Rozvod. Za kým jít, jak se podává žádost, co vyřídit?

Dobrý večer holky,
sem na MK chodím už hooodně dlouho pod jiným nickem a vím, že se nemá zakládat nový, ale máme doma problémy a zatím nechci, aby se to moc rozneslo, ale potřebovala bych poradit.

zjistila jsem, že manžel má románek v práci a proto chci podat žádost o rozvod.
máme spolu 1 dítě a druhé je na cestě, splácíme hypotéku a 2 půjčky :-|

od vás bych potřebovala poradit, za kým teď jít, jak se žádost vlastně podává, co vše je potřeba vyřídit, atd atd.. nejlépe od někoho, kdo si tímhle prošel.

díky moc
megy
26. dub 2009
co se týká těch alimentů- v rozvodovém řízení musíte tedy mít jasno, kdo se bude starat o děti, potom ty návštěvy a pak je jen na vás, jak se dohodnete o alimentech. Tohle je vlastně taky jedna z věcí, co byste museli dořešit, pokud nechcete jít před soudní řízení osobně. Já v tomto zkušenosti nemám, ale když se podíváš na ten paragraf, tak tam to je napsané, co musíte mít ještě dál dořešené
miiisaautor
26. dub 2009
takže stačí, když se dohodneme na nějaké sumě, kterou mi bude měsíčně přispívat?

mě se to zdá teď strašně vše lehké, ale zdání asi klame.
zatím jsme se o rozvodu jen bavili a shodli se, že ano.
no uvidíme no.
berynka
26. dub 2009
megy, je mi jasné, že chlap by se měl v mezní situaci zachovat jako chlap a nechopit se toho zdánlivě nejjednoduššího - útěku :-| . Nic se nedá zachraňovat ani budovat, když druhý partner to už odepsal.
megy
26. dub 2009
je jedna stránka - www.rozvodmanzelstvi.cz

není jednoduché jít do rozvodu a po pravdě, nikomu nepřeju tu situaci. Jedinné, co tato siuace vyžaduje je pevná vůle a nervy
megy
26. dub 2009
berynko - teď jsi to vystihla 😉
miiisaautor
26. dub 2009
tak v našem vzathu jsem to asi já, kdo to odepsal.
připadám si tak.
megy
26. dub 2009
chtěla jsem vycouvat už kolikrát, ale nemělo by to smysl a trápit se nemá smysl
megy
26. dub 2009
taky jsem měla ten pocit a ať se bude zdát, že si myslíš, že je to jen tvá chyba - není. je to ve větší či menší míře vina obou, teda pokud se nejedná doopravdy o těžké případy
miiisaautor
26. dub 2009
megy a jak dlouho to u vás trvá?
já si po pár měsících připadám uplně nervově v prd.li, pardon za výraz.
berynka
26. dub 2009
miso, vůbec si tak nepřipadej!!! 🙂 Manžel je ten, kdo by si teď měl sypat popel na hlavu a udobřovat si tě. Je prostě řada na něm. Jestli jsem to dobře postřehla, tak jsi těhotná. Určitě taky všechno hůř snášíš, jsi víc přecitlivělá než normálně 😃 a je to prostě blbá shoda okolností. =-)
miiisaautor
26. dub 2009
no manžel mi v hádce řekl, že rozvod je jen moje vina, že on to chtěl dát dohromady. ale já to prostě neumím, neumím dělat, že se nic nestalo, jezdit k jeho rodičům a dělat, jak jsme šťastni, jezdit spolu nakupovat, vymýšlet, co bude k obědu o víkendu.........................
achjo

proč to všechno pokazil!!
megy
26. dub 2009
miiisinko, u nás to je od ledna nebo února loňského roku, takže v tomto psych. presu, zda to bude nebo nebude lepší jsem byla něco přes rok a bez výsledku. Spím už několik měsíců na zemi zatím ještě u něj, protože zařizuji byt, ale mám alespoň to štěstí, že se můžeme najednou volně bavit jako kamarádi. On si dělá co chce a já taky, takže jsme takto úplně volní. Nemám ráda, když mě vidí rodina a okolí brečet, takže brečím ve sprše, pozdě večer pod dekou. Zrovna před 2 hodinami jsem se složila docela dost psychicky a musím říct, že díky tomu jsem si uvědomila, že musím najít pomoc i u odborníka - psychiatra - bylo toho na mě už hodně. Vlastní rodina mi i kolikrát říkala, jak dlouho ještě vydržím a už kalíšek přetekl
megy
26. dub 2009
házet tohle na hlavu jednoho je ubohost - protože ve vztahu jsou dva, samozřejmě pokud nebyly nějaké jiné závažné důvody
megy
26. dub 2009
vím, co cítíš. Jsi ve fázi obviňování a hledání důvodů. pláč, úzkost, pokaždé když se podíváš i na fotku či dítě, tak tě to dostane a máš tendenci vrátit se myšlenkama zpět, že to nemůžeš udělat, jo ty rozporuplné pocity mám i já a myslím, že i každý jiný človíček, co do toho jde nebo šel
miiisaautor
26. dub 2009
jj, čekáme miminko. chtěl ho i on, já to právě nechápu, proč to udělal.

