Známky ve škole, jsou podstatné?

Holky, ja mam trochu jiny nazor. U nas se resi prospech denodenne. Myslim, ze vy vsechny, ktere rikate, ze znamky neresite, tak to podle me pisete jen ty, ktere maji doma premianty. My proste at se snazime jak se snazime, ty znamky nam litaj silene, na vysvedceni ve 3.tride uz bude dokonce trojka. Zkousime vse, po dobrem, po zlem, domluva, sliby, podminky, zakazy...nic nezabira. Ucitelka kdykoliv, kdy se vidime ma pripominky, coz o to, smirili jsme se s tim, ze nemame doma jednickare, ale ta lenost a laxnost ke vsem povinnostem je proste v jeho veku az neuveritelna :( chteli bychom v nasledujicim skolnim roce na to jit jinak proste, ale nevime jak :( treba dnes psali diktat, po prvni vete prestal stihat, zacal brecet a prestal komunikovat...proste to nedopsal-za 5. Stejne tak v pisemce - nepochopim zadani, tak se na ti vyprdnu a delat to nebudu :( nema v sobe takovou tu prirozenou touhu udelat nam radost, nekomu se zalibit, byt lepsi...Mozna pisu trochu zmatene, dost me to trapi :(

@arwen_arina řeknu to asi takhle, každý rodič je samozřejmě rád, když dítě nosí dobré známky. Ono je to pak celkově taková pohoda ve všem... Dcera byla čistá jedničkářka na prvním stupni, pak přešla na jinou školu (stěhovali jsme se) a na známkách to bylo hodně znát, hlavně jiný přístup učitelů, než jaký byl na staré škole (určitě taky přechod na 2. stupeň).
Nicméně hodně si udělala také sama svým líným přístupem (začínající puberta, holt jiné priority). Ale u nás vždycky platilo pravidlo, že ze známek se nestřílí, ale jsou bohužel důležité, jinak se jednou nedostane na školu, kam by chtěla. Tohle jsme jí valili do hlavy pořád. Že se neučí pro nás, ale pro sebe. A ještě jedno pravidlo je, že když donese špatnou známku, i když se poctivě učila (třeba matika, fyzika a pod.), tak z toho neděláme drama. Ale tu špatnou známku čapne kvůli flákání a lenosti (prostě odignoruje úkol), tak je zle a dělají se opatření úměrná průšvihu 🙂 Třeba rušíme data, wifi, kapesné a pod.
ALE, musím říct, že tohle už je minulost. Dcera teda dohnala věci do krajnosti, když v 7. třídě na konci roku přinesla 4 z matiky 🙈 🙄 Pak zjistila, že škola, na kterou si moc přeje jít dál pohlíží právě na vysvědčení ze sedmičky a z devítky. Netradiční, ale tak to stojí v jejich podmínkách přijetí. Holka poprvé narazila. Najednou si uvědomila, že to, co my plácáme pořád dokola (o tom učení pro sebe) je nejspíš pravda 🙄Hodně ji to štvalo a naštvalo. V průběhu osmičky přišla sama s tím, že potřebuje doučování z matematiky, zařídila jsem. Chodí a výsledek se dostavil. Začala věnovat trochu času i ostatním předmětům a 8. ročník končí s vyznamenáním! Nešprtá, spíš čte a víc přemýšlí. Je šťastná jak blech a my taky, samozřejmě ✌🏼 Má slíbenou i zaslouženou odměnu. Protože jsem přesvědčená, že tak je na místě trest za lajdáctví, tak je opodstatněná i odměna za snahu a dobré výsledky 👍🏼 Ale nejvíc mě těší, že přemýšlí do budoucna a počítá s tím, že ač jsou to jen "blbé" známky, tak není dobré je podceňovat, protože by jí mohly výrazně zkomplikovat cestu dál...
Tvá švagrová by spíš než známky měla řešit přístup. Zcela s tebou souhlasím, že známky nejsou příliš objektivní (viz dcera s matikou - od učitele nepochopila, od učitelky při doučování bez problémů...). Zkusila bych ji to vysvětlit.

Dodnes si vybavuji ten pocit, kdy mi v pátý třídě v pololetí hrozila trojka z matiky, najednou sem se posunula z těch šikovných holčiček mezi ty hloupý kluky, jenže pak si naše paní učitelka poranila nohu, ano na každého se vaří voda, my dostali učitelku náhradní a najednou z trojky byla v pololetí jednička! Celé to bylo způsobené tím, že ona paní učitelka měla osobní problém s mojí mamkou, což mi samozřejmě řekla až po letech 🙂 A na gymplu, tam už to bylo jiné, člověk to už tak vnitřně neřešil jako ten první stupeň, ale tam sem se naučila krásnou myšlenku, kterou říkal kamarád po vysvědčení mámě do telefonu " mám pětku z chemie, ale myslím, že seš ráda, že sme s bráchou zdraví, ne?" 😀

@sarihy jo to mas pravdu, ale kdyz uz nezabira to, delas to pro sebe tak co dal? :(

@xmele004 a nechcete zkusit se synem zajít do PPP? Né kvůli laxnosti a lenosti. Ale pokud nestíhá diktát, neporozumí zadání, tak jestli tam něco není.

Všichni rodiče řeší známky. Mladší dcera je v první třídě, ale má těžkou vývojovou dysfázii, takže částečně úlevy má. Ale ty 1 má velmi těžce vydřené. Vím, že jede na 110% a proto, když přinese občas 2, tak jí stejně pochválím. Pochválila bych jí i za jakoukoliv jinou známku, protože vím, že dala ze sebe maximum.

Starší dcera je v druhé třídě a prozatím premiantka. Na tu naopak huknu, proč přinese 1x za měsíc 2. Tu dvojku má vždy z nepozornosti.

Takže ano - známky jsou důležité, ale vždy se musí posuzovat v rámci schopností daného dítěte. 😉

Mnohé výzkumy ukazují, že jedničkáři obvykle nejsou ti nejúspěšnější. Jasně, jsou úspěšní ve škole, to jo. Ale v životě jsou často úspěšní ti s horšími známkami, někdy i ti s těmi nejhoršími... Škola je často natolik odtržená od reality, že výuka děti nebaví, neboť v ní nevidí žádný smysl (proč se to mám učit?). A i ty známky jsou bohužel odtržené od reality. Jenže si to málokdo uvědomuje.

@xmele004 největší chyba je chtít po dítěti, aby se někomu zavděčilo - aby nosilo hezké známky proto, aby měli rodiče radost, aby se někomu zalíbilo. Úplně se ztratí smysl všeho, co dělá.
Nehodnoť dítě, jaké je, ale jen to, co dělá. Zkus s ním mluvit po každém úspěchu - vychytej, když se mu něco zadaří a na tom mu ukaž, jak pokročilo, jak to jde, a jaký je to pocit, když dokázalo něco, co mu nešlo - něco zlepšit.
Pozitivně. Na tom právě pochopí, o co jde - že učení se je do života potřeba - aby se dokázalo orientovat -počítat - číst - aby si umělo hledat informace.

Najdi něco, v čem je dítě dobré (sport? výtvarka? hudba? má nějaké koníčky? ) a v tom ho popdoř - přesně jen pro ten pocit, že je v něčem dobré.
Ber to tak, že nebude mít samé jedničky - to není nic, za co by se bylo třeba stydět, kvůli čemu něco zakazovat, trestat - tím se ta situace jen zhorší.

Pro dítě, kterému škola nejde jen tak "samo od sebe" může být i dvojka, trojka - dobrá známka - v jeho možnostech je to nejvíc...

Od září zkoušejte spolupracovat - hned, od začátku. Dělám to tak od první třídy, chce to čas, trpělivost, ale denně si sednout, mrknout do učebnic, co zrovna dělají, zkusit se poptat, co je těžký, co je lehký - uvidíš, kde potřebuje pomoct - dovysvětlit, procvičit - a denně si dát půlhodinku nějaké práce - pravidelně, jen krátké úseky toho, co dělají ....
Držím palce.

@sarihy Ale i to další vzdělávání - jsou lidi, co mají vysokou, nebo i dvě vysoké. A myslíš, že jsou všichni úspěšní a šťastní? Musí být všichni politici nebo chirurgové nebo nevím co? Pokud bude chtít něčím opravdu být a bude mít na to předpoklady, tak se to nakonec naučí a dožene to. Vždycky to nějak jde (i když to socani teď malounko zkomplikovali jednotnými přijímačkami na střední, ale už teď se ukazuje, co je to za blbost, stejně jako tzv. "státní maturity"). Ale jde to a kdo chce, cestusi najde. A je jedno, o jaké jde zaměstnání. A někdo holt bude šťastný v nějakém podřadnějším zaměstnání, když mu nebude furt někdo (i rodiče) podsouvat, že pro štastný a úspěšný život musí být to či ono (fotbalista v národním týmu, ajťák, právník...). Ano, současné školství je nic moc (a co se schválilo za posledních pár let ani nehodlám komentovat), ale rodiče tomu hodně napomáhají (tím, že neví, co chtějí nebo ví, že chtějí "dobré známky" - jenže to je dost málo pro skutečný život).

Je pravda, ze ucitelka rikala, ze za spoustu veci muzeme my, resp. Ja protoze mu jsem porad za zadkem, at je to priprava tasky do skoly, at je to "hledani" ukolu a oprav atd, ale kdybych to nedelala, nosil by domu same poznamky za zapominani, ale kdyz to delam spoleha na me a nema vlastni iniciativu, v nicem - bojim se, ze kdyz to delat prestanu, tak nejen ze bude mit spatne znamky, ale jeste si ucitelka bude stezovat, ze chodi nepripraveny. Jak jsem psala, smirili jsme se, ze nebude jednickar, to po nem nikdo ani nechce a to moc dobre vi, ale ve treti tride mit celou stranku v zakovsky kde neni lepsi znamka nez 3 je ubijejici :(

@xmele004 Hele, píšeš tady o premiantech, ale třeba mně základka nešla vůbec. Doteď si vzpomínám, že jsem těm učitelkám prostě nerozuměla, nechápala jsem příliš o čem mluví, co se po mně chce. V 5. třídě jsem měla šest trojek a jednu čtyřku. Moji rodiče (oba jen vyučení) mě kvůli tomu nikdy nestresovali. Neumím si představit, kdybych vedle toho špatného pocitu, že mi ta škola nejde, měla zažívat ještě nějakou úzkost, kterou by mi navozovali rodiče (ve snaze přimět mě k lepším výsledkům).
Je fakt, že můj syn má neuvěřitelnou paměť (v 6 umí to, já jsem nechápala ani v 9 letech). Ale i kdyby tomu tak nebylo, právě proto, že jsem si to sama zažila, bych byla sakra opatrná v tom, jakou váhu tomu špatnému prospívání dávat..

Mimochodem, nic není ztraceno - já jsem nakonec vystudovala hned několik škol;)

@ivular ale urcite te spatne znamky mrzeli, snazila ses a akorat de v tom placala...jenze on se sekne a konec. Povidame si s nim, resime co bylo za problem, kdyz se seknul a prestal a pracovat a on nemluvi, uplne mi prijde jak kdyby ty nase reci prochazeli skrz nej, proste mlci a nekomunikuje ani s nami :( asi nekdr bude problem, ale v Ppp jsme byli a krome lehci ulevy jakoze zkraceni diktatu a doporuce i jak se s nim mame ucit na nic neprisli...

Moje matka hrozně řešila známky protože moje sestra měla vždy 1 a já jsem se v tomhle hold nepovedla a měla jsem 3 . Tolik křiku a jejího pláče že mám 3 do teď to nějak nechápu. Sestra byla díky tomu dost upřednostnována . Nakonec co se známkami práci ti to nenajde ani titul ti nic nezaručí. Já se hodně zlepšila na střední škole asi lepší učitelé ale aji to že mě prostě nikdy nešly předměty fyzika chemie atd.

@xmele004 Třeba ten práh zátěže, kterou snese, má holt velmi vysoký.. Ten zásek může být reakce na přetížení, nebo stres, který vnitřně prožívá. Nebo myslíš, že jsou mu ty výsledky ve škole opravdu ukradené? On ten pocit přetížení je dost komplikovaný pocit na to, aby jej dítě dokázalo vyjádřit..

@xmele004 souhlasím s @ivular. Moje mladší dcera když je přetížená, tak vypne. Nevnímá mě, začne dělat blbosti. To je pro mě stopka, že jsem to už přehnala. Takže okamžitě měním činnost - běž si teď hrát, večer to doděláme.

Ale každé dítě je jedinečné a to co platí na Aničku odvedle neplatí na Pepíka naproti. I to zatížení je individuální. Někdy mi vydrží dělat úkoly skoro hodinu (i s klavírem), někdy vypne po 5 minutách a už s ní nehnu, když měla náročný den ve škole.

A asi bych si promluvila i s učitelkou - speciálním pedagogem ve škole. Já jsem tam pořád 😉. V momentě, kdy vidím, že je někde problém, už tam letím. Vím, jsem neoblíbený rodič 😈. Ale já vidím zpětnou reakci dcery, že tohle už je za hranou, tak je potřeba úleva nebo jít na to jinak. Naštěstí paní učitelka i paní speciální pedagožka jsou velmi vstřícné. 😇

@xmele004 krátce jsem učila ve třetí třídě a měla jsem tam klucinu, jako je ten tvůj... Jemu byly ty známky tak jedno, že jsme třeba psali písemku a on celou dobu koukal z okna a kaslal na to. Já jsem za ním co dvě minuty chodila, že už musí začít, jinak že tam nic nenapíše a bude mít 5. Bylo mu to fakt upřímně jedno, a to byl přitom inteligentní kluk, kterému to palilo. Dodnes mám výčitky svědomí, že jsem ho za ty tři měsíce, co jsem tam byla, nedokázala namotivovat, ale fakt byl jak pařez 🙂 Snažil se aspoň ve vytvarce a v telaku, tak naštěstí bylo za co ho i pochválit. Jinak to byla fakt bída a upřímně mi bylo líto jeho maminky, která si musela pořád číst poznámky, že nespolupracuje atd..

Známky bereme jako ukazatel, že něco jde nebo nejde. Když je horší známka z nějaké blbosti, která se dá lehce naučit/natrénovat, tak je to škoda a snažíme se, aby syn na tom zapracoval. Pokud se na to vykašle a přijde další zhoršená známka (z toho samého), končí s TV, PC apod. Na "samých" netrváme, víme, že stejně v životě nejlíp obstojí jedinci, kteří jsou zvyklí na občasnou prohru. Šprti nemívají lehký život, protože šedá je teorie, ale zelený strom života 🙂 Lituju děti, pro jejichž rodiče je priorita, aby dítě mělo samé jedničky a jakmile to tak není, je zle.

@evik19 takze nevis, jak to dopadlo? Me prijde, ze strasne spatne snasi, kdyz neni po jeho nebo kdyz se mu nedari a nesnazi se to nejak dohnat. Proste v pisemce nevi jedno cviceni a vzda to :( pritom si myslim; ze na nej nemame zadne velke naroky a nejsme ti ambiciozni rodici...

No upřímně řečeno ten kluk se takhle choval asi od začátku své školní docházky, tak nevím, jestli se něco změnilo 🙂 Myslím, že se prostě smířil s nic moc známkami...je fajn, když si takové dítě najde aspoň nějaký koníček, na kterém mu záleží a natrenuje trošku vůli, aby všechno, co mu okamžitě nejde, hned nevzdal... Jinak se mu pak bude třeba dost těžko dokončovat střední skola/ucnak, pokud se nenaučí, aspoň když jde do tuhého, zatnout zuby a začít makat... Na druhou stranu si může najít něco, co mu fakt půjde a bude se snažit - třeba řemeslo, nebo počítače atd., a pak vem známky čert....

Musím říct, že známky opravdu nejsou všechno, stačí dát příklady třeba z praxe, kdy spousta úspěšných osobností nemá třeba ani vystudovanou školu. Jako příklad můžu dát třeba režiséra Pana prstenů. A ze své vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že v práci se nikdo na červený diplom neptal (ne, že bych ho měla) a spousta spolužáků, kteří se jenom učili a nedělali nic jiného, teď mají problém a nemůžou sehnat práci, protože nemají praxi. Takže tak 🙂

Ahoj holky, a kdo poradí mně? Všichni se shodujete, že známky nejsou všechno, že to řešit nebudete, taky máte děti zatím malé.....

S tím souhlasím, klukovi to taky ve škole nejde, má 4 skoro ze všeho, v PP jsme byli, tam mu řekli, že je líný se učit, snad že nechuť k učení je dědičná..... mě to škole šlo, mám maturitu, ale o to nejde, nechci ho cpát nikam na školu, má už vybraný učňák, ale přinesl na vysvědčení z matiky za 5, takže ho čeká reparát....... Mám z toho nervy na dranc, doma dusno, nemůžu spát a je mi na zvracení.....

Od dubna jsme mu zajistili doučování, učitele se bojí, sám se vyzkoušet nenechá, v hodině aktivní není (což je pochopitelné, když mu to ani nejde).

Nevim, jestli děláme něco špatně, kluka se na známky ptám, říká mi je, nelže, problémy s ním nejsou, ptám se na každou látku, co probírají, kdy budou z čeho psát, atd....přijde mi, jako bych do tý školy chodila já, jak jsem z něj fůrt nervozní, co zase přinese za známku, je to celý rok vyčerpávající a pak tohle.....

