Co si myslíte o spaní dítěte v posteli s matkou?
Milé maminky, chtěla bych se zeptat na váš názor na spaní dítěte v posteli s matkou. V současné době se na to názory hodně různí - setkala jsem se už s tím, že matka, která to NEdělá, je vlastně krkavčí matka, i s tím, že to v žádném případě, co pak z toho dítěte vyroste za rozmazlence. Jaký je tedy váš názor? Nemyslím teď z hlediska bezpečnosti - i když to je samozřejmě hodně důležitá věc. Myslím čistě z hlediska výchovného a psychologického - zda je to podle vás pro dítě dobré, nebo ne. A pokud dobré, do jakého věku? Přece jen je asi rozdíl, jestli jde o půlroční miminko, nebo patnáctiletého puberťáka🙂
@orangis Plány jsou hezká věc, napiš, až budeš mít děťátko, jak to funguje 😉 A sorry, ale když se žena stane matkou, tak jde na nějakou dobu partner trošku stranou a pokud to ten partner není schopen nebo ochoten akceptovat, tak je to trubec 😝 Už vidím, jak v prvních měsících života s mimčem, kdy nevíš, proč pláče, co ho bolí, má hlad atd. si budeš večer¨až mimčo usne v hlavě opakovat: Jsem milenka a partnerka svého muže 😀 😀 😀 Sci-fi, budeš ráda, když tě nechá chvíli na pokoji, abys mohla v klidu spát aspoň dvě tři hoďky 😎 Ale jak říkám, naplánovaný to máš fakt bezvadně 😀
@mysicka_lb Jsem proti spaní s dítětem v posteli, takže nemám tuto zkušenost a nemůžu hodnotit psychologický vliv na dítě. Na základě teorie kontaktního rodičovství budu mít velmi psychicky poškozené dítě, ale zatím se projevuje jako velmi šťastné a vysmáté, tak si počkám... 🙂 Podle mého názoru a zkušenosti není dobré, když dítě usne jinde, než se probudí (situace "uspíme u nás v posteli a pak přeneseme"), protože z toho je pak zmatené. Společné usínání se taky velice špatně odnaučí - pár nocí jsem měla dítě v posteli kvůli vysokým horečkám a jakmile se uzdravilo, byl problém ho přimět usínat v pokojíčku, i když to rok před tím naprosto běžně dělalo. Takže za mě prvních pár měsíců v postýlce u postele matky a jakmile přestaneš v noci kojit, pak přemístit do vlastního pokojíčku (lze už od půl roku, ideálně kolem roku věku). Osobně preferuju soukromí a vlastní prostor a to už od dětství a pocit, že se mnou v posteli leží dítě, by mě nenechal v klidu si odpočinout a vyspat se. Příčí se mi situace, kdy kamarádka spí s dvouletým dítětem v ložnici a její partner v pokojíčku, ale opravdu je to každýho věc.
@orangis Jó, takovejch extremistek znám... Všechny to pustilo už pár dnů po narození miminka... 😀 😀 😀
Nechat dítě od začátku samo v pokojíčku přes noc - to bych sama teda neriskovala, může v noci ublinknout a začít se dusit, může se dít cokoli jiného - když jsem hned vedle, zaregistruju problém, když nejsem, nemusím o tom vědět. Kolikrát jsem se v noci vzbudila a kontrolovala děti, jestli jsou OK, protože jsem měla pocit, že moc dlouho spí...
@orangis a jak to bude u vás v praxi probíhat,když díte bude např. nemocné a společné spaní ho utiší? 😉
já by jsem se nevyspala,takže ne.. už se těším až půjde za 3 měsíce do svého pokojčku, protože ho vzbudi i když si kýchnu, nebo zakašlu...
Mě v původní otázce zakladatelky chybí věk toho dítěte. Jinak vnímám když spí pohromadě s matkou (potažmo i otcem ve společné posteli) novorozeně nebo batole, nebo dítě školou povinné 😉 Třebas sedmiletej kluk co spí s mámou v pokojíčku a v manželský posteli spí sedmym rokem muž sám, to už je pro mě jinej příběh....
@somalicats To je skoda,ze neznas nikoho,kdo by mel jiny pristup,mohla bys pak srovnavat,takhle jsi jen neobjektivni...A jinak i s tim,ze se dite muze zacit dusit,pocitam a dnes jsou jiz na trhu prostredky,ktere mohou v takovych situacich pomoct.Pevne ale doufam,ze ji nezazijes ani ty,ani ja.
@marecekavendulka Budu muset najit jiny zpusob,jak ho utisit.Jelikoz se spolecne spani nebude praktikovat,nebude fungovat ani jako utesovadlo.Verim,ze si poradime.
@orangis Ale naopak, já znám řadu lidí, kteří mají jiný přístup, jen své názory trochu přehodnotili ve chvíli, kdy nastala daná situace. Ale to sama pochopíš, až budeš mít děti vlastní, tyhle zkušenosti jsou nepřenositelné a něco jiného je vidět, něco jiného zažívat 24 hodin denně 7 dnů v týdnu.
Ad prostředky na trhu - ani ty nejsou všemocné, a je dost smutné, když matky spoléhají na techniku víc, než na svůj instinkt.
P.S. Netvrdím, že jediné správné je mít dítě v posteli za každou cenu.
Záleží na situaci, na rodičích, na přání všech.... Můj manžel NIKDY nevstal v noci jedinkrát ani k jedné z dcerek, přes den je viděl na 5 minut, v podstatě neměl k nim jako maličkým jakýkoli vztah, tak nějak mu toto období nepřišlo bohužel pro něj populární........ takže s ohledem na dny i noci věčně sama s dětma, ve zdraví i nachlazení (jsou od sebe jen 20 měsíců)...jsem sama sebe podpořila být "bez dětí" alespoň při svém vlastním spánku, při ležícím miminku u sebe jsem totiž bohužel nespala, ale bděla.....a abych mohla druhý den opět naplno fungovat, měla jsem potřebu opravdu těch pár chvil spánku prožít bez nich. Nesouhlasím s tím, že u koho dítě neusíná, je krkavčí matkou. Byť bylo samozřejmě složitější pokaždé vstát k postýlce, nakojit vleže a znovu dát miminko do jeho postýlky..... obě děti měly a mají samostatnou postýlku/dnes už postel a vždy jsem k nim vstala, kdy bylo potřeba a kdykoli si dítko řeklo. Dodnes se spolu tulíme před spaním, maxiobjímáme a ráno v teplé jejich posteli na 2 minutky taky, a to i v pracovním týdnu......líp se jim leze z pelíšku směr celodenní povinnosti... Na druhou stranu souhlasím s @tarra27 v tom, že "dítě se rozmazlí výchovou....nikoliv projevem lásky a pocitu bezpečí....." tzn., že pokud to mají jiné maminky jinak než já a vyhovuje to i mamince i miminku...je to v naprostém pořádku. Ani jedna varianta si myslím neubírá mamince ani dítěti na vzájemné sounáležitosti a lásce....
@orangis děkuji za odpověd. ale jaký zpusob? co budete zkoušet? prosím,neber to jako provokaci,ptám se vážně.
@somalicats Jak jsem psala vyse-neco holt clovek prehodnotit musi,neco ne.Myslim si,ze tohle je zrovna jedna z tech veci,ktere zvladneme,jak si predstavuji a udelam pro to vsechno,protoze si myslim,ze je to spravne.Pochopila jsem,ze ty to mas jinak a jsem rada,ze ti to funguje a vyhovuje.
Můj názor je takový, že není možné říct, co je správně a co špatně. Záleži jen a jen na matce a dítěti, co jim oběma nejvíc vyhovuje.
Jinak my spíme všichni společně od narození, kromě pár měsíční pauzy, kdy prostě dítko chtělo být ve své vlastní postýlce. Postýlku má stále nachystanou a pokud se rozhodne, že chce spinkat sám, má možnost. Ale z naší postele ho nevyháním. Užívám si to, dokud chce být ještě s námi 🙂
@orangis Tak ono je to vždycky o tom, že si to každá z nás musí zařídit tak, jak to vyhovuje VŠEM, tedy nejen matce, ono má svoje potřeby i to miminko.
No já nevim, záleží jen a jen na matce a dítěti? A na otci nezáleží 😅 ?
@marecekavendulka Tak napr. ja kdyz jsem byla mala,utesoval me mamin hlas.Zpocatku mi zpivala,pozdeji i cetla pohadky.U toho jsem se zklidnila a usla.Budu to zkouset stejne.Sama prirozene urcite take na neco prijdu.
