Kdy jste poprvé dítě plácli?
Holky,jen tak pro zvědavost a statistiku.V jakém věku jste dítko poprvé plácli přes ruku nebo přes zadek?Děkuji za odpovědi 🙂
Me ty debaty proste pripadaji vzdy ve smyslu "musite zkusit domluvu, urcite jste to jeste nezkousela" 😠
@ducik: to přece netvrdím, jen,že si pořád stojíte za tím,že máte kluka, navíc malého a domluvit se s ním vůbec nejde tak z osobní zkušenosti říkám,že i s takhle malým klukem to bez toho plácání přes ruku jde🙂 zvlášť teda se psem - pokud dostane přes ruku v momentě kdy bouchne psa bude to dělat pořád - proč on by nemohl bouchat psa když máma jeho může? Nás pes to taky párkrát schytal, v tu chvíli jsem chytla za ruku, řekla důrazné NE a učila je hladit, v tomhle věku bych řekla,že to ani nebyl až tak záměr mu ublížit nebo zkusit co vydrží, ale nemají ještě tak dobrou jemnou motoriku, navíc pes má chlupy které jsou tak zajímavé a je třeba je prozkoumat, stejně tak uši, packy, ocas...nikdy jsem jim nezakazovala k němu chodit, ale seděla jsem u nich a tu malou ručku usměrňovala
OK, nechám toho, debata evidentně nemá smysl.
@ducik jenže je domluva a domluva. Zrovna mi přišel zajímavý tip na webinář zdarma http://www.nevychova.cz/zive-vysilani/?a_aid=53...
a ještě podrobnější informace:
Uvidíme se v úterý 26. května ve 20:00.
Budu s vámi živě na kameře a ukážu vám, jak správně a bez infarktu reagovat, když neuplyne den, aby vaše dítě něco neprovedlo.
Během večera taky objevíte 3 věci:
1 - Nový způsob, jak vyřešit všechny ty situace, ve kterých byste ho nejradši přetrhli, protože vám třeba zrovna nalilo čaj do notebooku… Abyste už příště nemuseli vyletět nebo ho plácnout.
2 - Jednoduché řešení, které využijete pokaždé, když vaše děti něco provedou - a hned taky zjistíte, proč na ně vždycky spolehlivě zabírá.
3 - Jeden překvapivý fakt: Jak se malé děti nenápadně učí svádět svoje průšvihy na druhé - a čím tomu můžete včas bezpečně předejít.
Těším se, co tomu řeknete 🙂
Ještě připomínám, že jestli to v 8 nestíháte, protože uspáváte, můžete se k nám v klidu přidat později. Nechám pro vás i tentokrát vysílání běžet ze záznamu po celý vysílací večer, až do půlnoci.
já už tady z toho "dokonalismu" nemůžu; já sama jsem proti bití či plácání dětí i proti křiku - toto dál ale řešit nechci; co mě opravdu zaráží je, jak tu spoustu maminek tvrdí, že domácnost se dá zajistit; nebo možná ani ne; proti dítěti, které není nijak extra vynalézavé, tak se dá domácnost zajistit jistě perfektně; já mám zkušenost takovou, že veškeré dětské pojistky jsou na prd; zábranu v chodbě obelstil syn po měsíci (přišel na to sám); když se zábranu naučil otevírat, tak jí ještě jako bonus rozbil; místo sporáku máme indukční desku, před ní máme ještě zábranu - i tak se syn spálil (tatínek byl vedle něj) - syna vaření intenzivně zajímá (chtěl si to i ohmatat, normálně pomáhá, slovo pálí to pochopil, až když se spálil); rád si hraje s tekoucí vodou - v koupeně ho samotného nechat nemohu (bezpečnostní důvody a ještě mám mladší dceru); když si syn usmyslí, že si chce hrát s tekoucí vodou, náhradní aktivity neexistují - normálně mu nabízím přelévání vody z dvou nádob) - v takovém případě dostane hysterický záchvat, kdy se mlátí do hlavy; synovi se nemohu věnovat 24 hodin denně, protože se starám ještě o mladší dceru a oba je mám neustále doma; to, co jsem vyjmenovala je jen zlomek; milé dokonalé matky! máte zkušenost jen z Vaší domácnosti či okolí, s ostatními maminkami z diskuze doma nežijete, takže jim nespílejte, že jsou špatnými matkami, protože jsou neschopné a líné si zajistit domácnost; někdy to prostě opravdu nejde; ne každý má hodné dítě, které občas ujede jako vy; a dost bylo dokonalosti
