Hodně citlivé a uzavřené dítě - nemůže mít deprese?
Běžně si pro rady na internet nechodím, ale zajímá mě, jestli někdo řešil něco podobného a jak.
Moje dcera má 9 let a je od malička hodně citlivá a bojácná. Už jako malinká si nešla na hřišti hrát na atrakce pokud tam bylo alespoň jedno jiné dítě, jen když tam bylo prázdno. Ve školce si první měsíce hrála jen sama, postupně se nějaké kamarádky našly al vždy musely přijít spíš za ní než aby ona šla a s někým se začala bavit. Teď chodí do třetí třídy a je to tak nějak stejné, když si s ní někdo nezačne povídat tak ona jen sedí a je sama a doma mi pak brečí, že se s ní nikdo nebaví. Přitom kolektiv mají ve škole dobrý. Je to škola na malém městě a je tu jen 5 tříd (celkem necelých sto dětí) takže velmi přátelský kolektiv. Já a ni partner jsme se taky nikdy neuměli nijak moc seznamovat a ona to asi má po nás obou a o to horší v tom, že všechno hrozně citově prožívá. Každá maličkost je jí líto, kvůli každé blbině se rozbrečí a celkově prostě všechno hodně prožívá. Jinak je to chytrá holka, má samé jedničky, se školou nemá vůbec problémy, ale ta její přecitlivělost je někdy nad mojí trpělivost. Snažím se jí vysvětlovat, že se nemá čeho bát, že má jít za holkama sama, že si nemá všechno tak brát ale moc to nepomáhá. Bojím se aby s takovýmto citlivým přístupem neskončila jednou s depresema.
@karlajasmine moc krasne napsane😀
@irena1111 zkuste jit prikladem.lepe ji pak pochopite a i ona se od vas nauci jak se seznamit a ze je to normalni😀
@irena1111 zkus se poradit s detskym psychologem, pokud je holcina po vas obou, je mozne, ze introvertnost, popr. citlivost zdedila nebo vyziskala i z prostredi. Podle mne by bylo dobre ji davat najevo vic lasku, zvysovat sebevedomi, chvalit za uspechy, vysvetlovat, ze je proste uzavrenejsi, stejne jako vy, ale neni to nic spatneho. Probrala bych to i s tridni ucitelkou, aby se k tomu treba nepridala sikana, deti jsou casto krute. Psychologove vi ruzne figle, jak jednat s ruznymi osobnostmi, takze bych navstivila za ucelem konzultace odbornika sama bez holcicky, treba ti povi, jak na ni.
Holky to napsaly krásně. souhlasím s nimi. Ještě bych možná dodala, že zvýšená citlivost v sobě může nést i jistý bonus - ne jen nevýhody. Na takové přednosti bych dcerku upozorňovala, aby věděla, že nejde jen o omezení, ale že z toho může i čerpat - záleží, jak se to u ní projevuje (soucit s trpícími, se zvířaty, ohleduplnost apod.) - aby věděla, že jsou to i vlastnosti, pro které si sama sebe může vážit.
Ještě mě napadlo - jelikož jsem stejný naturel a byla jsem stejné dítě jako dcera...já třeba dodnes nedokážu přijít ke skupince lidí a začít se s nimi bezprostředně bavit, vánoční večírky jsou pro mě horor, ty tzv. "small talks" nedávám ani v dospělosti.
Ale - nepoměrně snadnější pro mě bývá navázat hovor/kontakt s jedním člověkem. Možná i to, by se dalo dcerce poradit - ať zkusí navázat spíš kontakt s jednotlivcem (není ve třídě ještě nějaký další introvert?) než přímo s celou skupinou. No a k těm depresím - myslím, že rizikovější pro jejich vznik je (soudím dle sebe) - spíš než samotná zvýšená citlivost - právě ten trvalý a hluboko usazený pocit, že "je se mnou něco špatně", "jsem nedostatečná" a "musím se změnit, aby mě ostatní měli rádi" - a s tím jí ale můžete pomoct.
