Zvládnu vztah s partnerovými dětmi bez základů chování?

@veruuu_kubesovic důvod?

@veruuu_kubesovic
Taky nechapu?

Mám dceru a bezdetneho manžela (teď tedy už ne, už máme už 3 týdny dítě spolu) a přidám pohled na celou věc.
Manžel mi několikrát říkal, že jsem málo přísná. Jenže jeho přísnost je úplně čestná, dcera kvůli ní mnohem víc vlčí, není to typ člověka co by zvládal argument "protože to říkám". A teď už za 3,5 roku vztahu vidí manžel některé věci tak jak jsou, jak jsem mu od začátku říkala. A když jeho táta má podobné nefunkční názory co měl on, snaží se mu vysvětlit, že naše Eliška podle těchhle šablonek vůbec nefunguje. Holt každé dítě je jiné. A na tu naši platí jedině vytycit si naprosto pevné hranice a ty potom laskavě a mile a s vysvětlením, ale nekompromisně vyžadovat.
Aneb bylo by fajn najít klíč, podle kterého fungují zrovna ty konkrétní děti. Drobná nápověda je "at zavře táta když stojí blíž" - ono je to logické a v podstatě funkční, pokud si dotyčný neuvědomuje, že je ve hře pokus o výchovu a nějaké "pro příště". A mě je to povědomé, já v jeho věku bych možná reagovala stejně (záleží tedy i jakým tónem to řekl, ale vůbec to nemusela být drzost, ale pokus o logický argument) ale kdyby mi někdo na to řekl, že mám zavřít abych si to zafixovala a tím zvýšila šanci že to příště udělám správně, šla bych zavřít dveře a ještě bych byla dotyčnému vděčná za dobré vysvětlení situace (jako jsem mnohokrát bývala vděčná mému tátovi, i když třeba po mě chtěl nepopulární věci). Může, a nebo taky nemusí to být zrovna ten správný způsob pro toho kluka 🙂
Další věc co bych ráda napsala je, že u táty výchova funguje cca podobně jako u nás (pár věcí je jinak a co má jeden z nás na salámu druhý řeší, ale na zásadních věcech se shodneme), ale katastrofa jsou obě babičky, které nerespektují nás rodiče. A tím nás přestává respektovat to dítě. Tátu ještě jo, je to dáno jeho situací a taky stylem výchovy. Ale hlavně tím, že je sám. Já když na malou byla sama, taky bylo "můj byt, moje pravidla" a krásně to fungovalo. Ale jak do toho vstoupil manžel, už je těch vlivů prostě moc. A malá zlobí, protože v tom má prostě guláš a zkouší hranice a nemá to jednoduché.
Co pomáhá fakt hodně je, že příjmu její naprosto příšerné chování. Třeba už v 1 roce byla krásně naučená že na zem se věci nehazi, že je má odložit když už tak někam na stůl. No a teď pohazuje věci po zemi, hlavně když přijde od jedné babičky, a ignoruje mě a na ty věci si i šlape a je jí to jedno... A já se můžu stavět na hlavu a domlouvat, prikazovat, řvát... Všechno marné. Taky má tendenci že na ni mluvíme a ona totální ignor. Je jí 5 let, takže posílené tím předškolním obdobím vzdoru a navic posílené narozením sice milovaného bratříčka ale furt je v tom spousta nejistot, navíc se budeme stěhovat do většího, sice ten byt vybírala s námi a její názor měl téměř takovou váhu jako náš názor, a byt se jí líbil, ale zase, spousta nejistot a vidím to i na sobě, že některé dny bych nejradši zůstala a veselé se sardinkovala ve starém bytě. Takže když se do ní vcitim, tak na jednu malou pětiletou hlavu veliký kýbl starostí, to by rozhodilo i větší borce. Takže tím se dostávám k tomu co pomáhá - spousta lásky, pochopení, respektu v co největší koncentraci a co nejčastěji. A pak je ochotná mě poslouchat v těch chvílích, kdy po ní něco chci. Pak je to najednou moc milá, snaživá a pěkně vychovaná (i kdyz tvrdohlavá) holčička. Ono je to sice moje vlastní dítě, ale ten vztah si s ní musím budovat pořád znova. A u cizích dětí? Přijde mi, že to, co jim chybělo a chybí u vlastní mámy je krom výchovy i zájem a projevená láska (obzvlášť jestli děti očkovala proti tátovi, asi extra milující nebude) a jejich táta na to jde vlastně možná hodně dobře. Nejdřív buduje vztahy a až na nich se pak dají budovat návyky. S rozbitý i věcmi člověk zachází opatrně, ale to stejné je potřeba s "rozbitými" lidmi. Jenomže rozbitá psychika není vidět, vidět jsou jenom ty vnější projevy...
