Zůstat s partnerem kvůli dětem, i když jsem nešťastná?

Zdravím, vím, že rozhodnout se musím sama..nicméně. S přítelem jsem necelých 10let, máme 5ti leteho syna a 8mesicniho. A nyní sama v sobě resim, zda s nim chci nebo nechci být. Tak nějak vím,ze nechci, mám ho rada, ale asi ne za každou cenu. Jenže mám pocit, ze tím zničim svym dětem život a děti jsou pro mě vším!
První roky bylo vše Ok, první syn plánovaný..avšak říkal,ze druhé dítě nechce, ale nikdy neřekl vlastně důvod proč. Finančně jsme se měli dobře, jelikož jsem 3 roky podnikala, tam to ale asi pomalu,ale jistě začalo.
Přítele stvalo,ze jezdím pryč 2x v měsíci do Rakouska, začátky jsem jezdila se synem,protože jsem kojila, od 2let hlídal buďto on nebo babicka s dedou. Většinu času z podnikání jsem si vydělala i víc než on v práci, ale byli chvíle kdy i mene. Za vydělané peníze jsem vždy nakoupila sobě, synovi i příteli (oblečení,drogerie,obuv,apod). Občas jsem zaplatila nákup (jídlo), občas zas něco jiného. Ale bylo vidět,ze mu to vadí, ze furt něco kupuju,ze nesetrim, občas padlo i dej peníze me,já je uložím..ale mateřská na prvního syna, chodila na jeho účet a z cele 3 roky mi z toho nedal ani 1,-Kč, po 3 letech jsem si zazadala a pak cca půl rok chodil zbytek mateřské me na účet. V době,kdy jsem podnikala jsem po něm peníze nechtěla na nic pro nás. Platil si svůj telefon, svou splátku na auto, nějaké pojištění, jídlo, energie, nájem v té době jsme neměli a nyní postu nájem 6.000,-. Nicméně než jsme otěhotněla podruhé, už tak rok jsme měli krizi, druhe dítě za žádnou cenu nechtěl, nechtěl s námi jezdit na výlety s prvním synem, nechce vlastně nic dělat s námi, furt jen to sve. Práce a ve volných dnech chodil hrát fotbal, tudíž volný den pro nás nebyl a pokud ano, tak třeba 2x v měsíci a to byl unavený, takže chtěl odpočívat, věcně, když byl doma, tak jen ležel, Koukal do telefonu, na televizi a to je cely . Na každý výlet ho musím nutit, přemlouvat, někdy se u toho i pohadame..pro me proste des.
Když jsem neplánovaně otěhotněla podruhé, on nechtěl, já ale ano..oznámení těhotenství nevzal, byl na me naštvaný (jakobych si to miminko udělala sama). Trvalo mu to několik měsíců, nakonec to tak nějak prijal, ale šťastná jsem v těhotenství nebyla, kvůli němu. U porodu byl ( oporou mi tentokrat nebyl vůbec, nechtěl mi ani dat ruku), přestože jsem měla hned po porodu nějaké potíže a nevěděli,co semnou..sili me hodinu na sale, jelikož tam bylo velké krvácení, které neslo zastavit, přítel mi po dositi jen řekl,jedu domu..nechápala jsem. Mohl tam semnou dvě hodiny být, tak jako u prvního syna a on radši jel domu, bez nějakého mám vás rad,apod.
Do porodnice za mnou přišel jen jednou s mladším synem a to jsem ho musela “dokopat”. Ostatní dny nic, i když jsem ho o to prosila, aby přišel. Nepřišel..nevím, cele těhotenství, porod, pobyt v nemocnici mám stále nějak v sobě a vším tím mi docela ublížil. Teď u druhého syna vidím, ze o nej jeví zájem podstatně mene, nevezme si ho doma sám od sebe, nejde s nim ven, proste nedělá s nim nic. Ano, kojim, ale vydrzi bez mléka 4h i více, jelikož už papa sám. A přítel se neustále vymlouva, ale já nekojim.
Teď si k práci a fotbalu přibral ještě podnikání, takže na nás nemá čas už vůbec a neustále doma poslcouham jaký je podnikatel, když jsem podnikala já, nepomohl mi, nepodpořil me, nikdy. Ale teď by čekal asi podporu ode me, to se ale plete. Tvrdí,jak bude vydělávat víc peněz, ale o dovoleny slyšet nechce, protože nemá čas a peníze, tohle jsou dvě slova, které slyším neustále..bydlení nám doteď žádné nesehnal, bydlíme v bytě od mých rodičů za úplné minimum 8.500,- s energiemi a i to remcal,ze nebude mým rodičům platit nájem.
Všechno je furt nějaký problém a já si vlastně říkám,proč bych s nim měla být. Nic mi nedává finančně,fyzicky, psychicky..nijak.
Požádal mě o ruku asi 3 roky zpět, o svatbě nechce slyšet, nemá peníze, řekne. Děti mají jeho příjmení, čehož lituji. Jakmile mu řeknu,ze mu sbalim, odsekne mi nebuď trapná, uklidni se a vychladni, neříkám, ze jsem na nej jak milius, ale přijde mi,ze mě nebere vážně a ze si ze mě děla akorát srandu, občas na mě hodí pohled jakoby mi chtěl říct,podívej se jak vypadas s dvě a detma te nikdo nebude chtít, stále mám břicho, ale nejsem žádná machna :D;). To mi také v sestinedeli řekl, tohle břicho ti jako zůstane? Měl několik nemistnych poznámek. No, je toho hodně, není asi reálný vypsat vše. Ale já proste jen nevím kudy,kam. Nechci svým dětem ublížit, rozbit jim rodinu jen proto,ze jsem nespokojena.
.
Rada ho mám, ale to k tomu všemu je holt málo.