Co si myslíte o spaní dítěte v posteli s matkou?

Já myslím, že to je věc každé rodiny, jak jim to vyhovuje.Řídit se nějakým diktátem mi přijde ujeté.Já měla děti hned vedle postele v postýlce, protože běhat xkrát za noc kvůli kojení mi nevyhovovalo.A po nakrmení zpátky do postýlky, někdy s protesty, ale nic velkého.Prostě jen zkusily, jestli by to neprošlo.Žádná traumata na nich nepozoruji.Večer si povídáme celá rodina v naší posteli, čteme a pak šup děti k sobě do pelíšků. A ráno zase běží k nám, kde se na ně těšíme.Něco jiného je nemoc, apod.Teď budujeme pokojíček, tak tam budou spolu.Dosud jsme byli všichni u nás v ložnici.

@achjonetusim Jo, jinak ono dle mě taky záleží na věku dítěte a četnosti jeho postelových návštěv. Moje ségra chodila k našim dlouho, pustilo ji to až s nástupem do školy. To si pamatuju, že pak táta přišel spát do našeho pokojíku, protože ségra mu pořád brala deku, dávala si na něj nohy a jednou mu i počůrala záda 😀. Pokud spí děti s rodiči ještě v pubertě, tak už mi to přijde celkem nenormální, ale u batolat ani ne.

@somalicats To nebyl tak úplně otázka jen na tebe, spíš řečnická 😉
Naše cácorka spala v postýlce bez bočnice na mý straně postele a do svýho pokojíčku šla cca v roce a půl, s tím že oboje dveře zůstaly otevřený aby v případě potřeby (chtíče?) mohla cestovat. A zas tak moc necestovala - to teď za náma chodí častějc, přesně jak popisuješ. s dekou, plyšáčkem, někdy se vrací natřikrát ještě pro polštářek a lahev s vodou... 😀

Ale proč se ptám a vůbec proč jsem sem do vlákna přispěla. V okolí mám dost maminek co takhle spaly pospolu a jejich dětem už je šest osm let pryč a ony pořád spěj v pokojíčku,... a to se mě nelíbí. Tak se právě ptám - kde je ta hranice? Co je ještě normální? jak na to asi reaguje doma ten muž? Kdy dát zas vztah muž/žena do starejch kolejí? Kdy se dítě má cítit dost bezpečně na to aby spalo samo? Je to o rozmazlenosti nebo pocitu strachu? Nebo o čem?

No právě - takže společné spaní je v pořádku, ale do ..... let dítěte. A teď mi to holky doplňte 😀

@achjonetusim do te doby, dokud dítě chce - potřebuje.... 😉

S malým 20 měsíců spím od narozeni.Je to mé první dítě a vzhledem k tomu ze nechci druhé chci,si ho užit naplno.

@achjonetusim Jo, já to tak pochopila 🙂
Já dávala obě děti od narození do košíku/postýlky, obě tam usínaly a malá i usíná bez problémů. Taky jsem radši, když spí u sebe, protože když ji mám v posteli, dokáže mě svým hemžením kolikrát probudit. Spaní s dětma v pokojíku - to bych brala jen v případě nemoci (hlavně u té mladší, starší, když je nemocná, jdu párkrát zkontrolovat během večera a než jdu spát, ale trávit u ní celou noc netřeba, to by muselo být něco extra vážného), jinak ne - nechat pootevřené dveře, abych slyšela, kdyby se něco dělo. Ono je to stejně tak i se světlem - já teda učím odmala na tmu, problém jsme s tím nikdy neměli.
Jo, a ad vztah muž/žena - tohle je potřeba si nastavit už od začátku - my se třeba snažíme vyčlenit si chvíle čistě pro sebe, někdy i za tu cenu, že musí někdo hlídat.

@achjonetusim Podle mě je primární chyba v tom rvát vztah, kterej se dítětem posune totálně jinam "do starejch kolejí". Smekám před všema dospělýma, co hnou hranicema lidskosti směrem k dětem. Ať už se to týká čehokoliv. Muž a žena spolu v posteli ... a dítě má být samo? Já osobně nejradši spím sama, ale vím, že můj muž beze mě spí špatně. Taky ho nevyháním. A dítě taky nevyženu.

@achjonetusim Nikdy🙂 Na to nema smysl se ptat,jak je z diskuze videt,co clovek,to nazor🙂

@achjonetusim Samozřejmě, že ano. Počítám s vaší inteligencí...

@achjonetusim a jinak ted uspáváme holky, že usínáme s nima v pokojíčku, ale chtějí si být i samy....a to jim je dva a tři...a samy spát chtěly od doby, co starší je dva roky a mladší rok....ony chtěly i trošku dříve, ale smály se a radovaly, že to nešlo 🙂)) nekdy me v noci zavolají, tak k nim přelezu.....ale jinak...

a do starých kolejí....no pokud myslíš sex a spánek v ložnici..tak jak kde.....tak já si řeba myslím,že pokud dtě vyloženě nechce a to máloktere v osmi chce spát s mamkou, tak bych s ním už nespala....spíš bych pátrala, čeho se doma bojí,. že nechce spát samo...co hot trápí....

a jinak sex mimo ložnici je spestření a tak jako tak si musíte enchat čas pro sebe....třeba v obýváku u tv

@tarra27 Myslíš že to třebas osmiletej kluk ještě fakt potřebuje? Nebo proč to vyžaduje? Nebo to možná vyžaduje ta matka 😉 Mě přijde že jestli tam ta potřeba ještě je, tak je něco špatně. Ale nedokážu určit od kdy.

@kajalka Ty starý koleje, to je špatnej výraz já vim... je mi jasný že vztah muž/žena nemůže bejt jako dřív když do něj přibylo dítě, jen nevim jak to definovat. Tak nějak vnitřně cítim že si místo hledá pomocí rodičů to dítě mezi nima, vedle, společně (to už slovíčkařim) a ne nový místo žena/matka. Tak jsem to myslela.

mam dvě dcery a spí s námi v posteli.... ja tedka s miminkem sama,ale až vyroste cca 3 mes.. tak se bude spát dohromady... vedle postele máme postýlku, takže si velká dcera může kdykoliv zalézt...

@uzivatelkalucie No a to mi normální nepřijde ani trošku teda 😀 A víš/tušíš důvod proč tak spí?

@achjonetusim Teď právě přišla starší ze školy, tak jsem se jí schválně šla zeptat, jestli by chtěla spát se mnou v posteli. Reakce naprosto přesně ta, jakou jsem popsala - zaklepání na čelo, protočení panenek a "ne, proč?" 😀 😀 😀

@somalicats 😀 😀 😀

@mysicka_lb Zlatý stred: Keď som detičky kojila,tak som ich večer uložila do postieľky,po prvom nočnom kojení,som ich ešte do postieľky vrátila,ale po ďalšom už nie,bolo nádherné zobudiť sa ráno s miminkom,ak som sa zobudila skôr,sledovala som ako nádherne spinká a následne to rozkošné prebúdzanie...Jaj...krása...
V jednom roku,som deti presťahovala z postielky na normálnu postel,večer som ich vždy uložila do ich vlastnej postele a v noci sa ku mne vždy niekto nasťahoval a stáva som to aj teraz ,každú noc sa ku mne nasťahuje minimálne jedno dietko.Chlapci majú 3a4 roky,ale občas sa u mňa vyskytne aj dcéra,ale tá už má 8,tá skôr dobehne s tým,že mala zlý sen,či môže zostať s nami v posteli,vzhľadom k tomu,že sa to stáva len výnimočne,tak jej to vždy dovolím.

Moje maličká (3 měsíce) spí pěkně ve svojí postýlce. Je to tak lepší, má tam svůj klid a když se v noci přetáčím tak se nemusím bát, že ji zalehnu nebo, že ji vzbudím. K sobě si ji beru až ráno kolem 7 hodiny.

Mně teda spaní s miminkem pohodlné není, ale jsem pro cestu nenásilí, takže když měla v noci krizovku /za celou dobu zatím asi 5x), vzali jsme si ji do postele. Ono je opravdu jednodušší, než špekulovat, co se jí zrovna nelíbí, nacpat prso do pusinky a spát 😀 Přes den máme tolik fyzického kontaktu, že věřím, že z ní sociální kripl postižený separací v kojeneckém věku nevyroste 😝

tak můj názor je - vše dělat, jak to kdo cítí přirozeně. já třeba osobně odmítám spát s klukama v jedné posteli od miminka a to z jednoho prostého důvodu - chci, aby si zvykli na to, že mají taky svůj prostor a taky proto, že to není pro mě pohodlné a hlavně bezpečně - u prvního syna jsem měla po porodu stavy, že jsem měla úplně živé sny, že ho mám v náručí a v momentě, když jsem se otočila v posteli, tak jsem měla dojem, že mi spadl na zem ☹ prostě děsivý sen a to mě utvrdilo, že s miminky nikdy v posteli. když nad ránem manžel vstává, občas si starší ke mě vleze - je mu dva a půl roku, jinak co si jako já dítě pamatuju, tak jsme v desíti ještě mamku lechtali po nohách, ať se vzbudí, když my se segrou v pokoji už byli vzhůru 😀

@achjonetusim Právě věk záměrně neuvádím, na ten se taky ptám🙂. Protože můžou být maminky, které to třeba u malých dětí schvalují a preferují, ale od určitého věku (jeden rok, tři roky, šest let?) už jim to dobré nepřijde.

@achjonetusim určitě na tom něco je....pokud má díte dma zázemí lásku a podporu, tak už často v osmi chce být samo.....

no synovi je šest a půl, není žádný extremista, má do mala svoji postýlku, nejdřív u nás, pak od roka ve svém pokoji, ale jakmile má problém, sune se k nám. tak nějak normálně, mě to přijde přirozené. konkrétně ho vždycky manžel chlácholil, když byl marod (už když třeba měl koliky), tak ho měl u sebe na hrudníku, na břiše, uspával ho tak - a petr dodnes prostě když je nemocný, spí u nás - s tátou. a to i potom, co už zase tak nemocný není - myslím tím, že už nemá horečku, nic..🙂. jinak ale za běžného provozu má svoji postel s plyšákama a je spokojený. co je tedy pravidelné, a to si myslím že je jedna z věcí, na kterou dítě vzpomíná dlouho, jsou víkendová rána , kdy přijde a společně třeba dospíme.pak se válíme, blbneme, někdo udělá snídani do postele. to jsou fakt vzácný chvilky.
a taky se potřeby dítěte mění - s věkem -vnímala jsem to od mala - někdy potřeboval být s námi, někdy zalezl a spal jak jezevec ve svém pokoji. a taky podle situace, prostředí, změn..stěhovali jsme se, a po měsícic přišlo takové období,kdy to na něj dolehlo,a to byla normálně klasická separační úzkost, kdy potřeboval vidět nás i na wc málem, tím pádem asi tak dva týdny spal s námi - je mu šest a půl. ted už to stěhování zpracoval - tak spí zase ve svém.

takže - nic není jisté, řídíla bych se především potřebami dítěte, jak to jemu vyhovuje,jak to vnímá. a nebrat nic jako dogma - musí, nemusí....

@mysicka_lb když byl starší miminko, tak s náma dospával noc, usínali jsme při kojení oba 🙂 Od půl roku do cca 4 let se nestalo, že by s náma spal v posteli, ale poslední necelý půl rok má období, že se nad ránem probudí a první co je tak letí za náma do ložnice a dospí se u nás. Dokonce mě už kolikrát ukecává, že chce spát s náma v ložnici, tak se domluvíme, že si v ložnici spolu čteme a jak usne, tak ho manžel přenese a někdy se domluvíme tak, že bude ležet v pokojíčku a čteme v pokojíčku, to se mumoc nezamlouvá, ale nechci, aby si zvykl a bral za automatické, že bude spávat snáma 😀

Myslím si, že je to v pořádku, pokud to oběma + tatínkovi/manželovi vyhovuje.

Ahoj, mám tři děti a každé spalo s námi. Když jsem přišla z porodnice s první dcerkou a položila jí vedle do postýlky, tak jsem jí po dvou hodinách vzala k nám do postele a bylo mi s ní takhle dobře. Navíc manželovi to nevadilo a já byla spokojená, vyspaná ( večer se vzbudila na kojení a já mohla ležet v teple a nemusela vstávat). Po roce a půl jsme si přivezli z porodnice druhou dcerku a potřeba mít jí u sebe byla stejná. Vyřešili jsme to postýlkou u zdi, kdy jsme odstranili jednu stranu postýlky. Takže ležel manžel, miminko, já a vedle mě starší dcerka. Postel jsme měli 200x220cm....V té době jsem to tak cítila, že je chci mít u sebe a tak to bylo. Setkala jsem se s názory, že je to špatně apod. Nicméně, když bylo nejstarší dva a půl roku vzala si peřinu a polštářek, šla do dětského pokoje ( kde byla postel pro hosty) a usnula tam....signál pro nás, že je potřeba zařídit pokojíček ( koupili jsme hned dvě postele) a do měsíce tam sama odešla i druhá dcerka, které bylo rok a tři měsíce...Dodnes jdu za nimi do pokojíčku a přečtu pohádku, pak si chvíli povídáme a holky bez problému usnout...Teď naše třetí holčička ( 2roky) spí stále s námi...
Mě prostě přijde přirozené, že děťátko devět měsíců slyší tvoje srdíčko, cítí jak dýcháš apod. a po porodu by mělo najednou ležet někde jinde? Ne každý to tak má, ale za mě určitě u maminky 🙂 Je to podobné jako s nošením v šátku nebo v manduce 😉

@berenika39 přesně, přesně, do písmene souhlasím.

@berenika39 Víkendová rána 😵

Ahoj během těhotenství mě ani nenapadlo, že by měl spávat se mnou. Nachystala jsem mu pěknou a voňavou postýlku a těšila se, až tam bude spokojeně spinkat. První dva týdny mi to dokonce vyšlo podle plánu 😀 Jenže pak začaly koliky, malej plakal a uklidnil se jedině se mnou. Trápila ho ošklivá moučnivka a pár nocí usnul jedině na prsu - jak jsem se dozvěděla od lékaře, moučnivka ho lechtala a když měl jazyk zapřený o bradavku, tak to pomáhalo. Teď to mám tak, že večer zkusím uložit do postýlky a pokud neusíná a pláče, beru ho k sobě. Každý den dostane možnost volby a zatím je to tak, že většinou jde ke mě. Ale někdy usne bez problémů sám 🙂 A takhle nám to vyhovuje. Mám hodně kontaktní miminko a potřebuje být pořád u mě. Někdy krásné, někdy už otravné 😀
Obecně si myslím, že společný spánek škodit nemůže a když máte kontaktní miminko, tak to často ani jinak nejde. Pokud teda nemáte srdce ho nechat x hodin plakat a bezúspěšně vás volat...