Dudlík/cumel - prohraný boj?
Ahoj, ze začátku jsme trochu bojovali a zvládli jsme to nakonec bez cumlíku. Teď úderem 5. měsíce je to teror. Jednou ho dostal, je absolutně neuklidnitelný a když ho má je jako v rauši - blažený výraz na obličeji a nic mu nevadí. Zažili jste to někdy maminky? Já jsem proti cumlíčku a můj muž je absolutně proti a já nevím, co dělat. Jak utišit...
(hledám pomoc u maminek, které nemají cumlíček, nemám chuť ani potřebu se obhajovat, proč ho nemáme, tak se prosím těchto komentářů zdržte - děkuji)
prave, ze kojim... ale z prsa neni tak hin... nosim v satku, snazim se ho jakkoli uklidnit, ale obcas (posledni tri dny casto) zachvat vztekleho place
Myslim, ze je taky fajn si uvedomit, ze miminka proste placou a vztekaji se a muzem se na hlavu stavet, to delaji i s dudlikem v puse 🙂 Jsi urcite skvela mama a mozna za par dni objevis prvni zub 🙂
Dcerka to měla taky tak. Nějak mi to nevadilo teď krátce před druhýma narozinama mi ho dobrovolně odevzdala a je bez. Nějak bych zo nehrotila pokud vám to nekazí kojení🙂
Take jsem proti dudlikum, nelibi se mi to a prijde mi ujete neco miminku cpat a pak mu to nasilim odnaucovat. Trilete dite s dudlikem mi prijde ne moc hezke na pohled. Proste to tak mam. Muj syn je cucalista...dudlik by chtel hrozne, jak ho dostane do pusy, tak je taky blazeny. Resim to prsem...proste kojim kojim a kojim. Po sestem mesici to preslo a dudlik uz nechce.
Nicmene pokud nekojis, tak bych dudlik dala, potrebue si uspokojit potrebu sani, to mu flaska nenahradi