@madrilena: hele já sama mám doma dítě s ADHD - což je hyperaktivita s impulzivitou a poruchou pozornosti takže to opravdu není dítě které by bylo klidné a nechalo si v pohodě něco vysvětlit, vlastně až teď je s ní trochu domluva, měl období kdy 2 roky byl doslova na zabití, ale i tak se mi ho dařilo zvládat bez toho abych ho za všechny tyhle prohřešky musela bít. Ano byly situace kdy opravdu dostal a bylo to vlastně v době kdy jsme ještě nevěděli,že to co dělá někdy ani nedělá úmyslně, ale byl to prostě ten jeho impuls který neuměl ovládnout. Takže opravdu tady nepíšu z pozice někoho kdo má doma dítě které kam posadím tam najdu🙂
@sabuse1 no právě, jsi dokonalá matka, dokážeš zvládnout i dítě s ADHD; přesně tohle dokáže spoustu maminek rozplakat - dělají co můžou, jejich dítě obelstí všechny dětské pojistky, jsou náročné ´, v čekárně u doktora i kdekoli jinde jsou to vždy nejaktivnější děti a pak v diskuzi přijde vždy někdo, kdo řekne, že zvládnout se to dá; to si pak taková přijde naprosto neschopná... a dost velký rozdíl je, zda-li se druhé dítě narodí právě v těch dvou letech, kdy je dítě v malé pubertě nebo ve třech, kdy už je to dítě rozumově někde jinde; ale kdo nezažije neví
Kdo chce, hleda zpusoby, kdo nechce, hleda duvody.
Neni to o tom byt dokonala matka, je to o tom se o to snazit. Vychova je beh na dlouhou trat a trva to, nez se dostavi nejakr vysledky, hlavne teda pro Rabru a spol.
@madrilena: vůbec nejsem dokonalá matka, kolikrát jsem zoufalstvím brečela, odcházela s pláčem z dětského hřiště a připadala si naprosto neschopná. Mezi prvníma dětma mám rozdíl 19 měsíců, mezi Vítkem a Emou je 3 roky, ale tím,že má diagnozu jakou má to bylo vlastně stejné protože v době kdy se narodila Ema byl on naprosto nezvladatelný, nejdřív jsem za ním lítala s břichem, pak s kočárkem nebo Emou v šátku a vlastně se trochu zklidnil až tak před půl rokem takže opravdu moc dobře vím jaké to je. Ale je to právě o tom zkusit tu cestu hledat, dala jsem i na radu psycholožky jak pracovat s Vítkem a ta ho opravdu přes ruce nebila a i když s ní strávil dost dlouhou dobu, světe div se bez problémů spolupracoval, stejně tak ve školce normálně funguje a funguje i doma, přitom stačí právě místo toho plácnutí chytit za ruku, donutit k omluvě a být důsledná, nefunguje to hned, ale časem ano. A doteď Vítka neustále hlídám aby někde něco neprovedl, on je v pohodě a najednou jak když mu přeskočí v hlavě a do něčeho se vrhne a hlídám ho s Emou za zadkem. Není to jednoduché a taky netrvdím,že to zvládám s přehledem, ale jde to🙂
@janinek ano, každá hledáme způsoby nikoli důvody 😉 ale jistě máš zkušenost s dítětem, které si najde cestu skrze veškeré zábrany atd., je nejaktivnější v kolektivu atd. ; t je asi jako kdybych tady psala, jak neschopné jsou maminky, kterým miminka neustále brečí, v noci se nevyspí, protože je děti nenechají, i když šátkují a dělají psí kusy - to přece neznamená, že ta maminka, když tu napíše takovou KZ´, že si neumí poradit; ne každý má doma děti, které dobře spí; moje třeba spí dobře, za to jsou náročné přes den; některé děti jsou pecky, které se občas vzteknou a jinak jsou ok? Vůbec nechápu tu českou náturu, že pořád někdo soudí někoho jiného, aniž by věděl o co jde; já třeba svou dceru považuji díky synově aktivitě za hodnou, ale znám maminku, která má holčičku podobného charakteru a je z toho celá na větvi. Bylo by fajn, kdyby lidé místo aby soudili a odsuzovali raději pomáhali
@sabuse1 no ale tu cestu hledáme všechny mámy (nebo skoro všechny) přece? Ty jsi k tomu dospěla s věkem dětí, já se také den co den učím a ještě řeším okolí, které zastává metodu biče. Myslím si, že je zbytečné psát tady, že se to dá, stejně si k tomu každý musí dospět sám. Já jsem spíše reagovala na to, jak se dá zabezpečit domácnost tak, aby to pro dítě bylo bezpečné. To není univerzální pravda, můj syn mi to dokazuje den co den. Četla jsem to tu už tolikrát a právě proto už mi to nedalo to sem nenapsat.
@sabuse1 já ale mám taky způsoby, které na mého syna fungují - za určitých okolností; když se sejde více věcí dohromady, které on nerozdýchá a do toho chce něco mermomocí dělat (třeba mermomocí vařit, otevírat rozpálenou troubu - i to dokáže - třeba pokud nemohu odejít od dcery, tak z toho vznikají dost složité situace; a jistě se dá řadě věcí předcházet, ale v emergency situacích se prostě zabránit všemu nedá; spíš je mi daleko milejší, když se tu někdo přizná, že občas ujede než když někdo tvrdí, že když se chce, všechno jde; život je plný nečekaných situací a ne vždy se dá zareagovat v pořádku; ty sama píšeš, že ne vždy jsi jednala podle svých představ - tak to je normální; nenormální je a diskuzi vypouštět semiuniverzální pravdy, které se dají aplikovat maximálně tak na průměrné dítě
@madrilena: ano v tom s tebou souhlasím🙂 vidíš mě zase zarazil tvůj argument,že když mám 2 děti tak to nejde🙂 jakože to radí maminky co mají třeba jen 1 dítě a ještě k tomu klidné. Prostě jsem jen psala ze své zkušenosti,že to jde jen je to běh na dlouhou trať a ano asi si k tomu každý musí dospět sám. Já jsem třeba vypozorovala,že když jsem já v klidu a pohodě tak jsou takové i děti a nemusím to na sobě ani dát znát, jakmile jsem uvnitř rozhozená vycítí to ze mě a zlobí, upozorňují na sebe, perou se...A taky moc dobře vím,že být pořád sluníčková prostě nejde, ale snažím se o to, snažím se řešit věci v klidu protože vím,že to má na ně daleko lepší účinek🙂
A ještě k té domácnosti, když jsem např.kojila Emu a věděla jsem,že nemám šanci zasáhnout snažila jsem se Vítka zaměstat tak aby prostě tu chvíli vydržel, to byl zrovna ten jeho šílený věk kdy se s ním nedalo moc spolupracovat, klidně jsem mu třeba pustila krtka, dala něco co ho bavilo jen aby mi do té kuchyně nešel, na troubu jsem nechala všechny sáhnout - ne dovnitř, ale zvenku na rozpálená dvířka, nikdy se jim nic nestalo, ale zjistili,že to opravdu pálí a dneska když se k ní přiblíží už si dávají pozor, případně si vezmou rukavici, ale chodí se tam dívat pořád když něco peču🙂
Mam skoro rocni dceru a kdyz se hodne vzteka, staci, kdyz jí zacnu zpivat a je klid.. Nedelam si iluze, ze to vydrzi i do budoucna, ale bit ani placat bych ji nechtela. U me to efekt zadny nemelo a mamce jsem se pak akorat vysmivala. Spis na me platilo, kdyz me ignorovala..
Honba za dokonalosti je cesta do pekel 😉
@dannyblakely skoro ve trech letech zpev stale funguje hodne casto.
@madrilena ale tak ten byt proste zabezpecis, jak nejlip muzes. O tom to je. Nejde je uchranit pred vsim. Dcera treba minule proste bezela a trefila futra, protoze nekoukala poradne. Ale spoustu veci a pristtoju je muzes proste naucit. Oni se casto chteji jen podivat. Ja ji vse vZdy ukaZu a vysvetlim, co to dela, kdo s tim pracuje a tak. Nerikam, ze jsem dokonala. Take mi to nejde, jak byc chtela. Ale misto vymluv se proste porad dal snazim. A v tehle diskusich je vzdy hrozne vymluv, proc neco nejde. Neni to, proc to nejde snadno, ale takove to kategoricke ne, ze to neznate nase dite. Nezname. KaDe dite je jine. Kazde potrebuje individualni pristup, vlastni recept, ktery musi odhalit prave rodice. Jenze to je hodne prace. A ne kazdemu se do toho chce.
Ja si myslim, ze neni hlavni 'vysledek poslusne dite', ale proste rodina snazici se vzajemne vychazet a spolecne rust. Vsichni mysli, ze to oni vychovavajo deti, ale ony ty deti tale vychovavaji nas. Chce to trochu pokory a prijmout fakt, ze ten vztah je partnersku a vzajemne se od sebe ucime.
@janinek: on je sakra rozdíl "poslušné dítě" a dítě které je "vychované" - např.mým cílem není mít doma dítě které bude poslouchat na slovo protože se bude bát,že když něco udělá špatně dostane vynadáno, případně na zadek, které se bude bát vyslovit svůj názor, to je podle mě poslušné dítě a takové se pak nejsnás chytí kdejaké party, protože dál bude potřebovat nějakou autoritu jen už jí nebude hledat v rodině...ale zase tím nechci říct,že takhle dopadne každé dítě které někdy dostane protože už rodičům ujedou nervy🙂
@janinek ono to působí kategoricky zřejmě tedy z obou stran; myslím, že se snaží řada matek; řada z nás je však velmi ovlivněna výchovou a řadě lidí přijdou i autoritativní metody zcela v pořádku; nelze soudit ostatní, na této diskuzi je zřejmé, že si každý vysvětluje určité chování či jednání jinak; na jednu stranu píšeš, že domácnost se zabezpečit dá, pak doplníš, že do určité míry; a já i věřím, že když máš doma dceru, že všechny zábrany fungují; holčičky jsou jiné než chlapečci; můj syn má obrovskou touhu objevovat, vše si vyzkoušet a má i touhu si vyzkoušet sahat na věci, které pro něj nejsou bezpečné; vysvětlování, že něco pálí nemá smysl - musel si to vyzkoušet; do té doby bylo jakékoli vysvětlování naprosto k ničemu; od té doby, co si sáhl na horký povrch najednou velmi dobře chápe, kde se může spálit a dává si pozor; a stalo se to i když máme před indukční deskou zábranu; věřím, že holčička maminku poslechne a na plotnu si nesáhne; vidím to v okolí a i u vlastní dcery; holčičky jsou jiné - od přírody; a je to stále o jednom a tom samém - nemáš mou zkušenost a bylo by dobré, abys nesoudila; já když mám doma jenom dceru, tak si přijdu jak na dovolené - klídek, pohodička; nemusím nic řešit, vše jde snadno a hladce; a to píšu i přesto, že dcera rozhodně není tvor, který by seděl na jednom místě a nikdy se nevzteknul; jenže se nevrhá bezhlavě do všeho, co jí napadne jako syn (a jako spousta jiných kluků) 😉
@madrilena Máš pravdu, každý si věci vysvětluje trochu jinak. Mě třeba nenapadlo 100x vysvětlovat, že trouba pálí, prostě jsem holky nechala sáhnout. Samozřejmě ne na plně rozpálenou troubu, ale když už byla vypnutá, ještě trochu pálila, ale ne tolik, aby se popálily. Ono není nad vlastní zkušenost. Když máš doma troubu, která nemá horký dvířka, dá se to udělat třeba na topení, žehličce. Jsou některé věci, kde jde o život a ty si vyzkoušet nemůže, ale těch je opravdu pár. Že něco pálí, že je něco ostrý, že když vleze v botách do kaluže, tak budou mokré … tohle všechno si může zkusit a je to lepší, než vysvětlování.
@ducik: 🙂)))) oni to chápou moc dobře jen to zkouší, naopak v tomhle věku kolem 1,5 roku ještě není ten vzdor tak velký a děti jsou dost tvárné, kolem 2 let je to pak mnohem horší. Takže chce to jen krátké slovní pokyny a trénovat🙂 A jak už jsem psala Vítek kolem toho druhého roku nereagoval na nic takže jsem mu např.venku byla pořád v patách abych stihla zareagovat. Doma mě nic životu nebezpečného nenapadá, byt jsme uzpůsobili tak aby si nemohli ublížit a ničit věci které nechceme