Rady od @karlajasmine jsou přesně přístup R+R který mám moc ráda a se kterým se ztotožňuji a věřím by ti mohl pomoci. Ještě možná za sebe bych asi zkusila se spojit s nějakou fajn maminkou/maminkami od nich ze třídy a párkrát zorganizovala nějaké hraní nebo Výlet kino atd. Treba diky mimoskolnimu prostředí a tím že by tam bylo max 2-3 dětí se ji kontakt lépe se spoluzackou naváže a pak si ty společně zážitky mohou přenést i do třídy. Jako netlacit na pilu jen pomoci okolnostem k získání vazby
@irena1111 Ja jsem taky hodne citliva a reknu ti, ze je vyhra, ze ti dcera veri a vypovida se ti. Doporucila bych ti, abys tu trpelivost nasla, deti stejne vsechni podedi, nebo za to muze vychova, cimz te nechci nejak kritizovat, ale chci t, ze mozna ma treba narozdil od tebe prostor tyhle jeji smutky resit. A kdyz ji v tom pomuzes, tak pomuzes i sobe. Ja tu duveru k mamce nemela. A opravdu jsem mela potom vazne psychicke problemy. Nastesti uz to.mam zpracovane a dneska kdyz mam take dceru a bavime se s mamkou o me, tam vidim, ze ji ta moje bojacnost otravovala, lezla na nervy. Nikdy me nic nerekla, ale pozoeovala to s uzkosti a dokonce i ji vadilo, kdyz jsem se prekonala a sla se seznamit s neznamymi detmi ( napr.prvni den na tabore), protoze to bylo pry krecovite, to aby se.mnou oslavila, jaka jsem sikulka. Nemohla za to, sama introvert ovsem velka herecka, pripominala jsem ji sama sebe, kterou dokazala skryt. Treba te.muj pribeh bude inspirovat. Proste bud s ni a bud ji napomocna. Neboj, depresema to skoncit nemuze. Ona proste potrebuje mamu, aby ji pomohla se socializovat.
@irena1111 Zkusila bych na to jit jinak, misto ''ze se nema ceho bat'' rict, ze je v poradku, ze se boji, ze se vsichni obcas bojime, ze i ty se obcas bojis a rict ji, ceho se treba bojis. Nesnazit se jeji strach zlehcovat, sama by ho rada hodila za hlavu ale nevi jak, tak ji spis rict, ze nevadi, si ten strach vzit s sebou. Strach totiz odezni ve chvili, kdy je nam ukradenej. Misto ''ze ma jit za holkama sama'' (coz ona dobre vi, ale stydi se/boji se) bych zkusila zase rict neco ve stylu, ze chapes, ze se boji jit za holkama sama, ale ze zase - ze to nevadi. Ze pokud se boji za holkama jit, muze se na ne jen usmat, nebo jen rict 'ahoj'. Zkusit ji dat nejake tipy, co muze holkam rict, na co se jich zeptat.. treba ''Co jste delaly o vikendu?'', ''Co budete delat odpoledne?'' a podobne. Lip se jde ''za holkama'' pokud bude mit v hlave konkretni veci, ktere jim rekne. A ''ze si nema vsechno tak brat'' ji taky vubec nepomuze, to je jako rict nekomu, kdo nema rad pavouky, at to hodi za hlavu a nebere si to tak.. to je proste prazdna veta k nicemu. Spis ji zkus zvednout sebevedomi a to tak, ze bude sama se sebou spokojena, ze si proste rekne ''Jo, ja jsem citliva a nektery veci jsou pro me dulezity, a to je v poradku - nemusim na sobe nic menit a budu se mit rada takova, jaka jsem.'' Urcite z te vety citis mnohem vic sebevedomi nez z vety '"Nemam si to tak brat''. Zkus ji proste maximalne budovat sebevedomi, aby mela sama sebe rada a nemela porad pocit, ze je na ni neco spatnyho, co musi potlacit nebo zmenit. A taky zkus jit prikladem - pokud je i pro tebe tezky, se seznamovat, tak se zkus prekonat, pozdravit, pokecat s cizimi lidmi, prohodit s nekym par slov na zastavce atd 🙂. Ona si z tebe vezme priklad.