• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

I po roce pořád pláče. Máte doma taky uřvánka?

11. července 2009 
Miri byla od narození extremně ubrečený dítě. Bohužel jí to zůstalo i po roce. Jsem z ní většinu dne úplně na nervy. Pořád brečí, podle vyšetření u Dr. je v pořadku. Někdy má dny, že se s ní dá vydržet, někdy řve od rána do noci, takže celý den jen chovám a chovám. Myslím, že v roce už by se děti mely chovat jinak.
Máte taky někdo takovýho uřvánka?
7. srp 2008 v 19:16  • Odpověz  • To se mi líbí
Anatanka naše malá taky často pláče, dle Dr. je taky plně v pořádku, někdy má lepší dny, jindy horší, taky jsem z toho dost vyždímaná ... ale jako jestli bude plakat i po tom roce jako tobě, tak to já už to asi nevydržím, to klobouk dolů před tebou, asi bych už vyhledala jiného Dr. a poradila se jinde nebo mi jednou házela jedna maminka odkaz na článek, že někde v Motole vyšetřují tyhle extrémně uřvaný děti, pokusím se to najít a hodit ti to sem :wink:
Jinak přeju pevný nervy, fakt si to nedovedu představit ještě takhle dlouho :unamused:
7. srp 2008 ve 20:53  • Odpověz  • To se mi líbí
7. srp 2008 ve 20:58  • Odpověz  • To se mi líbí
anatalko ja si myslim ze po roce uz to je vycuranost,kdyz ma nase zachvaty place,hlavne po spani,tak ji pochovam,ale kdyz vidi,ze to nema smysl,tak ji polozim na zem a necham ji,odejdu do jine mistnosti a zachvili je klid ona pochopi,ze to nema smysl,nebo ji zkusim zabavit,jit ven.
8. srp 2008 v 08:33  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Krista: Diky, ale o te poradne vim. Samozrejme jsem za ten rok uz vyzkousela vsechno mozne.

Poupe: Vycuranosti to taky neni. To je proste takovej extrem povahy, asi se s tim neda nic delat. Problem je v tom, ze neprestane ani treba po pul hodine. Necham ji brecet a ona rve a rve, uplne se davi, oci rudy snad az k brade a nic. To uz nevydrzim, tak k ni prijdu, vezmu ji do naruce, ona lapa po dechu, chvili se uklidnuje a pak zacne nanovo.

Vlastne ani nebreci, ze by neco chtela nebo nechtela, proste se rano probudi a celej den jenom breci, nic ji nezabavi, casto ani chovani nepomaha. Kdyz ma tyhle stavy, tak krome me nikoho jinyho nesnese, kdyz by ji chtel nekdo vzit nebo se ji jen dotknout, tak rve, jak kdyby ji stahovali z kuze.

Jsem z ni obcas uplne silena, je to strasne vycerpavajici.
8. srp 2008 v 11:11  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojky, ja mam taky urvanka, i kdyz Matej spis rve vzteky, kdyz neni po jeho. Jeste jsem nemela nervy nechat ho brecet dyl nez pet minut, takze porad chovam, uz jsem z toho uplne vyrizena, doufala jsem, ze se to zlepsi, az bude lezt a zabavi se, ale vsechno ho bavi tak max minutu, pak uz chce neco jineho nebo nosit a ukazovat veci, a deset kilo uz se celkem pronese :confounded: uklidnuju se, ze to prejde, az bude sam chodit, tak uvidime....
8. srp 2008 v 11:31  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky, náš Edík bejval celej první rok (nebo 13 měsíců?) taky na zabití. Furt křičel, nekecám - furt. Ale teď se to nějak spravilo. Teda uznávám, že celej náš dům je uzpůsoben, aby neexistovalo "ne" (nebo aspoň co nejmíň), páč zákaz u něho vyvolává brutální řevy. Jo, ustupuju mu často, ale ať si říká kdo chce co chce, já mám jen jedny nervy a ty už jsou za rok neustálýho řevu totálně pocuchaný. Jinak přiznávám, že jsem nikdy nezkusila metodu "nechat vyřvat" - možná se mi to teď vrací ve formě zklidnění, nevím... U nás teda pomohl asi věk, pak to omezení zákazů a hlavně mu strašně moc prospívá pohyb - máme zahradu, kterou několikrát denně zalejvám, on u toho leze jak divej, moc ho baví zkoumat nebo trénovat lezení do a ze schodů apod. a zapomíná u toho hulákat. Jo a jinak taky nechce jinýho než mě, což je problém, páč pracuju :stuck_out_tongue_closed_eyes: .
8. srp 2008 ve 21:04  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky,

když jsem sem kdysi přispívala, doufala jsem že po tom roce tady nebudu :pensive:

No bohužel, je to přesně to co jsem četla u tebe anatanko. Jeden den lepší, ale jsou to tak dva dny v měsíci, kdy z manželem úplně záříme a koukám na to hodný dítě a říkáme si, že už třeba nastal ten zlom. No a pak zase ty horší dny, vzbudí se, nají se a řve, je přebalená, snažím se s ní hrát, nic nepomáhá. K doktorce jsem s ní chodila pořád, vždycky mi řekne, že je normální, zdravá, nic ji nechybí, prostě taková povaha. Od manželovo rodiny jsem zjistila, že on byl taky takový, už jsem se ale neptala kdy to přešlo, možná schválně :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Nevydrží ani v kočárku pokud tam nejde spát, normální procházka neexistuje, ječí, kroutí se, cestování autobusem je absolutně vyloučený.

Metodu "nechat vyřvat" jsme nasadili po pár měsících prořvaných nocí, kdy řvala třeba 3h v kuse a budila se po 45min. a musím uznat že nám pomohla, zároveň jsme ji přestěhovali do vl. pokojíčku, takže od 10ti měs. prospí převážnou část noci. Přes den tuhle metodu nepraktikuju, je fakt že ji nechovám když řve takhle "bezdůvodně". Snažím se jí zabavovat, ale nic nepomáhá.

Vyzkoušela jsem za ten rok taky všechno možné, byly jsme na UTZ mozku, pořád lítáme k Dr., tam malou vždycky posadim, stačim pozdravit a pak celou prohlídku prořve, takže když už se Dr. ptám po třetí co říkala, tak se pak na to vyprdnu a nevím nic. Ještě si vybavuju že jsem zapomněla na jeden homeopatický sirup, jmenuje se Sedalia a a je to pro tyhle protivný děti. Já jsem ho nemohla nikde sehnat až se na něj zapomnělo, tak to asi taky zkusím.

Chtěla jsem se zeptat co vy ostatní, upravilo se to věkem nebo se mám těšit ještě na horší zážitky???
1. dub 2009 v 10:20  • Odpověz  • To se mi líbí
krista: tak u nás se brečí taky dost často, ale vždycky s nějakým důvodem..že by jako brečel xhodin jen tak, to ne..bud brečí, že se mu něco nevede...nebo chce pochovat atd. :wink: u doktorky teda řve taky celou dobu, bojí se cizích lidí, nespí sám..tak možná prostě je to taková povaha no ubojená :wink:
1. dub 2009 v 10:53  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj tak moje mlada rvala a to do slova od porodu az do roku a pul.byla to katastrofa ,byla jsem uplne na dne.u dr jsme taky byli a ta me velice "potesila"kdyz me rekla ze nektere deti jsou proste uplakane,a ze to casem prejde.tak to preslo az po roce a pul. :unamused: ale nekdy jsem to uz nevnimala .pac bych z toho zblbla.brecela vsude doma,venku na navsteve tam jsme vydrzeli 20min.ale ted uz to jde sem tam ma svuj den ale uz je taky starsi :slight_smile:
1. dub 2009 v 11:22  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, tak já mám doma něco podobného jako krista.Když jsem to četla myslela jsem, že někdo píše o mém dítěti :wink: S tím rozdílem, že metoda vyplakání u nás pouze změnila, že v noci se nebudí na jídlo. Usínat neumí dodnes sama. Spí se mnou v postely a je relativně klid. Jak jí dám do postýlky řve i v noci.Já sedalii vyzkoušela a nepomohla nám. Pak jsem zkoušela Chamomilla vulgaris a po těch byla klidnější.Ale už jí je nedávám, pořád naivně čekám, že z toho vyroste.
1. dub 2009 ve 12:10  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky....kloubouk dolu, jak vas vsechny obdivuji!! Ja mam hrozne hodne dite odmala a naopak vubec nebreci, takze chapu, ze musite byt na nervy. Kamoska ma ale taky urvanou holcicku (5let) a odmala s ni lita po dr. a nic. Ted uz chodi k psychologovi a to snad to uz prinasi ovoce. Dokonce dostala i odklad do skoly, ze je pry extremne citliva, nevyzrala, fixovana na rodice atd. Je to hrozne tezke a nechci vam radit, ale osobne si myslim, ze pokud dite breci, musi mit nejaky duvod. Na povahu bych to uplne neshazovala. Proto bych se snazila vyhledat co nejvice odborniku, protoze to muze trvat i leta a to ma pak neblahy vliv na celou rodinu i okoli. Vsak to nejlepe samy znate :cry:
1. dub 2009 ve 12:53  • Odpověz  • To se mi líbí
Naše řvala půl roku úplně v kuse (pokud nespala). To byla hrůza... Pak se to trošíčku zlepšilo, ale to řvaní se u nás změnilo ve vztekání :( Takže mi teď předvádí supr scény venku, v obchodech, v MHD, doma, všude. Stačí, aby se na ní např. v autobuse podíval cizí člověk, nedej bože ještě chlap, a ona se začne vztekat, div nezboří kočár. Celej autobus auf a já dělám, že ke mě nepatří :slight_smile:) Jinak samozřejmě když se jí něco nedaří, nebo jí něco nechci dovolit (třeba hrabat se v koši :slight_smile:), tak je hned na zemi na zádech, kope nohama, nebo běží do svého pokoje a tam řve, jak kdybych jí trhala hlavu... Nevím, co je horší, jestli když řvala nebo když se vzteká :confounded:
Ale jsou i dny, kdy je v klídku a nevim o ní, ale to je výjimečný stav.
1. dub 2009 ve 13:25  • Odpověz  • To se mi líbí
Jé holky ani jsem si nevšimla že hned tolik ohlasů :slight_smile:

