• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

I po roce pořád pláče. Máte doma taky uřvánka?

11. července 2009 
kristo už tady někdo otevřel i diskuzi o kinezce tak si ji přečti a fakt to zkuste. Je to vážně úžasný a pomáhá to. Taky by se klidně mohlo stát, že to druhý bude stejně "uřvaný" jako to první, pže si nevyřešíš nějaký hluboko uložený stres, který máš v sobě.
13. kvě 2009 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pelmisek už jsem na to koukala :wink:
13. kvě 2009 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak holky to same mam ted do 5 mesicu byl strasne hodnej kazdej mi to zavidel jenom spal.Mohla jsem delat co chci .zato potom taky se vymlouvam na zuby .Kazdej si rikam ,ze se to musi zmenit je nespokojenej se vsim .Hledam vsude radu jak na od rana do vecera RVE;UZ ANI nevim co jsou to nervy nekdy si rikam ,ze ho snad dam pryc samozrejme ,kdyz uz nemuzu .S manzelem se ani nemuzu bavit jinaK REV :mA VSECHNO ,ale je nespokojenej a to nemluvim ,ze spi pres den pul-az hodinu takze nestiham nic.taky si rikam a doufam ,ze se to v roce zlepsi .Takze za dva tydny :slight_smile:
28. čer 2009 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj
holky budte rádi, že máte ukřičené jen jedno dítko :sweat_smile: já mám dvojčata a oba brečí skoro furt od narození. Teda ted už "nebrečí" ale vztekají se, ječí a perou celý den :pensive: :pensive: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Kristo, já si na to taky zvykla, kdyby ne, asi bych se zbláznila :pensive: :pensive: Holt musíme to nějak vydržet :wink: prý do těch tří let a pak už je to pohoda.... teda se to říká....
Taky jdou dny, kdy přímo trpělivostí hýřím, ale není nekonečná že.......
28. čer 2009 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
kuzelka. no tak to tě fakt obdivuju. Já z tý mojí holky někdy úplně šílím a pak si řeknu co bych asi tak dělala kdybych jí měla 2x. A to jsem si dvojčátka přála. Ona řve od narození. Myslela jsem si že to je kolika, ale po čase jsem to přehodnotila a myslím že to kolika nebyla. Teď už řve většinou vzteky. Spokojená by byla, kdybych jí celý den nosila a ukazovala věci a chodila tam kam se natahuje. Pokud není po jejím tak řve. Sama si nehraje, a celý den se na mě sápe a řve. Pořád kojím, takže další příčina řevu je ta, že jí nedám prso, protože ho měla před půl hodinou. Když jsme byli na dovolený, tak řvala minimálně, protože se pořád něco dělo. Takže příčina je v tom že se doma nudí a hračky jí nebaví. Taky se občas stane, že dostane záchvat pláče a řve třeba hodinu a nepomůže chování ani kojení nic. To mi připomíná takový ten pláč do těch 3 měsíců. Když už nemůžu, tak si pořád říkám že to budou asi zuby, že jí to bolí, ale je to blbost, to by jí museli ty zuby bolet téměř denně od narození. :sweat_smile:
Pořád si říkám kdy to skončí... no jak jsem tu četla tak je to u každého dítěte jiné :frowning2:
28. čer 2009 v 18:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky
Je to tak,do tří let je to asi nejhorší s tím brečením a pak se to zlepšuje.My jsme to měli s první dcerou taky a druhá jde v jejích šlépějích.Ono nic jinýho než vydržet ani nejde.
Kuželka,ale mít to dvojnásobně to už bych bouchla jak papiňák :unamused:
28. čer 2009 v 18:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, chtěla bych přestat kojit. Důvodem je to, že se toho pořád hrozně dožaduje a kdybych jí dala pokaždy kdy si řekne, tak kojím po půl hodině. Doporučuje se odstavovat postupně, ale já nevím, mě to připadá že se akorát budeme déle trápit. Nebylo by v našem případě lepší utnout to najednou, s tím že si pár dní protrpíme a pak pochopí že neni a bude klid? Já se to snažím už teď usměrňovat a nedám jí pokaždý,ale výsledek je ten, že se několikrát denně vzteká a brečí.
28. čer 2009 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
jjaanca-Kamarádka měla stejný problém,byla úplným otrokem a musela přestat ze dne na den,její malá měla skoro 2 roky.Jenže u nich to bylo tak,že do 18 měsíců skutečně jen kojila,malá odmítala potravu.A tak si přelepila bradavky a celý den chodila a ukazovala jí to,že má bebíko...No probůlela jim asi den a noc,ale bylo vyhráno...
28. čer 2009 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Dvojka: A ja myslela, ze se rika, ze kdyz jedno dite je urvany, tak druhy bude jiny a verila jsem, ze je to pravda. Ja uz bych to znova nesnesla. Nastesti druhy neplanuju, tak to nemusim resit.

Jinak tuhle diskuzi jsem zakladala cca pred rokem a ted jsem na ni nahodou opet narazila a musim rict, ze se od te doby zas tolik nezmenilo. Miri breci porad a krome me jen horko tezko jde k nekomu jinemu. Mam predem hruzu ze skolky a pod. To by mi asi utrhlo srdce, protoze jen ted jdu na nakup a nemuzu ji nechat doma s tatinkem ani deset minut, to je jen brek a "Mami, prosim te..."
28. čer 2009 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tu fintu s náplastěma znám, jenže Lucka by to ještě nechápala. Nikdy nápast neměla (jen po hexavakcíně), a neví co je to bebí.
Když jsem nakukovala do diskuze o odstavování, tak jsem tam ani nenapsala, protože tam byli samý maminky s dětma staršíma jak 2 roky. To by mi asi řekli ať neodstavuju tak brzo :sweat_smile:

anatanka: tak to máš fakt blbý. To Lucka s tátou i babičkou klidně zůstane a protože je to pro ní změna a dělají jiné věci a naplno se jí věnují tak je docela hodná.
28. čer 2009 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
anatanka-jo to mi taky říkali,neboj-druhý už bude hodný a mě někdy vstávají hrůzou vlasy na hlavě.
jjaanca-no jo,vy jste ještě malinký.Asi by to skutečně nepochopila a třeba se zadaří a jako mávnutím kouzelného proutku si na prso za chvíli ani nevzpomene :sweat_smile:
28. čer 2009 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
No jsem na to zvědavá. Když jsem jí učila usínat bez prsa, tak při večerním usínání řvala tejden a při odpoledním 14dní. :unamused:

Jo a taky jsem tu ještě nepsala o těch tlačítkách na chodidýlkách. :slight_smile: Lucinka má na chodidýlkách takový tlačítka, když jí postavým na zem tak se sepnou a spustí se řev. :angry:
29. čer 2009 v 09:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jéééé tak kokukám,že nejsme sami ubrečení!!!!!Naše Aduš má stavy,že někdy je už od rána protivná až do večera a někdy se to nedá ani vydržet a pak už křičím a někdy jsou dny,že je jak andílek a je v klidu.Až si někdy říkám proč vlastně taková je :angry:
29. čer 2009 v 09:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky :slight_smile:

Koukám že tahle diskuze zase jede :sweat_smile:

Dvojka to snad neříkej že máš obě děti uřvaný :sweat_smile: taky mě každej chlácholí, že uřvaný bývá jen jedno, tak já doufám a věřím že to tak bude, je mi jasný že žádnýho andílka očekávat nemůžu, ale kdyby se aspoň tolik nevztekal :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Nejhorší to poslední dobou máme na veřejnosti, v obchodě atd., malá v košíku neposedí, na všechno se natahuje, řve - vzteká se, za ruku chodit nechce, v kočárku nevydrží. Ke mě je poslední dobou (ťuk, ťuk) lepší, hodně zkouší spíš na manžela, možná z něj necítí takovou jistotu jako ze mně, protože já už jsem opravdu obrněná a když bude hodinu stát u jedné věci kterou prostě na hraní nesmí a řvát jako tur tak já to tu hodinu vydržím a tu věc jí nedám :sweat_smile:

Musím říct, že pořád máme ta období nějak na střídačku, ale už se s ní dá i vydržet, myslím, že je to opravdu věkem lepší... samozřejmě teď jí do toho lezou asi 4 zuby a měla horečky po očkování, nejedla, bylo jí opravdu zle, takže v noci nespala a příšerně ječela, z toho i další den... tohle se dá pochopit, když to má důvod, ale ani tak to neni jednoduchý :wink:

V září vám přijdu říct, jestli jsou ty děti stejný nebo ne :sweat_smile: :slight_smile:
29. čer 2009 v 10:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
krista-druhá je uřvaná mnohem víc.Jenže to je nejspíš tím,že celé těhotenství jsem byla ve stresu,bylo mi šíleně špatně,takže se nemůžu divit,ještě se narodila dřív,takže jedno s druhým.
Mám ale kamarádku a ta má první dítě hrozně uplakaný a to druhý je úplný andílek...
29. čer 2009 v 11:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Anatanka moc dobře vím o čem mluvíš, ale nám to naštěstí už odeznělo, malá hrozně plakala když byla miminko, ted nám je přes rok taky si zabrečí ale nedá se to srovnat, to byl nápor na nervy, rozumím ti, ale bohužel nevím jak ti poradit. co opravdu zkusit jinou dr? nebo jsou homeopatika na zklidnění, ale ty asi nechceš do malý rvát vid?nebo zkusit neurologa, tam jste byly? možná by vám i doporučili nějaký cviky na uvolnění, asi bych začla tou dr ale :wink:

přeju všem pevný nervy holky, musí to odeznít, neházejte flintu do žita, já byla taky hotová, a je to už v klídku, i vy se dočkáte!! :dizzy_face: :dizzy_face:
29. čer 2009 ve 12:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky si říkám že druhý dítě bude pohodář, že známí měli vždycky jen jednoho uplakánka a druhé dítě bylo v pohodě. Ale co když je pohodář vlastně tohle dítě? Třeba až se narodí druhý, tak teprv poznáme nepoznaný :astonished: :grinning: :grinning:
29. čer 2009 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dvojka to jsem si taky říkala, že buďto bude malej hodnej nebo ještě horší :sweat_smile: Já teda měla první těhu dost ve stresu, bylo mi špatně asi do 20tt, vybourala jsem se v autě, jedno s druhým, možná to na to opravdu mělo vliv. Teď mám naprosto pohodový těhu :dizzy_face: kdybych neměla neštovice, tak mi nebylo nic :slight_smile:

Jjaanca jj taky se bojim, abych ještě nezjistila, že hodný dítě je vlastně to první :grinning: ale to snad nejde :sweat_smile:
29. čer 2009 v 15:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
říká se že jedno dítě je víc zlobivý tak snad už jsme si to vybraly ted, ne? musíme doufat!! :wink:

Kristo- ty jsi měla neštovice, v těhu je to nebezpečný ne? a dobrý?

ono je to fakt jedno s druhým když je žena v těhu ve stresu, tak se to může projevit plačtivostí u miminka, to je dokázaný takže při dalším těhu musíme být bezstresový!! :grinning:
29. čer 2009 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
S tim tehotenstvim by to tak vazne mohlo fungovat, hodne lidi mi to rikalo, kdyz videli, jak se Miri chova, tak se ptali, jestli jsem byla v tehu v pohode. Pro me to bylo zrovna snad nejstresovejsi obdobi v zivote, nic nefungovalo, jak jsem si predstavovala a skoro cele tehu jsem probrecela a prostresovala se. Takze mozna jedine tak, protoze jinej duvod se opravdu nenasel a to jsem s ni byla uplne vsude - i u te neurolozky, rehabilitacni i ta homeopatika jsem ji davala...
Ted uz to tak neresim, jsem stastna, ze je zdrava a co je proti tomu nejakej rev.
29. čer 2009 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky já nevím jak tuhle podmínku bezstresovosti splním při tomhle těhu - s malou (pořád jsem doufala, že jí to přejde dřív no :confounded:), bojím se, aby ten stres nebyl opravdu ještě horší, zrovna nemůžu spát, protože malá měla zase jeden z nejhorších ječáků jaký jsem kdy zažila :pensive: aspoň vám potom opravdu řeknu jestli ten stres na to vliv má nebo ne :wink:

Anatanka taky jsem už zkusila všechno možné, ze všech stran slyším, že je zdravá, jen je prostě taková a vyroste z toho a manžel byl prý taky takový :confounded: :wink:

Jani měla jsem je v 17tt (nejhorší jsou do 12tt a těsně před porodem) neni to nic příjemného, chytla jsem je bůh ví kde a pak ještě malá ode mně, naštěstí genetička ve 20tt vyloučila jakékoliv poškození, tak doufáme, že se neplete :slight_smile:
30. čer 2009 v 00:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nas se nejak nebrecelo,ale asi od 2let co vstane tak knoura,nechce chodit sama na zachod,atd,furt maminka,tak jsem ji rekla,ze je asi maly mimiko a ze ji vratim dudlik a ono to najednou vsechno jde a uz i pomalu neknoura.
Tak mozna staci prijit na nejakou fintu aby ty vase (uz velka)detatka tak nebrecely. :slight_smile:
30. čer 2009 v 08:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já měla těhotenství naprosto v pohodě. Žádný stresy. Já myslím že je to v povaze dítěte.
30. čer 2009 ve 13:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky maminky,všechny vás upřímně obdivuji.Myslela jsem si že to s naším malým bylo náročné,ale vidím že to mají jiné maminky daleko těžší.Náš malý byl od narození taky tip uřvaného mimina.Byla jsem nešťastná a taky možná jistou dobu zklamaná,protože byl plánovaný,chtěný a těšili jsme se na něj.Jenomže když jsme si ho přivezli domů,pořád jen křičel-ve dne v noci.Taky jsme byli u Dr. a řekla že je naprosto v pořádku.Jediné co zabíralo bylo nošení na rukou.Jenomže to taky nejde 24 hodin,když na vás čeká kupa prádla,vaření,uklid....
Všechno se to díky Bohu ale zlomilo když začal lézt po čtyřech a dostal se kam potřeboval. Cca. v 8/9 měsících.
Do té doby se snad ani neusmál a jen ječel.
Teď má 18m a je to sluníčko.Pořád se jen směje a je spokojený.Pláče jen když si odře kolínko nebo podobný úraz.Až teď si užívám mateřskou.
Držím palce ať vám dětičky dělají už jen radost
30. čer 2009 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všem, pročetla jsem celou tuhle diskuzi a ráda bych se i já vypsala ze svých pocitů matky ne až tak uřvance, ale nespokojeného ukňourance a povykovače :sweat_smile: Šestinedělí jsem proskákala na míči, aby neřval, ok, říkala jsem si, to přejde, asi má prdy. Postupně malinký zlepšení, ale čím víc se blížil půl rok, tím víc má naděje na velký zlepšení mizela. Zlepšuje se to, to zas jo, zabaví se čím dál víc, ale když to srovnám s okolím a ostatními dětmi, tak jsem z toho často smutná.
Na zemi sám s hračkama nevydrží skoro vůbec, někdy po jídle 15 minut, samozřejmě s mou občasnou nebo stálou asistencí. Všichni mi radili "Pořiď si lehátko, náš malej v něm je rád, pozoruje mě u vaření, tahá si za hračky". Haha, jo, Honzík je v něm taky rád, asi tak dvě minuty, když je dobře naladěn tak pět :grinning: Na vyndání nádobí z myčky to stačí, jo, to zas jo, tak dobrý :sweat_smile:
Můj názor je nuda, ale sama si tím nejsem vždycky jistá. U hraní místo aby to zkoumal nebo vesele výskal, tak heká a když už ho to fakt štve, tak pořvává, prská, kope, přijdu, ukážu jinou hračku, deset sekund, heká, ukážu další, nezájem, otočím na záda, začne pofňukávat, vezmu ho, klid, posadím, chvíle zase vydrží. Pak ho vezmu, jdeme do kuchyně, sedí na lince, koukáme z okna, ukazuju mu věci, pak už ho to neba, tak jdeme zase do obýváku, sedneme si na gauč, Honzíka si položím vedle a tahám ho různě za ruce, nohy, dokud ho to baví. Zkusím na zem, to už nee. A tak pořád dokola, chybí mi už inspirace, jsem už taková z toho vyhořelá, že už nevim coby, odpočítávám minuty do spánku. Honzík váží 10 kg, takže dlouhé nošení nevydržím. A když mi někdo tvrdí, že děti se nemají posazovat, že to ničí záda, tak bych vraždila, já si ničit záda mám a mám nosit x hodin denně? :sweat_smile:
Často o sobě pochybuju, že třeba dělám něco špatně, neumím ho zabavit, máme blbý hračky... Ale vim, že to je blbost. Ostatní děti se zasypou na zemi hračkama a ony si to zkoumaj, plazí se, spokojený rozhodně dýl než 5 minut.
Máte taky tyhle pocity zmaru, závist ostatním matkám hodných dětí? Naděje, že už brzo musí bejt trochu líp.
Vím, že na tom nejsem tak hrozně, aspoň mi Honzík neřve vkuse dlouho, ještě si asi oproti některým z vás můžu gratulovat.
Nemůžu přijít na to, kde se stala chyba a jak jí odstranit. Druhý dítě bychom taky chtěli brzo, taky se strašně upínám k tomu, že to bude jistě hodné dítě, haha :grinning:
Momentálně je mojí nadějí lezení, pak bude určitě líp, doleze si, kam bude potřebovat :sweat_smile:
1. črc 2009 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj všichni, tak přesto že bych raději psala do diskuse mám extrémně hodné dítě- je to normální? tak bohužel patřím sem k vám.
Od narození Lucinečka plakala a plakala, odčítala jsem hodiny, dny do konce šestinedělí, do 3. měsíců, 6.měsíců, do roku. Pláč způsobený asi kolikami nebo hladem - nikdo neví, vystřídal pláč způsobený pravděpodobně nudou. Každý den jí to chytlo a třebas dvě hoďky vřískala a vřískala, a mohla jsem se stavět na hlavu a stejně nic nepomohlo. A jakmile si ty dvě hoďky odřvala najednou klapka a byla jak sluníčko.
Kočárek a autosedačka to je kapitola sama pro sebe - prostě jí to nebaví. Musím přiznat, že po roce opravdu přišla radikální změna- možná tím, že jsme přestali kojit(a ona nedostávala tu moji nervozitu mlíčkem), možná proto že začala chodit. Ale i přesto neznám doteď den bez pláče. Nyní pláče anebo bych to spíše nazvala fňukáním a kňouráním proto, že se nudí, ale vymýšlet program na 13h denně je fakt boj(kdyby si alespoň tak 1/4h sama vyhrála) a ještě k tomu jí procházky s kočárkem total neba, vzteká se tam, vylejzá(i když je připoutaná), chození jí venku taky neba, doma nachodí hromady kilometrů, ale jakmile jsme venku, tak konec- stoupne si a řve, že chce nosit(a prý že se nedá dítě chováním do 1/2roku rozmazlit-hm tak to u nás neplatí-chování vyžaduje neustále) a v konečné fázi ji nebaví ani to chování nebo když si ji dám na koníka, tak to už jsem úplně v koncích a na pokraji sil.
Abych to shrnula tak druhé dítě nechci v žádném případě a už se strašlivě moc těším do práce.
tak vám holky držím palce abyste to nějak přežili a těm co budou mít odvahu do druhého tak ať mají to nejhodnější miminko :wink:
1. črc 2009 v 11:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
ještě tip pro jjancu jak přestat kojit- normálně jsem se sbalila, odjela na pět dní pryč, Lucinku nechala babičce a bylo to. Dokonce i bez řevu.
1. črc 2009 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a ještě pláče z důvodu toho, když ji dáváme zákazy tipu- nelez do toho odpadkového koše, nestůj na tom topení, neumývej si ruce v tom obědu atd.
a další pláč nastane když někde narazí, či se bouchne, což je dost často, protože všude vymetá, všechno musí prozkoumat a nenechá nic na pokoji
a ještě jeden pláč - ne nedostaneš tu čokoládu, ani cini minis, ani brumíka atd....... a za 1/2h řevu já vyměknu, tak tady to máš :unamused:
a ještě jeden při přebalování- prostě tu plínu musíš mít, já tě musím přebalit a skončí to já od kakí, Lucka od kakí, já nasraná, Lucka uřvaná a hov.a všude
1. črc 2009 ve 12:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
tak já měla taky uřvance. Malá řvala už v porodnici, 3 noci jsem tam vůbec nespala, takže jsem domů přišla v kolapsovém stavu, pak přišla na týden novorezenecká žloutenka (to asi proto, abych se zmátořila), no, po týdnu bylo po žloutence a začalo to. Celodenní řev, mezitím usnula cca 3x denně na 20 minut, to jsem stihla sníst oběd, co jsem si navařila v noci. V kočáře ani náhodou, musela jsem ji nosit, jinak byla řevem fialová a zvracela, lidi v parku na mě zděšeně koukali, co s tím dítětem dělám. když jsem šla k mudr., tak pro řev jsem nikdy ani neslyšela, co mi říká. byla jsem nevyspaná, hubená, unavená. Toto trvalo do cca 8-9. měsíců. Pak začala lozit, takže jsem ji nemusela mít celý den na rukách, chvilku se zabavila tím, že někde něco objevila, to byla úleva, i když třeba jen na 10 minut. Po roce začaly strašlivé záchvaty vzteku, házela s sebou o zem, cokoliv jsem jí zakázala, následoval hodinový hysterák, v kočárku nebyla ani náhodou, takže se mi stávalo, že jsem ji z města vlekla třeba hodinu v náručí a před sebou manévrovala golfáč. Záchvaty vzteku vygradovaly kolem roku a půl, to měla takové amoky, že nepomohlo nic, jen ji nechat být. Nikdy jsem ji nebila, ani na nekřičela, sama se divím, ale za celou dobu jsem ji jednou plácla po zadku. Od toho roku a půl se to postupně začalo zlepšovat. No a najednou ve dvou letech to ustalo a teď je bezvadná, skoro se nevzteká, všechno si nechá vysvětlit, když ji srovnám s ostatními dětmi, tak mi přijde oproti nim taková dospělejší, rozumná, opravdu jakoby se z ní stala velká rozumná holka. Pohraje si sama, nechá si vyvětlit bez řevu, proč nesmí to a ono, nedělá žádné naschvály, prostě teprve teď si začínám tu mateřskou užívat. Snad to někoho aspoň malinko povzbudí. Já měla tedy velkou výhodu v tom, že malá od roku a půl perfektně mluví, nevím, co by bylo, kdyby nemluvila...teď si sama vše řekne a nejsou řevy z toho, že nevím, co po mně chce. Držím všem pěsti, ať se dětičky zklidní, on je to opravdu obrovský nápor na nervy a kdo to nezažil, tak nepochopí. Já si to možná způsobila i tím, že jsem měla v těhotenství obrovské stresy, vyšly špatně genetické testy, do konce se nevědělo, zda malá nebude postižená, pak jsem si rvala vlasy, že za to můžu já a že kvůli mým stresům mám nervově labilní dítě. Ale už je to pryč a malá je moje sluníčko. Jen doufám, že případný sourozenec bude trošku klidnější. :slight_smile:
1. črc 2009 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
samsa : klobouk dolů! Já mám syna 2 roky, úplné zlatíčko, taky mluví o 106, to si myslím hodně udělá. Ovšem teď jsem těhotná a znám tolik případů, kdy prostě druhé dítě úplný protipól k tomu prvnímu. :sweat_smile: Takže občas, když čtu příběhy jako ten Tvůj, tak si říkám, jestli to zvládnem. Budem muset, jak jinak. Je fakt, že jsem měla těhotenství v pohodě a teď zatím taky dobré, problémy si snažím nepřipouštět, tak snad to bude mít kladný vliv. Ovšem kdyby šlo o zdraví syna nebo ještě toho nenarozeného, to snad ani nejde být nad věcí a v pohodě...
Všechny maminky tady mají můj obdiv!!! :wink:
1. črc 2009 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek