Jsou to skoro 3 roky, kdy jsem řešila, zda nechat dcerku ve školce nebo doma.

Naštěstí jsem byla doma s jejím mladším bráškou, a tak jsem si mohla vybírat.

Dcerka již během 3. roku byla několikrát ve školce a líbilo se jí tam. A tak po prázdninách nastoupila na celý týden dopoledne (když chtěla, tak jsme se domluvily i na odpoledne). Chodila spokojeně necelý měsíc. A pak se začala měnit. Ráno plakala a nebo se vztekala, dělala naschvály.... Ale ve školce byla spokojená. Doma se jako "stáhla do sebe" a moc nechtěla komunikovat. Ráda byla v zahradě. Ale najednou jsem ji tam nacházela, jak třeba v tričku sedí na jednom místě až do večera... Často pak byla nastydlá...

Z vypravování do školky se stávaly ranní boje. Jenže já chtěla, aby do školky (a později i do školy) chodila ráda a měla zájem se sama i připravovat. A tak jsem se rozhodla školku dočasně přerušit.

Často a velice jsem o správnosti svého rozhodnutí pochybovala (přiživováno hláškama okolí):

- a kdy se jako naučí řádu a povinnostem, když ne teď?