icon

9ti měsíční syn se budí kolem půlnoci s křikem

avatar
syrael
8. bře 2008

Ahoj, cas od casu se u Kubika objevi takovy zvlastni nocni buzeni. Vetsinou v pravidelne stejnou dobu - kolem pulnoci - se vzbudi se silenym krikem, ktery nejde absolutne nijak utesit. Ve finale pomuze jenom prso, u ktereho se nakonec uklidni. Musim podotknout, ze uz tri mesice chrupkame bez kojeni a nocniho buzeni, spime p¨rimo ukazkove...Odborna literatura tvrdi, ze nocni mury byvaji bezne i u deti naseho veku (9 mes.) Ma se to projevovat presne tak, jak se to deje u nas - silny krik a plac, ktery neutesi ani pritomnost rodicu, jakoby je v tu chvili ani dite nevnima...Dost me to trapi a nedovedu si predstavit, co tak prisernyho se tomu nebozatku musi zdat. Mate nektera zkusenosti s podobnym chovanim? Diky

avatar
andys26
9. bře 2008

Já osobně s tímto zkušenost nemám, ale má kamarádka. Má chlapečka který jí čas od času už od 1 roku taky tak pláče. U něho to začalo asi v době kdy se jim narodil druhý syn, jako by chtěl na sebe nějak upozornit. Už se to táhne ale strašně dlouho tak to řešila s doktorkou. Na neurologii mu nic nezjistili. Jedná se prý o takzv. noční děsy, které můžou postihnou dítě v kterémkoli roce a může to trvat několik týdnu, měsícu ale i déle ☹ . Prostě to prý musí samo odeznít. Taky si s ním teda dost užila, takže přeju pevné nervy a ať to Kubíčka taky rychle přejde.

avatar
syrael
autor
10. bře 2008

Dekuju andys26, tak jenom doufam, ze to nejak vymizi ☹

avatar
honzina
10. bře 2008

Syrael, nám se Tonďulka taky skoro každou noc budí šíleným křikem a nejde ho kolikrát ani v náručí utišit. Máme pocit, že takto křičí ze spaní, takže se ho z toho snažíme dostat, vzbudit ho. On pak zmateně kouká kolem sebe, jakoby vůbec nevěděl, že ho držíme a uklidňujeme...
Hodně dlouho jsme přemýšleli, co to je, čím to může být - hlad neměl, žízeň taky ne, přebalit nepomohlo, ... tak mě napadlo, jestli nemá zlé sny.
A jak to tak čtu u tebe, asi jo! 😲
Pomáhá, když si ho vezmu k sobě do postele, spinká na mně namáčknutý. Když začne "natahovat", stačí ho pohladit nebo víc přitisknout a on se hned uklidní.
Taky nechápu, co hrozného se mu mohlo stát, že se tohle děje (tedy pokud je moje teorie správná).

Zatím jsem to teda nikde s nikým neřešila.
Mám pocit, že je to poslední dobou lepší - jakmile začne plakat, vezmu si ho k sobě a spíme dál spolu.

Je fakt, že já jsem taky mívala noční můry, ale to jsem byla mnohem větší...

avatar
eva265
10. bře 2008

Tak syn ma uplne presne to stejne, jen s tim rozdilem, ze se mu to stava nepravidelne a i pres den. Pres den pomuze, kdyz ho vzbudim. Kouka sice pak hrozne prekvapene, ale aspon nerve. V noci si ho vezmu do postele, dam mu napit a je to OK.