Malá spí ve své postýlce, k nám chodí jen ráno okolo 5té na 2hodiny , protože jinak by vstávala uz v 5, takhle usne jeste o 7mi.ale nedovedu si představit že by s náma spala pořád. Když si ji obcas takhle vezmeme na ty 2 h tak já nespim skoro, protože nemám moc místa a hlavně ji porád kontroluju...Ted je ji pul roku a i když nespi jeste celou noc, tak ji budu stěhovat do pokojíčku , protože mi prijde že se budí kvuli tomu že se navzájem rušíme. Proti spaní v jedné posteli nic nemám , ale nedovedu si to představit
@somalicats samozrejme,vsem vcetne otce a ostatnich clenu rodiny🙂
Dcerka spává ve svém pokojíčku, ale když je manžel na služební cestě tak si může lehnout za mnou, nebo za námi chodí nad ránem. Spaní s rodiči mi nevadí, jen si myslím, že když má dítě 10let už by mělo spávat ve své posteli.
Co mě, ale hodně vadí, když spí babička s vnučkou- na moji tchýni to prasklo, když si tchán stěžoval, že musí spávat na gauči, aby mohla babička spát s vnučkou ... ( postele navíc doma mají)
@achjonetusim Jasně že záleží 🙂. Ale narození miminka není totéž co pořídit si rybičky. Normální chlap snad proboha pochopí, že po porodu si nejdřív musí "sednout" matka s miminkem, jakmile se zaběhnou, tak se pak život pomalu vrací do téměř původních kolejí, ale to dítě vyžaduje péči a nelze říct "udělám to později". Pokud se do péče v rámci svých možností zapojí i partner, tak je to dle mého názoru to nejlepší, co může udělat, protože matka pak není tak uštvaná a jejich partnerský život nemusí nutně trpět. Sama můžu srovnávat svého ex a současného - můj ex mi během prvního roku nepomohl s ničím a divil se, že už pak večer nemám kolikrát sílu na nic. Můj současný je pracovně vytížen mnohem víc, než můj ex, ale přesto se snaží zorganizovat si práci tak, aby měl na malou čas, kolikrát je doma celé dopoledne a pohlídá ji a postará se o ni a já můžu třeba k holiči 🙂.
@somalicats A to je to co zmiňuju v prvním příspěvku, mám problém určit hranici do kdy je co "normální" , a to i věkovou. A pro všechny zúčastněný strany, já muže do péče o miminko počítám. Ono je něco jinýho mluvit o miminku a něco jinýho o dítěti. Koukám že ty sama máš dvě dcery - s tou starší spíš ještě teď? A co na to manžel?
@achjonetusim Stačí číst mé příspěvky - pochopitelně že se starší nespím, ani bychom se do postele všichni nevešli 😉. Starší chodila k nám do postele, když jí byly zhruba 4 roky, trvalo to pár měsíců a jak to přišlo, tak i odešlo. Je fakt, že jsem ji naučila, že si s sebou musí přitáhnout i deku (neb já se o svou nerada dělím 😀 ), takže na jednu stranu to byl kolikrát pohled fakt komickej - v 5 ráno rozespalé dítko táhne za sebou deku 🙂, na druhou stranu je možné, že ji to časem prostě přestalo bavit - ale jak říkám, netrvalo to dlouho. Teď jí je 11, už na ni těžce doléhá puberta a kdybych jí řekla, ať se ke mně jde přitulit do pelechu, tak si zaklepe na čelo a pomyslí si, že jsem trapná 😉.
Ostatně ani s mladší pravidelně nespím a primárně ji neuspávám u sebe v posteli - stačí číst 😉. Jen vyslyším její potřebu kontaktu, když ji má. Ostatně v 11 měsících má nárok 😉
co si o tom myslím? že je to to nejlepší jak pro matku,tak pro dítě. Společné spaní udržuje laktaci,miminko se cítí v bezpečí.Ano,najdou se taková miminka,která chtějí spát ve své postýlce a dokonce se najdou i taková,která chtějí spát v jiné místnosti,i těm je třeba vyhovět. Prostě pokud se miminko společného spaní dožaduje,je třeba mu to bezpodmínečně umožnit.