Chtěl bych aby se partnerka ke mě vrátila

Dobrý den

Chtěl bych se svěřit, a poprosit o radu či názor. Partnerka se se mnou rozešla víc jak před 4 týdny. Při rozchodu mi řekla, že už v tom nevidí budoucnost, že jsem nebyl dostatečný chlap a nestál si za svým, ale mám pocit že mi to neřekla upřímně, ale jen aby mi ublížila a posunul se v životě dál. Také ale věřím, že je mezi námi silné pouto a nedá mi to spát. Byli jsem 3 roky nejlepší kamarádi, a když se rozešla se svým bývalým poskytl jsem jí azyl u mě. Vždy jsme spolu jako kamarádi komunikovali výborně, a ona o mě věděla všechno, i to že jsem nikdy neměl vážný vztah. Po pár měsících jsme se začali více sbližovat a přeskočila mezi námi jiskra. Byli jsme spolu rok, a náš vztah byl krásný. Hlavně v té komunikaci, pár hádek bylo, ale byli jsem schopni si vždy sednout a v klidu si o tom promluvit a nikdy jsme neměli tichou domácnost. Já vyrůstal v klidném rodinném prostředí a vždy jsem byl takový pohodář, oproti partnerce, která je dost akční a vždy všechno řekne narovinu, a také neměla lehký život a musela vždy dost bojovat sama za sebe. Sama mi i řekla, že se se mnou konečně cítí, jako by na všechno nemusela být sama. Pomáhal jsem jí dost s její kobylou ve stáji a i mě to začalo dost bavit. Snažil jsem se být ten skvělý partner a řídil jsem se motivem, šťastná žena, šťastný život. Řešili jsem i společné bydlení ( hypotéku), bavili se o dětech. Všechno jsem měli naplánované do budoucna. Ten největší problém nastal před pár měsíci, kdy jsme právě začali řešit tu hypotéku. Ten náš společný rok jsme ale žili v jednom baráku u mých rodičů. Dočasně jsem se k nim přestěhoval z podnájmu, abych jim s novým barákem pomohl a do toho jsme se pak dali s partnerkou dohromady. A tady začíná ten největší problém co jsem udělal já. Ty poslední měsíce byl na nás oba velký nátlak co se týče mých rodičů, že na tu hypotéku moc tlačíme. Na mě toho bylo v tu dobu hodně a bylo pro mě těžké se postavit mé rodině, nakonec jsem to udělal, ale pozdě. Také jsem měl plnou hlavu myšlenek, ale ovládl mě strach, že když si promluvím s partnerkou o tom co si myslím tak jí ještě víc ublížím a to byla taky chyba. Když jsem se rozešli, tak jsem ještě zjistil, že moje mamka pomlouvala partnerku o tom jak mě manipuluje a stahuje z peněz. To jsem už nevydržel a doma nastolil opravdu pořádek a oznámil jsem že odcházím do podnájmu. Dále jsem partnerce pomohl se stěhováním věcí a vyřešení ostatních věcí. Stále mám doma její dvě kočky, o které jsem slíbil, že se postarám, nebot ona si je nemá zatím kam vzít a také si je budu brát dočasně do svého bytu. Své chyby si uvědomuji. Chápu i její stranu, že to utnula pro své psychické zdravý. Že jsem vlastně ze sebe udělal podpantofláka tím že jsem dával na první místo ni a sebe zanedbával. Momentálně mám úplně nový přístup k životu a půjdu do podnájmu kde se opět postavím na vlastní nohy.
Má otázka zní, jestli mi dokáže odpustit a dát našemu vztahu novou šanci tím že změním sám sebe a svůj přístup k životu a poučím se z chyb co jsem provedl. Vím že to tak nemusí dopadnout a část mě s tím počítá, ale ona za to stojí a chci jí ukázat že na to mám.

Děkuji za odpovědi