si také říkám, že mám všeho plné zuby.... Moje rozptýlení je čekání na miminko tak se vždy snažím myslet na něj a uklidnit se. Přátelé také nemám a chybí mi to. Mám spíše známé............. Měla jsem na škole na kamarády vždy smůlu buď jsem se odstěhovala já nebo oni a pak jen ten kontakt jednou za rok a pod. Někoho blízkého na pokec nemám.

Myšlenky na smrt teď nemám, ale na střední jsem měla. Jen jsem si říkala jak bych tím ublížila ostatním a že to zvládnu. A zvládla> už jen to, že o tom člověk mluví pomáhá. Já byla u jedné naší známé co dělá Kineziologii (jestli jsi o tom slyšela-odblokuje tě to-ale je to drahé-přesně nevím)

p.s. pokud budeš mít zájem napiš do IP bydlím kus od Prahy, ale nevím kterým směrem ty 🙂
pabka
6. pro 2014
A proč nemáš žádné kamarádky? Stěhovali jste se? Vyraž si nějakou najít, vím, bez kamarádek to musí být strašné, sama vím, co pro mě znamenají a jak je potřebuji, tak zajdi na cvičení s dětmi, tam se třeba seznámíš, slyšela jsem i o seznámení na inzerát na různých serverech pro maminky....? Zajdi cvičit, třeba i tam se seznámíš...? Ráda bych Ti pomohla, ale nevím jak, vím, jak psychika dokáže potrápit... Ale uvědom si, jak moc tě potřebuje dcera a jak by jí bylo bez tebe a v životě bez mámy...
nonacek
6. pro 2014
@akrtasek vyhledej rychle odborníka....✌ přeji hodně štěstí. PS.jednou s Tvé dcerky ti vyroste kámoška.....
melodygirl
6. pro 2014
@akrtasek Myslím, že by to chtělo ZMĚNU léku, nebo i psychiatra. Rovnováhu najdeš u sebe, ne jen díky kamarádkám. Co popisuješ je poměrně běžný stav, denního režimu rodin, to že máš dceru a úžasného muže je velký dar, myslím, že mnoho žen by po tomto toužilo. Snaž se především pro ně, protože, kdyby tě ztratili, byla by to pro ně krutá rána. Já se například léčila z chronického onemocnění po porodu dcery a bohužel jsem nenašla u svého manžela zastání, pouze "posměch", když to tak shrnu. Byla jsem na to sama a jen díky svým rodičům jsem to zase zvládla, trvalo to přes rok. Je potřeba opravdu začít jednat, co se týče kvalitního psychologa, psychiatra, jsou i alternativní možnosti, které dobře fungují na různé psychické stavy. Je to jen momentální stav tvé mysli, až budeš za tím, tomu věřím, nepochopíš svůj nynější(bývalý) stav. Zařiď malé kroužky, výborná je angličtina pro batolata, yamaha kurzy a tam najdeš žen, s kterými dříve nebo později navážeš kamarádství. Držím palce, prošla jsem si tímto již dávno 🙂
xsenova
6. pro 2014
@akrtasek prid ma pozriet. Byvam v Prahe a tiez sa casto nudim. Mam 2 rocnu dceru.
xiaomara
6. pro 2014
Tvůj příspěvek je zoufalé volání o pomoc, měl by ho vidět manžel aby věděl co se Ti honí hlavou když je pryč, miluje Tě záleží mu na Tobě i dceři, ty si díky své nemoci nejsi schopna určité věci uvědomit ani jejich důsledek ale on ano, svěř se mu dokud je čas musí Ti pomoci, nemůže se k vám třeba na určitou dobu nastěhovat maminka? Přijet kamarádka na víkendový oraz? Nesmíš být sama se svými myšlenkami. Mysli na to že jsi maminka a prostě musíš bojovatt, maminky musí i když nemají sílu...držím pěsti....začni to řešit, opři se do toho, bujuj protože musíš a vyhraješ !!!!!
xiaomara
6. pro 2014
@xsenova Novidíš to je slovo do pranice hned tu jedna kamarádka je co říkáš 🙂
pavlapl
7. pro 2014
Úplně ti rozumím také mám občas černé myšlenky a to nejsem sama chlap je věčně doma ale buď spí nebo si hraje na PC a stejně mě neposlouchá. Kamarádky mám ale žádné nevěřím a nedokážu se nikomu svěřit. Žiju jen pro své děti. Kdybych je neměla tak už bych to skončila. Mé děti jsou mi vším.
