Dítě 3 roky mě přivádí k šílenství, má výbuchy vzteku
Ahojky. Začnu asi tím že se za to sice stydím ale už nemám žádnou sílu a mám pocit že mě mé dítě dohání k šílenství. Mojí dceři jsou tři roky. Do roka a půl byla celkem hodná a pak to pomalu začalo. Přestala spát po obědě a pozdě večer usínala. Začala mít nezvladatelné výbuchy vzteku. Pořád jsem měla naději že to přejde že jenom vzdoruje ale postupně se to zhoršovalo až to dospělo asi do téhle fáze. Čtvrt dne křičí nebo ječí a to brutálním způsobem. Stačí malinký důvod např. nejde posadit panenka, pes se schová pod postel, chce další sladkosti atd. Prostě křičí někdy půl dne i kvůli tomu že člověk řekne prosté ne. Od dvou let přestala jíst. Jí pouze suchou rýži nebo těstoviny. Suchý chleba, žádné maso. Pije mlíko a sirup. Žádné jídlo do ní člověk nedostane. Kdykoliv někam jdeme tak řve že nechce chodit. Dnes jsem byla na gynekologii jsem ve dvacátém týdnů těhotenství. Vyšli jsme před vchod a lehla si na zem. Půl hodiny se válela v blátě a na chodníku a pak začala běhat do silnice. Nakonec po třičtvrtě hodině co jsme došli na zastávku chtěla čůrat. Při čůrání si načůrala hodně do kalhotek a chtěla jít na hřiště. Nesla jsem ji přes kilometr řvoucí na rukou, hazela sebou napínala se a kopala. Já mám velké problémy se zády mám jen 50 kilo ještě do toho to těhotenství. Ona má třináct kilo a dokáže sebou tak házet že ji pomalu ani nemůžu odnést domů. Pak buší do dveří protože chce jít pryč. Sousedi téměř každý den vyhrožují policií. Má dcera křičí asi půl hodinky každý den před spaním. Trpí nočními běsy ve velkém stylu. Už od roku. Minule mě do krve kousla do ruky. Nešla zklidnit absolutně ničím. Skoro vůbec neposlouchá a není s ní domluva. Moc jí miluju ale čím dál tím častěji si říkám proč zrovna já mám takové dítě. Autismus máme vyloučeny. Jsem už hrozně zničena . Pořád doufám že se to spraví.... prosím má někdo doma podobný problém s dítětem či zkušenost? Budu ráda za každou radu...
Ono je situace a situace.... samozřejmě na křižovatce to nelze ale lze ji dotáhnout kousek dal a říct ji ze toto teda ne.
Zkuste zajit k odbornikovi,detsk psycholog ci tak neco... Treba Vam poradi jak na dite ci co se deje 🙂 pevne nervy preji 😉
A prave čím jsou menší tím lepší je to řešit... když se to nechá až do veku 7-8 let tak to je pruser...to nelze říct tak bez protože půjde po kamaradkach atp
My mame doma neco podobneho se synem. Jsou mu skoro 4 a trva to asi od 1 roka a 8 mesicu. Puvodne jsme to taky prikladali obdobi vzdoru, bohuzel dnes jiz vime, ze to jsou jeho charakterove vlastnosti. Jeho spravani se ovsem hodne zhorsilo po narozeni druheho ditete. Do tyhle doby sourozence neakceptoval. Jak se narodila, tak proste zacal takhle rvat, jak ta vase. Kvuli tomu, ze se chce obliknout prvni, kvuli tomu, ze chce prvni do vany, kvuli tomu, ze on chtel po sobe splachnout, kvuli tomu, ze je to jeho zidlicka, lyzicka, rolka toaletaku. Pritom druha ho ma celkem rada. Klidne se k nemu prituli a polozi mu hlavicku na plece. On ji soti, ona to obreci a jede se dal. U nas je toho i vic. Treba si sam nechce hrat. Porad chce aby byl u nej ,,alespon jeden rodic,, jak rika. Rika ze maluje cernou barvickou po zdi/nabytku, ,,protoze je malicky, a tomu nerozumi,, , dnes mu naobed prisla knizka. Odpoledne, kdyz jsem ulizela obyvak jsem zjistila, ze ji roztrhal ,,protoze, se mu takova knizka nelibila ,,. Dostal poradne po zadku. Jak na nej taky nevime. Chystame se za psychologem v brzke dobe. Osobne si myslim, ze si hodne zvykl na to, ze jsem kolem nej 2 skakali, kdyz byl hodne maly. Zhruba do 2 let, jsem se mu hodne venovala (cele dny, varili jsme spolu, uklizeli), a neuvedomila jsem si, ze nektere veci uz musi pomalu zacit zkouset sam. Uvidime, co bude dal. Jeste vnimam, ze skolka mu trochu pomaha. Stava se trochu klidnejsi.
Doporucuju ze začít zajímat o mentální jazyky.
@lutu11 důležité je ze to řešíte a verim ze to zvládnete ... já vidím ve školce i 5-6ti létě deti co teda i k ucitelkam i dětem a i cizim rodičům sk dovoluji neskutečné .. a maminka?? Ta ho omlouvá.... chudinek má to těžké - a ten s ni cvičí u jídla prska a vola hovno hovno hovno proste mazec
@lubinla96 já vim ze je to občas spise trest pro rodiče, ale pokud by me dítě kouslo nebo se po ceste vztekalo atd. Pak ten den i dele by rozhodne se nemohlo koukat na pohádku. Věřím ze by to ze začátku vyvolalo dalsi hysterak, ale kdyz se vydrzi a nepolevi tak pak stačí připomenout nebude pohádka a děti jsou najednou jako miliusove ☺
@shine2015 Nas taky nechtel jist. On dobre vedel, ze nas /mne/ tym drzi v sachu. Jak se mala narodila, prestala jsem to jeho nejezeni resit. Tady je polevka. Nechces? V poradku, bez si dal hrat, si bez obeda. Chvili takle vydrzel, jakoze fakt nejist a pak pochopil, ze tenhle trik jiz nefunguje. Od ty doby, je klid.
Taky mám doma nerváčka paličatýho, ale není to tak hrozné jako u vás. Rozhodně mě to tak nevysiluje jako tebe. Resp. vůbec mě to nevysiluje, dáváme to v pohodě. Na každé dítě platí něco jiného, co bude platit na to tvoje musíš zjistit sama. Nicméně, co funguje u nás. Obecně nelpím na pravidlech jen tak z principu. Nechceš? - ok, nechceš. To samozřejmě jen za předpokladu, že nejde o něco zásadního a nebezpečného. Tady máš jídlo, nechceš ho, tak nejez, nic jiného nebude. Až budeš mít hlad, tak se najíš. Nechceš spát, tak nespi. Já jsem ale unavená, jdu si lehnout a ty si hraj a neruš mě. Už jsem si párkrát dala šlofíka po obědě třeba hodinku, zatímco si hrál. Někdy mě samozřejmě nenechá, tak se snažím neýít naštvaná, tentokrát to holt nevyšlo. Často si ale chvilku hraje a pak jde spát se mnou. Necheš ťapat, tak fajn ale já jdu. Nebo třeba OK, vezmu tě (má 18kilo), ale jen k té lavičce, protože už jsi velkej kluk a mě bolí záda. Obecně hodně vysvětluju, mazlím, nevystupuju z pozice síly, beru ho jako parťáka. Když se třeba vzteká tak mluvím klidně, opakuji nebo si ho nevšímám. Když mu říkám něco důležitého, tak si vždycky k němu čupnu, abychom byli stejně vysocí. Na silnici mi neběhá, má z toho respekt a to podle mě díky tomu, že když mu byl třeba rok, tak jsem pod projíždějící auto hodila myslím kelímek nebo něco takového a on viděl, jak ho to auto rozmašírovalo a od té doby má respekt. Musí na kraji silnice počkat a dát mi při přecházení ruku. Občas si ale postaví hlavu, že mi jí dát nechce, tak mu občas ustoupím. Myslím, že si občas potřebuje udělat věci po svém, natruc. Když si to udělá, tak pak zase nemá potřebu to chvíli dělat. Když se vzteká v obchodě, vysvětluju. Když to nepomáhá, tak ho prostě čapnu a jdeme pryč. Košík neřeším, prostě se jde. Smůla
Jinak můj syn má také noční běsy, tak jednou týdně a to je teda masakr. Jsou to prostě citlivky. Obecně to ale spolu skvěle zvládáme. Hodně ho třeba hlídají moji rodiče a s nimi si vorá. Podle mě na jednu stranu bazírují na zbytečnostech, ale na druhou stranu mu ustupují. Když např. jdeme ven ráno, kouká na pohádku, tak už ho postupně upozorňuji, že fakt za chvíli jdeme, ať se začne oblékat. Mezitím se připravuji a pak se prostě jde. Vypnu TV, dám mu oblečení až pod nos a když mě ignoruje, normálně se začnu obouvat. To většinou zpanikaří a začne makat. Už se mi ale stalo, že jsem musela vyjít z bytu a počkat až začne plakat. pak se vrátila a on se oblékal jak triskomyš. To naši třeba by na něj začali, jak je zlobivej, že si ho vezmou čerti a pak by ho stejně nakonec oblíkli 😂 tohle na něj ale prostě nefunguje
@anazuzzuzana dobrý!!! U nás je to podobne... já teda pokud to jde, u nás je lepší nejprve obléknout a pak až pohádka - je to víc v klidu než když nechám chvíli pohádku a pak honem honem a připomínám ať se obléknout.... u nás vstanou lehnou na gauč a chvíli se rozkoukavaji a to se snažím nezapinat TV nachystam snídani a pak jim posunu oblečení ať se obléknou... a když jsou oblečený a jdou snídat a pak pustím pohádku ale když to jde snažím se nepouštět...ale jsou dvě takže se hihnaji nebo obě říkají ze se jim nechce nebo naopak kdo už se oblékl a kdo ještě ne a na co se těší atd
Navíc když pohádku zapnu a pak chci vypnout tak poslouchám ještě ne maminko ještě ne není konec já nevím jak to dopadne 😄 ještě chvíli prosím prosím prosím 😄 ony to zvladnou i s pohádkou ale musím je připomínat ať se oblékáji když jim pohádku nepustim je to víc v klidu .... a nebo když ji pustím když už jsou u stolu a jedi, tak je účesu klidně pri pohádce a zuby mají za chvilku a já jsem klidnější ze stihame....
@victress ne nechala jsem ji jít otevřela dveře a ona nesla - byla tma. Ono je situace a situace... psala jsem žen na křižovatce bych to neudělala ale třeba v paneláku?? Otevru dveře na chodbu ať jde - klidně ... ony deti se taky o sebe boji.... my máme dům na vesnici ... a tam bych ji nechala - a nechala bych ji i tam kde není provoz.
@shine2015 tak ony ty ranní pohádky jsou naštěstí krátké, takže se snažím trefit do toho, když zrovna nějaká končí 🙂 ale občas to holt nevyjde, takže smůla...
@victress taky jsem to tak jednou udělala ...šel sám asi deset minut, půl kiláku... Pospíchali jsme domu a on se strašně coural a vymýšlel... ... šla jsem pryč, ale pak jsem se schovala za auta a stopovala ho... bylo to docela i zajímavé pozorovat, jak reaguje... nejdřív srandičky, pak mu došlo že fakt nikde nejsem, tak začal panikařit, pořád šel sice směrem domů, ale koukal kolem sebe, volal mě...pak si ho teda všimla nějaká paní, takže jsem se musela ukázat....to byl brek úlevy potom.... ale pro mě třeba taky zajímavý postřeh, že pokud ví kde je, tak prostě jde statečně domů, nepanikaří úplně...pochlapí se, ale tím jak potom plakal, tak bylo vidět že v něm byla malá dušička
@victress čím dřív tím lip. Vím ze je to ke kritice od většiny ale musí vědět ze proste jsou jasné hranice co se nedělá a nebude mě ani manžela vydírat kdykoliv si vzpomene tím ze odejde. A za další taky v domě pokud je to panelák bydli další lidi a rozhodne nejsou zvědaví na rvouci dítě cele dopoledne chodí do práce a jsou třeba po noční atd a musí brát ohledy na druhé - ji taky nikdo nebudi ve 2h ráno v noci taky by se to malé nelíbilo.... s tohle bych ji vysvětlovala
@anazuzzuzana jistě. Ono dítě pokud vidí ze ho nenechas nebo ze se otacis bude vydírat později zase a víc a víc... já tohle schvaluji.. a nejlíp přesně jak píšeš se schovat
@anazuzzuzana Přesně, to je snad napsaný o nás 🙂
@anazuzzuzana U nas podobny temperament a podobny pristup.. uplne jsem v tom videla sebe a syna. Jeste dodam, ze u nas hrozne pomaha cist knizky - on ma bujnou fantazii a knizkam hodne rozumi, umi to pak aplikovat na situace v zivote.. kdyz jsem mu napr.cetla knizku o tom, jak deti sly k zubari, tak se pak u zubare choval presne tak, jako ty dety v knizce.. tohle se snazim delat hodne, cteme minimalne 10 knizek denne a mame velkou knihovnu.. pred narozenim sourozence jsme cetli porad dokola knizky o tom, jak se narodi maly braska a jak to doma probiha.. pak zvladl narozeni sourozence naprosto v klidu, zadna zarlivost (zatim).. je to super.
@shine2015 jako bylo samozřejmě fajn, že si ho ta paní všimla, ale samotné mě zajímalo jak to bude pokračovat. Jestli fakt dojde až domů nebo se zasekne nebo vrátí tam, kde jsme byli spolu naposledy. Je taky dobré vědět, jak se zachová v krizových situacích...tohle byllo někdy na podzim, od té doby nenastala příležitost, ale určitě to příště dotáhnu až do konce 😂 v rámci průzkumu
@karlajasmine bezvadny přístup - musí se s nimi hodne mluvit vysvětlovat a přesně vysvětlovat dopredu .... taky děláme...
@anazuzzuzana já si nejsem jistá, ze taková situace nastane - ze to syn nechá zajit tak daleko 😄
@karlajasmine jj, to taky děláme... nebo třeba hodně blbneme, já jsem taky dost divoká (to si taky říkám, že já i jeho otec jsme cholerici paličatí, tak od něj nemůžu čekat, že bude kliďas)...ale pak prostě stop. počkám si až mě opravdu vnímá a logicky vysvětluju proč už ne. že když je zábava, tak je zábava, ale že pak se prostě někdy musí skončit, tato chvíle nastala a už prostě ne. Už potřebuju něco udělat, už musíme jít. Už prostě ne... ale je důležité, aby mě fakt vnímal. Zastavit ho, čupnout si k němu, klidně si i otočit jeho tvář k té mé a logicky, klidně ale důrazně vysvětlit, že už ne... a pusinku na závěr 🙂
Já bych zvážila konzultaci u psychologa. Tim rozhodne nic nezkazíš.
Tve problémy bych nezlehčovala, myslim, ze zkusit to resit, je na miste.
Sama bojujji se synem, který je extremne palicaty. Z bytu i domu klidne odkraci na ulici...., když je s nami nespokojen. Je to o nervy. Doufam, ze casem bude mit vic rozumu a alespoň s necim nam to pomuze.
no, takováta přísnost z mocenský pozice, jak tu nejeden doporučoval, to fakt jako nebdue fungovat na takovýhle dítě. myslim, že jediná cesta je pro vás partnerskej přístup s pevnejma hranicema.
už se asi budu opakovat, ale tak stručně:
- zjišťuješ potřeby dcery, proč má ten vztek pořád, proč pořád brečí, snažíš se s těma potřebama nějak pracovat? naplnit je nějakým způsobem, kterej ti nevadí, když ti její chtěnej způsob naplnění vadí?
- samozřejmě nejlepší je předcházet těm situacím, a to souvisí s prvním bodem - naplnění potřeb. jak už tu někdo zmiňoval, nenudí se? věnujete se jí? cejtí se dost milovaná a respektovaná? atd atd
- uznat pocity - chápu, že se zlobíš, ale tohle ti dovolit nemůžu, protože to a to a to. když si cokoliv vyřvává (sladkosti nebo já nevim co), tak jí nakonec ustoupíš? nesmíš!!!! důslednost je klíčem k úspěchu (možnýmu, ne jistýmu:D), zatímco s nedůsledností nevychováš nikdy nic moc dobrýho, pokud se ti nenarodí vyloženě hodná a nekonfliktní povaha
- vymáhat si hranice. bez zbytečnejch vyhrocenejch emocí a výstupů (nechci soudit, ale nemá ten vztek náhodou tak trochu okoukanej i od vás? rozčilování se nad ní) neslevit z fakt potřebnejch věcí. jenže to znamená přehodnotit ty hranice, nebo to, co od ní vyžaduju. je to fakt nutný? a pokud jo, stůj si za tím stůj co stůj:DD a nejede přes to vlak. touhle cestou bych šla třeba ohledně toho jídla. chceš? nechceš...fajn, tak nebude nic.
- zamyslete se taky nad rodinnou situací. je všecko v pohodě mezi tebou a partnerem? tebou a tebou? jak se díváš sama na sebe v roli matky? děti mnohdy jen tak jako pro nás nevhodným způsobem zrcadlej...
- komunikace, komunikace, komunikace... snažit se přijít na to, v čem je problém a snažit se to vyřešit k co nejzdárnějšímu konci pro oba
- obecně doporučuju načíst/naposlouchat knihu Vychováváme děti a rosteme s nimi (na uložto ke stažení audiokniha), web Aha rodičovství, web Nevýchovy, zkus se poradit třeba ve zdejší skupince Respektovat a být respektován, Nevýchova... nebo třeba do blogu uživatelky @kamste🙂
- jo a k psychologoj bych teda asi zašla tak jako tak. pokud máš třeba pocit, že ti respektující přístupy nic nedaj, zkusíš aplikovat a bude ti připadat, že to nemá efekt. ono i to, že má ty noční děsy nějak vypovídá o tom, že ta psychika její asi nebude úplně jako olrajt vyrovnaný bezstarostný děcko. a nebo právě jo, třeba si nepřipouští to, že "zlobí" a že se na ni za to zlobíte vy, zkrátka se s tím neumí ztotožnit a vlejvá se to právě do těch nočních děsů. to se taky někdy stává.
těžko takhle radit, moc si toho vlastně nevysvětlila, jen popsala pár situací, a neodpovídala jsi pak na ty nápady ostatních...
@lubinla96 zkuste zažádat dětskou ať Vám dá doporučení na neurologii. Může Vás Poslat do psychologicke poradny.
@2hanah ☆hodit se do klidu