Skoro 9letá dcera spí s námi v posteli, v pokoji se bojí
Ahoj potřebovala bych radu.Máme skoro 9 letou dceru a ta má svůj pokojíček hned vedle naší ložnice. Vždy chodila spát k sobě a v noci pokaždé přecházela k nám do psotele.Nevíme jak jí to odnaučit.Když jsme jí poslali zpět do pokojíčku,tak vyváděla že se tam bojí atd.Nyní asi už týden nechce v pokojíčku ani usínat.Takže spí u nás v ložnici hned od večera. Včera jsem zkoušeli že tam s ní budem než usne,ael ona prostě neusnula.Stále tvrdí že se jí tam nelíbí a že se tam bojí.Chodí do třetí třídy a učí se velice dobře.Je trochu více citlivější než ostatní.Nevíte nějakou radu? Nebo se mám už obrátit na psychologa?Moc děkuji, Jana
@junkka no já nevím.. pokud má někdo opravdu z něčeho hrůzu, tak to prostě nepřejde 😀
je mi 25 a strach mám pořád.
Když jsem někde sama - musím odejít poslední z kanceláře a je už všude tma, nebo jít do sklepa pro brambory a vím, že nikdo doma není, tak mě popadne takový šílený strach a panika, že se mi těžko dýchá, začnu sprintovat k východu, hlavou šílený myšlenky, že mě něco chytí, nebo něco vyjde z nějakého zákoutí, že mě málem bere kolaps..
Když jsem sama doma, tak jsem nechávala rozsvícené kde to šlo a zhasla jsem až v momentě, kdy jsem měla rožlé v dalším pokoji, abych měla alespoň něco světla. Nikdy bych nezhasla a nepřešla kousek potmě k dalšímu vypínači..
A hold tohle mám v sobě od dětství. Možná, kdyby semnou někdo v té době pracoval, dnes bych tyhle stavy nemusela zažívat a mohla jsem si spoustu stresujících situací odpustit...
Pamatuji si, jak jsem chodívala jako dítě večer z kostela, když už byla tma.. nikdy se mi nechtělo čekat na tetičky, než se dobelhají k našemu domu (po hlavní osvětlené ulici), tak jsem šla napřed. Ale od poloviny cesty byl domek, kde umřel jednou pán, pak dlouho zahrádka a pak další velký dům, kde nikdy nikdo nebydlel a je opuštěný a prosklený a pak uzavřená autobusová zastávka. Od toho opuštěného domu jsem začala utíkat a celou cestu běžela, vyčerpaná, vystrašená, se slzami v očích a v duchu zoufalostí volala maminku, jaká panika mě brala.
a opravdu jsem z toho nevyrostla.. je to někde ve mě...
- až teď si opravdu uvědomuji kolik strachu jsem vždy zažívala, člověk už to aj pomalu pozapoměl..
@evulinka27 zkus se svĕřit svému lékaři, to se nechá léčit,netrap se je to zbytečné 🙂)
@mahev Právě hodně silně uvažuji nad homeopatiky.. Kolegyně má jednu paní, ke které chodí a je moc spokojená.. Já v noci i ječím ze spaní 🙂 což manželovi už trošku přeci vadí, když mu celou noc prohulákám 😀
@evulinka27 mám to hodně podobně, je to skoro jako bys psala o mě, neskutečný... Jak jsem psala, když už musim v noci vylézt z postele na záchod, rozsvítím úplně všude. Jednu místnost po druhý. Bydlíme ve velkým domě a když se stane, že tam spím sama, tak prostě moc nespím. Navečer projdu všechny místnosti, zatáhnu rolety, zkontroluju nebezpečný místa - pod postelí, za gaučem, ve skříni... zabednim dveře do sklepa, pozamykám, kde jindy nezamykáme, kde to nejde, dávám různě nástrahy, např. naskládám misky těsně za dveře (kdyby někdo otevřel, vrazí do nich, ty se rozsypou po dlažbě a mě to vzbudí) Spím zásadně oblečená (v pyžamu, jinak spím nahá) a s mobilem pod polštářem (nikdy ne vedle, aby byl vidět, to by ho mohl někdo nebo něco vzít). A když má manžel noční, tak spí děti u mě, teď už na střídačku, obě už se mi tam nevejdou.
No takhle napsaný to vypadá, že jsem tak trochu magor, ale jiný už to nebude 😅
@evulinka27 homeopatika jsou fajn,ale nevím, jestli na tak dlouhodobý problém. Mĕla jsem na mysli antidepresiva .Obvodní lékař napíše i antidepresiva,v co se můžou v těhotenství .Ale pokud to mas léta,tak bych počkala až po kojení. Zkus třeba i bachovy esence na miru,ty me hodně pomohly
četla jsem celý příběh, takže pokud je dceři nejlíp v ložnici, navrhla bych ji, zda tedy nechce mít pokojíček přestěhovaný místo ložnice a vy si uděláte ložnici v pokojíčku, prostě si ty pokoje prohodíte, rozhodně mít zdrcadlo v pokoji na dobrý spánek není dobré, volila bych zrcadlo připavnit do skříně, aby na noc když je skříň zavřená nerušilo...možná tím přestavením pokoje, nábytku v něm, třeba i pořízení nového pokojíčku by se mohl ten problém vyřešit...
Co se týče té svěcené vody, tak na to bych si dala pozor, protože pokud je v domě něco zlého, tak to naopak může ty síly umocnit, prostě je to naštve a začnou větší problémy...A dcera je křtěná??? Pokud nikoli, možná by ji to pokřtění pomohlo...
Taktéž jsem četla článek o tom, že děti můžou mezi 7-9 lety vidět různé bytosti, protože sami ještě jsou více ve světě duchů než mezi živými, prostě se jim zrovna nějak uzavírá duše do těla a oba světy se začnou po tomto období oddělovat...Pomáhá na to, když se v pokoji zapálí bílá svíce a ta vyhoří a pak červná stuha pod polštářem a samožrejmě prohlášení u té zapálené svíce, že tam žádné temné síly ani duchy nechcete, ať v pokoji odejdou...
Máme velmi dobré známé, kteří prožívali půl roku svého života duchařskou historku, prostě v domě se jim přemísťovaly věci, nápisy na zrcadlech na fotkách různě barevné stíny, nakonec to vyřešila spiritistka, který jim sdělila, že v domě, byla otevřená nějaká brána, že tam předtím žili lidé, kteří se těmito věcmi zabývali a tu bránu nezavřeli, spiritistka tu zavřela a od té doby žádný icident...řeknu to asi tak, viděli jsme na těch fotkách fakt různé věci a rozhodně bych u nich nebyla ani přes noc...oni stejně pak po dalším půl roce ten dům prodali a přestěhovali se do bytu, už tam toho zažili tolik, že jim tam dále bydlet nešlo...
Resim ted to same, jak pres kopirak. Dcerce bude 9 a spi v pokojiku s malym braskou a stejne nas budi noc co noc. Musim rict, ze uz jsem uplne na konci sil, protoze i kdyz ji vratim, tak pak stejne nespim a posloucham kazde jeji zakaslani nebo zvuk, vetsinou vzbudi i maleho a mluvi na nej, aby se mene bala! Popravde je to celkem psycho, v ton rozespani mam na ni fakt vztek. Zvazuju jestli prestehovat trileteho synka k nam a at si tam v noci dela co chce nebo dat ji nejakou valendu vedle nasi postele kdyz prijde nebo koupit vetsi postel, kdyz uz prijde k nam do postele at se aspon vyspime. Ale v tech deviti letech uz mi proste neni prijemne ani pohodlne, aby spala s nami. A chodime do prace, kdyz pak me vzbudi ve tri, do pul pate nespime a v pul seste vstavam... to se neda.
@neeve Vysvětlit, zakázat v týdnu, dovolit např. o víkendu, nedá se nic dělat. Jste taky jen člověk a ještě pracující. V žádném případě bych jí nevycházela vstříc s větší postelí v ložnici nebo válendou atd. Je to velká holka, měla by to pochopit. Dětičky opravdu často zkouší, co vydržíme.
@kamila297 Vidim to uplne stejne jako Vy. Bohuzel jsme zkusili uz vse. Vysvetlovat, motivovat, zakazovat... nerespektuje to. Treba dnes v noci - bulela, tak jsem tam sla at kouka byt zticha, ze vzbudi brachu, pry ji boli brisko (neni to pravda, to uz vim). Tak jsem ji rekla, ze je to hloupost, at spi. Za chvili slysim jak neco mluvi na brasku. Tak jsem tam uz vztekla vlitla, at nas nebudi. Neco si vzdy vymysli - Milanek neco rikal, kaslal, uz byl vzhuru apod. Sla jsem zase do loznice. Za deset minut (prestoze jsem byla prve uz opravdu hodne rozlobena, az uz se mi chtelo brecet) zase prisla, ze se mi jde omluvit. Normalne jsem ji uz vyhodila. Tak s brekem sla. Pak si tam pokaslavala, vzdychala, mumlala..... normalne posloucha, ale v tomto pripade absolutne ignoruje, kde jsou hranice! Za hodinu jsem neusnula, tak jsem vstala a sla brzy do prace (do skoly a skolky je ten den vezl manzel). Pry pak prisla k nemu do postele jeste kdyz jsem odjela s to uz po ni hodil polstar 😀 Musi mit takovy strach, ze ji je tohle vsechno jedno a vydrzi to, hlavne kdyz aspon na chvili prijde. I s psycholozkou jsem se o tom bavila nekolikrat... ta bezna motivacni reseni funguji jen chvilku... nepomohlo. Jediny reseni jak se vyspat a pak fungovat v praci je bud rozdelit pokojicky a doufat, ze kdyz bude syn spat jinde, rozsviti si a bude si cist nebo cokoliv, ale necha nas spat a nebo se ji naopak podvolit a udelat ji nejake spaci misto u nas pro pripad, ze prijde. Ale to se mi strasne prici! Je to proti memu presvedceni ☹
@neeve Tak k sobě přestěhujte synka. Vaši dcerku neznám, ale přijde mi, že vám dělá naschvály (když třeba záměrně budí brášku). Nebo kdybyste se zamknuli, myslíte, že by tloukla na dveře? Nebo místo motivace zkusit nějaké tresty - jestli nás budeš budit, nebude to a to. Je to kruté, ale nedá se nic dělat. Nedostatek spánku vás brzy zlikviduje. Já tohle nespaní znám taky. Stačí, aby syn v noci zakašlal a já už nemůžu hodinu usnout. Taky k nám chodil, ale vysvětlila jsem mu, že brzy vstávám do práce a pak jsem unavená a odpoledne nervózní z únavy a pak by to mohl lehce slíznout. Že může přijít o víkendu. Pochopil. Když už někdy přijde, tak těsně předtím, než mi zazvoní budík (nevím, jak to odhadne 😉 ) a o víkendu mi to je jedno, protože si můžeme přispat. A ještě musím na závěr napsat, že jste mi svým postojem velmi sympatická 🙂 Tady je fůra maminek, které se bojí na své děti i křivě podívat, protože jsou "přecitlivělé" apod. (ty děti)
@kamila297 ano, dosla jsem dnes rano k uplne stejnemu zaveru - ze prestehuju syna k nam. Aspon na tyden nebo proste nez se nauci prospat noc. Jeji boj. Ale taky uvnitr bojuju s tim, jestli na nej nebude priserne zarlit a nezpusobim ji nejake trauma. Jenze pohar fakt pretekl. Asi ji aspon slibim celou noc se mnou jednou za 14 dni, kdyz bude vyslapovat. A ano, i ja mam kamaradku, ktera spi v loznici s mladsim synkem a 8mi leta dcerka usina s tatinkem v pokojicku. Tohle ja rozhodne nechci.
@neeve Tohoto kroku bych se bála, jestli se v pokojíčku bojí, a proto za Vámi chodí... Představa, že jí opravdu přepadají nějaké záchvaty paniky je dost děsivá. Ale samozřejmě chápu, že se potřebujete vyspat. Jako lepší bych viděla to připravení místa ve vaší ložnici, kam by mohla přijít - za podmínky, že se tam bude chovat tiše, nebude si nahlas špitat, hekat, někoho z vás rušit.
@neeve no, když jí to vysvětlíte proč - třeba, protože ho budí v noci, tak bude spát malý u vás - tak by nemělo dojít k nějakému traumatu - když sama uzná, že je v noci vzhůru.
No, já nespala nikdy sama - s rodiči v ložnici, nebo s babičkou, nebo mi naši dovolili kočku - ted s manželem a usínám tak že mě drží za ruku, jako přecitlivělá tedy nejsem, ale potřebuji pocit jistoty - nepomohlo by kdyby jí někdo za tu roku držel až by usla - nebo i tu kočku sice je s tím práce, ale pes je horší, musí se s ním chodit ven...
@neeve dítě ve druhé třídě je chopné se postarat o nějaké to zvíře - křeček, morče, kočka, rybičky.
pro naše byla ta kočka přijatelnější - psa jsme měli taky, ale venku, domů nesměl....
@kolibricek36 zvire ne, mame pejska venku, na kocky mam alergii. Psa v dome - to uz mam za sebou a se dvema detmi to uz nedam. No ja taky moc dobre vim, co jsou uzkosti a panika, takze proto jsem obezretna. Jenze tim spis toho zneuziva uz, zda se mi...
@neeve Myslím, že nic není konečné rozhodnutí, pokud se tenhle nápad, jak současnou situaci zlepši, neosvědčí (třeba tam bude dramaticky hekat, otáčet se, budit Vás... nevím...), tak lze zase zkusit něco jiného - třeba přestěhování toho brášky. Ale to bych dělala jen v případě, že se vzbudí, nechce se jí spát (tak by si tam sama třeba chvíli četla), ale ne v případě, že se tam "sama bojí" - to by situaci přestěhování brášky asi jen zhoršilo.
Ale taky se může stát, že jí to bude u Vás v ložnici uklidňovat, bude tam mít vlastně nyní místo a třeba tam bude chtít spát celou noc - lze jí to dovolit? nebo je to pro Vás neakceptovatelné?? Nebo byste ji povolovala až přecházení v noci a třeba jen nějaké dny? (aby se to vlastně stejně nestalo stresující - že jako někdy může, někdy ne...) myslela bych, že by jí pomohlo, kdyby to neměla nijak zásadně regulované, jinak se bude opět vymezovat, něco vymýšlet (okliky)...
@neeve no aha, tak malého přestěhujte ale vysvětlete jí proč ... 8 leté dítě by to mohlo pochopit ...
není tam v pokoji kde spí něco děsivého, třeba odrazy od aut ..... zkusila bych i dát jí lampičku - s tlumivým světlem, aby když si rozsvítí nebudila malého ....
@helen_h presne jste to popsala, je videt, ze vite o cem mluvite 🙂 ona ani v noci neprizna, ze se boji. To si spis myslim ja, protoze i kdyz jde do pokojicku pres den, tak nez se tam "zabydli", mluvi na me i cestou, protoze se boji. Vlastne si tam skoro nehraje, mam ji porad v obyvaku. Malej tam je klidne sam a je mu to sumak.
@kolibricek36 asi 20 druhu ruznych lampicek jsme zkusili, otevrenr dvere, zavrene dvere, mamincino tricko, 18 plysaku, nebesa, obrovskou samolepku elzy nad posteli, aby na ni dohledla, tatinkovu fotku, cteni pohadek, ted komplet predelany pokojicek dle jejich predstav...
@neeve no, já ti nevím, ale když tam není ani přes den - tak už je to na pováženou - nevím, jaké to u vás bylo když se narodil syn - podle mě žárlení by mělo začít už tehdy -
když nic nepomáhá, tak se jí ptát dokola proč tam nechce spát, nebo hrát si sama
nebo bych zkusila jak tu radili, že dovolit třeba jen přes vikend.
já si vzpomínám jak mi mamka jednou řekla, když jsem jí tahala at jde se mnou spát, jestli nechci cicek, doslova mě tím zpacifikovala a já šla spát sama, asi už taky neměla nervy na mě ....
@kolibricek36 jj, to souvisi s tim napadem ji neregulovat a nechat na ni jak se k tomu postavi. Jeste musim promyslet. Treba se zastydi. Treba 😀
@neeve Ale myslím, že pokud povolíte myšlenku "neregulovat", tak je potřeba déle vytrvat a rozhodně nečekat, že se přes jedno dvě spaní (nadneseně řečeno) u vás nabaží a půjde do pokojíčku. Myslím, že to by ji naopak seklo, nedělalo by to dobrotu - vypadat, že u vás být "může", ale vlastně "nemůže" (protože je zatím to vaše očekávání a skrytý záměr). Chtělo by to nějak si to dopředu v hlavě zpracovat, zbavit se těch očekávání (aby za tím nápadem vlastně nebyla manipulace) a pak jí nechat - myslím, že by to mohlo pomoci, ale je to přece jen těžké se oprostit od nějakých představ, jak by to ze strany dcery vlastně mělo probíhat... Ale upustila bych ty tlaky.
@junkka jen jsem pani navrhla dalsi variantu, kdyz sama netusi, co by dcerku mohlo v noci budit. Treba chce byt opravdu jen nablizku mamy. Kazdopadne svecenou vodou nic nepokazi. Mne jako verici osobe, to prijde jako uplne normalni vec. Driv bylo uplne bezne mit na stene kropenku se svecenou vodou. Urcite tady nechci vyvolavat nejake dohady. Vim ze cloveku nevericimu to asi prijde uhozene a ja to beru, je to kazdeho osobni vec. Mne to jen pripomelo kamaradcin pripad.😉