• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Oddělené účty manželů. Jak to technicky funguje?

7. května 2010 
no my tedy máme ty dva účty hlavně proto, že jsme tak od začátku fungovali, nikdy nebyl důvod to měnit. hodně je to o tom, jestli se ty peníze prostě musí "řešit", když je jich nedostatek na běžné povinné výdaje, pak to skřípe, ale - nechci aby to vyznělo nějak vytahovačně :grinning: - oba podnikáme a na obou účtech máme tak nějak přiměřeně...nikdy jsme si ještě nic nevyčetli a to, co kdo platí máme dohodnuté - manža vydělává víc, víc taky platí. pokud je potřeba něco většího, dohodneme se, jestli to nutně potřebujeme a odkud to půjde. oba jsme totální nematerialisti, takže nakupujeme minimálně a náklady nutné pokryjeme v pohodě. nevím, jak by bylo, kdyby byl peněz nedostatek, kdyby chyběly, uznávám, že by mohlo k nějakým komplikacím dojít.

jinak jsem ted zrovna přemýšlela, že možná uděláme nějaký s.o.s. účet, prostě oba tam budem posílat měsíčně trošku peněz, nebudem na to sahat a použijeme to jen v případě nouze. manža byl v zimě tři týdny nemocný, pak se spozdila jedna jejich zakázka, nemohli týden dělat a šup....museli jsme sáhnout do rezervy, která nebyla nějak valná. tak aby bylo pro případ problémů kam sáhnout.
7. kvě 2010 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
berenika, vnímám to stejně.
Nemáme peněz nazbyt, ale taky nemáme nedostatek. To pravděpodobně přijde později :frowning2:
7. kvě 2010 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky já nemám nic proti dvěma účtům, taky je máme ale nechápu dělení půl napů.
7. kvě 2010 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
my to nemáme půl na půl, máme to přiměřeně, přiměřeně......mám od státu almužnu 11000,- plus něco vydělám, pracuji z domu, manža má momentálně příjem mnohem vyšší - v podobném poměru se dělíme i o placení.
já nevím, jen zhruba, kdyby: já dám 20, manža 60. já platím třetinu nákladů, manža dvě třetiny. ale fakt to nějak nepitváme, jediné, za co utrácíme je sport a víkendy s ním spojené.
7. kvě 2010 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka, mimo téma, omluva, nemáš ještě doma tu tříkolku s vodící tyčí? bych jí moc chtěla....kuju.
7. kvě 2010 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky máme dva protože jsem tak fungovali dřív tak proč měnit. Já třeba přiznám že bych nechtěla jeden, potřebuju tu svoji emancipaci :slight_smile: To je o zvyku,ale není problém s placením...................pravdidelné poplatky máme rozdělené,domácnost já s tím že manžel mi na to přidává předem dohodnutou částku,když je mimořádný výdaj tak se dohodneme.víc teď platí samozřejmě manžel.
7. kvě 2010 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
beren - už je prodaná :frowning2: - máme koloodrážedlo - tak pak dám vědět :sweat_smile:
7. kvě 2010 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak jsem se právě začetla do vaší diskuze a nezlobte se , ale docela zírám. :grinning: My když jsme se s manželem seznámili, tak jsme měli samozřejmě také každý svůj účet. Ale od té doby, co jsme začali brát náš vztah vážně, tak jsme nikdy neřešili, čí jsou NAŠE peníze. Neřešili jsme to ani ve chvíli, kdy jsme vydělávali oba stejně, ani teď, když manžel vydělává několikanásobně víc, než já.Nezlobte se ale strašně by mě uráželo, kdybych se s ním měla dohadovat, že já si zaplatím třeba vložky a a on zase žrádlo pro psa. :grinning: Zajímalo by mě kdo platí kondomy - podle toho kdo má dneska chuť? Nezlobte se, nechtěla jsem vás urazit, ale nemyslíte si , že na vašich vztazích neni něco v pořádku? Co kdyby byla například jedna z vás dlouho nemocná? To byste si potom třeba musely říkat o peníze na léky?A to ještě perlička na závěr. Můj manžel většinou nenosí u sebe v peněžence v hotovosti víc než tři stovky. A věřte mi, opravdu to není žádný podpantoflák. :wink:
7. kvě 2010 v 18:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mart.s - kdo by se zlobil, tohle téma jsem založila právě proto, že máme krizi jako noha a manžel blbne na kvadrát :grinning:
Celých 20 let máme jeden účet a jedny peníze. ALe prostě má mužskou ješitnou krizi středního věku., která souvisí s jeho osobními problémy. Však mě to urazilo do hloubi duše, že jsem se ten večer opila becherovkou. (jde, to, když normálně nepijete vůbec :grinning:)

