• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Pád miminka na zem z výšky. Stalo se vám to taky?

16. července 2014 
Nazdar maminy...

... bylo presne 09:15 a mala mi sedela v pulce postele (mezi nami, fakt si davam bacha...leze, tak ji davam do ohradky..nejsem vul, nebo nejaka mamina co na to kasle), no nic, jdu kolem postele 2metry od ni mam suplatko s kalhotkama, tak si je jako beru...a ani vterina neubehla a PRASK, mala se rozplacla jako zaba na zem, na zada...(vyska postele cca 58,3cm)...me probehl cely zivot pred ocima, videla jsem zachranku, pohotovost, operace...no vsechno co bych jako nechtela!!!

Tak k ni, beru ji na ruce, mala rev (ktery jsem u ni jeste neslysela)...slzicky strikaly jak v animacce...no hruza! Bylo mi zle!
No absolutne jsem nevedela co mam delat...zkousela jsem ji uklidnit, ale v krku jsem mela knedlik....v rukou se utisila, polozim na postel (skaredou zradkyni) a koukam, jestli nema nejakou frakturku...nic nemela, cpu ji cicek, zaroven kontroluju rozsireni zornicek...byla dobra! Mala se po par minutach zacala usmivat, nic se nestalo...jak jsem si to vsechno prehravala v hlave, bylo mi na zvraceni!!!

...tak, ted budu cekat sutry (kameny), anebo podobne pribehy...

Holky, ze se vam to taky stalo, at nevypadam jako blbaň, kterymu pada mimco z postele!


PS: Cely den ji pozoruju, jako jestli se s ni neco divneho nedeje, trosku vic zvatla...jinak nic****chvalabohu!
18. led 2008 v 16:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
pozn. postel 200x180!!!


