• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak napravit chybnou výchovu?

29. dubna 2009 
prosím máte některá stejnou zkušenost?jsem v poslední době kvůli malému dost nevyspalá a unavená a v důsledku toho jsem párkrát bohužel zareagovala na výjevy vzteku jinak než jsem měla i přes zadek nějaká padla :cry: z čehož mne není vůbec veselo a na to konto se naše malá přestala se mnou skoro bavit a komunikovat a když jí chci např. dát po obědě spát tak začne bulet a utíkat přede mnou ikyž se snažím být v klidu a mluvit na ní normálně tak mne začne kopat a vztekat se jsem už opravdu v koncích,protože jí mám velice ráda a toto mne dost ubíjí a mám akorát depky.poradíte prosím některá?vím že sem hrozná,ale mrzží mne to :frowning2: :frowning2:
24. zář 2008 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ty výjevy vzteku má naše malá ne malej :confounded:
24. zář 2008 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
basak nikto nie je dokonaly. :slight_smile: Nerada to pisem, ale este sa ti to stane, a nie raz. Co sa tyka malej, prejde ju to, ale musi prist na to, ze to co povie mamina sa musi spravit. Neustupuj. Bud pokojna, mila, rozpravaj sa s nou ale neoblomna. A nauc sa ratat do 10 :wink: , skor ako "buchnes" rataj do 10. Niekedy to pomoze, ale niekedy to nestihnes. Ja som mala ved aj mam to iste. Mne teraz velmi pomohla skolka a kolektiv deti. Mala sa uuplne zmenila, zostala spolocenska a prestala si veci vynucovat mrncanim a jedovanim.
24. zář 2008 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
A este: drzim palce
24. zář 2008 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
basak ... mám rovnaký problém ... tiež som už niekedy v koncoch ... dohováranie u nás neplatí, ani milé slovko ... keď sa hnevá, je neovládateľná ... ja potom reagujem, ako by som nemala ... neviem, či je to vo výchove, alebo je taká svojská ... ináč tiež mám z toho poriadne depky :unamused: :frowning2: :frowning2:
24. zář 2008 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tiež sme na tom tak boli, Tamarka sa narodila keď mala Emka 2 a pol. Budila ju, niekedy schávalne,niekedy nechtiac, Tamarka spávala tak po 15 minút a ja už som bola z nervami v ťahu. Nevedela som ku ktorej skôr skočiť. Emka si všetko vynucovala plačom a všelijakými výstupmi. Aj som nakričala, aj po zadku dala. Potom som to odrevala. Časom sa to upravilo. Na všetko si treba nájsť systém a pôjde to. Nikto nie je dokonalý. :wink:

miriamkac - svätá pravda, ešte sa to stane veľakrát. Tiež máme svetlé a tie tmavšie chvíľky. :wink:
24. zář 2008 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja si stále poviem po našom výstupe, že už nikdy, ale naozaj nikdy na ňu nenakričím ... a potom to znovu príde ako blesk a mne prasknú nervy ... a to rátam aj do päťdesiat, alebo si idem niečím buchnúť do vedľajšej izby a aj tak sa neviem ovládnuť ... a potom, samozrejme len revem a revem a tak neskutočne ma to štve, že to zas tak skončilo ... a malú potom idem zjesť zo samej lásky ... a neviem, či ona ma už neprekukla, že pokričím a potom je dobre :angry:
24. zář 2008 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
holky děkuju za podporu m budu se velmi snažit nebouchnout a nejdřív počítat :fearful: :wink:
24. zář 2008 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
To poznám, ja nepočítam, ale predýchavam a aj tak mám pocit, že to nepomáha. :unamused:
24. zář 2008 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky.takyto problem maju asi viacere maminy.kedze su na vychovu vacsinou sami a ocinkocia stale v praci tak sa stane ze obcas to nezvladame a vybuchneme.zial stava sa to aj mne pretoze som s dvoch malych deti vycerpena a neustale nervozna.aj moj starsi syncek 3r.je velky cert.neustale nieco vyparati a hlavne ked robi zle sestricke tak vtedy vzdy vybuchnem a nakricim na neho alebo mu dam po zadku co mi vzdy pride luto lebo ho velmi lubim.a ked sa trosku ukludnim tak mu vysvetlim ze to nemoze atd.ale vela krat nezabera nic.urobi si po svojom a zas to iste.asi ma v sebe vela energie lebo vobec neobsedi :frowning2: a navyse je to obdobie vzdoru takze mila Basak budeme to musiet asi vydrzat a drzat nejak tie nervy a vybuchy na uzde :wink:
24. zář 2008 ve 14:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Baby, keby sme neboli dobré maminy a neľúbili svoje deti, tak nás to netrápi. Koľko je takých, že mlátia svoje deti hlava-nehlava a nerobia si z toho žiadne vrásky. :angry: Na všetko treba len pevné nervy :wink:
24. zář 2008 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
no u nas je tiez obcas veselo. Matusko ma 2 roky aj 2 mesiace a Tomas 1 mesiac. Malemu Matko neublizuje, skor naopak, nosi mu hracky, rozprava sa s nim a pod. Ale vzdorovity zacal byt obcas poriadne. Ani za svet neobut druhu pomozku, vcera bol z toho polhodinovy cirkus, dnes na zachode by presedel aj pol dna, ked som mu povedala, ze pojde dole, zacal buchat do posucvacich dveri medzi WC a kupelnou, ked sa Tomas zobudil, Matusko musel ist uz naozaj zo zachodika dole a zase rev, lebo on chce byt na WC, tak dnes som musela pouzit hrubu silu a nasilu mu dat plienku :unamused:
Moja zasada je, ze po kazdom vystupe sa pomojkame, povieme si, ze sa lubime. Ale pocas problemu neustupit a nestratit nadhlad. Aj ked sa to vzdy neda, priznavam :slight_smile:
24. zář 2008 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
no, jako u nas :wink: taky kolikrat pocitam a pocitam a stejne to nepomuze a vztek jde ven. nekdy je toho na nas mamky proste moc..ale taky potom mam vycitky svedomi, ze jsem tak nemusela reagovat :frowning2:
kdyz mel Vitek obdobi vzdoru, tak to opravdu stalo za to! neustale dohadovani se o cemkoliv, nic nebylo v klidu. nastesti ho to po par mesicich preslo. ale jednou jsem byla nucena ho supnout pod studenou sprchu. i s oblecenim. rval mi histericky v kuse dve hodiny a ja se mohla stavet na hlavu. tak jsem ho lapla, dala pod sprchu, on prestal a usnul. kolikrat si rikam, ze vychovu vedu spatne. pak si ale zase uvedomim, ze to delam tak, jak to nejlip umim. jen pritvrdit, to bych potrebovala naucit :dizzy_face:
24. zář 2008 v 15:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Velmi ozehave tema...
Pro nektere maminky, ktere maji pochybnosti o svych metodach vychovy doporucuji precist si terapeutickou knizku Cesta pro deti a mozna jako doplnek i Cesta, ta je pro dospele. Stoji za uvahu proc v nekterych situacich reagujeme tak jak reagujeme. Jsou to stereotypy, ktere jsme prejali v detstvi a ktere nam vytanou na mysli, kdyz nase deti jednaji tak jak bychom nechteli. Jde o to ty stereotypy zmenit a snazit se najit jinou cestu a vim, ze to jde. Detska psychika je velmi krehka, na to bychom nemeli nikdy zapominat. Nasilim deti ucime opet jen nasilim, bohuzel je to tak a nic se na tom nezmeni. Myslim,ze dospelemu by vas nenapadlo dat na zadek kdyz vam na navsteve rozlije dzus po celem stole...je to tak? Bylo by vam trapne kolikrat mu i rict, ze vas to nastvalo.
Jako modelova situace je to dokonale, preci je to vas host, tak mu jeste nebudete nadavat. Ale nejsou deti take takovi mali hoste?? Jak vam to zni?

Vite, deti si stejne jako my zaslouzi trochu vic ucty a nahlizeni na ne jako na osobnosti. Neuznavam moc liberalni styl vychovy, protoze deti potrebuji hranice, ale nemuzeme si je vynucovat pomoci pochybnych metod a i nakonec pomoci nasili. Samozrejme jsou chvile, kdy razne napomenuti je na miste - jedna- li se o nebezpeci a prime ohrozeni zivota. Ale moje deti treba velmi dobre vedi co znamena slovo bo - proste boli - takze uz od pul roku veku vedi, ze kdyz reknu bo - a ukazu na varnou konvici s vrouci vodou, ze slovo bo symbolizuje neco co jim muze ublizit. A nenapadne je pak priblizit se k takovemu predmetu ani nahodou. To jen jako priklad.

Je narocne na pozadi vycerpani a osobnich problemu vychovavat deti, samozrejme, ale uvedomime- li si, ze deti jsou nas vklad pro budoucnost tak proste stoji za to se ve vychove planovane vzdelavat...to je jedina cesta jak vychovat zdrave, sebevedome a uspesne mlade lidi, kteri budou mit pokoru a lasku a nebudou mit pak potrebu se k nam obracet zady az je mi budeme jednou potrebovat.

Nemam univerzalni recept na vychovu deti, samozrejme, jsou jich plna knihkupectvi, ale jde o to snazit se alespon castecne uvest nektera pravidla do zivota. A stane se maly zazrak, vase deti prestanou byt vzpurne a uvidite, ze jejich jedinym pravym pranim je vam pomahat a zavdecit se vam.
Vsichni udelame na ceste spoustu chyb, ale nejdulezitejsi je o nich vedet a neopakovat je. Zpytovani svedomi jeste nic samo o sobe nezmeni. Dulezite je snazit se porozumet konkretnimu vzorci chovani, proc se tak dite chova, chvili ho pozorovat jako nestranny pozorovatel a castokrat je k naprave jen krucek...

Vztek patri ke zdravemu vyvoji ditete, sebeprosazeni je nedilnou soucasti osvobozeni se od primarniho pecovatele. Clovek ho jen nesmi brat tak osobne. Vezmete si, ze kdyz vas jako dospelou osobu nastve neurvala prodavacka tak nekdy take nemate daleko k ostrejsimu slovu...a to jsme "velci a rozumni", ze? Jak ma vzek ovladnout dvoulete dite, ktere je jedna velka emoce? Neucme sve deti, ze vztek se resi agresi, vydiranim atd.
Snazme se jim ukazat, ze je i jina cesta...u nejmensich deti ucine zabere odvest pozornost, dat jim moznost ten vztek prebit jinou pozitivnejsi emoci...jde to...
Deti ziji ve svem vlastnim svete, ziji v pritomnosti a to je jejich velka deviza. Nelpi na minulosti tak jako my, ale...nektere nase reakce v nich zanechavaji hluboke jizvy, ktere pretrvavaji casto az do dospelosti a tizi nas jako kameny...

Takze, zkuste se vydat na Cestu...nestoji to nic...mozna jen tu prvotni investici do knizky...a pak uz ani zadny navod potrebovat nebudete, proste to tam najednou bude... :wink: :wink:
29. zář 2008 v 16:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, také bych potřebovala radu. Z mojí milé holčičky se po roce vyklubal rozmazlený zmetek. Nevím, co jsem udělala špatně a už vůbec, co mám dělat teď. Během dne za mnou pořád chodí, natahuje po mně ruce a brečí. Když jí nezvednu, upadne, zhroutí se a klidně by vydržela řvát i hodinu. Když jí zvednu, uklidní se, ale i tak to chvíli trvá. nechce si sama hrát, nic jí nebaví, děsný. Nejvíc mě štve, co dělá v noci. když se vzbudí, začne stráááášně řvát a řve minimálně hodinu a to nepomůže vůbec nic. Chováme, zpíváme, nosíme, zkoušíme ji úplně vzbudit a nic. Nakonec sedí u nás na posteli, řve a my čekáme, až to přejde. Je v té chvíli jakoby v nějakém šoku, je úplně mimo, nedá se s ní nic udělat. minulý týden jsem s ní byla u dr., jestli jí něco není, udělalali všechny odběry a je opravdu v pořádku.
Sousedka mi říkala, že je to jen období, ale stejně bych byla ráda za každičkou radu nebo podobnou zkušenost.
24. dub 2009 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pardon, přesouvám se do "batolata"
24. dub 2009 v 09:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Basak, ja sice mam len jedno dieta, takze v ziadnom pripade z tejto pozicie nemozem radit. Len mi napadlo, kedze to tu este nikto nespomenul, ze nemoze Tvoja mala ziarlit na braceka? Je mladsi, potrebuje viac starostlivosti, malej sa nedostava tolko pozornosti ako predtym, a pozornosti, ktoru dostava je negativna (ja viem, ze to nie je tak, ale v jej ociach to tak vyzera), zacala si to uvedomovat, a preto sa teraz k Tebe takto sprava. Neviem, ako by sa to dalo vyriesit, nepoznam Tvoju situaciu, ale co som pocula ine mamy, tie to riesia napriklad tak, ze aspon jednu hodinku do dna sa venuju len a len tomu starsiemu. Pripadne cez vikend mladsieho nechaju doma s otcom a so starsim si na par hodin niekam vyrazia. V kazdom pripade, vela zdaru!
24. dub 2009 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj maminky děkuju moc za vaše názory a rady :slight_smile: no naše malá z toho stále nevyrostla,ale už to není tak časté takže to už většinozu zvládám v pohodě.taky je pravdou,že mne napadlo že žárlí na malého a ano žárlí :unamused: a taky něco pochytala v jeslích :confounded: no ale snad už to bude jen lepší.ted je stonavá tak se naučila trošku člověka tím knouráním vydírat ale jde to.co mne však stále štve že je děsně neprůbojná a zakřiklá tak snad se časem naučí,nebo co myslíte jak přinutit dítě aby si od druhých dětí nenechalo nic líbit a nestahovalo se do sebe?vyčítám si že je to moje vina :frowning2: :frowning2:
29. dub 2009 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Basak, je vela takych deti. A nie je to tvoja vina, tak si nic nevycitaj. Moj maly bol a do istej miery este stale je nepriebojny. Kym bol mladsi, aj sme mu dohovarali, ale on bol v tomto smere pasivny--alebo mu to nevadilo alebo sa mu nechcelo--tak sme to vacsinou nechali tak. Teraz vsak, ked je uz starsi a stane sa mu nejaka "krivda" a zalezi mu na tom dost, aby sa ozval, tak sa veruze ozve. Takze, podla mna, vek urobi svoje, ale myslim, ze dost pomohlo aj to, ze sa skamaratil s takymi asertivnejsimi detmi a od nich co-to "odkukal". Ale v zasade je to stale nepriebojne dieta a tje mozne, ze takym ostane na cely zivot. To je proste charakterovy typ, s tym sa velmi nic neda robit. Moj manzel ma takmer 42 rokov a az teraz nedavno sa naucil "bit sa za svoje prava".
29. dub 2009 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek