• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký způsob výchovy upřednostňujete?

3. října 2015 
Poctivě jsem pročetla celou diskusi. Můj styl výchovy je směsicí všech 3 výše uvedených. V současné době ale uplatňuju nejvíc autoritativní, protože to, co Mareček předvádí je děs. Nevím, jestli to je zrovna nějaké období nebo co (budou mu 3 roky), ale je to síla. Věčně neposlouchá, ať řeknu, co řeknu, udělá pravý opak a ještě se tomu směje :angry: .
Snažím se o demokratickou výchovu, vše mu vysvětluju. Ale mám pravidlo, že mu to několikrát zopakuju, pak řeknu ještě jednou a dostaneš a pak mu dám na zadek nebo postavím do kouta. Kde samozřejmě nevydrží. Někdy hned vyletím a dám mu na zadek. A pak jsou situace, kdy ho nechám, ať si dělá co chce, hlavně, že mám klid :grinning: . Tím samozřejmě nemyslím, že by nás bil nebo něco takového, ale že ho nechám vykramařit třeba všechny auta z krabice a je mi to fuk, hlavně že můžu chvilku v klidu sedět :sweat_smile:
Musím ale složit hlubokou poklonu před vámi, která jste své dítě nikdy neuhodila. Je to hodně o sebekázni a udržení svých nervů na uzdě, což mi nejde. A v poslední době vůbec, to opravdu říkám, že ho snad budu za všechno bít, když mě neposlouchá :sweat_smile: . Samozřejmě nebudu, ale už je to fakt na nervy.
Jenže mám pocit, že to moje plácání po zadku "nese ovoce" v tom smyslu, že když se mu něco nelíbí, tak nás v dané situaci taky bouchne. Není to často, ale stává se to. Ale to sebeovládání je teda hodně těžké a vůbec mi nejde.
10. čer 2012 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzik24 Ale já neříkám, nechat dítě si říkat, co chce. Jenže až se začne více setkávat se svými vrstevníky, třeba ve školce, zaslechne slovíčka, která nezná a která mu příjdou zajímavá. Bude zkoušet reakce okolí a zjišťuje, že některá slova vyvolávají silnější reakce, než jiná. Těm slovům vlastně ani pořádně nerozumí. Je potřeba mu vysvětlit, co slova znamenají a že je není vhodné používat. Kvůli tomu ho ale nemusím mlátit.
@katerinanov jak píše @takyja ono v tom rozdíl nevidí, jestli slovo jen použije, nebo tak někoho nazve. Je to nové slovo a zkouší ho.
10. čer 2012 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz Jak jsem psala, je jasný, že ze školky nebo odjinud přinese sprosté slovo, tomu se nedá vyhnout. Taky jsem neřešila slovo h...., ale spíš to, že ta dotyčná skoro pětiletá holčička nazvala tatínka prasetem (před jeho kolegyní z práce, co jsem pochopila) a maminka tam neřešila, že tátu tak nazvala, ale že to tatínka rozčílilo a vynadal jí. To si má jako nechat nadávat??? Skoro pětiletá holčina by měla vědět, že takhle se s tatínkem nemluví nebo ne? :rolling_eyes:
10. čer 2012 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blka Možná proto tak vyvádí, že nemá pevné hranice - jednou to nesmí dělat a pak můžeš, aby si máma mohla vypít kafe. Tj. chybí důslednost, což naprosto chápu, protože člověk prostě někdy ten klid (a kafe) potřebuje, aby nabral síly, atd., a vypořádá se s tím tak, že dítěti povolí cokoliv. Sama s důsledností u sebe bojuji, ale nese to ovoce.
Mj. malá nás přestala bouchat asi tak do 2-3 měsíců, co naposledy dostala plácnuto ode mne (což je dávno, udělala jsem to asi 3x v životě a stydím se za to), ale jde to skvěle i bez toho. Je to o zvyku (u sebe sama), pak už ti to přijde jako samozřejmost. :wink: Jinak musím říct, že mi v tom hodně pomohly holky z diskuze na MK, které jednak projevily empatii, když člověk něco nezvládl, povzbudily a vždy poradily, jak na to. :slight_smile:
10. čer 2012 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@blka přesně to já mám u syna, v červenci mu budou 2 roky
10. čer 2012 ve 22:10  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzik24 Maminka v diskuzi neřešila, že tátu tak nazvala, protože maminka ví, že nazývat tátu hanlivě je nehezké a má svůj přístup, jak to s dcerou řešit. Bohužel místo toho, jak sladit výchovné postupy se dozvěděla, jak to všechno dělá špatně.
Rodiče jsou od toho, aby děti vedli, ne od toho, aby dětem nadávali a bili je. Pak se diví, že když jim 18letý kluk přeroste o hlavu, že pak tátovi taky jednu vlepí... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
10. čer 2012 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@takyja Já nevím, já (a myslím, že nejen já) jsme v dětství byli biti, co si pamatuji, tak vím i přesně za co a teda NIKDY mě ani bráchu nenapadlo dát tátovi taky facku, říct mu sprosté slovo, nic!!! To jen tak na okraj, byli jsme vedeni přísně, ale vyrostli z nás slušní lidi, odvážím se říct. Pokud moje dcera řekne tátovi, že je prase a mně, že jsem koza (jako ta holčička), nebudu jí říkat ťuťuňuňu, to se opravdu neříká, je to ošklivé, jako to dělá asi hodně lidí tady, ale budu rázná, což neznamená, že bych dítě zmlátila do bezvědomí nebo mu dala facku. Jednu na zadek by ale asi dostala, tohle si prostě dovolovat nemůže. A hlavně si myslím, že ve skoro pěti letech už by dítě mělo vědět, co se smí a nesmí! Problém vidím v tom, že tento styl (je jedno, jak se to nazývá - pro mě je to prostě nevychovanost) můžu aplikovat na vyspělého jedince, který už je schopen rozeznat, co se smí nebo nesmí dělat (např. nechám na něm, jestli zdravit, děkovat) ne na malém dítěti, které se to má teprve učit a až později se rohodnout, jestli např. tu protivnou sousedku bude zdravit nebo ne. Nevím, zda jsem to napsala pochopitelně. :sweat_smile:
10. čer 2012 ve 23:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
A ještě, co se týče těch sprostých slov, co se třeba přinesou ze školky, prý je dobré děti na ně neupozorňovat, dělat, že jsme je neslyšeli a oni je pak přestanou používat. Čím víc se na ně upozorňuje a okřikuje, tím víc je pak používají :wink:
10. čer 2012 ve 23:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzik24 A manželovi taky dáváš facku, když udělá něco jinak než by se ti líbilo?