aklin
7. pro 2014
Sice děti ještě nemám, ale plně ti rozumím. Na deprese se taky léčím, měla jsem úplně stejné pocity jako ty. Taky žiju ve městě, ve kterém nemám žádné přátelé, trávím čas sama, protože manžel přijde k večeru. Věřím, že se ta situace zlepší. Ono je důležité věřit, že to zvládneš. To si říkám pořád a celkem se mi to daří. Takže hlavu vzhůru a nenech se tím ovládat, mysli na to, že máš dceru, to je smysl života. 🙂
evulina77
7. pro 2014
@akrtasek najdi si dobrého psychiatra a začni to řešit. Dej malou do školky (klidně i do soukromé) a začni řešit svůj život. Jsi typická "zelená vdova", ale nemusíš to brát jako nutnost. Najdi si práci, která by tě bavila. Pokud je manžel vysoce postavený manažer, nemusíš počítat peníze a tudíž můžeš pracovat za malý plat a třeba i na částečný úvazek, případně jako dobrovolník. Nebo začni studovat (třeba si udělat státnice z nějakého jazyka apod.). Nejhorší je se tvářit, že je vše ok, jíst prášky bez předpisu a časem přidat i alkohol. Tak se ti může stát, že se probereš za pár let a zjistíš, že jsi o všechno přišla. Nechci ti taky říkat hlavu vzhůru, bude líp apod. Jsi ve vážném ohrožení života a bez tebe se z toho nevyhrabeš, musíš zabojovat. Nic není zadarmo a asi to bude i bolet, ale musíš udělat aktivní krok k tomu, aby bylo líp!!!!!!!!!!!!!!!
citun
7. pro 2014
Rychle do práce a mezi lidi!
kukuss
7. pro 2014
Nebo bych zkusila jinou cestu, léky na deprese obvykle jen deprese potlačují a oklamávají mozek, nic neléčí. Nejlepší cesta je začít u sebe, najít někoho, kdo se zabývá alternativní léčbou, pomocí, kdo vám skutečně pomůže, najít si koníček, zábavu. Třeba něco vyrábějte, malujte, nebo se jen procházejte, najdete si i s prckem něco, vás bude bavit. Běžte mezi lidi, sedět mezi zdmi nic neřeší, ba naopak 🙂 Vím, že to pro vás ted moc těžké, ale zkuste se na sebe v zrcadle usmívat každý den. Říct si co hezkého jste za en den udělala, teba upekla bábovku pohrála si s dětátkem, hodila psovi balonek, začněte u maličkostí. Ty tvoří náš život 🙂
lrg
7. pro 2014
A proč je takový problém si najít kamarádku? Máš velké dítě, určitě auto, tak jezdi do Prahy, do dětských center, na cvičení, je toho spoustu, pokud nejsi protivná nebo nafoukaná, určitě se s nějakýma babama seznámíš 🙂 A manžel nemá žádné přátelé, s kterými byste se stýkali?
akrtasek
autor
7. pro 2014
VŠEM bych chtěla poděkovat za reakci na mou zprávu. Některé se ptáte proč nemám kamarádku....co bych tak na to odpověděla..prostě nejsem ten typ co se seznámí ve frontě u lékaře nebo tak něco. Když jsem byla mladší měla jsem fůru známých ale kamarádky 2 a ty mi zůstaly, ale obě mají své rodiny. vídáme se párkrát do roka,1x měsíčně si zavoláme ale už to není to free kamarádství, kdy jsme chodily denně na kafe a dlouhé hodiny probíraly předchozí víkend. A tady kde bydlím jsou už "skupinky" maminek udělané a nevím nebo vím ale je mi hloupé zeptat se zda by mě mezi sebe vzaly.... neumím to. Manžel má také kamarády, ale jak má každý svou rodinu, job, tak se vidíme 2x ročně na gardenparty. Všechno je tak neosobní...dokonce teď i nerada chodím nakupovat - běžné nákupy, jídlo drogerie apod. nechce se mi mezi lidi. Nejraději bych byla celý den sama v posteli, ticho, stažené žaluzie ....to je pro mě ted ideální den. vím, je to hrůza. Ten kdo mě zná z dřívějška by asi neuvěřil...byla jsem živel... zábavná, akční, tenis, kolo, lyže ... a ted je mou největší starostí co večer uvařím a jestli mi ten den uteče rychleji a já si budu moci dát sprchu a zavřít se sama v pokoji...práci mám jsem manažerka, takže kontakt s lidmi úplně nevypouštím. Ale nemám kamarádku se kterou bych byla na jedné vlně... zájmy,témata k rozhovoru, stejně staré děti, jednu jedinou ženskou se kterou se dá normálně promluvit aniž bych se za pár dní ve večerce na mě prodavačka nekoukala jak na cvoka