Na jednu stranu mě těší, že v tom nejsem sama, ale občas si říkám, proč já :sweat_smile: Malá byla plánovaná, chtěná, celý těhotenství jsme s manželem hladili bříško a těšili se na ní, vytrpěla jsem si pro mě strašnej porod, staráme se o ní od hygienu přes jídlo po mazlení, prostě fakt nevidím důvod jejího neustálýho pláče :pensive:

Ještě bych měla napsat, že u nás to začlo vlastně ve třech týdnech věku, to byly kdysi asi prdíky, postupem času se to pořád na něco měnilo, od 4.měs. jsme to sváděli na zuby, přičemž první vyrostly v 9,5měs. :sweat_smile: teď má 4, ale další prostě nevidím (že by se to na to zase svedlo :sweat_smile:).

Skurinka a v tom roce a půl nastal nějaký zlom kdy malá začla být hodná? Mě by zajímalo jak to vypadá :grinning: No kéž by to bylo v tom roce a půl. Už pro mě neni ten půl rok tak dlouhá doba, i když je to teda parta času. Ale já dřív počítala dny, nejdřív do šestinedělí, pak do konce třech měs., pak do půl roku a pak jsem se na to nějak vykašlala, vždycky mi totiž někdo řekl, že tím obdobím se to zlepší a nezlepšilo :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Jitko chamomilly se u nás vyplácaly tak tři ty "krabičky" :sweat_smile: mám pocit, že to nemělo žádný úspěch, ona působí hlavně na bolest a jestli to podle mě neni bolestivýho rázu, tak to asi nepomůže :confounded: No škoda že vám nepomohla ta Sedalia, měla bych lepší náladu :sweat_smile:

Milik 5 let? Bože můj, to snad ne :pensive: Mě teda říkalo pár známých, že jednim brečela holčička do roka, dalším do dvou let, že prostě byla tak uřvaná, citlivá atd. Já si nemyslim, že by malá na mě byla až tak fixovaná, když má doma tatínka tak k mamince ani nechce, už jsme se o ní i párkrát přetahovali u dveří, když manžel musel do práce a malá mu visela za krk :grinning: Když byla menší bylo to horší, nevydržela u nikoho, každej měl hrůzu když jsem ho žádala aby mi ji pohlídal, babičce se chtělo brečet, protože si myslela jak ji bude vnouče milovat a malá zatím ječela jako by ji chtěla zabít, teď je to ale co se týče cizích lidí lepší :dizzy_face: když zmizim tak si malá ani nestěžuje :slight_smile:
1. dub 2009 ve 13:38  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky, naše malá byla (je) taky strašnej uřvanec :wink: . Jsem přesvědčená, že hlavním důvodem byly koliky, ale to je celkem jedno.
Takže časté a dlouhé řevy u nás byly na denním pořádku minimálně do roka. Pak se to dost zlepšilo, jak začala chodit a víc zkoumat okolí, tak byla zlatá a já začala psychicky ožívat :dizzy_face: :grinning: . V 15ti měsících jí začaly růst stoličky, což bylo náročné, ale furt to tak nějak šlo a byla to celkem pohoda ve srovnání s terorem, který do toho roka byl :grinning: . Jenže ouha v roce a půl začalo pomalu vyvstávat období vzdoru a tam se to teda bez řevů neobešlo :sunglasses: , ale bývá to v takových vlnách, které přejdou a s malou se to dá nějak diplomaticky vyřešit :slight_smile:.

