Tvrdohlavost a emocionální výkyvy u 6letého dítěte. Jak to zvládat?
Dobrý den, potřebuju nějaký odstup a názory jinych.
Máme 6leteho syna, který je odmalička dost tvrdohlavý a nejde se s ním na lecčem domluvit, prostě má svou hlavu. Kolikrát se tzv. zasekne-neco se mu zakáže, nebo něco není podle jeho představ, nebo ráno nechce do školy, křičí, stojí si za svým a není s ním řeč. Vysvětlujeme, mluvíme, neslyší, v těchto situacich zkouším obejmout, nekřičet, nelze...pak mi rupnou nervy, zakricim a stejne bez reakce. Kdyz zkusíme změnit téma, často se chytne. Ale všeobecně už nevím, jak na neho...třeba teď odpoledne, byli jsme na kole, jedeme domů a on si chtěl ještě za barákem házet letadylkem, v klidu jsem mu vysvětlila, že jsme teď byli 3 hodiny venku a že už jsem unavena, že jdeme domů. Křik, vztek, mluvím na něj, křičí pořád, stojim si za svým, on teda šel domů ale pořád naštvaný, až vzal nůžky a rozstřihl náramek, ktery mi včera dal. Po chvíli mi přišlo, že pochopil, že udělal něco špatného, tak se omluvil...ale já fakt nevím, jak na něj. Jak tomuto předcházet, jak s ním jednat. Snažím se, ale přijde mi, že je to mimo, že tomu absolutně nerozumí.
*do školky...stalo se dnes ráno, po snídani začal křičet, že nechce do školky, prostě jen tak, oblékat se nechtěl, prostě stal a křičel...nakonec se oblékl, jdeme do školky a v půlce cesty vymekl a ptám se ,proč to dělal...a on, že neví....je toto ještě normální??
Jsem zvědavá na další názory. Mám doma úplně stejný exemplář, jenom o rok starší. Je to trápení. Už nám bylo naznačováno, jestli ho nevzít někde vyšetřit. 🤷 U nás to hooodně začalo s nástupem do školy.
Nejsem odborník, abych si troufla říci, že to není normální, 6 let už zase není úplný mimino, aby se s ním nedalo domluvit, a chápu vaše vyčerpání. Takto se chová déle, nebo až nyní? Nicméně bych se minimálně objednala k psychologovi a nebála se příp. dalšího vyšetření, může mít nějaký problém a jak píše uživatelka nade mnou, může se to s nástupem do školy ještě zhoršit. Proto pokud máte pocit, že vše, co můžete vy sama zkusit, nefunguje, obrátila bych se na odborníka a řešila ještě před nástupem do školy. Držte se.
No...s mladším máme tohle každý den, ale za pár minut úplně přepne, zpívá si, objímá mě, najednou šťastný dítě. Takže to beru, že je prostě naladovy, do vzteku moc neprilivam. Když potřebuju např. jít do té školky, obleču ho mírným násilím a jde se, za par minut o ničem neví. Takže asi u vás záleží, jaké to má pokračování, jestli má sklony být agresivní a tak. Ono jako názory ostatních lidí jsou ti k ničemu, maminka tiché holčičky, co tohle v životě neviděla a maminka, co má dítě věčně na hlídání ti nedokáže poradit objektivně. Zkusila bych se obrátit na nejbližší okolí - školka, prarodice atd. Ono kolikrát někdo něco takového plácne a když to s ním rozebereš, zjistíš, že to tak ani nemyslel. Já si třeba nemyslím, že by každý tvrdohlav kluk měl chodit po psycholozích, ti i tak neví, kde jim hlava stojí. 🤷♀️
Zkousela si nekdy “byt na jeho strane”? Takova ta taktika hm, jit do skoly je fakt na houby…
mame to stejne doma... byli jsme i u psycholozky, pry jen porucha pozornosti.. jako taky si s tema jeho stavama, naladama nevime rady, nektere dny jsem zoufala, vycerpana.. ma teda jeste vyvojovou dysfazii - pozde zacal mluvit, ted mele porad, ale neco mu nekdo nerozumi, my domaci rozumime vse normalne.
Nevím nejsem ve vaší situaci, syn tak reaguje , když je přetaženej, nebo jsem přetažená já a zakazuju mu věci zbytečně. Ale zakazuješ mu věci co dávají smysl? Proč si třeba nemůže ještě chvilku pohrát venku sám? Syn třeba do nedávna nechtěl být sám venku, ale teď už to občas dává. Říct mu můžeš si chvilku pohrát, ale za 10 minut až udělám to a to pro tebe přijdu a půjdeme. Když už je v emocích nemá cenu nic vysvětlovat. Snažím se tedy na všechno možný připravovat dopředu. Následně emoce uznat a nedostat se hned do vrtule (úspěšnost u mě spíš menší než větší, ale když se dokážu zklidnit a ne jet si na tom vztekas se tak já taky, tak to jde líp) a snažit se nezakazovat když o nic nejde a důležité věci dodržovat, (ale v tom jsem tedy hodně špatná, já si kolikrát nepamatuji , co jsem řekla před pěti minutama natož včera či před týdnem)
Ještě přidám, jak je v té prvotní agresi, která ho rozladí, tak mu to kolikrát vydrží celý den/půlden. U nás zatím v PPP psycholožka stanovila podezření na poruchu pozornosti a aktivity. Dám třeba příklad, jde do školy, má oranžovou a šedou čepici. Chtěl oranžovou, ale nemohli jsem ji najít, dostal šedou a zásek. Pláč, křik, hysterie. No ale šel. Ze školy potom zpráva, že v hodině nepracoval a plakal. 🤷 Scén bych tu mohla za týden vypsat sto. Přelítne mu něco přes nos a hotovo. Tuhle se kvůli něčemu taky rozvztekal, scéna šílená, pak že má hlad, donesla jsem mu chleba se šunku. Kouká na to, vzal tu šunku a flákl s ní o stůl, že tohle nejí (úplně normálně to jí), ale jak byl v té hysterii z předtím, tak to pokračovalo. Mám někdy problém se ovládnout, on asi taky. Občas na něj řvu taky a pak je mi to líto, že ten jeho vztek neustojím. Mám ještě jedno malé vzteklé batole. Někdy si říkám, jestli ten starší nežárlí na toho malého. A dost možná by potřeboval víc spát (myslím, že mu chybí ten školkový spánek). Nicméně dostat ho do postele, to bych ho tam musela přivazovat. 😁 Pořád si říkám, že nějak "dozraje", že jen potřebuje hodně empatie, trpělivosti a pochopení. Nicméně nejsem zenový mistr. Takže tě plně chápu.
Existuje něco, čemu se říká "porucha opozičního vzdoru" (https://cs.wikipedia.org/wiki/Porucha_opozičníh... ) ... je to právě vlastně "neschopnost" vyhovět pokynu, protože jedince samotná rozpor 'nechci- musím' hodí do tak silné emoce, že se v ní 'zasekne a vypne mozek'. ... Pokud jste zoufalá a nevíte jak dál, asi to fakt na psychologa je. Nebo pokud byste se ještě zvládli dostat do Ranné péče, případně vás oni sami nasměrovali na nějakou navazující péči (kvůli věku - obvykle dělají s dětmi do sedmi let). ... Není to o tom, že je dítě "zlé" nebo "nevychované" nebo "postižené". Je to o tom že v některých věcech potřebuje jiný přístup a vychovatel bez předchozí zkušenosti ho prostě není schopen najít. ... Upřímě, hodí se tohle mít řešené před nástupem do školy, protože tam těch požadavků je pak hodně a pokud k něu učitel dostane i nějaký "návod", bývá celá komunikace klidnější.
Nastavit víc režim a pravidla, domlouvat se na všem předem. Už před vyjížďkou říct, že hned po návratu potřebuješ domů chystat večeři. Už dopředu ho vždycky připravuje na to, co bude a co se stane když...
U nás to bývá horší pokud je unavený nebo hladový. A to se najíst nechce a odpočinout taky ne.
Nepročítala jsem to úplně, ale dcera je občas dost podobná. U nás to často (ne vždycky) je vyhrocenější, když je hladová. Když to není přijde, snažím se nenásilně do ni dostat nějaké jídlo, protože po jídle je většinou rozumnější. Tak jen takový tipy k ostatním tipům. A pak taky to někde ventilovat a odpočívát, protože úplně chápu, že to může být dost vyčerpávající a mámy musí taky myslet na sebe, aby pak takové situace dokázali ustát. Držím palce, ať se to časem zlepšuje.❤️
Já si myslim, že to je nějaké další období vzdoru, nebo prostě asi co vydržím??? Hlavně jak se neodehrava vše podle něj...
Aktuálně 7letak, tvrdohlavy, prostě školka velký špatný, nejde po o - jak by nejraději chtěl - totalne spatny, přijdu brzo po spaní/pozde - opět špatný...prostě "malé nasrane stvoření"🤷♀️🤔🤷♀️ ať udělám cokoliv, vždycky je nespokojen, já teda doufám, že je to jen nejake období a že ho to přejde...
Mám doma stejný exemplář, holku. Poslední dny až extrém, možná teplem, únavou, nevím. Je hrozně hysterická, lehce se dostane do vzteku a křiku a nějak nám z toho úplně nejde ven. Je odmala hodně samostatná a má problém i přijmout pomoc s něčím, co nezvládne. Pak na mě dokáže ječet, že tohle a tamto nesmím dělat já. Že to udělá sama. Dnes několik hysteraku, az jsem z toho unavená jako blázen. Ráno si nechtěla uklízet pokojíček, pak jsem ji volala zvenku k večeři a večer měla další zásek, když jsem přestala číst knížku. I když jsme se domlouvaly, že bude dnes jen krátké čtení kvůli času. Dokážeme se pohádat i kvůli zavazování tkaniček, chci ji ukázat, jak na to, aby to měla správně a ona se vztekle doslova brání. Je šíleně tvrdohlavá a vzteklá, ale všude jinde funguje naprosto bez problémů. Ve třídě prý jedno z nejzlatejsich dětí. U babiček taky. Na psychologa to nevidím, ale ráda si přečtu, co na tyhle emočně labilní, tvrdohlavé jedince platí...
A pokračuje to tím, že se vzteká, že chce večeři, že má hlad, ale že neví, co chce...proste je asi úplně ztracen, ale nenechá si nic vysvětlit, kope okolo sebe