Nemlátili jsme ho, ale zákazy typu zaracha byly......

@stanulina Moje děti mají domluvené doučování dvakrát týdně na hodinu. Nejen předměty,které jim nejdou, ale proberou všechno. Učit se nechtějí, nebaví je to, takže takhle zajistím, že si zopakují alespoň základ.
Pak se ještě o víkendu věnujeme předmětům, kde to nejvíc hoří.
To jsi se o pětce dozvěděla až z vysvědčení? Neprobírali jste to s vyučujícím? Náš Ládín měl na hraně matiku, v listopadu to vypadalo na propadnutí (dostal od začátku školního roku třikrát za sebou angínu) a nakonec jsme po dohodě s učitelem přizpůsobili doučování a v pololetí už bylo resumé 3/4. Nakonec měl čtyřku, ale jen tou jeho leností - nenosí úkoly, nesnaží se a na doučování (kromě slečny, kterou platím chodí i do školy k vyučujícímu) si to chodí akorát odsedět.
Každý rodičák poslouchám, jak je to zbytečný, že kdyby se snažil, tak je úplně někde jinde apod. Není to příjemný, ale co s ním mám dělat? Když ho zaženu se učit, tak se stejně neučí a abych s ním denně seděla hodinu u učení, tak na to není čas a v patnácti už musí chtít sám - to bych ho mohla vodit za ručičku ještě ve třiceti.
Já je spíš motivuju - nebude žádná trojka na stránce v ŽK, bude odměna - tu si stanovíme vždycky předem. Většinou chtějí peníze nebo lístky do kina 🙂

@stanulina ptát se co probírali je málo. A řešit to na vysvědčení je pozdě - nic ve zlem...buď si s nim sednout a učit se i když je velký nebo domluvit doucovani - a cely rok ať se s nim učí a probere všechno co brali ve škole, tím si to doma procviči a popřípadě dopiluje co mu nejde....to je jediná možnost jak z toho ven. Během školy bych to vymyslela 2xtydne určitě aby chodil někdo k nám domu klidně někdo kdo studuje VS bude rad ze si něco přivyděla ...a vám to pomůže ...drz se! A teď na prázdniny sezen někoho určitě - nespoléhala bych na to ze se to douci sám - na tvrdo bych mu domluvila někoho kdo mu zadá i úkoly s holt bude se učit - nějaké volno bych mu dopřála ale s petkou by pomáhal doma uklízet i další povinnosti a i se učil a i měl nějaké volno ...

Holky a co by jste řekli na tohle?

Synovi v PPP mu vyšli testy - screening školních vědomostí a zralosti jako hluboce podprůměrní a i přesto prospěl s vyznamenáním. Samé jedničky. Jsem debil já nebo psycholožka nebo učitel?

Přeci kdyby byl syn na tom tak špatně jak vyšel test, nezvládal by normální školu. Tohle mi nedává logiku.🙂

@jalito učitelka nemusí hodnotit jen průměr známek .... navíc muže mít perfektní krátkodobou paměť....nebo proste mu nesedl test třeba probranou látku ve škole zvládá....zvládá to co se po něm chce ....mimo jiné tak sama víš přeci co syn umí a neumí co berou ve škole a jak se učí ...

@jalito o mé mladší dceři také řekla psycholožka v SPC, že je znalostně hodně podprůměrná. Já jsem se ale naštvala a nechala jí testovat jinde a tam jim naopak vyšlo, že je v průměru - jasně, řeč težce podprůměrná, ale například prostorově-vizuálně je zase hodně nadprůměrná.

Tvůj syn nemusel mít "svůj den", nechtělo se mu dělat úkoly, testující mu byl nepříjemný/nepříjemná .... Spíše bych se ptala, jak se jeví učitelkám ve škole.

Já jsem byla taky zdeptlá, že dceři tak špatně vyšly výsledky ... Ale ve školce mě ujistily paní učitelky, že i ony nesouhlasí s tím, co o ní napsala psycholožka. No a druhá psycholožka potvrdila to, jak jsme dceru viděli. Ano - má někde mezery, někde vyniká. V první třídě má samé jedničky.

@shine2015 Učitel říkal že je trošku pomalejší, no ale žádná tragédie to není, hloupý taký není, akorát je líný a nechce se mu dělat složitější úkoly, které zatím nechápe a pak když je pochopí tak je sype z rukávu. Je sice jiný než ostatní děti, ale na pomocnou školu to fakt nevidím.