skareda zradkyne=postel!
18. led 2008 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
janusko, to bude asi hur, ale casem si zvyknes. :sweat_smile:
Pockej, az bude mala chodit... to my jsme mely nejvice urazu. Jednou zakopla a padla na hranu stolu, kousla se do rtu a tekla ji krev, no ja rvala snad vic nez ona, kdyz jsem videla tu krev valici z pusy. :frowning2: ale nakonec to nic nebylo, jen male kousnuti.
A jednou mela taky silene velkou modrou bouli....
Ale ty deti to asi nesou lip nez my, pry se jim jen tak neco nezlomi, nebo tak. :wink:
18. led 2008 v 16:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
a urcite nevypadas jako "blban" :grinning: :grinning: to se stane kazdymu. Ja na ni kolikrat koukala, byla pul metru ode me a najednou zakopla a bylo to. :rolling_eyes:
18. led 2008 v 16:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
paula...diky, zachranila jsi mi sebevedomi...ja na tom byla fakt pak hur nez mala... :grinning:
18. led 2008 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
moje kamaradka dite na chvili opustila a dite vypilo dva deci saponatu...nejde vse ohlidat
18. led 2008 v 16:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
jo, samponu se me taky napila.... :rolling_eyes: volali jsme na pohotovost a tam rekli, ze kdyby to bylo nebezpecne mnozstvi, tak by to vyzvracela, tak zadny strach :slight_smile:
a kdo je tu ted za nejhorsi matku???!!
18. led 2008 v 16:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
me se mala v pul roce jak sedela v kuchyni na podlaze (mame lino)houpala dopredu a dozadu ja jsem varila rozhoupala se do nepricetne rychlosti a celou silou s sebou svihla dozadu na hlavu krup krup rev rikam okamzite do nemocnice nechtela sem na nic cekat pac manza nebyl doma,udelali RTG tam mimochodem rvala jak dabel pac je prikurtujou do suchych pasu at s enepohnou a nic,zadna zlomenina nic pak se chechtala a chtela kojit takze ji nic nebylo prej maji v tom obdobi mekke a poddajne vaziva tkane a vubec vsecko:slight_smile:)pak spadla milionkrat tak ze by jine maminky oblevala hruza ale ja ji proste nejsem schopna udrzet a nepouci se mlati se hlava nehlava lupou ji kosti krouti nohy az mam pocit ze je ma zlomene v zapesti jak se smejka ji kruplo s ni to ani nehne:(ja se nervuju a ona si chvilku pobreci a leti dal neumi totiz chodit jen beha:(a z postele mi spadla asi 3x a nic taky sem mela strach ale nemuze te prece nekdo odsuzovat ze ti spadne nekdy ,ono se to proste stava a je to normalni:slight_smile:dokud nezvraci nema zornicky rozsirene a soustavne neplace ,neusina je to ok.
18. led 2008 v 16:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
januško, nám spadnul 3x, takový jsme krkavci :frowning2: musíte se mrknout na očička, jestli stejnoměrně reagují zorničky, sledovat jestli blinká a taky mi mudra řekla, že když spí, tak do něj mám šťouchnout a sledovat, že se budí a takhle sledovat 3 dny. Nám nebylo naštěstí nic. Kdyby se nám bylo něco z toho objevilo do cca 3 dnů, tak okamžitě do nemocnice
18. led 2008 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já se taky připojuju - jednou spadl z gauče :pensive: , to jsem si naivně myslela, že neni ještě vůbec pohyblivej :pensive: a pak ještě z postele, ale vždycky spadl šikovně, já měla zástavu (však to znáte) :pensive: a on se po pár vteřinách uklidnil a dokonce se usmíval. O to víc jsem si nadávala, když sem viděla ten jeho kukuč, kterej vám hned odpustí, že jsem ho nechala takhle blbě spadnout :frowning2:
Já myslim, že se to stane miinimálně každé druhé mamince - člověk si řekne - to je jen vžeřina, tak rychlej/lá přeci neni a oni jsou, mršky jedny :pensive:
18. led 2008 v 18:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Holky do ted si vybavuju scénu, která se už stala teda před 15rokama - když jsem já tehdy 10-tiletá a má kámoška (12) - hlídali jejího 3 měsíčního brášku - prostě jsme ho nechali chvilku ležet na poisteli v domění jako, že je to mimino, který se nehejbe a na chvilku odešli z místnosti. jen si pamatuju strašnej řev - já jsem byla úplně vycukaná - nervy na pochodu - kámoška taky - naštěstí se prďolovi nic nestalo. O to víc si ted hlídám Tedíčka :grinning: :grinning: :grinning: , ale je to pěkný šídlo takže už se psychicky připravuju na jeho držkopády :fearful:
18. led 2008 ve 20:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj janusko, taky máme tu škaredou zrádkyni postel.... podobná situace, akorát malý ležel a z ničeho nic se rozhodl neuvěřitelnou rychlostí plazit z postele k balkonovým dveřím.... ovšem překvapila jsem sama sebe, jak dokáži své obrovské tělo rozpohybovat, hodila jsem rybu za ním, takže jsem ho za dupajdy přichytila ve vzduchu při pádu... ovšem 9,5 kg jsem po mém artistickém výkonu úplně neudržela :unamused: no ale zmírnila jsem aspoň ten pád... :wink: ale je pravda, že se taky trochu rozkecal :grinning: ...a to používám taky ohrádku :wink:
18. led 2008 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
i nám spadlo dítě z postele... :grinning: :confounded:

máme ji ale nízkou, takže pohoda - akoráttedaten řev (nefunguje mi mezerník, tojen tak na okraj :stuck_out_tongue_closed_eyes: )
stalo se jí to, když seprobudila ze spaní přes den, lezla lezla,líbilyse jí knížky,coležely na zemi,tak sepro jednu natáhlaažuchla - na záda.
kdyžjsem přišla doložnice,tak dítěnikde,
a až po pármetrech jsem viděla,že nám leží za postelí :grinning: :confounded: :confounded: :confounded:
18. led 2008 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj!
Aj nám padol Petrík z postele a to MM vedľa neho ležal! Takže v kľude. Ako písala paula, keď začne chodiť, bude horšie... Ale ako hovorí moja mama - deti rastú s chorobami a pádmi a my musíme vydržať :wink:
18. led 2008 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Holky, vy píšete o posteli, mně to moje dítko spadlo asi v 5-ti měsících z přebalovacího pultu, ještě dnes to mám před očima a slyším ten zvuk, no hrůza a opravdu to byla chvilička a byla jsem asi metr od pultíku.Výška+tvrdá zem-nemáme koberec.Vyčítám si to do dneškaTaky jsem s ní hned fičela do nemocnice, kde jí dělaly RTG hlavičky-jak píše jedna maminka pár příspěvků nade mnou-nic příjemnýho. A ten pocit pozorování taky znám-já jsem furt kontrolovala, jestli je v poho.Moje mudra mi říkala, že se to snad stalo každé mamině a která tvrdí, že ne, tak kecá! :slight_smile: Jí spadlo taky dítě z kočáru na beton a další mudra z fakultky mě taky uklidňovala, že je taky praštěná.Jenže co si budeme říkat, tady těmto pádům se dá zabránit, ta bolest a nepříjemnosti s tím spojený, jsou zbytečný.Až začnou chodit, tak už tomu zabránit mnohdy nepůjde, takže se to posuzuje jinak.
18. led 2008 ve 23:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Janusko, holka moje zaltá...
Markovi byli 3 měsíce, nesla jsem ho z terasy domů...a podklouzla mi noha a upadla na schodech...jela jsem po dřevěných schodech, jako hrbáč....instinktivně jsem asi přitiskla ruce k sobě a vyjekla.... když jsem dojela dolů, nemohla jsem vstát, bylo mi na omdlení.... jen jsem koukla, co na to Marek....a co myslíš, ten se na mě koukal a mysle si, že je to jeden z mých žertíků a smál se.... já brečela, nemohla jsem se zvednout.....bylo mi na zvracení....asi po 3 minutách jsem se zvedla a plazila k přebalováku....nikomu jsem to nechtěla říct...když jsem se večer svlíkla, musela jsem s pravdou ven...měla jsem prdel modrou, jako by mě někdo třískal kamenem....od té doby chodím po těch blbej schodech, jako bych měla v gatích káknuto...a vždycky, když si na to vzpomenu, tak je mi blbě a říkám si, co se mohlo stát, kdybych vyhodila ruce nahoru a Marek mi vypadl!!!!!
Tak neboj, děti uhlídat nejdou ( i když s nimi budeš 24 hodin denně, tak prostě všechno neuhlídáš), ale já bych se mohla naučit chodit :wink: !
Takže klid, dobře to dopadlo :wink: Hlavně, že je Eli v pořádku :dizzy_face:
18. led 2008 ve 23:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Taky se mi to stalo,ale bohužel ne jednou,a určitě nejsme jediné.Vždycky se mi zastaví srdce,když si na to vzpomenu,to není o tom,že bychom byly špatné matky,ale oni jsou ti prcci nějací moc mrštní. :grinning: Začínáme chodit,tak asi začnu brát prášky na nervy,to bude pádů. :frowning2:
18. led 2008 ve 23:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem si taky myslela, že naše holčička ve 2 měsících a navíc zakšírovaná do třmenů je naprosto nepohyblivá, tak jsem ji nechávala běžně ležet na posteli a nedávno jsem taky obdržela varování - překulila se! Naštěstí na druhou stranu, takže neletěla na zem, ale taky jsme se pěkně opotili... :astonished:
18. led 2008 ve 23:57  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, vy jste me potesily a vykouzlily na mym obliceji nejednou usmev, ale ne SMICH!

Holt je budeme muset hlidat, ale to uz asi do furt, ne? Pozdeji jen tak potichu, bo pubertaci nesnasi, kdyz se jim "stari" pletou do zivota! :grinning: :grinning: :grinning: , to tu potom pribude na konovi...mezi kojenci, batolata...i pubertaci, jak zestarnem, at mame kam psat!!!

Takze padum (ne)zdar!
19. led 2008 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, švagrové syn z postele spadl prý 2x. Tak se bála, že to doma nikomu neřekla a tajně běžela k doktorce. Malému nic nebylo, tak jí jen řekla, ať ho pozoruje, jestli není nějak víc spací a bylo to ok. U nás v rodině se traduje příběh, jak teta spadla babičce z přebalovacího pultu v šestinedělí. A máme pocit, že je dobrá dodneška :wink: .
19. led 2008 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky..i mne se to stalo... :pensive: A ne jednou...a jednou jsem se malem sesypala...

Poprve mi spadla klasika, z postele...ja v domneni, ze je jeste hovno pohybliva, jsem ji dala spat v pokojicku na valendu, spala jako miminko, zababusena do periny, ja si odskocila jen metr dal na zachod...v byte byl klid..nic se nedelo a ja se zacetla..v zivote to nedelam, to Jira, ten si pri srani cte, ale proste me nejak zaujala titulka a ja se zacetla...Vubec jsem nevnimala, pak jsem akorat uslysela brutalni rachu .....zustala jsem uplne zmrazena....nehla jsem se, dokud jsem neuslysela brutalni rev..nemohla jsem tu prdel ani zvednout, nakonec jsem se pohla...Nelinka byla cela ruda od toho silenyho revu, lezela na zadickach, nohy uz na dlazbe, hlavu nastesti na koberci...Slzy ji tekly jako hrachy..jak silena jsem padla k ni na zem, vzala ji do naruce a zbesile hojdala a hojdala...ona rvala...ja brecela, uplne jsem se trepala...Neluska si nasla prso a zacala zuzlat a bylo dobre...Az bylo relativne dobre, prohmatala jsem ji nozicky, rucicky, hlavicku...koukla jsem na zornicky..porad jsem ji jenom pozorovala...bylo to strasny!!!!

A pak jsme meli jeste jeden pad, ktery nakonec nebyl padem, ale kdyby byl..ani nechci pomyslet...Byla u nas navsteva, ktera chtelůa videt, jak nase holcicka uz umi slizat sama z postele.Vytoci se zady, posune se, spusti jednu nozku, pak druhou a spusti se.Nelinak byla jako cvicena opiícka.Asi po stopadesate ji kamaradka posadila na sedacku, my uz to ani nejak nevnimali..Jirka byl u prebalovaku, ja sedela na zemi u televize, manzel kamaradky byl asi metr od sedacky.kamaradka nelinku posadila na sedacku a odesla...proste ji to nedoslo, ze porad u te sedacky nekdo musi byt a delat zachranu...No a nelinka tentokrat si vysla predkem...byla to vterina, ale strasne dlouha...v okamziku, kdy Nelinka uz byla ve vzduchu, hlavicka ji prevazovala k zemi..jsem zustala jak paralyzovana, manzel taky, ani jede jsme nebyli schopni se hnout z mista..kamaradka vytresteny oci a taky se nehla....A Nelinka padala a padala hlavou primo na tvrdou zem...Kdyby tam nebyl manzel kamaradky, tak fakt nevim...v jednom okamziku ji jednou rukou ve vzduchu chytil, nejak pretocil a takovou vrtuli ji jakoby posadil za sebe..ani to jinak neslo..ona ani nic nezaregistrovala, jeste se smala, co to bylo za dobrodruzo....
Mne se udelalo na zvraceni...musel ajsem odbehnout do koupelny, postrikat si oblicej studenou vodou...Jirka byl zelenej jeste hodinu pote...kamaradka k nam nechce chodit a porad se omlouva..kdyby ji tehdy pavel tak sikovne nechytil, ma snad zlomenej vaz...
19. led 2008 ve 14:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
janusko tak na tento pocit si zacni zvykat odteraz tych padov bude.najhorsie sme na to psychicky my maminy.deticky sice placu ale spis tym ze sa zlakli a nie ze ich to boli.ja mam tiez podobnu skusenost jak zlatka v 3mes mi spadol z prebalovaku.a tiez sme absolvovali pre istotu rtg.ale to bola teda vyska i ked nespadol na hlavicku.a teraz to pada kazdu chvilu.z postele asi 2x ale to uz neni ziadna vyska teraz pada zo svojej stojacej vysky takze ja uz mam to zvykanie nacvicene.a jak sa to snazi stat a stale niekam chodit tak proste sa smykne a padne.ale vo vecsine pripadov uz je vysmiaty.deticky sa pekne naucia i spravne padat.tak prajem pevne nervy. :sunglasses:
19. led 2008 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
teda alcatko ty jsi to zas tak napsala že mám pocit že jsem u toho byla :slight_smile: ..

já musím říct že mě malá ani malej nespadli jsem naučená z nemocnice že se prostě nesmí nechat nikdy bez dozoru a tak nějak to dělám automaticky..ale manžovi zbuchla malá asi v 8 měsících ..měl jí před sebou na bobíku položenou na bříšku a čučel na fotbal nabo co..a mšl na ní položenou jako ruku že jí drží..no a prd jí držel hodila obrat ...a už ležela na zemi..MM byl vykulenej jak péro a malá málem zbořila barák...ale naštěstí byal v pohodě..je to děsny tuhlety pády..člověk je s toho vys. ještě dlouho po... :frowning2:
19. led 2008 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo, já jsem malou praštila v porodnici u postele jak je tam to madlo na zvedání... na to, že celou dobu spala to tam slušně rozječela, jsem měla depku, že dítě zabiju než ho odvezem domu...

pak jsem hlídala známejm kluka a ten na sebe zvrhnul ze stolu stojan na časopisy - ano správně, také nechápu co tam dělal, kousnul se do rtu, krve až hrůza - a to nbylo moje dítě!!!
19. led 2008 v 15:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mia spadla uz asi 4x, jsou to sekundy, kdy se treba otocim pro plinu nebo neco...
19. led 2008 v 15:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já jsem zas chtěla vyměnit baterky v kolotoči nad postýlku. Kdybych si sundala napřed ten spodní otočnej díl a pak teprve vrchní s baterkama, tak v pohodě. Jenže v zájmu urychlení věci jsem začla sundavat rovnou vršek, přitom se uvolnil spodní díl s hračkama a malý spadnul přímo do obličeje. Naštěstí hračky jsou plyšový, takže jen plakala, jak se lekla. Ale stejně jsem měla pocit, že jsem úplně blbá a nemožná matka :angry:
19. led 2008 v 18:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myslim, ze tohle se stane skoro kazdy mamine. Snad vsechny, co znam vypravely, jak jim dite spadlo z postela, z prebalovaku...

Miriam si dala pecku do hlavy zrovna dnes odpoledne. Rve porad, tak to clovek ani uz neregistruje, ale rudy kolo mela na celicku mega, uplne ji tam vylezla jakasi zila. Jsem se modlila, aby to zmizelo, nez dorazi domu tatulda.
Nepripoutala jsem ji v sedatku a delala si toast a najdenou rana, tak na ni juknu a Miri ma nohy na sedatku a hlavu oblicejem na dlazdicich. Vypadalo to dost desive, ale stacilo jen trochu pochovat a udelat par blbinek a bylo zase dobre, ani kojit jsme nemusela...

Nejhorsi pad, kdy mi vazne uplne ztuhla krev v zilach, ale probehl kdyz ji byly asi tri mesice. Zrovna jsem strasne pospichala, nejakej pan mi drzel dvere, do toho volal manza, kde jsem tak dlouho, byla jsem cela spocena a nervni, Miri lezela v korbicce a v tom dotycnym baraku byly takovy hloupy schody bez vytahu, tak jsem vzdy nejdriv snesla podvozek a pak korbu s Miriam. A tenkrat jsem taky chnapla korbu, ale nejak spatne a kdyz jsem ji mela cca metr a pul nad zemi a stala na schodech, tak mi spadla. Zuchla akorat pod schody, takze se nekutalela, ale byla to strasliva rana a primo do hlavovy casti. Ten udes, co clovek v ty chvili zazije, to je fakt totalka. Vterina ticha a pak prisernej rev, tak hrozne jeste nikdy nikdy nebrecela. Musela to byt desna rana primo do temena hlavy. Nechala jsem tam vsechno lezet rozhazeny po schodech vcetne kabatu, kabelky, mobila a letela s ni do bytu. V predsini jsem padla na zem a bulela. Nesla nijak utisit, ani pricucnout se nechtela a to me rozbulelo jeste vic. Nakonec se to povedlo, ale ja se z toho nevzpamatovala do vecera.
19. led 2008 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nám upadl malý z kočáru asi v 7 měsících už seděl a já si nevšimla že malý není připoutaný , nemá kšíry no a jak jsem zabrala za ten kočár , ještě jsem se otáčela tzn.ýe jsem ho jako by zvedla na zadní kolečka a dost prudce malý vystřelil z kočáru a hlavou přímo na beton.
Tak jsem upalovala domů dala jsem mu zmrzlou zeleninu na hlavu a čekala co se bude dít...no niic byl o.k.


jsou gumový gumídci naše. :grinning:
19. led 2008 v 19:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky já si takhle vzala malou do postele když jí bylo něco kolem třech měsíců pač celou noc plakala a já byla úplně vyřízená, obložila jsem jí polštářema a usnula. Vzbudila jsem se úplně oblbnutá asi za půl hodiny, dítě nikde a já si normálně nebyla jistá jestli jsem jí tam fakt měla. Pak mi zatrnulo a nechtěla jsem se vedle postele ani kouknout :astonished: už jsem měla před očima ty nejhorší scénaře :frowning2: no a koukla jsem a Aduš ležela na peřině a polštáři kterýma jsem jí obložila, ožírala kousátko a když mě viděla tak se řechtala jak blázen a já brečela ještě dvě hodiny potom. Ani nevím kdy sklouzla ale asi se ani nepraštila pač nebrečela, no sledovala jsem jí jak ostříš dva dny než jsem se uklidnila.Stane se asi každému ale hlavně, že to dopadne dobře. Já třeba sjela v chodítku dvě patra když mi bylo půl roku :grinning: prej se ani nepřevrátilo a dole jsem pokračovala :grinning: :grinning: ale mamka měla infarkt :grinning:
19. led 2008 v 19:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
stala se mi vec...nebo spis mohla stat...na kterou jen pomyslim a je mi uplne fyzicky spatne, kdyz mam zrovna Adamka u sebe, tak ho vetsinou fakt silne zmacknu a nadavam si do krav. Protoze to mohlo skoncit hodne spatne :pensive:

Byly mu asi 4 mesice, neotacel se ani na bricho, ani na zada, lezel jak palcicka, zdechlinka moje lina :sweat_smile: Mela jsem ho na prebalovaku (asi 90 cm vysokem), z kazde strany je vyvyseny, takze jsem ho povazovla za bezpecne misto a klidne jsem si nesla plinku do pracky. Kdyz jsem vesla zpatky do pokojicku, malem jsem na miste umrela. Ada tak nejak poskakoval a hazel sebou, ze posunul dopredu, nohy mu uz visely pres okraj prebalovaku a prijit o par sekund pozdeji, zadek by ho prevazl a spadl by na zem...ale predstavte si to ja....ne bokem, jako kdyz se odnekud skuli, ale prdeli napred, ktera by ho prevazila, takze by se prastil primo do hlavy :cry: :pensive: A je to fakt vyska, myslim ze by to byl hodne velky prusvih. Od te doby ho nenechavam samotneho nikde na vyvysenem miste, v posteli teda jo, ale to je na zem kousek a je tam koberec :sweat_smile: Ale na prebalovaku, ani jinde ne, i kdyz jdu pryc na sekundu, beru ho i s podlozkou a pokladam na zem
19. led 2008 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak mně se to stalo :unamused: Odešla jsem na pár vteřin vedle a Beatka se otočila a skončila na podlaze - máme plovoucí podlahu. Ale naštěstí nespadla na hlavu, ale celým tělem, proto si nic neudělala, spíš se lekla a asi pět minut plakala, byla jsem z toho na nervy, ale uklidnila mě kamarádka, která mi řekla: vítej do klubu, to se stalo snad všem...Stalo se nám to asi před 2 měsíci a od té doby naštěstí ne :wink:
19. led 2008 ve 20:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
1 2 3 ... 10
Tvůj příspěvek