konidana
7. pro 2014
@akrtasek úplně tě chápu, se seznamováním to mám dost podobně, a když jsem byla s dětma doma, tak jsem se taky vyhýbala lidem. Nechodila jsem do krámu, když to nebylo nutné, normálně jsem se bála nastoupit do práce. Mezi tolika lidmi jsem se necítila dobře. Ale přesně to jsem potřebovala. Zase nastoupit do práce. Vytáhlo mě to z deprese. Byla jsem jen párkrát u psychologa a léky jsem nebrala. Ale byl to mazec. Kdybych po 3 letech doma (zbývající 2 roky byl s dětmi muž) nešla do práce tak se fakt zblázním. Chce to se nějak odregovat. Klidně sama se jít projít proběhnout, cokoli... Cvičení nebo fyzická aktivita jsou nejlepší. Prostě se vyřádit jako za mlada-ať si ti okolo myslí co chtějí😃
nadja73
7. pro 2014
@akrtasek ...tak jeste, kdyz uz tu jsi na MK dlouho, tak opravdu tu nenajdes kamaradku, s kterou jsi na stejne vlne, za kterou by jsi mohla o vikendu jet? urcite treba ve stejnem TP narozeni dcery bys nasla stejnou krevni skupinu. Mozna si tim nejsi jista, ale zkus to. Navrhni, abyste si daly sraz v Praze, treba i bez deti. Vetsina sem chodi, ze treba nema takovy osobni zivot, tady si dobre pokeca a treba zrovna narazis na tu pravou, ktera je na tom podobne. Ja osobne jsem taky byla a byvam na dne, nebudu rikat, kde jsem uz mohla byt, ale stacilo jen, abych se tu lehce o tom zminila v IP mym MK kamaradkam a ony me z toho vytahly. Mam tu 2 holky, za kteryma bych jela hned, jen, kdyby to slo. Bohuzel jsou obe na Morave. Pokud mas da se rict vsechno a chybi ti jen pokec s kamaradkou, tak tady na MK mas strasne moc moznosti. Zkus to, urcite nejakou spriznenou dusi najdes a nebran se tomu. 😉
lenicka07
7. pro 2014
@akrtasek Jen jsem tě chtěla uklidnit, že to na MD není samá šťastná, naplněná matka... občas určitý pocit deprese mívám, vlastně nevím proč. Celkově mi jakoby nic nechybí, ale připadám si odtržená od lidí, od reálného života, taky se mi moc nechce do města mezi lidi, strašně zapomínám věci které byly před MD. Jsem s dětmi šťasná, ale prostě mi něco chybí, možná proto že je všechno tak stereotypní, že si připadám nedoceněná atd. Kamarádky by i byly, ale dost chybí čas, návštěvy jsou s dvěma dětmi komplikované, děti bývají trochu nemocné, tak nechci někam tahat bacily... Prostě pořád něco 🙂
Kdybys chtěla pokecat, vypsat se ze všeho atd. klidně písni IP....
bbn
7. pro 2014
@akrtasek a kde zhruba teda bydlis? Ja ted ziju 350 km od puvodniho domova a kamaradek z detsvi, nejakou dobu jsme zili v Praze,kde jsem mela kolem sebe nekolik kamaradek mamin,se kteryma jsem byla v kontaktu temer denne skoro 3 roky. Minuly rok jsme se prestehovali do domu,kousek od Prahy a taky jsem tu cele dny zavrena s mladsim ditetem, synem,se kterym jeste rok budu doma. Kamosky,resp.sousedky tu mam 2, ale vidame se sporadicky a kdyz,tak spise vecer. Takze ted zalezi kde bydlis,protoze si myslim,ze bychom se mohli vidat,pro mne neni problem se na cely den sbalit a autem dorazit,stejne tak jsou vitany navstevy. Takze?
tichackova
7. pro 2014
@akrtasek Sednete s dcerou do auta a dorazte🙂
amanda2014
7. pro 2014
@akrtasek Ahoj, přečetla jsem si tvůj příspěvek, který je velkým voláním o pomoc... jsi hodně statečná, že si dokážeš požádat o pomoc! Jsi silná, jinak bys to nikomu ani nepsala ani neříkala... Tyhle stavy nejsou nic neobvyklého...ale nemusíš s nimi žít, je možné se jich zbavit, navždy a žít šťastně a spokojeně. To, že se takhle cítíš i to, že nemáš kamarádku má svou příčinu, a není to neměnný stav... mohla bych vyprávět. Pokud tě zajímá, co se s tím dá dělat, napiš do zprávy. Ráda poradím,pomůžu, drž se 🙂
anatanka
8. pro 2014
@akrtasek Ne nadarmo jsou "zelene vdovy" v zebrickach na prvnim miste mezi alkoholickami a zenami trpicimi depresi. Na jednu stranu podobne pocity zaziva spousta zen v dobe rodicovske dovolene. Byla jsi zatim z velke casti omezena dcerou - co se tyka prace a vlastnich zajmu, ale s nastupem dcery do skolky a pak do skoly se situace zmeni a budes si moci i ty sama najit nejakou naplnujici cinnost, ktera te vytrhne z dennihpo stereotypu a "nicnedelani".
Na netu se urcite da najit spousta podobne postizenych zen 🙂 , tak se zatim, dokud jste jeste na RD spojte a vyrazte ven. Zima je dlouha, ale je i spousta aktivit, co se daji delat uvnitr.
Ja byla na malou taky sama v domecku za Prahou bez pratel a taky me ten zivotni styl docela ubijel, ale nemela jsem ani dobre fungujicic vztah s manzelem, coz ty mas. Soustred se na ty hezke veci, tezko se to radi, ale zkus si vazit toho, co mas a jak se vlastne dobre mas 🙂
duvi21
8. pro 2014
Muj pritel prisel o otce, ktery spachal sebevrazdu a dodnes tim trpi chvilema opravdu moc. Mozna, ze se z tohoto traumatu nikdy uplne nedostane. Kdyz jsem ja sama mela tezke deprese a nemela chut zit (ver mi, vim, ze je to neco hrozneho), myslela jsem na to, ze bych stejne trauma zpusobila svym dceram. A v tu chvili jsem vedela, ze i kdybych mela lezt po ctyrech a nemluvit a nic nedelat, nevzdam to, protoze tohle jim proste neudelam. Zkousej vse mozne a kdyz nemas silu, tak si odpocin, ale porad si opakuj, ze to nevzdas. Kvuli dcerce. A najdi pomoc, sama na to byt nemusis, i kdyz nemas chut s nikym mluvit a pritom se citis zoufale osamocena, zkus proste mechanicky domluvit schuzku s nekym, komu budes schopna aspon zcasti se sverit. At delas nejake krucky ke zmene. Neboj. Myslim, ze nemas co ztratit, muzes jedine ziskat. Zalezi to na Tobe a my zenske jsme daleko silnejsi, nez si vetsinou myslime. Nevzdavej to!!! Vzdat se muzes vzdycky, to se vzdy da odlozit, ale vzit zpet uz to nejde.
lenka5731
8. pro 2014
@akrtasek pokud se s depresemi léčíš a máš pocity, jaké popisuješ ve svém příspěvku (stojíš na hranici života a smrti a smrt ti přijde jako vysvobození), tak rychle k doktorovi. Změní ti léky, dávkování nebo udělá jiné opatření. Je to vážná věc a nemyslím si, že by se to "samo" zlepšilo nástupem do práce, koníčkem nebo novou kamarádkou (kór když stejně nejsi ten typ, co si přátele najde i ve frontě v masně). Drž se.
sulemina
8. pro 2014
měla by jsi si uvědomit co MÁŠ ne to co NEMÁŠ,
+ milující manžel
+ zdravé dítě
+dobré zaměstnání
+bez existenčních problémů
deprese je třeba léčit, to každopádně, hodně štěstí, ale ty ho vlastně máš, aniž by sis to uvědomila, je třeba vyhledat léčbu která zabírá
sulemina
8. pro 2014
nikdo v životě nemá všechno a ty řeším nějakou blbou kamarádku, prosím tě, když máš báječného muže a dítě, co by která za to dala, když máš pracovní schůzky v Praze, objednej se na léčbu, zajdi na masáž, bazén, užij si ten den, p.s. vím, co to jsou deprese, užívám antidepresiva, když člověk bojuje, vyhraje nad touto nemocí, ale chce to aktivitu a to já dítě nemůžu mít, manžel byl dva roky bez práce atd...

Sem začni psát odpověď...

Odešli