Chci jen vyjádřit podporu! a dodat sílu, ať nezabijete ty, co říkají, že je to normální :angry: :grinning:.
1. dub 2009 ve 14:38  • Odpověz  • To se mi líbí
Berynka no docela bych byla ráda kdyby už přišla i nějaká ta dobrá vlna :sweat_smile:
Už mě to fakt nebaví :confounded: dneska nechce ani spát, prvně ji vzbudily po půl hodinovým spánku sirény venku a teď pořád zlobí a spánek asi nebude :stuck_out_tongue_closed_eyes: taky se těším až jí porostou další zuby, to už se teprve zbláznim :slight_smile:
1. dub 2009 v 15:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Kristo, docela tě obdivuju, že budeš mít další mimčo... Já jsem se po tom všem (a to to ještě nebylo možná tak hrozné jako u vás, protože naše spala aspoň v noci), že další dítě, až tak za pět let, až se z toho vzpamatuju :slight_smile: Držím pěsti, ať to zvládneš a ať je další potomek kliďas :wink:
1. dub 2009 ve 20:23  • Odpověz  • To se mi líbí
Já chtěla napsat přesně to samé co Med :wink: . Já bych i druhé mimčo dala, ale manžel nějak ne-e :grinning: . No jo, mužský jsou prostě slabší povahy :grinning: :grinning: :zipper_mouth: .
1. dub 2009 ve 22:50  • Odpověz  • To se mi líbí
Krista, u nás to bylo stejné. Ten první měsíc od porodu to bylo fajn, jenže to asi bylo tím, že malá byla spací skrz tu žloutenku a řvaní začlo pak :sweat_smile: .
A doma běžně používáme hlášku "to je jen takové období", pasujeme to na všechny vyrvály :stuck_out_tongue_closed_eyes: , co víc můžem dělat :grinning: .
1. dub 2009 ve 22:58  • Odpověz  • To se mi líbí
holky co zkusit kineziologii (je mi to až trapný sem psát, pže už jsem to tu naťukla v jiných diskuzích a nerada bych byla osočována z nějakého vnucování alternativních metod)
já mám sice až extrémně hodný dítě už odmala, což taky není úplně normální, ale aby dítě řvalo furt tak to není určitě normální a když doktoři nic nenajdou tak je to asi jinde, takže zkuste to a uvidíte
kineziologie má velké úspěchy u hyperaktivních dětí a dětí s různými poruchami ať už učení nebo třeba právě v takovýhle případech kdy doktoři nic nenajdou a i přesto to samo neodezní
kristo pokud takový byl už manžel tak to není rozhodně náhoda a kineziolg by ti to vysvětlil
já chodím k prima paní na Palmovku a ta má stránky www.sebepoznani.cz ale na netu najdete spoustu odkazů na kineziologii - stačí zadat do vyhledávače :slight_smile:
držím palce nám to moc pomáhá!!!
2. dub 2009 ve 12:48  • Odpověz  • To se mi líbí
Med děkuju, my jsme další mimčo chtěli a já si pořád říkala, že to přece někdy přejde :sweat_smile: určitě byly doby kdy jsem si říkala, že dva takový řvouny doma a určitě zkončím v blázinci :sweat_smile: ale pořád doufám, že do tý doby než se druhý narodí to s ní bude lepší... sice Dr. mě moc nepotěšila, říkala, že si spíš bude malá vyřvávat svou, takže uvidíme. Ale nechtěli jsme se vzdát dalších dětí pro to jaká je :slight_smile: ona je úžasná, jen ten pláč nás trápí :slight_smile:

Berynka malá ani žloutenku neměla, tak nevím proč čekala do tří neděl, ale aspoň mě nechala trošku se zberchat po porodu :sweat_smile:

Jo a v noci už díky bohu spinká, od 10ti měs. jsme ji přestěhovali do vlastního pokoje a když má dobrou noc tak spí od 20h-7h což je u nás megaúspěch, když takhle začala spát tak jsem se bála že se jí něco stalo a chodila se na ní dívat :sweat_smile:

Pelmisek manžel byl údajně příšerně uřvaný dítě :grinning: no dodneška je takovej hlučnější :grinning:
Na tu kinezilogii se podívám, ale slyším to prvně. Tak půjdu prostudovat ty stránky :slight_smile:
2. dub 2009 v 19:56  • Odpověz  • To se mi líbí
Pelmisek na něco už jsem koukala, ale nikde jsem nenašla jestli se nějaký liší zaměření na dospělý a děti nevíš? Taky by mě zajímalo kolik taková služba může stát?
2. dub 2009 v 19:59  • Odpověz  • To se mi líbí
No já chodím k paní za 600Kč na hodinu a Verča tj. malá to má za 500Kč. Nejdřív jsme tam byly obě na cca 1,5hodiny aby si udělala nějaký celkový obrázek (to stálo stejně) a teď už docházíme jen na tu hoďku. Zaměření podle mě nejsou. Když dítě ještě nemůže spolupracovat tak se odblokovává přes prostředníka vetšinou přes matku (to je zatím náš případ) takže tam není nutné aby dítě vědomě spolupracovalo čili to není rozdělený na dětský a dospělácký:slight_smile: jako u doktorů. Viděla jsem kinezku už i za 800Kč na 2 hodiny ale i za 250Kč na hodinu - je to rozdílné. Nevím odkud jsi, ale v Praze je to norma tak za 500Kč. Musím ale říct, že cena pro mě zatím nebyla vůbec důležitá halvně potom co vidím ty úspěchy!
3. dub 2009 v 09:57  • Odpověz  • To se mi líbí
kristo-ani nevim jak to prestalo,jak pisou holky pak to slo do vztekani ale to se mnou holka nevyhrala,to jsem tvrda a neustoupim,driv jsem byla asi vic na nervy tak me to teda dost deptalo.kolikrat jsem musela se uklidnit na balkon jinak bych za sebe nerucila.do roku jsem byla kazdy den od5h rano vzhuru pac byla taky vzhuru a musela jsem ji zabavit ,protoze mam jeste syna tak aby ho nevzbudila.
a asi se uklidnila tim ze si s ni syn zacal hrat a ukazovat a povidat takovy to zvahtani,myslim ze tim se to zlepsilo.a koukam ze ty budes mit deti asi jako ja po sobe.pro me byl nejhorsi rok a dvouma detma,malej nastesti je velice hodnej a tak moc nechapal co se deje.porad rikal ze hanicku vratime-ani se mu nedivim kdyz porad rvala :grinning: a pak jsem si porad rikala je to jenom dite a zitra bude lip a tak jsem si to rikala rok a pul,
preju ti nebo vsem pevne nervy maminky :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
3. dub 2009 ve 20:01  • Odpověz  • To se mi líbí
Pelmisek moc díky za info, čerpala jsem ještě od jedné maminky tady na koníkovi, docela mě to zajímá, kouknu pořádně na net co o tom zjistím a uvidíme jestli to využijeme :slight_smile: :dizzy_face:

Skuri naše malá se umí taky už pěkně vztekat, takovej malej brouček, ale když se vzteká to nesnáším, to jsem na ni taky tvrdá, žádný ťu ťu :sweat_smile: No jestli bude druhý mimi jako Kristý, tak se zase tak těch prvních 10měs. nikdo nevyspí, toho se bojim, že Kristý bude hodně rušit a ona pak bude ještě nervnější, ale snad to přežijeme :slight_smile:
To je pěkný jak malej říkal že Haničku vrátíte :grinning: vím, že to bude asi příšerný ty první roky, ale trošičku doufám, že druhý už takovej extrémista nebude :slight_smile:
4. dub 2009 ve 20:23  • Odpověz  • To se mi líbí
kristi urcite budes mit ted zlaticko a kdyz ne tak ho vymenis :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: delam si srandu
4. dub 2009 ve 21:19  • Odpověz  • To se mi líbí
Skuri ani nevíš kolikrát bych vyměnila Kristýnku :grinning: ale ještě stokrát víc o to vím že bych ji nedala i kdyby takhle řvala do 10ti let :sweat_smile: :grinning: :dizzy_face:

Musím říct, že v pondělí jsme konečně sehnali tu Sedalii, tak to chvilku dáváme, dneska byla malá docela hodná, dokonce mi na procházce vyskočila s kočárku kotrmelcem, ale dobrý :sweat_smile: akorát že jí to nechutná (což nechápu protože je to dost slaďoučký) tak to do ní liju jak to jde :slight_smile: uvidíme jak bude dál, moc ráda bych byla kdybych tohle téma už nemusela navštívit (ne že by se mi tu nelíbilo, ale chápete ne :slight_smile:).
7. dub 2009 ve 21:09  • Odpověz  • To se mi líbí
Bohužel se taky připojuji ke klubu uřavnců.Moje dcera řvala do roka téměř pořád, za dva měsíce ji budou 2 roky a pořád řve, on se prostě vždycky nějaký důvod najde, v noci pořád nespí, má dokonalý uspávací rituál, vše jak má být a přesto je několikrát v noci vzhůru.Myslím, že jí to zůstane tak nějak celoživotně, nervy už jsem ztratila, vztah se mi rozpadl, partner prostě psychicky nezvládl její povahu, a já upřímněřečeno taky ne a další dítě nechci NIKDY!
9. kvě 2009 ve 14:56  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj Pavlusak to mě strašně mrzí :frowning2: :pensive:

Manžel to u nás nese zatím dobře, protože skoro neni doma, odejde kolem 6h a vrací se kolem 18,19h jak kdy, ale prostě se s ní vidí málo, takže jemu nervy nehaprují... mě docela jo, zrovna teď jsem z ní zase bezradná. Dokonale nás terorizuje, nesmíme nikdo jíst v její přítomnosti bez ohledu na to jestli ona jí taky nebo ne, nesmím si za celý den sednout, jinak je u mě, řve, natahuje se na mě, tak ji vezmu, to se zase kroutí směrem dolů, když ji dám dolů opakuje se celý postup znova. Nevyhraje si sama ani minutu, když chci opustit místnost přestože na ní mluvím a jsem třeba teprve metr od ní, tak spustí ječák ze kterýho nemůže dýchat nejmíň na hodinu, u jídla pravidelně řve, někdy i u přebalování, převlíkání, poslední dobou se i dost budila v noci. Já se modlim aby to aspoň do těch dvou let přešlo :frowning2:
12. kvě 2009 v 09:59  • Odpověz  • To se mi líbí
kristo ty jsi psala, že jsi těhotná vidˇ? malá to určitě ví a cítí se ohrožená, pže pozornost už není upřená jen na ní a proto o sobě dává vědět ještě víc! A ještě když cítí, že ty už se držíš doslova zuby nehty abys to vydržela tak to zkouší co jseš schopná ještě vydržet:frowning2: Radit ti asi nebudu, protože to si budeš muset vyřešit sama, ale já osobně bych zkusila hodně mluvit, vysvětlovat a hlavně se snažit být v klidu. Věř mi, že vím jak těžké je někdy zůstat klidná!
12. kvě 2009 ve 14:05  • Odpověz  • To se mi líbí
Pelmisek já se moc snažím, každé ráno k ní jdu s dobrou náladou, otevřu dveře usměju se, povídám si s ní jak se vyspinkala, ona mi ukazuje obrázky co má v pokojíčku... no chvilku je v pohodě a pak to jede :stuck_out_tongue_closed_eyes: já se teda hodně snažim se nenervovat, myslím že víc vynervovaná jsem byla kdysi když to začlo, teď už jsem si postupem času zvykla, ale ona má vždycky dny kdy je strašně hodná a pak jakoby to doháněla, teď měla třeba neštovice a bylo vidět že pláče jen protože jí to svědí, žádný výmysly jako obvykle na mě nepraktikovala, musím to jen vydržet a doufat, že druhý mimčo bude hodný, nechtěli jsme se kvůli tomu jaká je vzdávat dalšího dítěte a pořád věříme že bude třeba hodná až bude velká :slight_smile: Mám dny kdy jsem s ní trpělivější, že je mi prakticky jedno že řve :sweat_smile: a dny kdy to nemůžu vydržet, hlavně protože manžel chodí domů fakt pozdě a tak si neodpočinu.
12. kvě 2009 ve 14:56  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek