Ztrácím samu sebe a už nevím jak dál

@akrtasek tak jak je?
já myslím, že nejlepší by bylo přestěhovat se a najít si kamarádky, i kdyby to bylo přes Facebook pro začátek... vyrazit na cvičení, na procházku apod...
že Ti ruply nervy na manžela, to chápu, jsi na konci sil podle toho co píšeš... je potřeba s tím něco dělat... samo se to nezlepší 😔
ale někdy má člověk jen takové špatné období a nejlepší je to moc nehodnotit....
záleží jak silné ty pocity jsou, ale pokud pomýšlíš na smrt jak jsi psala, tak to nebude jen nějaká dočasná únava apod. a řešila bych to u doktora a určitě si sednout doma, na férovku říct jak to je a požádat o podporu - změnit věci tak, aby se Ti trochu ulevilo.... držím moc palce!!

teda to je mi moc líto, že máš takové myšlenky. máš zdravé dítě a skvělého chlapa a stejně takto černé vidění? já musím říct, že co jsem matkou, tak ať je jak chce špatně, tak tyto myšlenky už nemám. prostě se pro mě děti staly důvodem, proč žít a bojovat. a to se teda o svém muži až tak krásně vyjadřovat nemohu a pryč bývá mnohem více než ten tvůj. taky mi chybí doba, kdy jsem vypadala jinak, žila jinak, měla přátele, nápadníky, chodila se bavit...bývá mi na toto téma dost smutno. ale zase mám jiné "věci". je fakt, že mi taky chybí ta blízká kamarádka. to tlachání o všem a o ničem, pařby, výlety...čas, děti, práce, rodiny...nás rozdělily ☹ a je to škoda. s rodinou už takto žít většinou nelze. ale i tak je má odpověď na otázku, zda má smysl takto přežívat...ANO! máš muže, který tě miluje a hlavně...máš DCERU a ta za to stojí! copak není jiné východisko? pracovat na sobě, chodit víc mezi lidi, seznámit se, zpřátelit? já vím, že už to není tak snadné jako na škole, ale nemožné taky ne 😉 nadpis zní "ztrácím samu sebe", tak se zkus zase najít, třeba v něčem úplně jiném, novém...chyť to a nepouštěj!

přečetla jsem si tvé příspěvky a máš můj obdiv. máš závažnou nemoc a opravdu se s ní snažíš bojovat. bereš léky, když je ti mizerně, vyhledáš pomoc odborníka, dokonce jsi našla odvahu se svěřit tady a navrhnout seznámení těm, co žijí poblíž...fakt klobouk dolů. nejsi vůbec ztracený případ, jen to nevzdávej! 😉 pochopila jsem, že největší problém je pro tebe fakt ta blízká přítelkyně. ta vrba, opora, někdo na starosti i radosti...to rozhodně chápu. trpím tím stejným. i když nejsem úplně sama, tak vlastně jsem. teď se nám třeba pořád střídají dětičky s nemocemi, takže se vlastně nevidíme i dlouhé týdny a to kamarádství pak prostě nemůže být takové jako na škole nebo v práci, kdy jsme se viděli denně. toto je taky jedno z mých velkých trápení. u mě udělalo hodně i časté stěhování. a čeká nás další ☹

Bohužel mám kamarádku, která se léčí na deprese už dlouho a těhotenství a dítě její stav hodně zhoršilo, má stejně jako ty milujícího manžela, který jí moc pomáhá, ale vim, že někdy to prostě nejde. Přesně jako ty mívá stavy, že nechce a nemůže vstát z postele, o malou se musí postarat manžel, ač jsem se snažila být jí nablízku, volat a vytahovat ven, vím, že to moc platné není. Pomáhá jí v těchto stavech pouze odborná pomoc, změna medikamentů...Určitě to není jen o tom, že ti chybí kamarádky, ale danou věc to asi dost zhoršuje...Kdo nezažil a neviděl ve svém okolí, nepochopí...Nic si nevyčítej, je to nemoc, nic co bys měla umět zapudit, nejde zatnout zuby a vydržet to..Je dobře, že chodíš na terapie, věřím, že je to těžké, ale také věřím, že to zvládneš, už kvůli malé, která tě potřebuje a dlouho ještě potřebovat bude...A řeči, že by si tě nepamatovala? Sama víš, že je to hloupost, při každé blbé besídce a každém zážitku by v duchu přemýšlela, jaká je škoda, že tam nemůže mít maminku...Hlavu vzhůru, bude to boj, bude to trvat, ale zvládneš to...Klidně napiš, já sama jsem našla na MK spoustu spřízněných duší 😉

@lvicek2000
@blahova_andrea
ahoj holky, děkuji za podporu , není to lehký ale už je líp.....doufám že už krize nepřijde..

Deprese se samy nevyléčí. Je třeba se svěřit do rukou odborníka. Mám ve svém okolí několik lidí, kteří život ukončili sami z důvodu deprese a tím opravdu trpí jejich rodiny. Prosím zamyslete se nad tím a hledejte pochopení u odborníka. Píšete, že nejste seznamovací typ, tak když to víte a zároveň vám to život neulehčuje, tak zkuste s touto vlastností bojovat a přemoci samu sebe. Prostě skočte do toho po hlavě a změňte svou životní filosofii. Za čas budete vše vidět jinak.

Doporučila bych opravdu dobrého psychologa. Psychiatři spíš dávají prášky, terapie moc nedělají. Někdy to tedy ani bez nich nejde. Chyba je ve Tvém negativním způsobu myšlení, ale HLAVNĚ SI TO NEVYČÍTEJ!!! Většinou je to již od dětství. Též jsem to měla, panickou poruchu, obsedantně-kompulzivní poruchu a občas i ty depresivní myšlenky. Pořád se musím snažit víc než "většina" myslet pozitivně, ale strašně mi pomohla psychoterapie, výrazně se mi ulevilo již po 3 návštěvách, po půlroce byl ze mě doslova jiný člověk. Beru nyní i homeopatika (mám to spíš kvůli pleti, ale ono to je tak nějak na všechno, jen ne každý tomu věří). Ale i kdybys musela brát antidepresiva, stejně je základ dobrý psychoterapeut. Může se Ti strašně ulevit, najednou půjdou věci, které doteď nešly. Musíš ale sama chtít to změnit. Moc Ti držím pěstičky 🙂)))).

tak jsem vše prolítla a vidím, že snad není zas tak zle, tak mám radost 😉 je dobře, že to řešíš s odborníky, i tu psychoterapii si dávkuj podle sebe, někdy je toho moc najednou, vím, že nejhorší bylo, když jsem po roce psychoterapie přišla na to, že vlastně nemám ráda sama sebe. To jsem byla týden fakt téměř v depresi, ale pak mi došlo, že mi vlastně nic nebrání v tom začít se mít ráda, ne hned, ale tak nějak postupně 😉 a že už vlastně to, že to řeším je dobrá cesta 🙂))) určitě to půjde, cítím z Tebe veliké odhodlání. je jasné, že poslední dny nebyly veselé 😢 ale ber to tak, že teď už bude jen a jen lépe! Jo a ještě mi pomáhá říct si - ok, dnes mám hrozný den (a to někdy fakt mám, asi před měsícem se mi po hodně dlouhé době stalo, že mě přepadl obrovský záchvat panické úzkosti, snad i napůl s depresivními myšlenkami, že jsem nebyla schopná málem dovézt oběd manželovi do práce, musela jsem zastavit v lese a vydýchat to. Nejvíc mě posunulo, že jsem z toho neměla výčitky, ale přijala to tak, jak to přišlo 🙂 a pak už jsem zas byla lepší a lepší den ode dne). Nesrovnávej se s ostatními, co všechno umí/dělají - Ty jsi jedinečná a skvělá, že takto bojuješ, i když to nemáš lehké a pro svou dceru jsi ta nejlepší maminka :-***

@akrtasek Cenu to určitě má. Máš krásný život, jen si to uvědomit - dcera, muž, bydlení... Co k tomu jen přidat něco, abys nebyla pořád tak odříznutá od lidí - práce/kolegové, koníček/noví lidé, nové seznámení/kamarádky... Deprese jsou nepříjemná nemoc, chápu, jestli nepomáhají prášky, zkusila bych viměnit psychologa/psychiatra, najít alternativní způsoby léčby - jsou. Máš-li prostor pro černé myšlenky, máš i prostor pro hledání, zkus změnit směr své pozornosti.

Ahoj,drz se a jsme maminky z prahy vychod. Pokud chces napis a neco vymyslime. Evca

@akrtasek Ahoj berunko, jak je? Jak se cítíš? Moc zdravím 🙂

@xiaomara ahoj, už je lépe, doufám, že to vydrží. každý týden mám terapii u psychologa a koncem měsíce jdu znova k psychiatričce
v týdnu jsem se sešla s jednou z vás a fakt mi to pomohlo 🙂 myslím že jsme stejná krevní skupina...
možná že se to někomu bude zdát jako fráze, ale nebýt tady vás holek z MK, které mě podržely, tak fakt nevím... moc mi to pomohlo, vaše podpora a názory, rady... ještě jednou děkuju

@akrtasek Doufám, že je Ti už líp, já mám podobné stavy, chodila jsem k psycholožce a tehdy mi to z nejhoršího pomohlo, bohužel se to vrací. Mám se dobře, nic mi nechybí, měla bych být šťastná, ale nejsem. Našla jsem si jiného psychologa, tak se tam objednám a snad se mi ulevi.

ahoj holky, jsem tu po delší době znovu, začalo se to lepši, ale ted si připadám jak na kolotoči, jak na horské dráze, chvilku super a pak přijde den jako ten dnešní a do hlavy se mi vrátí ta myšlenka na věčný klid a samotu, ticho, žádná pravidla, žádný stres.... prostě jen klid. znovu na něj myslím.
@xiaomara
@johy80

@akrtasek Ahoj tiež som na tom občas podobne ako ty . Bývame na samote a ešte k tomu som Slovenka v Čechách asi 700km od domova. Už som tu 8 rokov a tiež nemám žiadnu kamošku ktorej by som mohla kedykoľvek zavolať alebo vyraziť atd. Ale teraz to je docela dobre, cez zimu som chodila občas do práce a teraz som začala behať 🙂

@olusik87 jo sport je fajn odreagování,,,,,,,,,,)
nicméně je mi na hovno,potřebuji kamarádku vrbu, co mě vyslechne a nebude si o mě myslet že jsem pošuk a nebude to roznášet jako horký drb

@akrtasek presne, a hlavne drzat to v sebe je na prd , ale premaham sa , ze co , hovorim si , co mi nato povedia , ze si zato mozem sama

Já tu taky dlouho nebyla a bereš něco? Třeba na uklidnění? Konzultovala jsi to nakonec s někým?