Abyvh tedy odpověděla na otázku v úvodu... Rozhodně bych hned nehazela flintu do žita a snažila bych se vybudovat nějaké dobré vztahy s těmi dětmi - a do toho může patřit to, že si sednete, ty se jich zeptáš jak se cítí v cizím bytě a s tím že jejich táta má nějakou novou ženskou, a pak jim řekneš svůj pohled, tedy co po nich chceš a proč to po nich chceš (protože domácnost tak funguje a ať si to dělají jinde jak chtějí, protože je to dobré i pro ně a tobě není jedno jestli si budou házet sami sobě klacky pod nohy (to ideálně dovysvetlit) , protože... Já nevím. Prostě svoje pocity, ale orientované na jejich vnímání světa). Samozřejmě podle toho jak budou reagovat. Na někoho to chce jít domluvou kde je logika, na jiného pochopením a laskavostí, na dalšího jedině direktivnim příkazem. Držím pěsti, ať se Ti povede najít ten správný způsob.
A pujdu proti proudu a myslím si, že ten chlap za to stojí. Protože 1x za 14 dní se snažit valit Sysifovsky balvan do kopce a chtít po dětech něco na co nejsou zvyklé? Všichni kdo mají střídavku vidíme, jak dlouho dětem trvá než se srovnají (u nás když je u tatínka, funguje dost brzy ale i tak zkouší domlouvat v tom, co u nás i u táty je samozřejmé že se dělat bude, treba čistit zuby. Ale když přijde od tatínkovi mamky, srovnáváme ji někdy i týden). To by je srovnal az ve dveřích při odchodu k mámě a pak zase na novo. Navíc zbořit si těžce budovaný vztah? A proč taky? Přijde mi, že on na to jde jako voda, která si jen tak poklidně teče a hladí kameny, a najednou ty kameny začínají být časem kulaté. A jestli dělá právě tohle, tak podle mě to dělá dobře. Podle mě jestli chce(te) na dětech něco měnit, musí(te) je nejdřív přijmout tak jak jsou i s možností, že se nic nezmění. A pak ideálně přidat trochu víc toho kontaktu, a pak i postupně, pozvolna, trochu víc výchovy. Nezahltit ty děti požadavky, ale přidávat postupně. A vybrat si, jestli je to mobil u jídla a nebo umytí rukou po záchodě, to, na čem se bude trvat úplně nejvíc důsledně a ostatní jim třeba nedat tolik šancí porušit. Například já bych trvala na umytí rukou po wc (splachnutí řešila okrajově jen zminkou že je fajn splachnout at to tam nesmrdi, dveře taky dlabat a jen zmínit že lepší je zavřít) a k jídlu třeba nedat příležitost a vzít je třeba do zoo kde se jim něco koupí tam a tam jsou už taky jiná pravidla. A nebo trvat na dvou věcech. A zrovna tohle by se dalo myslím vychovanemu vlastnímu dítěti vysvětlit, že to dotyčný neví a že to po něm budeš chtít až se naučí to jedno co po něm chceš teď. Takže se to nepromiji nikomu. A třeba i vysvětlovat proč to chceš a tak. Ptát se, jaký člověk na ně působí líp, jestli ten po kterém jdou na wc a je čisto, nebo po kterém to tam smrdí. A tak. Ať se děti samy zamyslí.
Ale je to běh na hodně dlouhou trať a děti už jsou ve věku tak trochu na hraně, kdy se návyky budou učit snadno nebo nesnadno. Jako snadnější než u dospělého to bude, ale ne tak jako u malých dětí.
No uvidíš, zatím bych to zkusila a vykašlat se na to dá vždycky.

Já samozřejmě chápu, že to mohlo způsobit více věcí najednou. Moje děti jsou každý úplně jiný a na každého platí něco jiného. Ale moje deti znám a vím co je vzdor a co je smutek z nepochopení. Na druhou stranu mám ve svém okolí dost dětí, jak z rodiny, tak od kamarádek a vím jak to vypadá, když se děti předvádí. A tohle předvádění nebylo. Jim se u nás líbilo - hlavně neokoukané hračky, morče, sedací pytel. Jenže tohle není o bojkotu, to je o tom že fakt nemají ty základy. To mi zkrátka potvrdil jejich otec i babička.

Vím, že za chyby ve výchově mohou rodiče a taky vím, že abych s nimi mohla fungovat a nebát se, jaký vliv to bude mít na mé děti, musela bych investovat mnoho mnoho energie a trpělivosti. Tu já poslední rok směřuji k mým dětem, které taky rozchod nenesli snadno a hlavně, kluk má období nějaké předpuberty a mužská ruka a vedení mu zkrátka chybí.

Zaznělo tady mnoho věcí a samozřejmě nejvíc mi vrtá hlavou, jak to mohl jejich otec dopustit. Sám vidí, že děti nejsou v pohodě, co se týká péče. Střídavku nechce, na to máme stejný názor a to že děti mají mít jeden domov. Aby si je vzal do péče by zřejmě nezvládl, už jen proto, že jako chlap si to neumí představit, co to vše obnáší. Musel by změnit práci, atd…

A upřímně, já jsem ráda že funguji, je nám dobře a občas si i dopřejeme větší výlet nebo dovolenou. Nerada bych se zamotala do vztahu, na který nemám sílu.

Takže díky těm, co přispěli a podělili se o zkušenost být “macecha”

Proč by nezvadl peci když vidí jak vlastní děti jsou ve stavu v jakém jsou střídavku nechce aby měli jeden domov no nevím spíš je spokojený z občasného vykendu a tím mu to stačí jsou otcove co mají děti ve sve péči a zmenily svůj život ale tady jde spíš vidět že je to otec "roku" a kdyby se něco stalo z mámou tak děti co pošle je do domova jako mít chlapa který přehlíží v jakém stavu má děti a vy je pak odosudite a hlavně zas celý text moje děti ,děti známých atd...to je mimo trochu nevím tohle by mi pro pevný vztah nestačilo vaše volba samohrejme

@lencaa11
Taky nechapu proc by to nemel zvladnout.Matka taky musi v 99% pripadu peci zvladnout

To je hruza, mne prijde silene, ze nekdo ma dve deti a nema je rad natolik, aby se o ne postaral. Ze vi, ze maji spatnou peci, ale je mu to jedno. Ze je radeji necha tam, nez aby zmenil praci, nebo se nejak omezil. Ty ses jako svobodna matka nemusela svym detem prizpusobit? Dokazes si predstavit, nechat je schazet u otce, protoze tobe se ti ty deti nehodi? Mne z toho srdce useda, v jakem prostredi a vztazich musi nektere deti zit...

Autorko, Tvuj partner neni chlap pro rodinu, to sorry. Chlap pro rodinu si na svoje deti cas udela. Tvuj partner nese za vychovu svych deti stejnou zodpovednost, jako jejiich matka, a uz jen to, ze nechce resit tu udajne spatnou peci, kterou jim dava jejich matka, by pro me byl signal, ze s takovym bych cas neztracela.

@zelenaesmolda přesně tak tak že mi z toho spíš vychází že pan je rád bez dětí jen na chvyli a zakladatelka ta to bere tak že má děti a děti znamich jako z casopisu hold každý rodič má své metody a není 100% a ty děti jsou hned odsouzené tak když chlap na děti kašle ta to bude asi top chlap no🤔🤨

Tvého chlapa bych nechtěla, ani kdyby mi za to platili. Změnit práci, aby se staral o děti je problém, tak to radši hodí na ženskou. Ona přece práci změnit musí a podřídit se dětem taky. Tohle není muž pro rodinu. Snad nebude otravovat, že chce společného "mimiska", když ani o děti s EX se nedokáže postarat.