Plus dodatek: jestli dítě v určitém věku je nevychované, ač by už mělo mít třeba znalost, že se něco nedělá / neříká, je to opět jen nedostatek rodičů, který nelze řešit tím, že dítě zfackuji.

V demokratické výchově nenecháváš doslova na vůli dítěte, zda bude zdravit či nikoliv, ale jdeš mu pozitivním vzorem, jehož důsledkem bude to, že si dítě osvojí, že v určité společenské situaci se zdraví... tj. začne zdravit ve chvíli, kdy pochopí tento společenský zvyk a samo si osvojí jeho užívání. Nic víc nic míň. Nerozhoduje se tedy, zda protivnou bábu od vedle pozdraví či ne, ale rozhoduje se samo, zda nastala obvyklá společenská situace, kdy je vhodné pozdravit.

Já osobně teda vidím velký problém třeba ve školkách a v tom, co jsem tam viděla od učitelek přes děti... tj. pokud rodiče třeba nevhodně vyberou školku (nebo jim nic jiného nezbyde), může se stát, že si dítě bude nosit domů zlozvyky, které rodina nemusí umět vstřebat. Ale to už je fakt na okraj.

Btw. má dcera zdravila od roku a 3/4 automaticky, nyní se umí i omluvit, pokud něco provede - je jí pár měsíců přes dva roky. A vychovávám ji demokraticky. Takže na demokratickou výchovu bych to nesváděla.
10. čer 2012 ve 23:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
U nás se vychovává láskyplně a s respektem. Děti nenutím zdravit nebo děkovat, pokud mají pocit, že nechtějí, přesto tříletá dcera zdraví a děkuje sama od sebe. Protože to vidí u nás a napodobuje nás. Nenutím je ani "poslouchat" příkazy nebo zákazy, přesto se (alespoň ta starší tříletá) chová pěkně, v uklízení je možná důslednější než já a učitelky ve školce si ji nemůžou vynachválit. A musím říct, že raději obětuju pár let, kdy si moje okolí bude o mých dětech myslet, že jsou nevychované, ať to znamená cokoli, aby se naučily být vychované proto, že chtějí být jako my, jejich rodiče, a ne pouze proto, že si to přeje někdo cizí a v případě, že nebudou takové, jaké si přeje jejich okolí, tak je někdo potrestá. :slight_smile: A víte co? funguje to, a to je pro mě tou největší známkou, že dělám správně. Nejednom, že je dcera slušná a "hodná", ale má dost sebevědomí ohradit se, když je někdo nepříjemný na ni. Na rovinu řekne, co se jí nelíbí a nenechá se manipulacemi přimět k něčemu, co je jí nepříjemné. Ví, že si na ni nikdo nesmí dovolit řvát, a tudíž je dobrá šance, že na sebe nenchá nikoho řvát ani v dospělosti.

Víte proč děti řeknou svým rodičům "jsi prase?" Protože slyší totéž od nich samých. Kolikrát řekne máma dítěti "jsi prase", když se u oběda pokecá? Tak, jak se rodiče chovají ke svým dětem, chovají se i děti ke svým rodičům. Děti, zvlášť ty úplně malé, jsou jako velká zrcadla toho, co se děje v rodině.
10. čer 2012 ve 23:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@takyja Jak jsem tu psala dřív, nechápu, jak může někdo argumentovat tím, jestli by uhodil svého partnera. Je to přece diametrálně rozdílný vztah. Pokud se mi něco na partnerovi nelíbí, tak mu to řeknu, je dospělý a tudíž to chápe. Jeho maminka mu taky kdysi vysvětlila, co se smí a nesmí. Jak jsem řekla, moje dcera se taky naučila zdravit, děkovat, omlouvat se právě příkladem, já ji tak vedu. Ale v okamžiku, kdyby mě nebo partnerovi řekla něco v tom smyslu, co ta holčička, tak bych jí to prostě rázně vysvětlila. Nejsem zastáncem bití za každou kravinu, ale tohle si myslím, že zrovna kravina není :unamused: Pokud sahala do zásuvky nebo mi dala ruku na prkýnko v okamžiku, kdy jsem tam krájela maso, dostala přes ruku, to ano. Ať si každý vychovává dítko, jak uzná za vhodné, ale chování některých dětí a maminek prostě pochopit nedokážu, no :wink: Stejně tak, jako některé maminky budou mít problém pochopit mě :grinning:
10. čer 2012 ve 23:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@zuzik24 Ne, pro nás to diametrálně rozdílný vztah není. Ctíme každou lidskou bytost jako hodnou úcty. Dítě taky chápe i to, když se mu řekne, že se mi něco nelíbí. Chápe to dokonce, i když ještě neumí mluvit. Jen prostě déle trvá, než přestane zkoušet, jestli ta reakce bude vždycky negativní. Bití, plácání, fackování, to je všechno výraz neúcty, je to ponížení. Já svoje děti nechci vychovávat ponižováním. Když uhodíš svoje dítě, má při tom přesně tytéž pocity, jaké by měl manžel. Strach, bolest, ponížení, frustraci.
10. čer 2012 ve 23:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@laurapa Neshodneme se, ale to nevadí. Když mi strkala ruce do zásuvky, nečekala jsem, až to přestane zkoušet, ale prostě jsem ji přes tu ručičku plácla. Kdybych čekala, až přestane, třeba by už tu ručičku neměla nebo by tu už nebyla. Jednala jsem instinktivně. Mimochodem, všechny samice v přirodě také občas uhodí mládě, odnesou ho atd. Nevím, nemá cenu, abychom si navzájem vysvětlovaly naše postoje, protože se nikdy nepochopíme :wink:
11. čer 2012 v 00:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzik24 @zuzik24 Nechci se pouštět moc do debat o výchově, protože jsme zatím v začátcích, ale pokud je řeč o dívence, která řekla tatínkovi před jeho kamarády, že je prase, a on a matka měli rozdílný názor, chtěla bych zdůraznit, že ta dotyčná maminka také psala, že tatínek se zrovna vybíravě také nevyjadřuje. Tak za co ji bil? Za to, že se chovala jako on? Ano, jako dítě by si to k rodičům dovolit neměla, ale to by také musela vidět příklad právě u těch rodičů. POkud otec nejde pro silné slovo daleko, použila dcerka třeba něco, čemu ani pořádně nerozuměla, prostě to odposlouchala. A on ji zřejmě asi ani netrestal jen za to, co řekla. Ale že to řekla přede svědky. Prostě měl potřebu si něco dokázat. A s tím souhasit také nemohu.
Ano, v nebezpečí (zásuvka, silnice, schody atd.) se dá fyzický zásah pochopit, ale v tomto případě? S dcerou moc času netráví, mluví před ní nevhodně, vychovává ji příležitostně plácnutími? Matka přece ví, jak se svým dítětem jednat a má určitý způsob výchovy. A pokud se nepletu, matka to řešit chtěla, ale otec ihned použil tělesný trest.
11. čer 2012 v 00:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
u nás demokraticky!!!! sem tam mi ujede ruka, ale to už malej vyloženě opakovaně terorizuje a vysvětlování prostě nepomáhá. pyšná na to nejsem.

