“Kdo bude pěkně kreslit, dostane bonbónek.” Věřte nevěřte, jednou nabízeli mým dětem bonbón i u zubaře!

A tak máme všichni už od dětství v podvědomí uloženo, že sladké = dobré. Přejeme si sladké sny, říkáme, že máme sladké děti. A když si dáváme něco dobrého na zub, no je to snad něco dobrého na zub??

Cukr je takový trojský kůň: dobře chutná, ale jakmile se dostane dovnitř, podporuje záněty všeho druhu, oslabuje ledviny, zvyšuje riziko rakoviny (!) a mnoho dalšího. Polaskejte se se šíleným seznamem stosedmnácti položek.

Proč se tedy při vší té osvětě cukrem ládujeme mnohem víc než naši předkové?

Odpověď je jednoduchá. Cukr je droga a to velmi, velmi levná droga. Možná se vám slovo droga zdá přitažené za vlasy. Mrkněme se tedy na to jak cukr v našem těle funguje: uvolní do našeho mozku dopamin, takže se cítíme jako v rauši. Hladina krevního cukru vyletí do výšky, cítíme příliv energie. Tělo ale ví, že to není v pořádku a uvolní inzulin, aby hladinu cukru zase srovnalo tam kde má být. Sladké mámení opadne a s ním dorazí i únava, apatie nebo podrážděnost. Samozřejmě bažíme po dalším cukru! (a nemusí to ani být v podobě sladkostí, často nám stačí prostě se naládovat čímkoli).

Tak a teď přestaňte číst, zavřete oči a zkuste si poctivě říct jak se cítíte předtím než se vrhnete na něco sladkého…… ?

Nádherná mandala od mé kamarádky, kterou si dovolím sdílet 🙂 Vzpomněla jsem si dneska na tuhle kresbu, protože mi dává pocit síly a toho, že je možné opravdu naprosto cokoli. A přesně tak se teď cítím, krásná volnost 🙂

Je moc důležité naslouchat tomu jak se má naše duše - a podle toho se chovat 🙂 Nečekat až si duše už neví rady a potlačované napětí se projeví nemocí, úzkostí, agresí, apatií nebo třeba tím, že nám chybí ta pravá radost ze života. Proč přehlušujeme svoje pocity neustálou činností? Je dobré se jen tak zastavit a zapsat si jak se cítíme, psát volně co nás napadne, nejlépe ráno hned po probuzení, kdy jsme ještě v hladině alfa. Když máme přes den pět minut klidu, jen tak si lehnout a dýchat. Jak se mám dneska? Zastavit se uprostřed rozhovoru a všimnout si jak nám je.

I když máme doma menší děti, nejdřív je potřeba nasadit pomyslnou "kyslíkovou masku" sobě, pak teprve jim.  Často totiž míváme chuť raději řešit životy ostatních (dětí, manžela, rodičů, kamarádek, kolegů) - tahle nespokojenost s okolím nám ale ukazuje, že se potřebujeme postarat o svůj život.  Je to povinnost vůči tomu člověku, se kterým trávíme celý svůj život, každou minutu....

V mnoha učeních se říká, že oddělenost je iluze. Možná už jste na to taky narazili..

Mně to kdosi řekl poprvé před asi patnácti lety. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Znělo to tak nesmyslně, že se mi chtělo jen se smát. Cože?? Ten člověk se asi zbláznil!

Uběhla řádka let a já pokorně přitakávám. Životní zkušenost a práce s Bachovkami mi ukázala jak pocit toho, že jsme od druhých naprosto odděleni nám ničí život. Jsme odděleni, tedy s nimi musíme bojovat o prostor a zdroje: lásku… pozornost…peníze…respekt…práci….nebo třeba u rodičů v konfliktu i o děti.

Co si s sebou pak vláčíme ve svém “emočním batůžku”? Velkou hromadu STRACHU. Ale aby to nebylo tak nudné, tak strach se umí převléknout do kostýmu dalších pocitů, které z něho pramení. Zkuste si schválně doplnit:

• Kritika je strach (z) ………..
• Netrpělivost je strach (z) …………………
• Neustálá potřeba něco dělat (workoholismus) je strach (z) ………….
• Slabá vůle - strach (z) ………..
• Nerozhodnost – strach (z) …………
• Výbušnost – strach (z) …………
• Manipulace – strach (z)………..
• Opakování chyb – strach (z) …………
• Upovídanost a soustředění se na sebe – strach ……….
• Soustředění se na minulost – strach ………..
• Nenávist, žárlivost – strach ……………….
• Nedostatek sebedůvěry – strach ……………
• Pocity viny – strach…………….
• Tvrdost k sobě – strach …………………..
• Tvrdost k ostatním – strach……………..

Strach je vlastně naše bezva finta jak se zamotat do toho co se bezprostředně děje tak, že nemusíme řešit nic vyššího, žádné větší cíle.