Rozvod. Za kým jít, jak se podává žádost, co vyřídit?

takže stačí, když se dohodneme na nějaké sumě, kterou mi bude měsíčně přispívat?

mě se to zdá teď strašně vše lehké, ale zdání asi klame.
zatím jsme se o rozvodu jen bavili a shodli se, že ano.
no uvidíme no.

megy, je mi jasné, že chlap by se měl v mezní situaci zachovat jako chlap a nechopit se toho zdánlivě nejjednoduššího - útěku 😒 . Nic se nedá zachraňovat ani budovat, když druhý partner to už odepsal.

je jedna stránka - www.rozvodmanzelstvi.cz

není jednoduché jít do rozvodu a po pravdě, nikomu nepřeju tu situaci. Jedinné, co tato siuace vyžaduje je pevná vůle a nervy

berynko - teď jsi to vystihla 😉

tak v našem vzathu jsem to asi já, kdo to odepsal.
připadám si tak.

chtěla jsem vycouvat už kolikrát, ale nemělo by to smysl a trápit se nemá smysl

taky jsem měla ten pocit a ať se bude zdát, že si myslíš, že je to jen tvá chyba - není. je to ve větší či menší míře vina obou, teda pokud se nejedná doopravdy o těžké případy

megy a jak dlouho to u vás trvá?
já si po pár měsících připadám uplně nervově v prd.li, pardon za výraz.

miso, vůbec si tak nepřipadej!!! 🙂 Manžel je ten, kdo by si teď měl sypat popel na hlavu a udobřovat si tě. Je prostě řada na něm. Jestli jsem to dobře postřehla, tak jsi těhotná. Určitě taky všechno hůř snášíš, jsi víc přecitlivělá než normálně 😀 a je to prostě blbá shoda okolností. 😕

no manžel mi v hádce řekl, že rozvod je jen moje vina, že on to chtěl dát dohromady. ale já to prostě neumím, neumím dělat, že se nic nestalo, jezdit k jeho rodičům a dělat, jak jsme šťastni, jezdit spolu nakupovat, vymýšlet, co bude k obědu o víkendu.........................
achjo

proč to všechno pokazil!!

miiisinko, u nás to je od ledna nebo února loňského roku, takže v tomto psych. presu, zda to bude nebo nebude lepší jsem byla něco přes rok a bez výsledku. Spím už několik měsíců na zemi zatím ještě u něj, protože zařizuji byt, ale mám alespoň to štěstí, že se můžeme najednou volně bavit jako kamarádi. On si dělá co chce a já taky, takže jsme takto úplně volní. Nemám ráda, když mě vidí rodina a okolí brečet, takže brečím ve sprše, pozdě večer pod dekou. Zrovna před 2 hodinami jsem se složila docela dost psychicky a musím říct, že díky tomu jsem si uvědomila, že musím najít pomoc i u odborníka - psychiatra - bylo toho na mě už hodně. Vlastní rodina mi i kolikrát říkala, jak dlouho ještě vydržím a už kalíšek přetekl

házet tohle na hlavu jednoho je ubohost - protože ve vztahu jsou dva, samozřejmě pokud nebyly nějaké jiné závažné důvody

vím, co cítíš. Jsi ve fázi obviňování a hledání důvodů. pláč, úzkost, pokaždé když se podíváš i na fotku či dítě, tak tě to dostane a máš tendenci vrátit se myšlenkama zpět, že to nemůžeš udělat, jo ty rozporuplné pocity mám i já a myslím, že i každý jiný človíček, co do toho jde nebo šel

jj, čekáme miminko. chtěl ho i on, já to právě nechápu, proč to udělal.

já si vždycky myslela, že když by s emi to někdy stalo, že by mě manžel podvedl a jednalo se jen o úlet, tak se to dá vyřešit a odpustila bych mu. a teď vidím, že jsem si to jen myslela. pořád na to musím myslet.
takže o odpuštění nemůže být řeč.
strašně mi to všechno chybí. vše co bylo předtím.

megy, tak to jsi vydržela teda opravdu hodně.

věř, že mě taky chybí, ale láska už by to asi nebyla. Hlavně, co mi chybí je jen jednoduché obejmutí, pocit, že mě někdo bude ještě milovat takovou jaká jsem. Mám to štěstí, že ikdyž rodina mě někdy nepodržela, tak jak jsem si nepředstavovala, tak mě mají moc rádi a budou se mi v této situaci snažit co nejvíce pomoci a že nebudu na to vše sama

vydržela, protože jsem se doopravdy snažila udržet vztah ,ale bohužel. Navíc tyto problémy se promítli i do práce, respektivě do konfliktu s člověkem, pramenící z vytíženosti. To ve způsobilo to, že jsem se dostala i do situace, kdy budu muset vysvětlit své jednání a čekat nějaký postih, ikdyž chyba je také na obou stranách. myslím si, že kdybych začala řešit problém dřív, tak by se to třeba taky nestalo. Tím chci říct, že protahování svých osobních problémů se projeví dříve či později

přesně, takové ty jednoduché věci.
když třeba přišel z práce, my na něj čekaly, dal každé pusu, šel do sprchy a pak se najedl a byl prostě s náma. hrál si s malou, vyprávěl co v práci, kdo ho naštval apod.

vždycky, když začnu vzpomínat, tak si říkám, že se prostě nemůžu rozvést, že to prostě nejde, že se to všechno vrátí nebo že to byl jen sen a já se probudím.
ale pak přijde z práce, jen něco řekne a já mám pocit, že když ho nepraštím pánví po hlavě teď, tak už nikdy, tak mi dojde, že to asi není to pravé.

megy, tak to je mi líto, že se promítlo i do práce. ale asi to byla fakt jen otázka času. trvá to u vás už rok, což mi příjde jako neskutečně dlouhá doba a obdivuju tě, žes to tak dlouho vydržela. opravdu.

misiisulko, věř, že takhle dlouho bych to nevdržela, kdybych neměla nějakou naději, vždy, když přišel choval se normálně, pak mi něčím vrazil kudlu do zad, takže s naděje byl útlum všeho. Jednalo se samozřejmě jen o způsobu jednání. Nedokážu si představit, kdybych měla k tomu ještě děti, ale jak říkám, děti se s tímto vyrovnávají snáze než vlastní rodiče. Teď bys ale měla myslet taky na sebe, odpočívat, myslet pokud možno na něco pozitivního - zasloužíš si to už kvůli bejbátka v bříšku. je to hodně těžké až nemožné vydržet tuto situaci, taky mi jeden známý řekl, že mi to bude trvat ještě půl roku, než se s tím smířím a myslím, že je to pravda.

takže nezbývá nic než jen bojovat a bojovat, protože žijeme jen jednou a nic nám nestojí za to, abychom si nechaly utéct život mezi prsty.

miminko je naštěstí v pořádku, měla jsem strach, přece jen furt brečím, teda docela často nebo se hádáme nebo prostě jen myslím na to či ono.
na jedu stranu se na prcka moc těším a na druhou mám strach, co bude pak.
těžko říct.

a přesně vím o čem mluvíš. jde o způsob, jak s tebou mluví a jedná, že?

je toho teď hodně, chápu, pokud budeš chtít, klidně mi dál napiš, já bych měla jít spát, čeká mě krušný den

přesně tak

jéé, to už je tolik hodin. budu muset jít, ať se vyspím, dcerka vstává brzy, tak ať nejsem ještě větší mátoha než obyčejně.

moc děkuji za pokec a doufám, že si ještě napíšeme.
papa míša

páček shledáček 🙂

mii..me byl manzel take jednou neverny dnes uz je to rok co se to stalo a nikdy jsem mu vic neverila,uvidis ,ze u tebe se to take srovna..kdyz tedy sama budes chtit..a kdyz by to nakonec dopadlo rozvodem,tak drzim pesti at bez problemu..muzete spolu pak zustat i jako rozvedeni

Ahoj, taky se budeme rozvádět...manžel mě podvedl, já se s tím srovnala, odpustila a snažila se, manža taky tvrdil, že se bude snažit...jenže má dost velké psychické problémy sám se sebou a nedokáže se s tím srovnat, takže trvá na rozvodu.To brečení znám, je to všechno náročné, taky mám pocit, že je to zlý sen.Navíc nemám s malým kam jít, tak musíme bydlet spolu a manža chce, abychom dělali, že je vše v normálu.Ale já třeba rozhodně odmítám návštěvy jeho rodičů.Prostě to nejde.