• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Dceři se věnuji maximálně. Rozmazluji jí tím?

20. ledna 2009 
andy aspon tobě dík za podporu.
velice mě mrzí že se to tu překrucuje tak že nechám své dítě uřvat k smrti. samozřejmě že ji nenechávám řvát a já spím. když v noci začne knourat nebo plakat tak k ní samo vstanu pohladím dám napapat. břebalit, brknout pomazlit ale pak zase do postýlky.
jak tu někdo psal o tom oušku. když by ji něco bolelo tak by plakala i přesto že ji vezmu do náruče a chovám. ale když pláče ja k ni přijdu pohladím dám dudlíka a je klid tak ji asi nic nebolí. a jak říkám ve dne se s ní budu mazlit a vše ale v noci se chci i já vyspat, udělat si hezký večer s manželem a pod. pokud tiu sne u prsa položíš ji a spí tak to máš dobré ale já když malou uspím na balonu což má ráda pak ji položím tak se znova probere začne brečet a chce znova houpat což prostě je vyčuranost. myslete si že dítě nejde rozmazlit já zastávám názor že jsou vyčurané odmala a že nemusím být dítěti otrokem i když bych za něj dýchala. v noci se spí.znovu říkam že za předpokladu že dítě nic netrápí.
jsemtu za špatnou matku ale svědomí mám čistý a své dítě rozhodně netrápím ani nemám pocit že by bxlo nějáké traumatizované.
mějte se tu a vychovávejte každý tak jak si myslíte že je nejlepší! :wink:
15. led 2009 v 11:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Andy, tvé názory na výchovu Ti neberu, každej at dělá jak myslí.
Ale tedy lituju že je na tebe celá domácnost. Můj manžel je taky celý den v práci, ale pomáhá, A to abych uklízela celej barák , chodník a vyvářela a dělala služku to by nikdy nepovolil :wink:
15. led 2009 v 15:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Hm tak mě sice malá krásně sama usíná v postýlce od začátku,ale já si jí potom k nočnímu kojení beru k sobě do postele a spíme takhle až do rána,moc si to užívám a naprosto jsem se vyprdla na názory starších příbuzných,že si jí pokazím,při 2 dětech nemám přes den zas tolik času si jí mazlit a užívat kolik bych chtěla,tak to tak trochu doháním i takhle v noci. Je tak nádherně voňavá a plyšová,že se mi prostě nechce jí dávat od sebe pryč,taky mi v životě v noci nebrečela a kojím jí jak chce,myslím takhle malé miminko potřebuje mít svoje potřeby prostě uspokojené a není to z jeho strany žádná vyčůranost...byť nám to rovněž doktorka v porodce říkala (jak už tu někdo psal...)
15. led 2009 v 15:52  • Odpověz  • To se mi líbí
To "milá zlatá" si Andy 80 nech pro sebe - nikdo se tady do tebe osobně nenaváží, nato si expertka hlavně ty.
Nevím, jaké máš ty životní zkušenosti, a kolik ti je, ale mě je 40, nemáme žádné příbuzné na hlídání, manžel chodí jen do práce a doma odpočívá, takže všechno kolem domácnosti a naší zahrádky, bytu je taky na mě. Rekonstruuju byt, najímám dělníky, vyřizuju hypotéky, vybírám a nakupuju stavební materiál, navíc z domova poměrně úspěšně podnikám, starám se o materiál, propagaci i lidi, co pro mě pracují, samozřejmě o své dvě děti, (praní, vaření, nákup jsou pro mě drobné samozřejmosti, mám totiž taky myčku :stuck_out_tongue_closed_eyes: )takže si těch trapných a zanedbatelných 900 Kč měsíčně na uklízečku hravě vydělám. Nejsou to žádné nezvladatelné částky, které by si nemohl kdokoliv dovolit. Nikdy jsem si nepřipadala jako otrok i když jsem musela všeho nechat a malého pochovat - není proč. Jsem matka.

Jsme zvířata, která kromě rozumu mají i schopnost činit vědomě zlo, ubližovat, být krutí a bezcitní. Jsme hříčka přírody, úchylka- myslící zvíře se vším dobrý i zlým, co k tomu patří. To zvířata neumí. A v tom jsme se jim opravdu vzdálili. Takže to, že necháváme dítě "vyplakat" aby si nezvykalo a nedělalo z nás otroky, dokáže jen lidská matka. naše fenka pádila ke štěňatům jakmile pískly a byla schopná nám i vyskočit z náruče, jak se za nimi hnala. A rozhodně nevypadala jako otrok, ale jako oddaná hrdá a šťastná matka.

Přestaň si hrát na to, že se do tebe někdo naváží a nebuď osobní a blahosklonná... "milá zlatá" :angry:
15. led 2009 v 16:47  • Odpověz  • To se mi líbí
lamia - souhlasím - jsou krásně plyšoví, hebcí, voňaví, měkcí - dodnes ho očuchávám. Tak rychle to utíká, už mi tu lítá a leze... když mi dá teplé ručičky kolem krku, přitáhne mi obličej ke svému a tak usne, jsem blažená. Taky mi v noci nebrečel, nakojila jsem a občas jsme tak usnuli. Do třech měsíců měl své večerní operní chvilky, kterými si to ale vynahradil :unamused: Pak ale začal být v postýlce spokojený a usínal vklidu.

Někdo tu psal, jak se mu prcek hrabe v koši - u nás v koši skončilo nejspíš všechno, co dosud postrádám: příbory, dudlíky, lahvička, moje hodinky, bráchův sešit ze zeměpisu :grinning: , nějaké ty hračky, krytka z ovladače a bůhví co ješt - něco jsem zachránili. Odpadkový koš miloval a krmil ho opravdu mohutně :grinning: :grinning: :grinning:
15. led 2009 v 17:22  • Odpověz  • To se mi líbí
Už jsem si myslela, že jsem tu jediná kdo nenechá mimino plakat a otročí. :wink:
15. led 2009 v 17:48  • Odpověz  • To se mi líbí
Já se při prvním dítku zpočátku dík své naprosté nezkušenosti hrozně upnula na názory "starší" generace,mojí mámy,tety apod (tchýně je bezva,v životě by mi žádný názor nevnucovala...),výsledek byl neurotické věčně řvoucí dítě a matka na pokraji nervového zhroucení - takový jsme měli konec 6n....potom naštěstí zasáhl manžel a začli jsme si dělat vše více dle svého...u druhé holčičky jsem od začátku naprosto kašlala na ostatní názory a dělám všechno tak jak to já prostě cítím a chci,intuitivně...6n byl sice hrozný záhul,sladit dětem s takhle rozdílným režimem nějak den a nepadnout u toho únavou není zrovna jednoduché,ale i tak jsme si ho krásně užili, miminko je i teď velmi klidné a spokojené a já taky. Každá máma si to dělá jinak,jak jí to vyhovuje a jak to zvládá,ale i tak jsem přesvědčená že její hlavní "funkce" pro takhle malé miminko je prostě být tu pro něj vždycky když to potřebuje,s pohlazením,nakojením(nebo prostě s mlíčkem)...nemyslím,že se tím dítě "pokazí" a rozmazlí,nebo že je to otročina,i když to může být někdy náročné. Rostou a vyvíjejí se tak rychle,že si chci užít každou chvíli kterou to jde,i za cenu že nestihnu každý den vytřít (což je stejně miminku dost jedno a naprd). Když jsem se o první dceru také začala starat dle svého a ne dle "zaručených rad",tak jsme třeba mezi 3-6 měsícem měli období,kdy se skoro pořád nosila,u mě na rukou,v šátku...samozřejmě jsem neušla komentářům,jak nic neudělám a jak se miminko hrozně rozmazlí a nebude vůbec samostatné,jen bude pořád chtít být se mnou. No mimčo ale bylo maximálně spokojené a kupodivu jak se začlo postupně plazit,lézt a chodit,tak se z ní stala holčička tak samostatná a sebevědomá,že se občas nestačíme divit :grinning: Něco jiného je to u větších dítek,taky vyžaduju,aby respektovala zákazy,aby mě poslouchala,aby uměla počkat,protože nemůže mít všechno hned...ale opravdu až když byla větší,u mrněte to nepovažuju za smysluplné,stejně to čekání nepochopí. A mazlíme se pořád a hodně i s Aničkou :slight_smile:
15. led 2009 v 18:35  • Odpověz  • To se mi líbí
kubaka _ to jsem psala já :grinning: ale kdyby koš krmil, on se občas krmí z něj. Většinou se mi to podaří ohlídat, ale už se mi stalo, že jsem mu z pusiny lovila šlupky z jablek nebo kus toho černýho jak je na konci banánu :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: Aůe co mu nejvíc učarovalo a snaží se to pořád dokola uloupit, to jsou brambory. Míváme je v igelitce pod linkou, jednou jsem si nevšimla včas a páčila jsem mu z tlaminky za strašného řevu syrovou zabahněnou bramboru. Proto říkám příbuzným a kamarádům, ať jen kupujou hračky co nejhlasitější, aspoň vím co dělá a hlavně kde to dělá :grinning: :grinning:
15. led 2009 ve 20:12  • Odpověz  • To se mi líbí
timbuctu - ha ha ha - gurmán jeden malý, hlíny se mu zachtělo. Mě taky ochutnal hrudku hlíny na zahrádce, měl ji opatlanou kolem pusy jako čokoládu. Taky okoštoval krmení pro morče. Ty barevné granulky byly prostě k neodolání a z tlamičky je nedal, raději rychle rozkousal a blaženě spolkl. a přežil :grinning: Do koše hází, ale neživí se z něho. Aspoň něco :sweat_smile:
15. led 2009 ve 20:21  • Odpověz  • To se mi líbí
kubaka - no to nic není, máma mě straší, že mě čekaj rozmatlaný hovínka :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ale myslím, že když ho nebudu nechávat na nočníku samotnýho tak se to dá ohlídat. Ona nás šoupla do kočáru nahatý a šla na cígo. Nebo na nočníku a šla na cígo. Prostě kouření evidentně škodí i na dálku :grinning:
15. led 2009 ve 20:27  • Odpověz  • To se mi líbí
tak to jsem rada, ze jsou tu i ostatni co "rady starsich" posilaji jednim uchem ven a druhym tam.
Me zas tchyne radila, abych nekojila, a hlavne aby uz mel nejaky rezim a zaridil se podle nas. :rolling_eyes: a to mi rekla prosim jak mel mesic a pul. taky me zacala otravovat s bytem, at si vymenim zaclony, premenim nabytek, atd...jako by to ted bylo to nejdulezitejsi...
Pro me je nejvetsi stesticko, kdyz jsme spolu a taky mi to neprijde jako rozmazlovani. vzdyt jsou tak malinci! A abyste holky vedeli, tak je to lekarsky doporuceno :slight_smile: v porodnici mi rekli, co nejvic telesneho kontaktu a to do 3 mesice, ze to to dite potrebuje.
15. led 2009 ve 21:01  • Odpověz  • To se mi líbí
Doporučuji přečíst nějakou studii o vývoji dětského mozku - z ní je patrné, že takhle malý dítě není schopno si něco vynucovat nebo řvát kvůli tomu aby dosáhlo svého, na takovéhle uvažování prostě jeho mozek nestačí. A to, že se dítě uklidní v mámině náruči neznamená že si něco vyřvává, ale pokud nás dospělé něco bolí tak je nám taky líp když nás někdo obejme a naopak nejvíc nás to bolí když chceme jít v noci spát. Souhlasím s tím, že dítě který se nechá vyřvat je traumatizované a ani bych to jako matka nedokázala ho nechat jen tak samotného řvát. A nejdůležitější je spokojené dítě i spokojená matka, takže pokud někomu vyhovuje spát v jedné posteli, proč ne. Měli bysme si těch malých užívat přesně jak píše meleri. A jak tady někdo psal o hezkém večeru s manželem, tak věřím že pro nás jsou hezké večery i ty, když malá zrovna není ve své kůži. Ale s tím se přece počítá už když se na dítě zadělává ne?
16. led 2009 v 10:10  • Odpověz  • To se mi líbí
A mimochodem svoje dítě nenechávám vyřvávat protože vím že ho něco trápí a díky tomu je těch ubrečených okamžiků minimum. Zato těch usměvavých je spousty...Usmívá se na mě skoro celý den...a to mi za to teda stojí. A jak vidíte že stíhám internet tak rozhodně nejsem její otrok. A nechápu jak někdo může říct že se cítí v mateřství jak otrok...ale radši už dost....každý ať vychovává podle sebe
16. led 2009 v 10:14  • Odpověz  • To se mi líbí
helcah - souhlasím, v populárně naučné literatuře se najde odpověď na většinu toho, o čem se tu na MK debatuje. Jenže problém je, že ti, co nechávají dítě "Vyřvat" (fuj, odporná představa, zní mi to jako vyvařit maso) a učí ho disciplíně a režimu od narození obvykle nečtou. A když, tak jen to, co se jim hodí a stejně to nedokážou zanalyzovat a aplikovat. :confounded:

I 20 let stará kniha Pavla Říčana Cesta životem toto téma řeší dost jasně. Pocit opuštění, beznaděje, ztracenosti, který prožívá kojenec, který se vůbec nevyzná v tom chaosu, do kterého byl vržen a jehož matka nereaguje na jeho pláč ho naprogramují na celý další život. Do roka se zakládají stavební kameny celé osobnosti na emocionální bázi, v nichž matka hraje klíčovou roli. V této době se zadělává na traumata, deprese, problémy v citové oblasti, v partnerském životě v dospělosti. Celá poválečná generace byla díky bezcitným metodám drezúry a režimu "nevymazlená" a je to na ní vidět. :frowning2:
16. led 2009 v 10:33  • Odpověz  • To se mi líbí
No jenže kdo by si lajsknul jít opravovat motor do auta kdyby nevěděl jak funguje? Pak teda nechápu jak může někdo vychovávat dítě aniž by si přečetl něco o tom, jak funguje dětský mozek. Nemyslím knížky o tom jak konkrétně vychovávat, to je stejně na rodičích, ale prostě proč se to dítě chová jak se chová a jak naše chování ovlivňuje jeho. Já jsem si jistá že dítě nikdy nebrečí jen tak, aspoň moje teda nikdy a zajímalo by mě jak ty matky poznaj že ty děti nic nebolí, když první měsíce po narození je něco bolí skoro pořád, např. než se jim pořádně ustálí trávicí systém.
Pak je taky zajímavý že někdo nechce lítat kolem dítěte a mít klidný večer a nevadí mu, že vedle dítě řve jak tur. Přitom stačí tak málo jako si ho vzít k sobě a pochovat a je klid. A takový dítě pak nemá důvod brečet. A na svým dítěti mám odzkoušený že brečí pouze z důvodu - jíst, pít, přebalit, bolest. Myslím si, že když někdo dá najíst dítěti a to za půl hodiny brečí tak si říká že chce chovat a je vyčůraný. Ale co mu ještě zkusit dát napít? Já teda taky piju každou chvíli. No ale prostě každý vychovává podle svýho přesvědčení aniž by něco o vývoji mozku věděl a pak musíme řešit agresivitu ve školách, šikanu apod. Al to říkám proto že znám jednu ženu která nechávala dítě vyřvat a pak se divila co ze synáčka vyrostlo....možná by ta trocha projevený lásky stačila. A už radši dost :grinning:
16. led 2009 v 10:55  • Odpověz  • To se mi líbí
ja kdyz otehotnela, tak mi bracha, ktery jedno dite ma rekl, hele dala ses na vojnu tak s tim tedkom budes muset pocitat.. :sweat_smile: a pokazde kdyz se mi nechce v noci vstavat nebo me to nekdy stve tak si pripomenu co mi rekl, a proste jdu. protoze to dite tady neni kvuli sebe, ale my sme si ho poridili tak si myslim ze se o neho musime starat a ne ho nekam odlozit a delat si hezky vecery s manzelem ci co...vzdyt ja bych si to ani neuzila, a citila se vinna ze dite je nekde odlozene s dudlikem a ja si zatim delam co chci. ale to je jedno, to je muj nazor.
16. led 2009 v 11:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Víte, jak vypadal včera můj hezký večer s manželem? Ležela jsme na naší posteli, malou mezi sebou, a ona pásla, smála se a trénovala "lezení" a my si povídali, občas ji pošimrali, objali... Bylo to moc fajn a považuju to za hodně povedený večer. Jasně, svíčky, víno, přítmí a tulení to sice nejsou, ale s tím jsem, když mám malé mimi, počítala, že se toho na nějakou chvíli asi vzdám... a i na jiné věci se najde čas, ona taky někdy spí - sama od sebe, když je spokojená a ví, že se na nás může spolehnout :slight_smile:
16. led 2009 v 11:42  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj. Helcah, já myslím, že člověk ani nemusí číst populárně naučnou či přímo vědeckou literaturu, stačí mít dobrý pozorovací talent a poslouchat intuici. Kubaka podala pěkný příklad s tou fenou - jakmile štěně kvikne, už k němu letí...
Já, když mi mimino začalo poplakávat, automaticky jsem vystřelila k němu, rozum s mou reakcí neměl nic moc do činění :slight_smile:Různé ty metody "jak se nestat otrokem vyčůraného dítěte" a podobné "vyřvávačky" by zanechaly stopu i v mé psychice, nejen v té dětské. Zkusila jsem to jednou s mou starší dcerou, páč jsem si to přečetla v jedné jinak poměrně solidní příručče - byla jsem mladá a blbá...vydržela jsem to 3 minuty - ten zoufalý pláč se jednoduše nedal snést;řekla jsem si" prdím na všechny tyhlencty rady", holku vzala, pochovala, lehla si s ní a uklidnily jsme se obě - ona se začala cítit bezpečně a já jako správná savčí matka :slight_smile:)

Jinak výborná kmížka pro ty, co si chějí svou mateřskou intuici zdokonalit poznáním je Our Babies, Ourselves: How Biology and Culture Shape the Way We Parent od Meredith Small. Fakt vřele doporučuju.
16. led 2009 v 11:45  • Odpověz  • To se mi líbí
nemůžu si pomoct ale to se pořád argemunteju jen na to jaký sou hrozný matky ty co nechávaji dítě řvát atd... pokud vaše dítě brečí jen když něco potřebuje tak jste štastné maminy a máte hodné děti. potom chápu že není důvod nechávat dítě brečet. nesouhlasíms tím že se ndá poznat zda dítě něco bolí nebo ne. pokud ho chovám a pláče tak asno něco ho bolí nebo je mu smutno a chovám ho a mazlím se ale pokud ho chovám a je klid a sotva ho položím tak začne plakat pak ho ¨zřejmě nic nebolí.nevadilo by mi malou uspat ale když ji uspím na balonu což se ji líbí tak jak ji položím tak se hned probudí a tohle praktikovat celou noc nejde bohužel musím fungovat i druhý den a na to člověk potřebuje být aspon trochu vyspalý.
taky ji nenechávám řvát hodinu ale po 5 min se nan i jdu kouknout utěšit -klidně ji i znova přiložím. nechávám ji až když sem si ji jistá že ji nic nechybí. taky bych chtěla podotknout že ji nenechávám hystericky řvát většinou sice chvíly pláče ale to není řev.
a k tomu hezkému večeru s manželem. pro mě by byl taky hezky večer když budeme mít maliu u sebe ona bude broukat, zvedat hlavičku apod... s tim souhla¨sim nepotřebuju svíčky apod. ale pro mě není hezký odpočinkový večer když se budeme střídat na balonu celou noc doku malá nezabere. protože jak sem psala jak ji položíme tak je vzhůru a mohli bychom začít znova. možná jsem pro vas špatná ale ja si v noci potřebuji odpočnout a nabrat síly.
takže bych byla nerada aby se to bralo tak jaká sem hnusná nemilující matka která způsobuje svému dítěti deprese. načteno mám dost a před sebou mám určitě čisté svědomí. mám dceru kterou nade vše máme rádi ake nemůže být zvyklá že se usíná jen chováním-pokud ji nic není.
díky
16. led 2009 ve 12:17  • Odpověz  • To se mi líbí
Eliiis, já mám dva řvouny, řvou od porodnice, starší přestal v půl roce, mladší řve pořád, jsou to cíťové. Ale ono se jinak pláče u mámy v náručí a jinak v pustý postýlce. My se teda s manželem na balonu střídáme a střídali jsme se i u staršího. To všechno uteče a já osobně bych čůrala blahem, kdyby mě někdo uhoupával ke spánku a tulil k sobě 24/7 :slight_smile:

Ale beru, že tohle má každý nastavený jinak :slight_smile:

Helcah, Kubaka - naprostý souhlas :slight_smile:
16. led 2009 ve 12:43  • Odpověz  • To se mi líbí
Eliis já už většinou dost dobře poznám,proč malá pláče,fakt to nebývá bez důvodu,na to má ještě času dost,aby mi večer usnula v pohodě v postýlce potřebuje hlavně velmi paradoxně to,aby nebyla příliš unavená,pak sebou kroutí jak v křeči a pořvává a nemůže za boha zabrat a taky bych jí musela drndat na balonu nebo nechat vyřvat nebo s ní prostě něco provádět...všimla jsem si toho už u první dcery,strašně snadno se v tomhle nízkém věku vyčerpala natolik,že prostě nebyla schopná sama usnout a hrozně plakala v postýlce,přičítala jsem to prdíkům nebo kolice,taky se u toho hrozně kroutila,ale fakt to byla únava...tak Johanku dávám do postýlky ještě relativně čilou,po koupání a masáži,chvíli jí ještě něco velmi klidně povídám,už jí moc nerozptyluju a postupně odcházím a chodím pravidelně mrknout,jestli už nespí a ona postupně usne sama, ještě kouká v postýlce na hračky,ocucává si rukávy nebo jí dám dudlíka...ale jak je moc unavená tak je to taky špatný. Je to jen tip,třeba tvoje mimčo pláče z jiného důvodu,ale u nás to fakt pomohlo,byť to zní hrozně nelogicky :grinning:
16. led 2009 ve 12:50  • Odpověz  • To se mi líbí
Lamio, to je trefný postřeh, přesně tak je to u nás, u obou kluků - i to uhoupávání na míči jde líp, když mladší není přetažený.
16. led 2009 ve 12:56  • Odpověz  • To se mi líbí
eliiis já nesouhlasím s tím, že když dítě něco bolí, tak pláče pořád. I když ho něco bolí, tak u mámy v náručí se může uklidnit. To znám když rostly zoubky a taky to popisuje jedna máma takdy viz. 1. stránka dukie • 1d • 13. leden 2009 v 11:09
16. led 2009 ve 13:19  • Odpověz  • To se mi líbí
lamia - ale to je náramně logický - přišli jsme na to samé: jakmile byl miniko přetažený, tak vřískal a nemohl usnout. Pak jsme to dělali přesně jako ty a většinou to fungovalo: šel do postýlky bdělý, napapaný a spokojený, broukal si, prohlížel ručičky, chodili jsme k němu dát dudlíka nebo jen pohladit a usmát se a tak usnul.

ellis - to, že chce být u mámy v náručí a nechce být samo v postýlce není vyčůranost, ale prostě se tak cítí líp a proto se toho dožaduje. Některé dítě třeba ne, to tvoje třeba naopak dvojnásob. Snad nikoho neubyde, když mrňouska bude chovat do sytosti. Když ví, že tě pláček dokáže přivolat , tak to je právě dobře - učí se mít vliv na okolí. Nerezignuje na komunikaci. Tohle novorozenecké období pomine až splní svůj účel a dítě se něco naučí o světe, prostě z toho vyroste. Snad nás neubyde, když mu prostě uděláme dobře, není to tak velká oběť - jen ten, kdo si není jistý sám sebou, má strach, že s ním dítě bude manipulovat a bude z něho dělat otroka. Takhle to vůbec ale vůbec totiž nestojí!!!!! Jen to jen výraz nesebedůvěry ve vlastní instinkt.

Já prvního syna někdy v 7. měsících, v období separační úzkosti, najednou musela uspávat jen v náručí - v postýlce začaly šílené scény. Dělala jsem to 2 měsíce a kašlala jsem na katastrofické předpovědi tchýně i matky Hrůůůůza - uspávat takto, budeš otrok :angry: . Prostě jsem si řekla, že to z nějakého důvodu potřebuje, tak mu to dopřeju. Ta potřeba přešla doslova ze dne na den a najednou začal spát sám v postýlce a už v ní byl navždy spokojený. Nechala jsem na něm, jak dlouho bude vyžadovat chování a jednoho dne se mi prostě vydrápal z náručí a chtěl do postýlky. Už nikdy uchovávat nechtěl. Stačí to jako ilustrace? :dizzy_face:
16. led 2009 ve 14:37  • Odpověz  • To se mi líbí
Ellis pokud to tak citis tak to tak delej, nikdo te neoznacuje za spatnou matku, jen to vetsina z nas vidi jinak :wink:
Ja momentalne pisu z nemocnice kde mam malou na kapackach a vite co je strasny? Jak tu ty ostatni deticky placou a nikdo k nim nejde pac je tu jedna sestra a nestiha. A taky me prekvapilo co miminek je tu samotnych.
16. led 2009 v 15:59  • Odpověz  • To se mi líbí
hihi...taky se mi po asi dvaceti mesicich podarilo najit "moment" kdy si mne ocicka, kdybych ho prosvihla...tak je pretazena a neusne mi dlouho...
16. led 2009 v 16:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Ellis píšeš že jsme šťastné maminky když máme hodné děti, ale já si myslím, že třeba moje dítě je hodný právě proto, že když něco chce tak jsem mu k dispozici. Jasně, až bude dětí víc, bude to horší. Ale pokud je maminka usměvavá a je tu pro dítě a dítě to ví tak je to v pohodě. Když ráno otevře očička tak se na ní začnu hned smát a povídat a ona se za chvíli směje taky a víská nahlas. Většinou když se začneš na dítě smát tak reaguje stejně. Moje malá nebrečí právě proto že když ji slysím tak hned jdu k ní a nedám ji ani příležitost se rozbrečet. Samozřejmě pokud jí bolí bříško tak řve úplně histericky ale i tak jsem si všimla, že se uklidní když jí k sobě přimáčknu hodně silně na hrudník, asi jí uklidňuje tlukot srdce a taky na ní povzbudivě mluvím. Ale nikdo mi nevymluví, že dítě nikdy nebrečí z vyčůranosti. A i kdyby šlo jen o to chování tak to dítě tě miluje a chce být s tebou, to je přece krásné ne, že je mu nejlíp právě v tvojí náruči.
16. led 2009 v 17:03  • Odpověz  • To se mi líbí
myschka - ježiš, snad to není vážný?
Taky jsem byla s prvním synem kdysi na víkend v nemocnici a otřesně mě deptalo, jak jsou tam ty děti opuštěné, pláčou a nikdo k nim nejde. Byly napojené na hadičkách bála jsem se jich skoro dotknout, abych něco nevytáhla, když už mi to nedalo, . Byl to pro mě šílený zážitek a i dnes po 12 letech to mám před očima. Můj malý tehdy taky na pár dní po té hospitalizaci upadl do apatie a až do regrese - zastavil se a vůbec nekomunikoval. Tvrdili mi, že je zbytečné u něho pořád sedět a vyhnali nás ven. Když jsem druhý den zjistlila, jak se změnil, už jsem se od něho hnula jenom na jídlo. :frowning2:
16. led 2009 v 17:09  • Odpověz  • To se mi líbí
No ja si musela vydupat nadstandart jinak by me normalne poslali domu. Malou potrapily rotaviry takze dehydratace z prujmu a zvraceni ale uz vypada lip a snad nas brzy pusti :wink:
16. led 2009 v 17:39  • Odpověz  • To se mi líbí
Myschka, přeji brzké uzdravení:slight_smile: Já se nemohla koukat ani na ty drobečky v inkubátorech...
16. led 2009 v 17:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek