Rozvod. Jak jej zvládnout v komplikované rodinné situaci?

Holky moje, poslední dobou moc nepřispívám, protože situace u nás doma graduje a já se rozhodla to konečně rozčísnout... Aktuální situace je tady taková, že jsem si našla nájemní byt ve městě a i s dětma (12 a 22 let) se do něj budu 1.června stěhovat. Můj plán, nevím jestli správný, je takový, že po přestěhování si dáme změnit trvalé bydliště a zažádám o rozvod. Ale nevím jak to teď chodí, jak postupovat, proto bych uvítala, jestli někdo máte aktuální rozvodovou zkušenost, tak nějaké rady atd... Sama mám už jeden rozvod za sebou, ale je to už 21 let, a se vším i sepsáním žádosti, mi tenkrát pomáhala sociální pracovnice. Jenom nastíním, že u nás se asi jen tak na něčem nedohodneme, protože manžel se cítí uražen nastalou situací a za trest, že odcházím, se mnou vůbec nemluví. Jako jsme tady vedle sebe, ale neřekne ani ň, i když na něj promluvím já a snažím se něco řešit. Zato v mé nepřítomnosti, když jsem v práci, říká mladšímu synovi, ať už se zbalíme a vypadneme, psa kterého do bytu vzít nemůžeme dává do útulku, místo toho že by syn jezdil k němu i za psem sem... Včera hrozná hádka se starším synem, ať se vyloženě okamžitě zbalí a vypadne, samozřejmě taky v mé nepřítomnosti. Přede mnou mlčí jak ryba. Situace je o to komplikovanější, že po našem odchodu, tu s ním zůstane jen jeho mentáně retardovaný starší bratr, který je na úrovni pětiletého dítěte a kterého má v péči, rodiče už nemají. Když jsem sem před 14 lety přišla, byl tento bratr na úrovni divokého zvířátka, jak je rok dlouhý se nekoupal, nepřevlíkal, celkově hygiena a návyky na nule. To vše jsem změnila, zavedla pravidelnou hygienu, návstěvy lékaře, braní léků, začlenila jsem ho prostě do rodinného života. Manžel s ním, stejně tak i se starším synem již několik let nemluví a jen na ně nadává. Nebýt mě, nedostal by jediný dárek k vánocům, narozeninám, nesedl by si ke společné večeři... Včera v mé nepřítomnosti proběhla hádka i mezi nimi a tento postižený bratr tady pak běhal po domě a vykřikoval, že se oběsí. Já osobně už nemám sílu na psychický nátlak ze strany manžela, absolutní neúctu, nekomunikaci, absenci jakéhokoliv fyzického kontaktu déle než pět let... Prostě jsem tu za věc, která vaří, pere a uklízí a když drží hubu a krok, tak dostane peníze na nákup potravin... Odejít musím v zájmu svého vlastního duševního zdraví, děti jdou se mnou. Manželova bratra sebou vzít nemůžu, jednak pro něj v pronajatém bytě není místnost, jednak ho má v péči manžel a jednak by to pro něj ve městě nebylo. Je zvyklý chodit polem, ráno sednout na kolo a jezdit lesem a polníma cestama třeba až do večera. Nevím jak to rozstřísknou, uvítám jakékoliv rady a postupy. Děkuji, že jste dočetly až sem.