Kárala mě paní na ulici kvůli výchově
Ahoj,
chci se podělit o svůj dnešní zážitek, protože to ze sebe potřebuju dostat.
Mám batolátko, je mu rok a půl, přišel za námi dnes můj kamarád, tak jsme šli ven.
Prcek má teď problémy s usínáním a přes den neusnul, takže byl podrážděný. Do toho jsou ta hrozná vedra, asi se necítil nijak moc dobře. Protože měl špatnou náladu, nechala jsem ho lézt venku na lavičce, aby se trochu rozveselil.
Jenže chtěl pořád na zem a ještě nechodí, nechat ho na tom špinavém chodníku jsem nechtěla, takže jsem ho zvedla.
No, brouček se naštval a začal se vztekat. Ale jak! Byl to opravdu pořádný hysterák, hrozně moc plakal, nedal se uhoupat, utišit, nic. Vzpouzel se, až jsem se bála, že mi vypadne. Dala jsem ho do kočárku, že se snad uklidní.
To už se úplně zalykal pláčem, já se k němu přivinula a objímala ho, ale to se mu nelíbilo a začal mě odhánět.
Obvykle se nám podaří se spolu domluvit, ale dnes jsem ho naštvala a jak už byl unavený, byl z toho opravdu neuvěřitelný pláč, na několik minut, ještě nikdy takhle neplakal. Byla jsem z toho úplně v háji, že moje malé pláče, cítila jsem to jako svoje selhání. Nakonec jsem se sama rozbrečela, protože to bylo opravdu neuvěřitelné, nedal se uklidnit a když jsem ho chtěla vzít do náruče, plakal ještě víc.
Okolo šla nějaká dáma, která si asi myslela, že dítěti ubližuju a hned se vložila do situace.
"Proč ho nevezmete na ruce, to čekáte, až omdlí?"
Kamarád se zastal: "On už na ruce byl a nepomohlo to."
Já jen začala o to víc bulet, byla jsem opravdu úplně vyřízená.
A paní tam stála a stála, snad celou věčnost, a zírala na nás. Po hrozně dlouhé době nám ještě oznámila, že to není normální.
Když jsem byla malá, matka mě týrala. O to víc se snažím být dobrou mámou, svého syna miluju nade všechno na světě, jako každá normální máma.
Normálně je prcek úžasně hodný, dneska neměl den.
Řeknu vám, že kolikrát jsem měla chuť taky nějaké matce něco říct. Inu, po dnešku si to asi dobře rozmyslím. Ta paní to jenom celé zhoršila, já jsem se pak cítila tak strašně. Jako by nestačil ten příšerný zážitek s malým.
To je asi jako když mi sousedi začali tlouct vidličkou do topení, že mi brečí dítě. Pro případ, že bych si NÁHODOU NEVŠIMLA. Jako by nestačilo, že brečí malý, ještě mi k tomu zahrají sousedi na topení.
Abych to shrnula, asi je lepší se ozvat, asi je lepší někoho zbytečně rozhodit, než nezasáhnout, když někdo ubližuje dítěti.
Jak jsem psala, byla jsem týrané dítě a nikdy nikdo mi nepomohl, tehdy bych za to byla opravdu vděčná. Celé dětství jsem doufala, že mě někdo zachrání a že půjdu do děcáku, kde mi bude líp.
Ale je dobré zjistit, co se děje, protože situace mohou navenek vypadat jinak, než jaké jsou. Kdyby paní líp obhlídla terén, nebo se místo kárání pokusila pomoct, mohlo by to být pro všechny mnohem příjemnější.
Dcerka má poslední dobou také hysteráky. Je to hroznej paličák a jak není po jejím, tak spustí šílenej jekot, dřív sebou pleskla na zem a začala kopat rukama a nohama. Teď už sebou jen švihne na zem a zaboří hlavu do země a ječí, dělá to hlavně nejvíc když je unavená. Je jí 21m, narozená o 3,5m dřív. Naštěstí to ještě nikdo nekomentoval, kdyby ano, tak bych řekla ať si hledí laskavě svého. Většinou stačí odvést její pozornost a uklidní se. Na veřejnosti to tolik nedělá ale na návštěvě u rodičů a prarodičů ano, to ji prostě nechám, ať se vyvzteka. Vždycky se během chvíle uklidní, pak je schopná se s úsměvem zvednout a dělá jako by se nic nestalo. Nejvíce tohle komentují lidi, co sami děti nemají, nebo mají nějakej mindrak. Odpalkovat a nevšímáte si jich.
Rady lidi na ulici beru jednim uchem tam, druhym ven. Vetsinou na to ani nic nerikam, nechci se s nikym hadat. Vubec si to neber osobne. Me taky uz nekolikrat nekdo neco rekl - jak muzu dite nechat sedet na chodniku (aniz by vedel, co predchazelo), jak s nim mam zachazet, kdyz ma zrovna zachvat hysterie a mlati sebou o zem, ze je mu urcite zima (z meho horkokrevneho prvniho), ze je mu urcite horko (muj zimomrivej druhej), ze se mi v tom nositku dusi.
Podle me, kdyz jsi brecela a dite tez, mela se te spis zeptat, zda jsi OK a kdyz uz, tak jesdrli nepotrebujes pomoct, ne te buzerovat.
@nemlal nic si z toho nedělej, ja budu mít vlastní miminko až v prosinci ale dělala jsem chůvu holčičce (3měsíce až do 4let) trávili jsme čas hodně venku... když řvala že byla opruzená,bylo jí asi 0,5roku (brečela ještě třeba pár minut po přebalení že jí mastička asi štípala) tak babči do mě valily že má hlad že jí mam nakrmit a podobné rozumy. Jednou mi v tramvaji jedna paní začala před malou nadávat kvůli kytičce na čepičce (malé bylo asi 1,5roku), že jí to mam jako okamžitě sundat, že jí ničím život a bude mě nenávidět 😂 lidi jsou různí
Někde jsem četla toto:
Když si nevíš rady se svým dítětem, představ si, že je cizí. Cizí dítě totiž umí vychovat každý.
Tož asi tak. Blbych a nevyžádaných rad už jsem si taky vyslechla dost 🙂 a občas jsem to, když byl fakt blbý den, i obrecela 🙂
Nečetla jsem diskuzi, ale milou paní bych poslala víte kam. Syn má vždycky období, kdy je to na sesypání, doslova. Zpravidla pak přijde vývojový skok. Nu a jednou jsme takhle šli z procházky, byly mu asi 2 a on prostě nechtěl, domluvit se nešlo, sliby nezabíraly, prostě peklo, vzteklej, unavenej, protivnej, řev jako blázen, tak jsem ho vzala a kopajícího a řvoucího nesla přes rameno. Potkala jsem nějakou ženštinu... no pro ni naštěstí se teda jen odvážila blbě koukat, ale zkusit něco říct, tak by se asi se zlou setkala... Ony nervy fakt pracujou a člověk je jen člověk. A s dětma to prostě někdy není snadný... Jinak okamžiků, kdy brečel syn a následně pak já, jsem zažila mnoho... chápu naprosto.
@klea81 nebo taky Nevychova je super 🙂
@kristyn.g to by me zajimal jeji myslenkovy pochod jak nicis diteti zivot kytickou na cepicce?!
Mne zatim nikdo nic nerekl, ale bydlime na vesnici, tak do mesta se s detmi zas tak casto nedostanu. Je mi ale uz ted jasne, ze takovehle poznamky od lidi bych obrecela taky. I kdyz bych je nejradeji poslala za to nekam a na jednu stranu by me taky takove zenske vytacely. Holt to chce asi par zkusenosti, aby se clovek obrnil vuci takovym poznamkam. Mamka vypravela, ze v nemocnici v cekarne(uz nevim teda jake oddeleni) zacalo brecet mimco extremne hodne a maminka jeho tam zkousela vsechno mozne s nim a nic nepomahalo. Jedna babka pry pak mela na ni poznamku, nez odchazela pryc: tak mu dejte prso ne? Takhle ho trapit, to je des!
Pritom nevidela, kdyz byla v ordinaci, ze ho chvili predtim ta maminka kojila. Proste takove zenske jsou podle me akorat zamindrakovane necim, samy maji nejake problemy v zivote a potrebuji nekde vypadat chytre a dulezite. Jako ti chlapi, co jsou treba v praci nebo skole utapnuty a doma se museji na zene vybijet. Drzim palce, at to vsechny nejak s detickami a cizimi experty zvladneme 🙂
@zelenaesmolda nechapala jsem taky...
My máme takovou známou. S manželem nemohli mít děti, takže do 40ti bezdětná, ale patent na rozum ve výchově těch cizích dětí. Dělá příležitostnou fotografku, tak jsme se u ní byli párkrát fotit, zrovna jak na potvoru třeba neměl syn náladu, nechtěl se smát na povel nebo se vztekal, utíkal...no prostě dítě. A ona měla vždycky nějakou strašně chytrou poznámku, co s ním máme dělat. Jsem si myslela když nemáš svoje to se to radí... Teď si osvojili dvě holčičky - jedna chodí do školky a ta druhá je trošku větší, řekla bych tak 1.třída a to byste měly vidět jak je nervózní, když holky hned na povel neposlechnou a jak s nima mluví... Jinak se mi vždycky ,,líbilo" když byl syn miminko a začal se někde vztekat a nahlas brečet, že všechny okolostojící babky měly hned jasno, že má hlad 😀
Podobné diskuze
- Plačící miminko v MHD, policie. Stalo se někomu něco podobného?112
- Křik na dítě. Jsem jediná, komu takhle selhaly nervy?32
- Časté kojení. Je to špatně?1
- Rychlé dýchání, pláč a následné zalykání. Co by to mohlo být?3
- Co s prsy po zavedení umělého mlíčka?2
- Čtyřletá holčička sama v nemocnici. Pořád jen brečim73
Kdoví jestli měla sama děti, jinak by asi byla chápavější. Dřív mi taky komentáře ostatních vadili, teď už si jich nevšímám, každý ať se stará sám o sebe. Je bezva, že se s malým už tak brzy snažíš domluvit, mohly by se ti líbit články na https://kouzelnavychova.cz/