já od narození dítěte bojuju s tím, že mi partnerova rodina neustále dává najevo, že se dítě musí plácnout nejlépe přes zadek, když to nezabere, tak ještě přes ruku, když nic tak prostě dostane pořádně na zadek. manželova babička se u toho vždycky ještě tak pitomě uchechtává, jak kdyby mi to jen nechtěla říct pořádně otevřeně. zvláštní, že tohle bych čekala spíše od mojí rodiny. snášela jsem to do chvíli a tak nějak si říkala, že to tak asi teda musí bejt, než mi dítě brečelo v záchvatu na rodinné oslavě, kde bylo unavený a bylo tam najednou 20 cizích lidí, který do tý doby neviděl. a oni mi na to řekli, že by teda věděli, co mají udělat - tzn. dát mu pořádně na zadek.... ale proč??? protože byl unavenej, přetaženej, protože se bál? nikdo tohle nezmínil, rovnou byl pro ně spratek, kterýmu se hned musí určovat hranice. když to tak vidím, tak můj tchán je skutečně silně ovlivněnej výchovou svých rodičů... a vlastně celá rodina. ale jsou to všichni spíše pohodáři, nezkazí legraci, mám si s nimi co říct, ale tohle mě zaráží....

no a tenhle moment byl pro mě zlomovej, v tu chvíli jsem se já zasekla a řekla si, že tohle teda ne. přece nebudu dítě trestat za to, že se bojí, nebo že má okolí pocit, že spratkovatí. dodneška mě to dere a mám chuť je poslat někam vždycky, když zmíní, že by měl dostat... vidí ho jednou za 2 měsíce. tak jak ho můžou znát a zhodnotit proč to udělal?

no a já byla vychovávaná autoritativně. to si najděte na netu, neb myslím, že tady občas v diskusi dochází k mýlce. autoritativní výchova je dle mě opravdu vadná. můj táta, když už vychovával, jakože jsme ho téměř neviděly, přestože byl doma často, když už přišel, tak jen buzeroval. mamka nezvládala, takže to často bylo o psychickým nátlaku a fyzickým napadání. pamatuju si, kolikrát mi bylo ouzko, když se naši o něčem bavili, já něco řekla a z táty jen vylítlo "ty buď zticha, na tvůj názor se tu nikdo neptal". když nastal na něco trest, nevěděly jsme pořádně za co... když se něco nepovedlo, sráželi nás. no podle mě všechno špatně. následky to zanechalo, to je jasný.

já si právě moc dobře pamatuju, jak mi bylo, jak jsem se cítila, kolikrát jsem měla knedlík v krku, ať z toho, že jsem někde MUSELA něco zpívat, předvádět se jako opice, přestože jsem prostě byla spíše introvert, nebo z toho okřikování a dalších věcí, takže takhle ne.

demokraticky, příkladem, ovšem asi úplně nesouhlasím s tím, že dítě si má na všechno přijít úplně samo, to mi už zavání liberalismem právě. opravdu nechci, aby moje dítě bylo na hřišti jak praštěný palicí, bezohledný, aby házel po děech písek, plácal je lopatkou, aby plácal nás (což se teď teda děje), aby byl drzej. jak už tu někdo zmiňoval všeho s mírou. nechci asertivního spratečka, co má pocit, že všechno může. což teda potkávám docela často a absolutní nereagování matek, mi příde doslova nenormální. jenže když vidím ty děti, je mi jasný, že s matkou bych se na ničem nedohodla :(

každopádně si myslím, že každý dítě je naprosto jiný. to je poznat i na mě a ségře. jsme vychovávaný stejně, ale přitom to mělo u obou odlišnej účinek. ségra byla vždycky "průserářka" jak říkali naši. z toho, co jsem zažila a z toho, co vidím kolem sebe, u dětí kamarádek, si myslím, že na každý dítě platí něco jinýho a kde selhává veškerá demokratická výchova, musí prostě nastoupit ta autoritativnější a pak už asi nic. ale to spíše mluvím o dětech starších, né třeba o 2 letých, ani tříletých.... to ještě pořád může být vzdorovitost a neznamená to nutně, že z dítěte bude sígr.....

achjo, to je zas román... a to chci vždycky něco napsat stručně a jasně.... :sweat_smile:
11. čer 2012 v 01:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@sova33 tak jak jsem to pochopila já, jsi to vystihla přesně! tohle fyzický trestání za jejich vlastní výchovný chyby taky nechápu.

to je taky to, co tu někdo zmiňoval. že je potřeba děti naučit uznání chyby a omluvit se za ni. to se ten tatínek zřejmě jako dítě nenaučil a už ani nenaučí a bude tím tak narušovat svojí dceru.
11. čer 2012 v 01:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@takyja To dítě o kterém píšu to slovo prý nepoužilo prvně. A ne, neztřískám své dítě do bezvědomí :grinning: Mě taky nikdo nebil ale své rodiče jsem si takhle nedovolila nazývat.
11. čer 2012 v 06:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz no já si myslím že čtyřleté dítě moooc dobře ví, co je hovno. Pro ty, co mi chtějí napsat že nevím, co to je čtyřleté dítě protože mám jen mimčo vím, mám pětiletého bráchu a ano, nosí ze školky různá slova a nosil i ve 4 letech. Rodiče by si tak ale nedovolil nazvat a nemám pocit, že by jeho výchova byla nějask tyranská a ani ho @takya nikdo nebije do bezvědomí
11. čer 2012 v 06:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
A pokud je dítěti vysvětleno, že toto slovo se nepoužívá a ono ho používá dál budiž, je to dítě ale pokud takhle nazve otce je v demokratické výchově podle mě asi něco špatně. Nejsem ale ani zastáncem autoritativního stylu výchovy, myslím, že je třeba od každého něco. A asi bych to nebrala tak vědecky, naše mámy nás taky vychovaly a nepotřebovaly se řadit do žádných stylů výchovy.
11. čer 2012 v 07:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
taky si myslím, že tady snad svoje dítě nikde netříská. u nás když už k tomu dojde, je to taková výstraha, spíše symbolický jedno plácnutí. ale to už je dítě fakt zdivočelý a nepomáhá nic. když odejdu z místnosti tak strašně pláče. no zatím se učím. dělám chyby vím to moc dobře.
11. čer 2012 v 08:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já jsem teda odpůrcem všech moderních liberálních metod. Já jsem moc nedostávala, byla jsem hodná, ale když bylo potřeba, dostala jsem vařečkou a byl klid. A jsem si jistá, že vůbec nejsem traumatizovaná :wink:

Sama mám 2 kluky, mladší má jen 3/4 roku, takže u něho žádné výchovné metody nepoužívám, ale starší skoro 2-letý už moc dobře ví co může a co ne a když dělá něco, co nemá, dostane na zadek nebo přes ruku. Až ještě porostou, budu mít doma dva zbojníky a nedovedu si představit, jak si dělají, co chtějí, jen proto, aby se neublížilo jejich dětské dušičce. Myslím, že jedna dobře mířená na zadek je mnohem efektivnější než 100 x něco vysvětlovat.

Kdyby některé z dětí nazvalo mě nebo manžela hovnem nebo jakkoli jinak, věřím tomu, že by mu přiletěla zleva, zprava a vůbec se za to nestydím. Ale doufám, že je to snad ani nenapadne.
11. čer 2012 v 09:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@katerinanov O tom snad tady nikdo, včetně @takyja , nepsal, že by bil děti do bezvědomí. A jasně, k tomu, aby člověk vychovával dítě, určitě nepotřebuje teoretické znalosti a terminologii, jaká výchova je demokratická, autoritativní, liberální, případně ještě jiná. Ale na druhou stranu v diskusi o tom, jaký způsob výchovy upřednostňujeme, může být použití takových termínů celkem užitečné :slight_smile:

Jinak tu diskusi, kde holčička nazvala tatínka nelsušným slovem, jsem taky četla. A ano, je docela možné, že pětileté dítě už má dost znalostí a zkušeností, aby dokázalo nahlédnout, že použití takového slova, natož vůči rodičům, není úplně vhodné. Na druhou stranu je popsáno, že děti, které nemají doma jasné vedení rodičů (a tím nemyslím, že nemají dostatečnou přísnost. Aby zase nedošlo k nedorozumění. Myslím tím, že nemají jednoduché a jasné hranice, které důsledně platí vždy, a je pak celkem jedno, jestli jsou ty hranice nastaveny spíše šířeji, nebo spíš úzce), tak takové děti mohou projevovat to, čemu rodiče budou říkat "špatné chování" nebo "nevychovanost", protože děti ty hranice a to vedení rodičů potřebují a doufají, že tímto způsobem by mohly rodiče k poskytnutí vedení a jasných hranic "vyprovokovat".
11. čer 2012 v 09:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ivaanka Promiň, ale nemůžu si pomoct - teď mě docela pobavila bezelstnost, s jakou do jednoho příspěvku včleníš přesvědčení, že tě vůbec nepoznamenalo, že tě rodiče doma fyzicky trestali, a zároveň sdělení, že tvůj ani ne dvouletý syn dostává pravidelně naplácáno, pokud dělá něco, co nemá. Kouzlo nechtěného :sweat_smile:
11. čer 2012 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@romcovaklarka Já jsem tedy bití do bezvědomí v textu příspěvku použila, ale jako nadsázku (pochopitelně).

@hehena U nás se velmi osvědčilo, že jí nabídnu náruč, ona se u mne stulí, vybrečí (ze vzteku a všeho) a je klid. Vědecká alternativa je "pevné objetí", ale na mne je moc pevné :slight_smile:, já prostě nabídnu přitulení a dám dceři najevo, že mám ji stále ráda a má u mne svou jistotu a až uklidní, dám najevo, že se mi její chováním nelíbilo a proč. Odcházení z místnosti dítě vnímá podle mne, jako opuštění, jako že ho nemáš ráda a bití děti vnímají s absolutním nepochopením té agresivity a velmi negativně.
11. čer 2012 v 11:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja no já souhlasím. je mi jasný, proč brečí. ale to už musím odjejít, jinak by dostal a to jsem nechtěla. použila jsem to minulý týden, kdy už jsem prostě nevěděla, kudy kam a vím, že to není dobře. teda hodnotím to pocitově, né proto, že se to někde píše samozřejmě.

nabídnutí náruče jak u čeho. to samozřejmě taky praktikujeme. ale pak jsou chvíle, kdy nefunguje nic a ještě ho tím rozčílím tak, že do mě bouchá a kope, už jsem zkoušela i to pevný objetí, ale spíše bych řekla, že to mělo opačnej efekt.

@ivaanka já si jen myslím, že někdy je moc dobře se zamyslet nad tím proč to to dítě udělalo, než ho začít rovnou tlouct (a teď neříkám, že ho tlučeš bezhlavě), jen proto, že to tak máš zažitý ze svýho dětství. pokud bys četla pozorně, nikdo tu neobhajuje liberální výchovu, ale tu demokratickou, kde dítě vychováváš vytyčením hranic. učíš ho, co je a co není správně, atd.
já bych převážně používala selskej rozum, což dělám, ale prostě aspoň popřemejšlím, jestli si to dítě vůbec plně uvědomuje, co provedlo, co udělal špatně. tyhle diskuse jsou pro mě jednoznačně přínosem. ono mít dítě je samozřejmě psychickej tlak a pořád se učíme s tím pracovat, učíme se jak se ovládnout. kolikrát už se mi vyplatilo synovi něco v klidu vysvětlit, než mu dát na zadek. k čemu mi je, že to pak nedělá, protože se bojí? já chci vidět aspoň náznak toho, že chápe, proč se to nesmí dělat! a v tom je asi ten zásadní rozdíl mezi tím, cos třeba napsala ty a tím, co já.
11. čer 2012 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@hehena Mně pevné objetí taky neklaplo (taky se snažila to fyzicky překonat, myslím, proto, že netušila, co se děje a bála se), ale po několika vybídnutích se naučila přijít sama do otevřené náruče a oběma nám to prospívá. :slight_smile: Já se tím tak uklidním a rychleji mi dojde, že je to přece malé dítě a moje. :dizzy_face: Jj, někdy je dobré jít se na 10 sekund nadechnout vedle. :wink:
11. čer 2012 ve 13:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja přesně tak jsme to měli s pevným objetím, když jsem ho pevně chytla v okamžiku jeho záchvatu vzteku, tak z toho byl akorát dlouhý boj, praní se,abych ho udržela, řev, kopání atd. ale když jsem nabídla jen náruč na vybrečení se, ale nedržela pevně, tak to často zabíralo mnohem lépe, proto jsem předtím psala, že to "pevné" objetí u nás nefungovalo
@ivaanka taky myslím, že tě to poznamenalo v tom smyslu, že ti teď připadá naprosto normální dát svému dítěti jednu výchovnou přes zadek nebo po ruce atd. a píšeš, že jsi byla hodná holčička a moc nezlobila - a co kdybys byla temperamentnější povahy (80% temperamentu je vrozených, zbytek je výchova), nejspíš bys tou vařečkou dostávala mnohem častěji a určitě bys na to nevzpomínala tak v dobrém jako teď.....
Jinak souhlasí s tím, co psala romcovaklarka - dítě potřebuje důslednost (tím nemyslím trestání), jasné hranice a "zlobí" především proto, když si není jisté tou hranicí, potřebuje na sebe upozornit, žárlí na sourozence nebo nemá uspokojenou nějakou svoji tělesnou potřebu - únava, hlad, žízeň, nemoc
@katerinanov sprostá slova ti dítě ze školky určitě přinese a jelikož s ním budeš ty nejčastěji, tak nejpravděpodobněji je použije právě na tebe, aby si vyzkoušelo tvoji reakci, rozhodně nikdo, kdo teda nevychovává úplně volně, na dítě v takovém případě nedělá ťuťuňuňu, to se nesmí říkat - ale dítěti hned z očí do očí jasně, stručně a velmi důrazně řekneš, že takto ti říkat nebude, protože tě to uráží a ještě to podpoříš přísným výrazem - prostě celkové tvoje držení těla,ton hlasu musí vyjádřit nespokojenost, podpoříš to ještě tělesným dotekem, protože tak děti vnímají lépe, proto se někdy zdá, že poslechnou, až když dostanou ránu (já mu to říkám 100x, ale on poslechne až když mu dám na zadek a řvu.) nejspíš to ještě několikrát zkusí, v tom případě rodič opakuje maximálně 2X, že si to nepřeje, pak prostě opustí místnost. Ovšem pokud on, nebo druhý rodič takto doma běžně mluví, pak se tohle dítěti vysvětluje těžko.
A co se týká toho, co tu někdo psal, že se to dá uplatňovat až na dítě, které rozumí, tak komunikace je hlavně o tonu hlasu, postoji, držení těla, obličejové mimice a jen malé procento je vlastní sdělení a i velmi malé dítě velice dobře rozumí tomu, jestli se rodič zlobí nebo ne......
Ad zásuvky a plácání po rukách - tady je to bohužel chyba rodiče a ne dítěte, zásuvky mají mít záslepky.
11. čer 2012 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@reruna S těmi zásuvkami a vlastně se vším s tebou souhlasím. Jednou jsem někde (možná dokoncei tady na MK) četal větu, kterou si neustále opakuji. Rodiče velice často trestají děti za svoje vlastní chyby (nejasné pokyny, nezabezpečené nebezpečné předměty a prostory, nedůslednosti apod.) Dnes jsem si to zase uvědomila. Byli jsme s prckem na procházce a zastavili jsme se v cukrárně, dala jsem si teplý nápoj a sedli jsme si ke stolečku. Prcek měl svoji svačinu (aby to nevypadalo, že ho krmím zákusky :grinning:) a neustále kymácel se stolečkem, takže mi ten nápoj samozřejmě trochu vylil (nešlo o nebezpečí, byl uprostřed stolku na talířku a byl jen teplý). Samozřejmě v první chvíli jsem už chtěla vybuchnout, že mi to vylil, že jsem mu několikrát řekla, že to nemá dělat apod. Ale ve skutečnosti to byla moje chyba, měla jsem ho posadit dál, protože tohle on prostě nemůže domýšlet a hýbat a kývat věcmi je pro ně přece tak vzrušujíci :wink: Tohle je sice trochu banální příklad, ale při nich si na tu větu vždy vzpomenu (vysypaná lopatka se smetím, rozházené vyžehlené prádlo, které jsem byla líná hned uklidit, vztekání na schodech, když se zakecám před domem se sousedkou a nestihneme se vracet včas, takže už je unavený, zničené hezké kalhoty, které jsem mu nechala, i když jsem věděla, že půjdeme někam, kde si je může zničit atd.)
Jinak mám tendence také se vyhýbat tělesným trestům a upřednostňovat ten demokratický model, ale je to pro mě fakt těžké, jsem dost vznětlivá a navíc teď se mnou cloumají hormony. Ale opravdu u nás fungují (přiměřeně věku) - vymezení pravidel, důslednost, opakování, tón hlasu. Řídím se heslem důvěřuj, nech prostor, ale samozřejmě buď na dosah.
11. čer 2012 ve 14:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
@sova33 úplně přesně...to není problém dětí, ale náš. pořád dokola tu čtu - a to mám dítě nechat strkat ruku do zásuvky???? když mi sáhne na prkno, kde krájím maso, musím ho plácnout ...atd....Zásuvka jde zaslepit, když jdu krájet maso, malé dítě - batole mi nemůže dosáhnout na linku a pokud stojí vedle na židličce, musím počítat s tím, že to udělat může.
11. čer 2012 v 15:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
Holky, ne, nemáte dítě nechat strkat ruku do zásuvky, ale máte byt zabezpečit tak, aby tu možnost nemělo. My máme všude taková ty chránítka. Jedno stojí asi tři koruny a klíček k nim taky tak. Takže nechráněné zásuvky mám jen ty, ve kterých je něco trvale zapnuto a ještě jsou ve výšce, kam děti nedosáhnou. Samozřejmě jim vysvětluju, proč to je a kupodivu to akceptují (už se mi taky stalo, že jsem večer žehlila a zapomněla tam to chránítko zase dát).

Jinak u nás je taky problém s tím, že manželova rodina je dosti pedantská, své trable s tchýní jsem vám tu už bohatě popsala. A samozřejmě manžel neuznává demokratický způsob výchovy, takže doma nezbývá než užít kompromis tak, aby nedocházelo ke třenicím. Tohle je totiž dost hrozné, když se dva neshodnou ve způsobu výchovy, takže manžel vyhrozuje plácnutím apod, dle mého je to sprosté vydírání a jsem ráda, když si věci řeším po svém, když on je v práci, ale nenadělám nic. Takže sice děti nemlátí, ale stejně je pedant a tudíž dosti demokratická výchova v určitých oblastech selhává, protože dítě nevidí ty pozitivní výsledky. Naštěstí jsme se za těch pár let přizpůsobili, takže vpodstatě i ten jeho autoritativní způsob dost zjemnil a manžel dává na výběr, vysvětluje i diskutuje, ale není to v takové míře.
No a jinak synek vykazuje víc a víc příznaky hyperaktivity, takže já jsem z toho dost nešťastná. Vím, že to není konec světa, ale pokud se to prokáže (ještě je brzo), znamená to totálně přehodnotit situaci. Takové dítě potřebuje mnohem víc jistoty a mnohem víc pomoci, takže už je pak problém s nějakým přílišným vybíráním a učením důsledkama atd. Zatím doufám, že je to pořád temperamentem. Holka je úplně zlatá a nebýt jí, tak by mi to asi tolik nepřišlo :cry:
11. čer 2012 v 17:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek