Dvouletý syn mě totálně ignoruje a neposlouchá
ahoj. synovi jsou dva roky a 4m. A máme problém - absolutně má na háku co mu řeknu.
Když chce někam jít (hřiště,roští) já mu řeknu ,,ne jdeme tudy" neposlechne. když ho vemu za ruku udělá hadrovýho panáka a pověsí se... nebo prostě jde kam chce případně se začne točit dokola nebo dělat komín a cvičit (zvedá nohy dozadu) dětské vodítko už odmítá (pověsí se nebo si lehne)
zkusila jsem dát na prdel, zkusila jsem jakože ho tam nechám (je mu to buřt) zkusila jsem vysvětlovat........
když neni po jeho vzteká se, háže hračkama čimkoli nebo se aspon válí po zemi.
občas docela pospícháme případně musim nechat stát kočár s mladšim synem a jít ho chytat....
on se tomu směje já fakt už nevim
Popsané chování mi přijde zcela běžné vymezování si vlastní osobnosti. Chovali se tak tři děti ze tří, teda u třeťátka je to zcela aktuální. Dva starší z toho vyrostli a jsou z nich pohodáři. Nejvíc se mi osvědčilo nechávat děti aby sami rozhodovali v situacích kde to jen trochu bylo možné. Pak byli ochotnější respektovat má rozhodnutí.
Je to náročné.
Držím palce
@geilinka tak v nevychove by vam urcite nedoporucili od ditete odejit a uz vubec ne dat mu na zadek
@zelenaesmolda za rok a pul si rekneme🙂
@linee to klidne muzeme,ja malou bit nebudu a uz vubec nebudu podkopavat jeji duveru ve me temahle manipulativnima technikama typu "jdu pryc" a "ten pan si te odvede kdyz budes zlobit"
Ja jsem napsala, že vysvetluju (coz myslim dela i nevychova) pak zkousim i odchazet ev.dat na zadek ne ze vsechno co delam je nevychova.....
@geilinka a kdyby k tomu "dám na zadek" nedošlo, co by se změnilo? vůbec nic. Tady jde jen o to ovládnout se a dítě nebít.
@kac_kac a to jo ja mu davam tolik prostoru kolik muzu. Chce jist sam muze - ale u stolu. Chce si vybrat obleceni muze. Sam si vynda jogurt. Chce pomahat v kuchyni tak pomaha. Pokud nejsem smluvena a jdeme ven sam si vybere hriste. Vybira si odrazedlo....
Ale mam pravidla a on na ne dlabe. Nejen venku kdyz neni po jeho. Ikdyz mu zakazu cvakat do pocitace pobihat s miskou s jidlem. Haze rve.
Kdy z toho ti deti vyrostlou? Docela se desim ze se mi ve vzteklem obdobi sejdou a ja si hodim mašli.
Je to milacek "cteme" spolu malujeme modelujeme. Snazim se aby fakt nestradal. Do k.praci ho zapojuju treba mi podava nadobi z mycky.
Desim se toho, že mu tohle chovani zustane.
@geilinka tak to mu fakt nezůstane. věř mi. je to přirozené vývojové období, kdy si dítě uvědomuje samo sebe a ověřuje si, co dokáže - jak ovlivní situaci. musí to proběhnout, je to zdravé, at to zní jakkoliv nelogicky - pro mámu je to zkouška ohněm. ale cokoliv pomůže, jen ne bití. to mi věř taky.
@berenika39 tak já budu doufat děkuju 🙂 k plácnutí na zadek přistupuju až když fakt už mevim a hlavně dělá něco nebezpečnýho...vždycky se strašně leknu....je hrozně rychlej
pro ty co odsuzují vodítko, já pořád váhala
až mi jednou do silnice málem vběhl.....jeli jsme od dr. která má dost úzké dveře a nebyl prostor se otoči, abych vycoucala. malý šel sám ze schodů a než jsem vyjela ze dveří s kočárkem protáhl se a já za nim hned nemohla...bylo to strašný, křičela jsem na něj a on běžel dál, když jsem se vymotala ze dveří už jsem ho viděla zabíhat mezi zaparkovaný auta - než jsem zabrzdila kočár (byly jsme z kopce) málem jsem se zbláznila...naštěstí zakopl mezi autama jinak by tu asi nebyl....byl mu rok a půl
je fajn, že to některé maminky zvládají bez toho. já se k vodítku vrátím. Začal ho odmítat a já si myslela, že už je dost velkej abysme to zvládali bez toho...jenže je to hrozně o nervy když máte ještě kočárek a zrovna odběhnutí od kasy neni ani příjemný, navíc jsou blízko jezdící schody.....
nevim proč mě to nenapadlo dřív se k tomu vrátit....lidi sice blbě koukaj, ale mě to bylo jedno. Pokud nad tim někdo uvažujete a bojíte se co řeknou lidi, dejte na svojí intuici. Kort pokud máte víc dětí... Ten pocit kdy jsem za nim nemohla běžet byl příšernej a zažít ho znovu nechci.
Vodítko nemáme pár měsíclů a všechno je horší- i s vodítkem se válel po zemi a vztekal se . křičel házel věcma, ale až ted si uvědomuju, že jsem byla trochu klidnější, protože aspon nehrozilo, že mi ho něco přejede......
je fajn, že to někdo umí odsoudit....radši budu ta divná co má dítě na vodítku než bez dítěte, protože ho přejelo auto.....
díky za debatu a názory, aspon mě to dokopalo k tomuto rozhodnutí
@bera28 díky....videla jsem to kdysy v nemecku na festivalu kde jsme měli prezentaci se školou---mraky lidí. koně.....přesto jsem si říkala, že je to zvlýštní a hle uteklo 8 let a já po něm sáhla taky a lituji, že jsem se k němu nevrátila hned když jsem viděla, že to nefunguje......
dokonce i manžel, kterej byl kategoricky proti po jedný procházce (a to ho měl bez kočárku) prohlásil, že na něj to asi jinak nepujde, protože je hyperaktivní 😀
celkově mi všichni předhazují, že bude určitě hyperaktivní nebo ADHD ......
@geilinka asi takhle, pokud si si s vodítkem jistější, tak ho začni znovu používat. A nekoukej na keci a pohledy cizích. Pokud máš pocit, že v dané situaci je nezbytné dát malému na zadek, tak to udělej. Ty ho znáš nejlépe, ty musíš vědět co na něho platí. A pokud vím, tak každé dítě je jiné. A rozhodně si nepodkopáváš důvěru, snažíš se ze svého syna vychovat hodného a rozumného člověka. A tím že si necháš skákat po hlavě, tím toho moc nedocílíš.
Dělej to co si myslíš, že je nejlepší.
No kdyz byl doted zvykly chodit na voditku a najednou je bez nej tak se nedivim ze zkousi co si muze dovolit.....mam podobne starou holcicku a miminko v kocarku a resila sem neco podobneho....nechtela chodit za ruku utikala si kam chtela kdyz sem ji honila mela ze me srandu.....zabralo na ni ze kdyz sme odchazeli z domu dostala susenku nebo neco s tim ze kdyz pujde pekne za ruku nebude utikat a odmlouvat muze si ji spapat az prijdem.....kdyz byla hodna tak si ji spapala a kdyz zlobila musela ji vecer dat tatinkovi......sice to bylo trochu drasticky a musela sem ji vecer znovu pripomenout proc nedostane susenku ona a parkrat prezit ze se rozcilivala ale ted uz krasne funguje i bez susenky.... Jde krasne za ruku, kdyz
ji potrebuju pustit automaticky se misto ruky chyta kocarku....
@bera28 taky mi na voditku nepripada nic hrozneho.stene taky dame na voditko aby nam ho nezajelo auto,proc ne dite?
@malamarssi tohle by na nej nezabralo. Kdyz nema chut (na cokoliv) a ja mu to nabidnu leti to obloukem pryc. On mi to neda on s tim mrskne....
Napíšu svou zkušenost. Syn má 2r 4m, jsme například na dvorku, je už pozdě a musíme jít domů. Syn si chce například hrát na písku. Já ho několikrát dopředu upozorním, pokud to nezabere, v činnosti ho přeruším. Syn se samozřejmě začne vztekat a pak nastoupí uznání pocitů ode mně. Ještě sis chtěl hrát, bagrování tě baví a teď musíš skončit, líbí se ti Tatry, dělat bábovky. Je důležité nelitoval, nepřehrávat, jen popsat situaci. Syn se někdy ještě víc rozpláče někdy ne, ale rychle se pak smíří se situací. Já pak navrhnu, že mu pomůžu uklidit hracky a že na písek můžeme jít zase zítra. Syn taky hodně zkouší, kam až může, důležité je u nás dodržování pravidel - chceš jíst, musíš sedět u stolu,.... A zase uznání pocitů. Mám to vyzkoušené i na úplně cizím dítěti v obchodě, které chtelo sladkosti, jeho matka nejdříve vysvětlovala, pak křičela a nakonec ho nechala válet na zemi a ignorovala. Stačilo mých pár vět a nikdy nezapomenu na ty nevěřící oči, které se na mě podívaly.
Syn už taky malém přejelo auto, takže vás dokážu pochopit. Hodně mi pomáhá myšlenka, že dítě se tak primárně nechová proto, aby vás naštvalo, buď zkouší nebo prostě jen neumí správně vyjádřit své pocity. Což ostatně neumíme často ani my rodiče, když dětem vyhrožujeme, křičíme na ně nebo jim fyzicky ubližujeme.
@geilinka to ano, u nás to tak stačilo udělat 2x a víc mi malá takhle na zem nic nehodila a když jo tak to hned zvedla. Rodiče musí nastavit mantinely v chování a občas se to bez scén neobejde, ale když nepolevite a jste důsledni, dítě pochopí že přes některé věci nejede vlak. A přejdou i ty scény.
.......dětské vodítko už odmítá.....To jako vážně? To ho mate jako psa? To se mu nedivím,že vás ignoruje😐Jak píšou holky je to o domluvě a oni fakt rozumí i když dělají že ne! Mám 2 letého syna a učíme se chodit za ruku......taky nechtěl a utíkal, ale když jdeme tak si ukazujeme a říkáme kam jdeme a co koupíme atd. A nějak to funguje. Tak je třeba vydržet......
@geilinka jako kdyby jsi psala o me dcerce (dva roky a mesic). Beru to, ze je to jen obdobi a snazim se to prezit a brat to s klidem. I kdyz ne vzdy to jde. Mama rikala, ze ja byla to same. Na prdel u me nezabiralo nikdy, tak se snazim tohle nepraktikovat ani pri dcerce. Snad to brzo skonci.
@martinamit voditko jsem strasne odsuzovala, dokud jsem nemela dcerku. Ja ho nakonec neporidila. Ale kdyz mi v 9m meho druheho tehotenstvi malem vletla pod auto, protoze jsem ji s tim bubnem nemohla dohonit, vazne jsem o nem uvazovala. Chytila jsem ji metr od silnice. A minimalne jsem prestala krive koukat na zeny, co ho pouzivaji.
@geilinka Žiši měla jsem pro tebe rozepsanou odpověď a se mi to smazalo, takže už je v kostce 😂: znám to, měla jsem to samé, opravdu. Bude líp, časem to přejde. U nás hodně pomohl skejt za kočár a prostě to vydržet než naberou trošku víc rozumu. Na odsuzující kecy že "plácnout je špatně, vodítko je špatně, stát nad ním dokud neudělá co chceš ty" se vykašli, kdo to nezažil, nepochopí. Zaráží mě, kolik matek má pocit že po jednom či dvou dětech mají recept pro všechny... Mě už kolikrát taky rupnou nervy a dceři na zadek dám, ale to už je opravdu "poslední instance". A fakt bych to chtěla vidět, jak si s ní někdo poradí po dobrém, tyhle kecy od klávesnice miluju. Když je malá paličatá jak mezek, do očí mi řekne, Ne, že ona nikam nejde a mě v kočáře křičí miminko, je mi zima a musím na malou a prostě už musíme jít... (po té, co jsem jí ustoupila, že chvilku ať si teda pohraje, ale za půl hodiny už fakt jdem, ona že jo, pak zas po té půlhodině ne, pak si vyzuje botu, pak mi uteče, pak se mi směje, mimčo mi stále křičí víc a víc, já už mám i hlad, dcerka si lehá do prachu a opadaného listí, paní co šla před chvílí kolem se už i vrací a hledí na ten cirkus a to hádě mě má stále na háku)... Nakonec jsem jí opravdu po několikerém varování naplácala a šlo se. Za rohem už se smála a pěkně ťapkala vedle kočárku až domů a "maminečko maminko povídej pohádku".
řekla bych, že normální temperamentní tvrdohlavý dítě...
částečně z toho vyroste, bude časem rozumější a nechá si věci víc vysvětlit.
já nevim, no. já to jedu prostě ve stylu nějaký respektující výchovy. když vidim, že má potřebu, snažim se uspokojit (třeba běhat navolnob ez mýho omezování, holt hledám místo, kde může). na druhou stranu on musí respektovat mě tam, kam už zajít nemůžu. a to si prostě snažim za každou cenu vymoct. někdy je to těžký. ale pokud dělá něco, co nemůže, snažim se zabránit. hází s hračkou? seberu. hned, nekompromisně, s komentářem proč, ale vezmu. pokud by venku dělal nějakej jó brajgl a fakt by zdrhal, tak ho prostě čapnu a odnesu domů, s vysvětlením, že tohle dělat nemůže (a zároveň se snažit najít místo, kde může běhat.)
těžší je spíš po dítěti něco chtít dělat, co dělat nechce. tam jsem taky docela v lese, jak dítě přimět, aniž bych používala tělesný tresty, nebo ho vydírala apod..:/
A co pořídit aspoň na to chození, kdy potřebujete něco zařídit, dvougenerační kočárek? Jinak taky si myslím, že je to jen období, zlomí se to...
@oveckaluky
@alkuska presne, skejtik nebo sourozenecky kocar je velike ulehceni.
@geilinka my plenky ještě máme, tak vařečka pro mě je lepší, z ruky si nic nedělá, protože to víc bolí mě jak jeho.