Jak Vám pomáhají s miminkem Vaši partneři?

Muj manžel je uplně dostačující máma. Jenom nekojil, ale kdyby mohl, určitě by to vzal za mě 🙂
O dceru se postara úplně sám, dokonce v létě jezdím pravdielně sama na dovolenou s kamaradkou si na pár dní odopočinout. A pak zase manžel. Jinak normlaně pracuje, doma udělá taky všechno. Snad jen praní, to dělám já, ale to mě baví 🙂 Suší sušička a skladám to u televize 🙂

U nás máme režimové dítě, já dálkově studuji a než mohl malý do jeslí, předala jsem dítě s návodem a táta zvládl vše. Jinak je fakt borec, protože je často služebně na týdny pryč a i tak zv lada celý den. Když jsem doma, zbytečně ho nezatěžuji. Malý začal chodit do jeslí před prvním rokem. A i to je přínos ;).

Můj manžel dělá po příchodu z práce úplně všechno, co je zrovna potřeba. Přebaluje, koupe, krmí, hraje si s malým, uspáva. Když byl Maxík úplné miminko, tak ho večer uspával jenom manžel. Teď je to většinou na mě, ale třeba vykoupat malého, tak to snad ani neumím. Za těch 16měsíců mě k tomu manžel pustil jen párkrát. V sobotu dopoledne si často vezme malého dopoledne ven a já mám klid. Když byly malému čtyři měsíce, musela jsem na týden do nemocnice a doma všechno probíhalo na jedničku. Ani výpomoc babičky nepotřebovali. Jinak relaxuji večer, když malý o půl osmé usne.

můj muž je schopný se postarat o naše kluky se vším všudy. Nemá problém s tím, když odjedu na víkend k našim sama bez kluků. Když se vrátím, stojí dům a moji chlapíci v pohodě. Je fakt, že si všechno přizpůsobí svým schopnostem a jedou tak nějak po chlapsku..... zuby nečištěné nebo úklidu moc nedají atd. O domácnost má taky zájem a přiloží ruku k dílu ani se mu nemusí moc "naznačovat". Večer beze slova jde a utírá mi nádobí, dost dělá venku, staršího vozí každé ráno do školy nebo s ním o víkendu něco podniká (menší je dvouleťák, stále nemocný a totálně navázaný na mě), nakupuje pro nás ráno rohlíčky, o víkendu mě nechá dospat, pohraje si s nimi, dá nasnídat. Skoro dokonalý manžel, ale jak už taky píšete některé z vás, taková ta psychická náročnost s dětma je na mě. Já musím myslet na to, aby se šli vykoupat, co a kdy se bude dělat, od přebalování po návštěvu očkování, úkoly, balení na kroužky atd. Někdy mi připadá, že když jsem doma a on přijde z práce, tak se spoléhá na to, že jsem tam já a tak nějak vypíná :D. Ale beru to tak, že on vydělává a s tím já mu teď na MD taky nepomůžu, tak to máme prostě rozdělené. Oba děláme co je v tu chvíli potřeba...

U nás mě manžel taky úplně bez problémů zastoupí. Od té doby, co nemusím kojit, tak je to super, že už si můžu naplánovat i aktivitu, která je delší než 3 hodiny 🙂. Dokonce se teď i chystám s kamarádkama na víkend do termálních lázní a manžel bude hlídat 🙂.

Čas pro sebe? Skoro neznám. Tatínek se o děti dokázal postarat, ale nedělal to pokud jsem mu to natvrdo neřekla a nešla si lehnout (je pravda, že byl doma jen o víkendu, takže jsem si odpočinout opravdu potřebovala), že je to jen na něm a mě nosil jen na kojení. A dodnes pokud jsem doma (holky už mají 3 a 6let) dělám kolem nich vše já, protože to přece umím líp a rychleji. Pokud doma nejsem postará se o ně na jedničku, jen neuvaří, takže to musí být nachystané. Klidně mu je nechám, i když jsou nemocné a s klidným svědomím se jdu 2x do roka pobavit s přáteli. Vím, že to není podle mých představ, že to dělá podle sebe a jsem za to ráda, že holky poznají i něco jiného, než jen maminčin režim. 🙂

@lavenderl já myslím, že chlapi tohle psychické vyčerpání moc nechápou. Aspoň ten můj ne. Já si dovedu uplně jasně představit co potřebuješ, potřebuju to taky. Ale tak nějak mi začíná docházet, že se toho asi nedočkám. Málo kdy totiž i děti udám na hlídání, takže je to pro mě scifi. Být sama - to je to, co mi chybí k ideálu. Jinak mám manžela na jedničku.

@jjustyna Ano, to je přesné! Taky si myslím, že to nechápe a nikdy přesně nepochopí, i když se tedy asi snaží, ale tento jaksi chápavý přístup mu stejně vydrží vždy jen nějakou dobu. Taky malého nikdo moc nehlídá, máme to, myslím, úplně stejně!

mě manžel pomáhá, když se ozvu. Dřív se angažoval hodně sám, nyní spíš čeká, až mu řeknu. Což mě dost štve, takže spíš raději vše dělám sama. Ale nynější těhotenství mě dost unavuje, do toho divočák doma, který neposedí a pořád by jedl, takže se nezastavím. Co se týká finanční stránky, tak nás spíš živí mé podnikání, než manželova snaha v práci. Chtěla bych to zlepšit, ale kde není snaha, tam ani bůh nepomůže.

Ja si na manzela nemuzu stezovat,i kdyz je hodne pracovne vytizeny,tak,kdyz je doma,detem se venuje na maximum.Od sameho zacatku to takhle bylo.Chodim 2xdo mesice do prace a absolutne neresim,co se doma deje-vim,ze je na neho spoleh,i kdyz jsou deti nemocne.Deti maji 1,5 a 3,5roku. Driv jsem si dost casto"stezovala", ze mi vlastne s nimi nikdo jiny,nez manzel nepomuze.Kdyz se ale podivam zpetne,tak jsem za to i rada,ze jsem si je uzila🙂

Přítel pomáhá, snaží se, chystá koupání, s malým si pohraje, jen to přebalování ho nebere, jednou ho přebalil ale to musel, já byla pryč a malý mu plakal 😀 Jinak to přenechává mě! Sem tam vysaje, vytře. Vynáší koš - často. Když není v práci tak se ochotně učí vařit a to má ode mně bodíky navíc!!!! Času pro sebe moc nemám, musím vždy uzmout buď ze spánku nebo z volných chvil, když si někdo vezme prcka ven nebo času s přítelem. O sexu ani nemluvím - není kdy a když je tak jsem tak unavená, že se mi nechce. Nedávno ho po mě přítel chtěl v půl druhé ráno když si přilehával do postele. Než jsem mu vysvětlila že spím a chci spát dál tak se mezitím probudil prcek a bylo to.....než jsem ho nakojila tak už spal zase přítel a já bych do toho i šla (byla jsem už probraná)....no bohužel