Sourozenecké konflikty po smrti matky. Co dělat?
Před dvěma roky mi zemřela maminka.Po setkání se švagrovou mi řekla že jsem se špatně starala,bratr se mnou mluvil jen když musel.Před rokem jsme byli na rockovém festivalu a vše bylo s bratrem faun,tak jsem si říkala vše už je fajn.Ale omyl před měsícem na rockové zabavě jsem bratra pozvala na přípitek oba dva jsme měli narozeniny.Kdyz pozvaní přijal jen jsem zářila , že je vše ok,ale pak se ke mně obrátil a jen řekl ty ku*do jdi do pí** už tě nechci vidět a už mi nepiš,ptám se ho to je kvůli ženě,a on jen dodal ne kvůli mamce.
Co máš dělat? Nic, kašli na něj. Tohle by mi řekl jen jednou. Postarat o maminku se mohl a sám a lépe. Už ses tu jednou ptala, to nevyřešíš.
byla jsi dcera, stejne jako on syn. Pokud mel pocit, že si se starala spatne, mel se starat on a lip. Rekla bych mu cus a sla dal.
Každý se se ztrátou a případnými pocity viny vyrovnává jinak, tvůj bratr se rozhodl jít cestou obviňovaní druhých. S tím nic nenaděláš, to si musí zpracovat sám. Chápu, že když je pro tebe jedinou rodinou, hůř se s tím vyrovnáváš, ale od toho existují terapie. V 61 letech bych fakt neztrácela čas něčím, co nemohu ovlivnit a soustředila se na sebe a na to, abych zbytek života prožila naplno.
hele, mi zase po babiččině smrti napslala sastřence, že jsem jí ukradla babičku, ale že ona za ní jezdila 2xročně na 2 hodinky, vypít kafe ..... to už neviděla, že já se starala, poslouchala babiččiny stesky, příkazy, zákazy, nadávání dennodenně. Já jsem jí uzemnila hned - napslala jsem jí ji ti nic neukradla - ukradlas sis jí sama, svým nezájmem.
Nešlo by mu říci něco podobného, a ty se neobvinuj, protožes jsi dělala cos mohla.
Dospějte, všichni.