já si vždycky myslela, že když by s emi to někdy stalo, že by mě manžel podvedl a jednalo se jen o úlet, tak se to dá vyřešit a odpustila bych mu. a teď vidím, že jsem si to jen myslela. pořád na to musím myslet.
takže o odpuštění nemůže být řeč.
strašně mi to všechno chybí. vše co bylo předtím.
miiisaautor
26. dub 2009
megy, tak to jsi vydržela teda opravdu hodně.
megy
26. dub 2009
věř, že mě taky chybí, ale láska už by to asi nebyla. Hlavně, co mi chybí je jen jednoduché obejmutí, pocit, že mě někdo bude ještě milovat takovou jaká jsem. Mám to štěstí, že ikdyž rodina mě někdy nepodržela, tak jak jsem si nepředstavovala, tak mě mají moc rádi a budou se mi v této situaci snažit co nejvíce pomoci a že nebudu na to vše sama
megy
26. dub 2009
vydržela, protože jsem se doopravdy snažila udržet vztah ,ale bohužel. Navíc tyto problémy se promítli i do práce, respektivě do konfliktu s člověkem, pramenící z vytíženosti. To ve způsobilo to, že jsem se dostala i do situace, kdy budu muset vysvětlit své jednání a čekat nějaký postih, ikdyž chyba je také na obou stranách. myslím si, že kdybych začala řešit problém dřív, tak by se to třeba taky nestalo. Tím chci říct, že protahování svých osobních problémů se projeví dříve či později
miiisaautor
26. dub 2009
přesně, takové ty jednoduché věci.
když třeba přišel z práce, my na něj čekaly, dal každé pusu, šel do sprchy a pak se najedl a byl prostě s náma. hrál si s malou, vyprávěl co v práci, kdo ho naštval apod.

vždycky, když začnu vzpomínat, tak si říkám, že se prostě nemůžu rozvést, že to prostě nejde, že se to všechno vrátí nebo že to byl jen sen a já se probudím.
ale pak přijde z práce, jen něco řekne a já mám pocit, že když ho nepraštím pánví po hlavě teď, tak už nikdy, tak mi dojde, že to asi není to pravé.
miiisaautor
26. dub 2009
megy, tak to je mi líto, že se promítlo i do práce. ale asi to byla fakt jen otázka času. trvá to u vás už rok, což mi příjde jako neskutečně dlouhá doba a obdivuju tě, žes to tak dlouho vydržela. opravdu.
megy
26. dub 2009
misiisulko, věř, že takhle dlouho bych to nevdržela, kdybych neměla nějakou naději, vždy, když přišel choval se normálně, pak mi něčím vrazil kudlu do zad, takže s naděje byl útlum všeho. Jednalo se samozřejmě jen o způsobu jednání. Nedokážu si představit, kdybych měla k tomu ještě děti, ale jak říkám, děti se s tímto vyrovnávají snáze než vlastní rodiče. Teď bys ale měla myslet taky na sebe, odpočívat, myslet pokud možno na něco pozitivního - zasloužíš si to už kvůli bejbátka v bříšku. je to hodně těžké až nemožné vydržet tuto situaci, taky mi jeden známý řekl, že mi to bude trvat ještě půl roku, než se s tím smířím a myslím, že je to pravda.

takže nezbývá nic než jen bojovat a bojovat, protože žijeme jen jednou a nic nám nestojí za to, abychom si nechaly utéct život mezi prsty.
miiisaautor
26. dub 2009
miminko je naštěstí v pořádku, měla jsem strach, přece jen furt brečím, teda docela často nebo se hádáme nebo prostě jen myslím na to či ono.
na jedu stranu se na prcka moc těším a na druhou mám strach, co bude pak.
těžko říct.
miiisaautor
26. dub 2009
a přesně vím o čem mluvíš. jde o způsob, jak s tebou mluví a jedná, že?
megy
26. dub 2009
je toho teď hodně, chápu, pokud budeš chtít, klidně mi dál napiš, já bych měla jít spát, čeká mě krušný den
megy
26. dub 2009
přesně tak
miiisaautor
26. dub 2009
jéé, to už je tolik hodin. budu muset jít, ať se vyspím, dcerka vstává brzy, tak ať nejsem ještě větší mátoha než obyčejně.

moc děkuji za pokec a doufám, že si ještě napíšeme.
papa míša
megy
26. dub 2009
páček shledáček 🙂
jeudi
27. dub 2009
mii..me byl manzel take jednou neverny dnes uz je to rok co se to stalo a nikdy jsem mu vic neverila,uvidis ,ze u tebe se to take srovna..kdyz tedy sama budes chtit..a kdyz by to nakonec dopadlo rozvodem,tak drzim pesti at bez problemu..muzete spolu pak zustat i jako rozvedeni
iris
27. dub 2009
Ahoj, taky se budeme rozvádět...manžel mě podvedl, já se s tím srovnala, odpustila a snažila se, manža taky tvrdil, že se bude snažit...jenže má dost velké psychické problémy sám se sebou a nedokáže se s tím srovnat, takže trvá na rozvodu.To brečení znám, je to všechno náročné, taky mám pocit, že je to zlý sen.Navíc nemám s malým kam jít, tak musíme bydlet spolu a manža chce, abychom dělali, že je vše v normálu.Ale já třeba rozhodně odmítám návštěvy jeho rodičů.Prostě to nejde.

Začni psát odpověď...

Odešli