Když jsem to psala kamarádce, přesně jsem uváděla, z čích peněz jako se koupí vložky a z čích kondomy :grinning: Taky mi to přišlo legrační
MM si zásadně celá léta bral hotovost ode mne z peněženky, protože byl líný stavovat se v bankomatu. On chce prostě jen vidět do mého firemního účtu. Vlastně nechce oddělovat peníze, jen aby měl pocit, že všechno je na společném účtu. On je natolik líný a zvyklý ve své podstatě spoléhat, že všechno ukočíruju já, že kdyby se měl zabývat každý den tím, jestli stačí peníze na provoz a kolik ještě dáme, tak by ho to děsně obtěžovalo :sweat_smile: To jsem mu vnutila kartu a PIN k nepoužívanému účtu, aby měl teda svůj účet a nakonec mi řekl, že o to nestojí. Tak pak se vyznejte.
Mě to přijde a přišlo taky absurdní. Přijde mi vůbec zvláštní, když si manželé dělí náklady atd. Na to musí být dva hodně rozumní a dobře vydělávající, aby nebyl vidět rozdíl v příjmech a fungovalo to jako třeba u bereniků. Taky je to dáno tím, když se sejdou dvě už samostatně fungující jednotky než dva studenti, který začínají od nuly.
7. kvě 2010 v 18:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kubaka obdivuju tě. Já bych s někým takovým jako je tvůj manžel nedokázala žít. A nebo (jak mi tady radí můj manžel - tak z něj udělej osobu spolupracující, ať má pocit , že se taky účastní podnikání. Daňově to vyjde stejně a ješttě mu přispěješ trochu na důchod. :grinning: :grinning: :grinning:
7. kvě 2010 v 19:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka je to přesně tak jak píšeš v poslední větě........záleží jak se ti dva sejdou :wink: já si fakt nedovedu představit společný účet, potkali jsem se jako dvě samostatně ekonomicky fungující jednotky a společně to dáváme na základě dohody co kdo zaplatí..........nic si teda nevyčítáme,ale normálně o penězích komunikujeme,přijde mi to jako základ zdravého partnerského vztahu. Když jednomu klesnou příjmy,dohodneme se jak se to dorovná(nemoc,RD apod.)
7. kvě 2010 v 19:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky je to tím kdo jak vyrostl.............u nás to funguje stejně jako u mých rodičů :slight_smile:
7. kvě 2010 v 19:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mart.s - no netvrdím, že mě poslední dva roky neleze na nervy - kdyby prošel kolem nějaký slušný, vyrovnaný zralý chlap, neručím za sebe... :grinning:
ale vážně: je to složitější, on je prostě chronicky otrávený, což ovlivňuje celé jeho vnímání,prožívání, chování. Když měl období, kdy byl v pohodě, je roztomilý, vtipný, okouzlující. Jenže přijde cosi jako depresivní nálada a je to v háji. V manželské poradně (kam jsem ho dokopala) mu doporučuje dojít si pro antidepresiva, protože i terapeutka vidí, jak je negativistický a užírá tím sám sebe. Vydrží být týden namíchnutý :fearful:mě to vydrží asi hodinu.
Takže já do jisté míry vím, že to z něho mluví nedostatek serotoninu v hlavě, což napáchá pěknou paseku v chování a má to dopad na okolí. Stačí aby léky zabraly a vím, že se mu zvedne nálada, bude veselý a nebude vidět všechno jen z té temné a nejhorší možné stránky.
Pořád se snažím si to nebrat osobně. Teď to záleží jen na tom, aby šel do té ordinace a řekl, že opravdu chce léky. Pak je dostane, to už je s doktorem dojednané. Ale dosud se tomu bránil a to pak se léčba míjí účinkem. ... Takže ono je v tom mnohem víc a přičina je někde jinde. tohle s penězmi je jen truc a důsledek jeho vztahovačnosti.
Taky si říkám, že mám svatou trpělivost. Ovšem on by o mě řekl to samé :sweat_smile:
7. kvě 2010 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lenkuba, to je právě o tom. Mě to vaše fungování nepřipadá jako normální soužití,ale spíš jako fungování ve firmě. Nechápu, jaký je důvod to mít odděleně.Pocit něco vlastnit, nebo nevěřim tomu druhýmu? Vždyť my se přeci taky nikoho nemusíme ptát,co si koupíme atd.Každý má prostě ke společnému účtu svojí kartu. A ještě navíc nám pak v restauraci odpadají ty trapné otázky- jako kdo dneska tu večeři vlastně platí. :wink: A když já vezu děti do školy nebo jedu třeba k holiči, tak přeci potřebuji ten benzín úplně stejně, jako když jede manžel do práce. A jídlo jíme taky všichni. Podle mě je rozlišování - ty platíš hypotéku a já vajíčka úplná pitomost. Bydlíme přeci ve společném baráku a jíje stejná vajíčka , která vaříme na "společné elektrice."
7. kvě 2010 ve 20:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kubaka - Tak to tě chápu, to opravdu nemáš jednoduchý.Jak jsem rozečetla tvůj článek , taky se mi hned zdálo, jestli by nepotřeboval nějakou pomoc.Moc ti přeju , abys ho nakonec k tomu doktorovi dostala. Myslím si , že to není jednoduchý ani pro tebe, ani pro vaše děti. :wink:
7. kvě 2010 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mart.s - normální je, když to funguje bez problémů - když se sejdou dva čtyřicetiletí, kteří léta pracují a mají zajeté účty, tak to zas tak divné není, pro ně by byla velká změna jednotit a mít jeden účet - pak by jim přišlo, že nejsou najednou finančně samostatní, musejí se zpovídat, že jsem si zase koupila nové triko atd.
I když pro mě by to bylo tak přinejmenším nešikovné - jak píšeš, kdo bude v restauraci platit atd. Už jen těch slov okolo :stuck_out_tongue_closed_eyes: Pokud platí prostě všechno potřebné a nemají s tím problém, tak to vyjde nastejno. Jen se nesmí handrkovat a pitvat to.
Mě by přišlo trapné říkat manželovi o další peníze - vůbec si mu říkat o příspěvek. Aby mi "dával" na domácnost a děti. Neumím si to představit. Naši měli taky všechno společné - byli oba invalidní důchodci, takže toho moc nebylo a proto se vážilo , co se koupí a kdy.
Kamarádka třeba právě zrušila po svatbě samostatné účty a mají jen jeden - přišlo jim to jednodušší. Druhé kámošce akorát navrhl manžel, že budou mít taky už jen společný účet, protože ho nebaví a zapomíná pořád přelévat peníze z jednoho na druhý a je v tom zmatek. Když zapomene, jí je trapně si mu říct a platí všechno ze svého příjmu. Protož jí to muž navrhl.

Ono manželství je tak trochu opravdu firma :grinning: -když se to tak vezme. Ale každý by měl mít nějaké peníze, které jsou jen jeho a druhý do toho nemá co mluvit.
7. kvě 2010 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mart - díky, snad to vezme nějaký lepší směr :slight_smile:
7. kvě 2010 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kubaka- asi to mám doma moc ideální. .To, že na manželství lze pohlížet jako na firmu je pravda. V některých firmách se ale managemant schodne a finanční prostředky používá a rozmnožuje ku prospěchu všech a někde holt technický a obchodní náměstek soupeří, kdo má jaké kompetence, kdo kolik firmě přinesl a jak se prostředky reinvestují. Víš, mě to pořád připadá , jako bych se měla bát, že mi druhý vyčte ,za co jsem něco utratila. Já mám taky v peněžence furt nějaké peníze a nemusím se nikoho ptát co si koupím. Manžel nikdy neřešil žádné mé tričko a neřeší ani podstatně větší věci. Samozřejmě , že si každý týden nekupuju kožich. Norozhazuji, ale nebojím se si ani udělat radost.
7. kvě 2010 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kubaka- to víš, že to vezme lepší směr. Musíš věřit. :wink:
7. kvě 2010 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Připomněly jste mi jak naše třídní na střední říkala že manželství je především ekonomický svazek :grinning: Jo,funguje to jako firma :wink: Já osobně potřebuju mít i v manželství svoji svobodu a ten účet mi k tomu prostě patří :wink: Což neznamená že jinak je to špatně.
7. kvě 2010 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka, lenkabu, my jsme zase ten případ, kdy jsme se před 13ti lety sešli dva mladý, co neměli nic :grinning: teda za to málo, co jsme měli, jsme koupili byt a pak jsme fakt neměli nic, takže máme jeden společný účet a funguje to u nás naprosto bezproblémově :wink: řekla bych, že v dnešní době jsme spíš výjimka se společným účtem, že většina známých má účty oddělený :sweat_smile: ale jak říkám, naprosto nám to funguje, vyhovuje, takže není důvod něco měnit :wink:
7. kvě 2010 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka - tak u bereniků je to jak píšeš - i to má vliv na naše hospodaření: našli jsme se jako dva samostatný subjekty. oba jsme byli nezávislí, už starý,všechno jsme měli zavedený, příkazy,trvalky, všude rozesetý čísla účtů a kontakty, prostě všechno zrušit a dělat znovu nemělo smysl. taky jsme oba byli tím pádem zvyklí na svobodu, co se týká manipulace s penězi. neznám si říkat o peníze, nebylo až dosud komu, neměli jsme tatínka :angry: , petr taky není z těch, co by bud vysypal komplet výplatu na stůl nebo naopak by asi nechtěl řešit, kolik má stát třeba noťas. Tyhle zvyky jsme si do společnýho života přinesli, oba stejný, naštěstí, takže jsme si sedli, řekli si, že se pokusíme to ve stejných intencích udržet i ve společné domácnosti, s tím, že až po pár měsících uvidíme, jaké máme společné náklady, nějak se o ně podělíme. tak se stalo. a funguje to. taky potřebuju mít pocit, že nejsem finančně komplet závislá na někom jiném, ale uznávám, že je to o zvyku....
ti, kdo to takhle zkusí, by měli asi být na tom s penězi podobně, a rozhodně si nedávat nikdy najevo - já dávám víc, já jsem důležitější, na mě to stojí a padá.....
ale hlavně - to je stejné jako u spousty jiných témat, to, jak to funguje je dobře jen v tom případě, že to vyhovuje danému páru......nám to sedí, že fungujeme částečně odděleně (co se peněz týká!!!!! :wink: ), takže je to tak správně. pro nás :wink: .

a k tomu dohadování, kdo co zaplatí - za těch pár let máme vychytaný, kdo kde platí, je to pořád dokola, žádné mimořádky:slight_smile:))), já platím do stovky, petr nad stovku :grinning: :grinning: :grinning:
7. kvě 2010 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
beren - dobře rozděleno do stovky a nad stovku. :grinning: :grinning:
U vás je to třeba úplně logické.

Začala jsem bydlet v bytě po babičce,na podzim 1990 když jsem se dostala po revoluci na vysokou a manžel se dostal rok po mě na FAMU a to už jsme spolu bydleli a přivydělávali si, abychom vůbec vyžili. Matky nás nesponzorovaly vůbec.
Takže žádné moje a jeho peníze nebyly - byli jsme rádi, že jsme se najedli a zaplatili nájem.My jsme žili z přídělů z menzi a první sporožiro s pár stovkama jsem založila v roce 1990 :grinning: Nájem v družstevním bytě jsem měla 400,- kč měsíčně. Bomba, co? :grinning: Byly doby, kdy jsme měli účet na nule a v peněžence pětikorunu na rohlíky k snídani a čekala jsem na první výplatu v prvním zaměstání po škole. Takže kam jsem se dnes dopracovali po 20 letech, to všechno bylo společné.

Pak začít s nějakým - ty dáváš míň, já dávám víc - je vzhledem k naší svorné chudé minulosti pro mě na hlavu. A značně trapné. he he.

Kdybych se teď s někým sešla, už bych byla ta samostatná zaběhaná jednotka, se svými číslem účtu rozesetým všude možně (úplně chápu praktickou stránku věci) a skládali bychom se na společné výdaje za všechno.
Dyt povídám - když to dvěma funguje a vyhovuje, tak to je to správné a normální. :sunglasses:
7. kvě 2010 ve 23:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
no jo, já vím, nemáš to lehký, po tolika letech, my jsme spolu fakt relativně krátce, a to je obrovský rozdíl. budu ti moc držet palce, at to vyřešíte bez bitky:slight_smile:))).
7. kvě 2010 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
:slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
7. kvě 2010 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek