Jak nezájem otce ovlivňuje školní děti?
Otec se o dítě vůbec nezajímá. Jak to vnímají vaše děti které si uvědomují, že otce nezajímají. Ptají se třeba i po několika letech na otce nebo už to neřeší? Zajímá mě to vnímání nezájmu u starších už školních dětí.
Pořád na to myslím , jak moc je to ovlivňuje.
Dcera to řeší hodně, je jí moc líto, že je táta vyměnil za cizí děti. Chtěla by s nim komunikovat, ale bez těch dětí, to on nechce. Syn to neřeší a občas si volají, ale nestýkají se.
Já to neznám, ale znám to ze strany od přítele, táta ho opustil ve 4 letech, nenáviděl ho za to a do teď nenávidí. Snažil se potom ve 24letech se s ním spojit, ale po větě co mu napsal : ,,asi si musel udělat ten první krok ty" tak se na to vykašlal a nekomunikuje s ním, vymazal si ho. Otec se ani po tolika letech stejně nesnaží navázat spojení.
Otec se o syna nezajímá, syn si sám pamatuje to negativní (agresivita, vyhrožování, lži ze strany otce). Když se ho ptám, jestli by chtěl otce někdy vidět, tak tvrdí, že nikdy v životě. Ani ho nebere jako otce, dětem ve škole tvrdí, že žádného nemá.. Bohužel se syn "zaťal" i v tom, že nechce, abychom si do budoucna našli nějakého fajn dospělého parťáka (má strach, co by nám provedl). Bez táty se dá nějak žít, horší je to, jak se na jeho psychice jeho agresivní otec podepsal...
Dcera to řeší hodně, je jí moc líto, že je táta vyměnil za cizí děti. Chtěla by s nim komunikovat, ale bez těch dětí, to on nechce. Syn to neřeší a občas si volají, ale nestýkají se.
@jancazao a tak zase aby se stykali bez těch dětí... Copak oni za to můžou? 🤔
@jancazao a tak zase aby se stykali bez těch dětí... Copak oni za to můžou? 🤔
@ruzovyjednorozec77 a kdyby s nimi šel na hodinu do cukrárny nebo na procházku, tak by to stačilo a všichni by byli spokojení.
@jancazao a tak zase aby se stykali bez těch dětí... Copak oni za to můžou? 🤔
@ruzovyjednorozec77 je to složitější, jak jsem psala, oni žijí velice zvláštně, úplně se vyhýbají všem lidem. Když tam naše děti přijely, paní ani nevylezla z pokoje, kolikrát ji za celý víkend neviděly.
Ty její děti jsou mnohem mladší než naše a nenašli společnou řeč. Nechodí do školy ani do žádných kolektivů, naše děti jsou zase velmi společenské…
Děkuji za reakce. Myslíte, že děti které otce neznají nebo s ním nejsou od mala se třeba v dospělosti s otcem spojí ? Že budou chtít znát jeho verzi, proč o ně neměl roky zájem ?
Děkuji za reakce. Myslíte, že děti které otce neznají nebo s ním nejsou od mala se třeba v dospělosti s otcem spojí ? Že budou chtít znát jeho verzi, proč o ně neměl roky zájem ?
@lauralaurinka Některé ano, některé ne. To je jako s adoptovanými dětmi, některé to v pubertě či dospělosti chtějí řešit, jiné ani ne. Ale většinu to aspoň zajímá, je to nějaké nalezení kořenů, zodpovězení celoživotních otázek...
S ex jsem se rozešla v synově roce. Tak tři roky tam nějaký kontakt byl, ale sporadický, ex velmi často schůzky rušil nebo přišel s kocovinou a za hodinu byl zase pryč. Byla jsem to hlavně já, kdo o ten jejich vztah stál. Syn to dost špatně nesl až ve vyšších ročnících školky, uvědomoval si, že táta nemá zájem. Kolikrát mě na plnou šatnu vyhlásil, že taky chce, aby ho někdy tatínek vyzvedl ze školky apod. Já jsem mu jako důvod našeho rozchodu řekla takové neutrální, že jsme se hádali, takže si na mě i kolikrat hasil smutek řečmi, proč jsem na tátu byla ošklivá, že jsme se hádali atd. Nebylo to dobré...pak jsem v jeho sesti letech poznala sveho muže, láska jak trám, a tak jsem už neměla důvod v synovi pěstovat falešné nadeje, že táta moc chtěl a jen měl asi hodně práce (zase), a proto nepřišel a prostě jsem mu nejak opatrně, ale docela přímo řekla, že táta se prostě nechce vídat, ale že to je jeho smůla, že syn je úžasný, já i babi s dědou (velmi úzký - skoro každodenní - kontakt mají) ho nadevše milujeme std. Od té doby nejsou v kontaktu. Nevím, jak by to bylo kdybych svého muže nepoznala, ale teď je úplně v pohodě. Mého muže syn oslovuje jmenem, ale mluví o něm jako o tátovi. Když náhodou padne na bio otce řeč, tak o něm mluví jeho jménem (táta je prostě můj muž) a velice věcně bez sentimentu. Pokud ho bude chtít v dospělosti kontaktovat, určitě mu s tím pomohu. Na druhou stranu, ex za covidu odjel někam do Ameriky a kdyby se nyní chtěl se synem náhodou vidět, tak upřímně bude muset vyvinout dost velkou snahu než to dovolím, protože bych nechtěla, aby byl syn zmatený. On je navíc strašně citlivý, takže by mu ho ještě bylo líto...
Asi záleží, jestli otce poznaly nebo ne. Děti mojí kamarádky ho defakto neznají. Utekl když nejstarší byly 3 roky...nehlásí se k nim, nemusí, není ani v RL přestože kamarádka ho tam chtěla zapsat, vykroutil se z toho a zmizel. No berou to tak, že ho nenávidí a vidět nechtějí. Kamarádka jim primárně o něm hnusně neříká, ale ony samy už to chápou a nechtějí ho vidět. Jednou je potkal na chodníku a jak je uviděl, přeběhl chodnik a utekl, kamarádka jim o něm ani neřekla, nepoznaly ho, když ho neznají.
@lauralaurinka já myslím, že hodně záleží, jak si otce pamatovaly nebo znaly. Ségra se rozváděla,.když bylo holkám 8 let. Už se to nedalo, alkohol, agresivita, peklo. Do 12 k němu holky musely,ale probíhal psychický teror. Ony nechtěly, on nerespektoval nic. Bylo to,jako když by tě někdo nahnal do první linie a pořád tvrdil, že musíš. To nebyly hezké víkendy, to bylo peklo.Brečely už na začátku týdne, kdy věděly, že budou muset. Ve 12 se jedna vzepřela a řekla mu do očí, ať je nechá na pokoji, že už k němu nechce a nepůjde. Soud to respektoval a debil pochopil. Od té doby je nechal být. Posílá celé roky tak směšnou částku, že ji tu nebudu ani psát, neví, jak vyšly školu, kam chodily na střední, ví jen z doslechu. Dneska je jim 20 a vidět ho nechtějí a doufám, že neuvidí. Je to ksindl, takový člověk si nezaslouží pojmenování táta. To je prostě pouze zploditel. 😢
U nás to naštěstí takové není, ale vidím to u synovce (10) - tatínek si ho sice bere, ale prostě si ho odveze domů na barák, šoupne do pokoje s nevlastníma ségrama a v neděli ho vrátí. Doma je náhradní taťka, který je bezva a mladej už se párkrát ptal, proč musí jezdit na víkend ke svému taťkovi, když tam stejně jen sedí v pokoji a taťka se mu nevěnuje. Je ale pravda, že když odešel tak měl jen 3 měsíce a taťka si ho bral pravidelně hned jak to šlo, takže v tom modelu vlastně vyrostl a velmi brzo (kolem roku a půl) už fungoval strejda - o pár let později před narozením druhého synovce povýšil na taťku a tu roli zastává velice zdatně a oba kluci jsou spokojení, takže opravdu hodně záleží, jak je dítě v době rozluky staré a jaký přístup zaujímá okolí, je to různé. Segra zatím kromě toho nezájmu k taťkovi jezdit zatím nic nepozoruje, prej uvidíme, co přinese puberta... Myslím, že doma se mu dostává všeho, co dítě potřebuje a protože je zvyklý, že od vlastního táty to není nic moc tak to asi bere jak to je.
Mně to ve školním věku úplně nedocházelo. Ono v naší generaci ani nebylo běžné, že by rodiče pořád s dětmi něco dělali. Nebo jsem to z okolí neznala. Až v mladší dospělosti mi začalo docházet, že se o mě rodiče vůbec nezajímají, neptají se, nepamatují si základní věci...bohužel no, nezbývá než se s tím smířit, co se dá dělat.
@lauralaurinka Záleží na osobnosti, jestli tatínka znají a jak o tom s nimi mluví okolí. Znám děti, kterým maminka vysvětlila něco v tom smyslu, že tatínek má jiné starosti, že ona ho má ráda za oba, dítě je s tím celkem v pohodě. Znám dítě, které otce zná, dobře ví a uvědomuje si, že otec na něj prdí a je to nespolehlivá slibotechna, matka mu to předhazuje a řeší to v sobě tak moc, že jen to extrémně problémový a nešťastný žák. Myslím, že je fajn od malička učit děti, že bychom se měli pokusit netrápit věcmi, které není v našich silách změnit a zkusit se víc zaměřit na ty pozitivní, ty si užívat a vážit si jich. Je mi moc líto všech dětí, o které jeden z rodičů nejeví zájem☹️