Jak řešit dědictví a bydlení po manželovi?
Dobrý den, mám dlouhodobý problém a nevím, jak ho vyřešit. Máme s manželem dům, který je po rekonstrukci. On má dvě dobře zajištěné děti z prvního manželství a se mnou má dítě 10 let. Manžel je už starší, přes 60. Už nějakou dobu přemýšlím, kde bychom bydleli, kdyby se ním něco stalo. Nejsem si totiž jistá, jestli bych zvládla vyplatit jeho děti z prvního manželství. Žádala jsem manžela o nějakou závěť nebo životko. Nechce nic řešit, prostě spoléhá na to, že to nějak dopadne. Když tu byl ted jeho starší syn, tak říkal, že je dobře, že jsme tu rekonstrukci udělali, že pokud by se dům jednou prodával, bude z něj víc peněz. Docela ve mě hrklo. Já prostě za těchto okolností nemůžu dál žít s vědomím, že mám domov jen do té doby, dokud je manžel živ. On sice trvdí, že se s dětma domluvím, že jim dám nějaké peníze, ale já si nejsem tak jistá jako on. Nechci se s nimi handrkovat, měl by to podle mě, vyřešit jednou pro vždy on. Nechci, aby nám to narušilo docela dobré vztahy.
Já bych to nechala tak, ony ty zákony jsou ve finále víc spravedlivé, než tyhlety složité dohody v rodině. Navíc to porcování majetku živého mi přijde nedůstojné. Všichni jste dospělí a máte žít dle toho, co si můžete dovolit. Jediné to dítě by to mělo složité, ale mělo by dědictví a sirotčí důchod.
Jestli je pro tebe finanční jistota prioritou, začni systematicky spořit a investovat a ošetři si právně, co se s penězi případně stane po úmrtí muže.
A jinak, všímáš, jak si kvůli vynucované jistotě v budoucnu ničíš současnost? Vztahy jsou víc než majetek. Muže budeš hovory o jeho majetku a dětech štvát natolik, že se budeš muset živit sama už teď.
Sešlo se tu hodně reakcí, pokusím se odpovědět na všechny obecně. S dětmi mám vztah dobrý, od 20 let jsem se o ně starala každý druhý víkend A polovinu prázdnin. Nechci, aby se to právě dotklo jakkoli našeho společného vztahu. Proto jsem chtěla řešení od manžela a nechtěla jsem do toho dvě starší děti zatahovat. A v žádném případě je nechci vydědit, nejsem žádná macecha tečka na druhou stranu mám i já jisté potřeby a obavy, například to, že kromě úmrtí manžela, budu muset řešit Ještě bydlení pro sebe a pro svého syna. Syn je na dům fixovaný, považuje ho za svůj domov, řekla bych zcela oprávněně, narodil se sem. Po manželovi jsem chtěla nějaké rozdělení, tak, aby kdyby jsi nepřišel o otce, nepřišel ještě o poslední jistotu bydlení. Dětem nechal v Praze jeden byt, další dva byty dostali od přítele jejich matky. Syn je šikovný a pracuje, ale ve všem vidí investici, takže i v našem domě, proto zřejmě myslel na ten prodej. Dcera není schopná chodit do práce, je chytrá, ale prostě líná. Žije u přítele a pronajímá byt který dostala, z něj hradí své potřeby. Koupit si dům byl náš sen s manželem od začátku našeho vztahu. To co mi řekl o tom mém úmrtí, mě velmi ranilo, asi mu to nikdy neodpustím. Vím že jsem v životě udělala chybu, že jsem si ho vzala a že s ním mám dítě, a pravděpodobně mi to bude zasahovat i do života v pozdním věku. Ráda bych jim poměrnou část domu splatila, ale nevím jestli kdy dostanu vůbec hypotéku na svůj plat. Dům je zateplený, prakticky nízkonákladový, takže jeho provoz mě bude stát méně než pronájem bytu v krajském městě. V domě je vše komplet nové. Řeším to hlavně právě proto, že jsem velmi zodpovědná a tohle je jediná věc kterou v životě nemohu ovlivnit, svou záviěť samozřejmě mám napsanou A dokonce jsem si zařídila už i hrob, aby se mnou jednou nebyla žádná starost. Mám prostě věci ráda uspořádané.
@smajlinka tak pokud to vnímáš tak, že mít s ním dítě a vzít si ho byla chyba, tak je dost možná tahle diskuze bezpředmětná, protože to dělení majetku budete řešit daleko dřív a společně. Já nevím, jaký jste doteď měli vztah, ale upnout se na tohle, když je to navíc situace, která s dost velkou pravděpodobnosti ani nenastane, protože může žít v klidu dalších 20-30 let, mi úplně nedává smysl. Co se vyplacení týče, tak pokud bys ručila velkou částí domu, tak si myslím, že bys na půjčku dosáhla. Jestli ji pak bude chtít syn přebrat od tebe, je druhá věc. A nevím, jestli doufáš, že je tvůj syn na dům tak fixovaný, že v něm bude chtít strávit celý život- ideálně s tebou, která budeš vlastnit většinu. Nebo co potom, až se rozhodne bydlet jinde? A pokud ti jde primárně o syna, tak by stěhování určitě přežil, i teď v těch deseti.