Mám dcerku 2 a půl roku a vůbec mě neposlouchá

@jitundela vyhrožují že dostane na zadek, a všechno ji musím říkat 20x aby mě poslechla,když se na mě zahání to už si nenechám líbit a placnu ji přes ruku, většinou u ní pomůže když jí řeknu ať se jde do pokojíčku zklidnit že když je na mě takova škaredá tak se s ní nebudu bavit. Za chvíli přijde sama a říká že už je hodná. Tak se ponuchnime řeknu ji ze ji mám ráda. A jdem si třeba hrát.

Asi moc neporadim. Dcerce jsou tri roky a zatim s timto nemam zkusenost nebo nas to minulo? Nebo to nepocituji? Od zacatku se snazim davat dcerce vzdy na vyber (samozrejme jsou situace, kdy to neni mozne). Pokud neco chci, aby nedelala, tak vzdy vysvetluji proc. Uz vicemene od narozeni. Je pravda, ze jsme meli obdobi, ale relativne kratke, kdy dcerka zacala brecet ci se vztekat, kdyz nebylo po jejim. Prechazelo jsem to, stale s ni mluvila stejnym nezvysenym hlasem, vetsinou si odbehla do druheho pokoje, tak se uklidnila a prisla. Nebo jsem i sla za ni a "nalakala" jsem ji na nejakou cinnost, vubec jsem se "nerejpala" v tom predchozim. Za mne je velmi dulezita duslednost, ale i ve vztahu k sobe. Dcerka podle mne vi, ze kdyz reknu, ze neco bude, tak to opravdu bude. V pozitivnim i negativnim smyslu. Kdyz reknu, ze neco dodelam a pujdeme ven, tak pak proste jdeme ven. Kdyz povim, ze oloupu brambory a pujdeme si hrat, tak jdeme. To je podle mne hodne dulezite. Dcerku se snazim do vseho zapojovat - do vareni - neresim, ze udela bordel, do uklidu - neresim, ze vytira 10x jedno misto a furt do toho slape. A myslim, ze celkove se ji hodne venuji - dle nazoru meho manzela, az moc. V porovnani s jinymi kamardkami, maminkami, ma manzel asi pravdu. Proste se vse snazim delat s ni. Nekdy take vztekani souvisi s tim, ze dite se snazi upoutat pozornost, upozornit, ze se mu neco deje, a neumi to jinak vyjadrit nez vztekanim, agresivitou atd. Kazde ditko je jine a mama musi vedet, jak na nej.

@ditta01 to mi prijde dost hrozne. mit rada dite, jen kdyz je podle tvych predstav. ☹

@panickatlamicka Já říkám, že dítě musí cítit lásku za všech okolností. Asi je to klišé, ale prostě v mámě má mít dítě vždy oporu. Já jsem zastáncem pozitivního přístupu k dítěti - od narození - to je podle men důlěžité, že ten vztah se musí budovat. Je těžké něco zavádět ve třech letech dítěte. Manžel se naopak snaží vše řešit "silou" - nemyslím plácáním přes zadek - a to na dcerku vůbec nefunguje. Já se nesnažím, aby byla podle mých představ. Např. u jídla - manžel by chtěl, aby jedla jak dospělá, nemluvila, nekroutila se na židli, neplácela lžící o talíř. Mně tohle nijak netankuje. Já chci, aby u jídla seděla na své židli, byla vypnutá televize a nehrála si přitom s hračkama. Ale jestli si šťouchás bramborem z jedné strany talíře na druhý, je mi celkem jedno. Ale když oběd nechce, tak ji ho vezmu a nic jiného do svačiny nedostane.

@jujatko Mne uplne staci, kdyz mi ratolesti u stolu umozni, abych se najedla take ja. 😀

@jujatko jak jsi přišla na to že ji mám rada jen když je podle mých představ??? Mě zase přijde hrozne
sebrat dítěti oběd a nechat ho hladové

@ditta01 Já jsem Vám něco takového napsala? Já jsem ani nenapsala, že jí seberu oběd a nechám ji hladovět. Pokud mi řekne, že jíst nechce, tak jí do jídla nenutím, ale ví, že jí prostě v zápětí nedám sušenku atd. - co dělá plno mých známých. Prostě ji nechám výběr, ale zná i podmínky a následky.

@jujatko aha tak to chápu špatně jsem vás pochopila. Vyznělo mi to jako za trest nebude oběd.

@ditta01 To bych nikdy neudelala. Tresty nedavam, nejsou zatim potreba. Budu tajne doufat, ze to vydrzi co nejdyl.

syn (2 roky) také neposlouchá manžela ještě jo.
Snažíme se mu vše vysvětlovat a jít po klidné cestě, ale párkrát už dostal. příjde mi že poslendí dobou se to ještě zhoršilo 🙂.
k tomu jídlu 🙂 > Například jsem měli u tcháně řízek a brambory (a ty moc nemusí) jedl jen maso. Manžel mu řekl že musí všechno a on se začla vztekat a jeld dál jen maso. Manžel mu sebral talíř že buď vše nebo nic (no to bylo něco na moje nervy - to snad nemyslíš váženě ž eho necháš o hladu? ) ale po té co ho přešel řev jsem se ho zetali zda bude papat vše kývl že jo a také vše snědl. Toto jsem vyzkoušeli ještě jendo když při jídle zlobil a také to fungovalo. Kyž je najedený tka mi talíř podává a když vše nesněld vezmu si od něj talíř a čeká až dojíme my. úklid a chování se k hračkám je nás peklo. Dva dny jsem řekla ukliď si hračky a on šel a všehcno si uklidil (já potěšená a překvapaná) třetí den ne a když jsem je začlaa uklízet já řev vztekání a to co jsem uklidila rozházel. > nakonec tedy šel do vany ajá to uklidla sama. Velká chyba druhý den to samé > uklidí se to ONO SAMO. TeĎ začal najíždět tatrou do nábytku, ale takové rány, že se televize otřásala. to tedy dostal na zadek protože neposlouchal a začla najíždět do nás když řekneme že nás to bolí ať to nedělá tka se usměje a najede znova. Tatr mu byla zabavena. Házel z legem a to tak že jsou na něm vidět škrábance a to ho má od Vánoc, také jsem mu ho zabavili to bylo už před časem - tím to asi začalo zabavování hraček) asi po 3 týdnehc jsem si vzpoměnla, že všude po obýváku se nevýlí lege 😀 > a rátila sjem mu ho a už s ním nehází. Vypadá to že u nás to funguje - že si pak těch věcí více váží. Knížky měl vžd ykdyspozici a jsou v katastrofickém stavu ☹. Dali jsem je nahoru na poličku a řteme jen večer - a tkaé úspěch.

Když se opravdu hodně vzteká tak říkáme ať jde do pokoje se vyvztekat, že na to nejsem zvědavý - ještě větší řev a když vidí, že to nezabralo tak je najendou tichoo a jako by nic se jede dál.
chce to trpělivot (která nám s manželem už dochází) chce to pevnou vůli když se něoc řekne tka na tom trvat! Dodržovat sliby tohle se udělá a pak půjdeme ven ....

Manžel je na sina přísnější a když něoc tak hne dnech toho nebo dostaneš (což se mi nelíbí ale od něj to funguje) Takhle jsme vyřešeli spaní/uspávání . pořád plakal a já tma musela být než usnul - což teď jak chodím do práce je těžší takže když jsem ěma odpoeldní a supávla manžel (dva dny za sebou) tka přečetl pohádku a odešel - řev - z vedlejší místnosti na něj jen ,,houknul´´ jsem tady ticho a spát a bylo to. Ai třetí den jsem uspávala a když jsem odešla po přečtení pohádky tka neberečel a sám usnul. Kdy začne brečet tak tam jdeme řekneme ticho a spát a spí (až poslední dva dny ,,zlobí´´ ale torhcu pokašlává tak je ais protivný). Před spapín mu říkám, že ho s tatínkem moc milujeme a že jsem hned vedle, že se nemusí být, že ho nikdy neopustím. Že je šikovný chalpeček a že je večer a musí si odpočinout a že zase zítra si půjdeme hrát, půjdeme ven ... a slib dodržujeme

Moje teď už 4 letá dcera má hysterické záchvaty do teď. Já na to nereagují. Nic nefunguje, křik, plácnutí, zákaz, objeti. Přijde to zcela nečekaně. Takže dělám, že to nevidím a ona se uklidní. Mě osobne na odeslání od stolu bez oběda neprijde nic drastického. Když rekne, že to jíst nebude, tak ji nic jiného nedám.

Muj Můj syn se začíná také vztekat při jakémkoliv zákazu nebo když chci aby udělal něco co nechce, nejdrnejdříve v klidu vysvětlím, když neposlechne začnu být důraznější a pokud vidím, že cíleně neposlouchá nebo dokonce dělá naschvály tak ho o placnu prez ruku, dítě sice není pes aby poslouchalo, ale taky není ještě schopno se zcela rozhodnout samo, je potřeba děti usměrňovat a vychovávat a ne z nich vychovávat rozmazlene jedince kteří jsou nezvladatelni.
Kamarádka učí na prvním stupni, většinou a co mi vypráví, jak se teď děti neumějí chovat, jak o všem diskutují i s učitelkou, např í o známce, neznají autoritu, neumějí se chovat a respektovat ostatní děti... přesně říká, že pozná který rodič doma praktikuje moderní výchovu diskutování a výchovu ze rodič je rodič a ne kámoš, podívejte se co se všude děje, jak se deti od naši generace změnili. Já nechci mít doma spratka, takže mu nastavuji hranice, musí poslouchat a bude respektovat starší, učitelé, nadrizene a nemyslím si, že je na tom něco špatného 😉

@kimh vychovat lze i bez placani. Zamenujes benevolentni vychovu s vychovou bez trestu a biti, ale se stanovenim hranic. Stejne obecne nechapu, proc sse vetsina lidi domniva, ze kdyz s ditetem o vecech mluvim, nebiju ho a nervu na nej, ze nema zadne hranice.

@kimh máme stejný názor 😀 právě chci mít slušně vychované dítě jako jsem ja a docela se bojím až půjde do školy, aby mi ho tam ti nevychovani rozmazlenci nezkazili 😀 Ale to jsou ještě jiné děti.
Třeba kamarádka má hodne klidné děti, nevychova úplně v pohodě, ale mají pravidla, super. Kdežto ti druzí sigři co jim rodiče vše dovolili atd... No je to sranda 🙂

A. ze dite diskutuje treba o znamce? No to mi z pohhledu rodice ,co ma na znamkovani svuj nazor, prijde jakozbytecna vytka-nicmene , vzdyt je to prece super, ze se dite ozve, kdyzse mu znamka nepozdava? A ze tak cini mnohdy neobratne (v nasich ocich je drze napriklad)? No -vzdyt se se tu spravnou komunikaci teprve u@kimh

@panickatlamicka tak já nejdříve mluvím a když neposlechne placnu, teď je otázka jestli si jen ty nemyslís ze tvoje dítě má hranice a posloucha. To je ten problém o kterém jsem psala a s tou kamarádkou, myslíš že když přijde rodiče dítěte který vychovava domlouvanim, myslíš že vidí ze jeho dítě je nevychovane, ne, ještě uděla blbce z učitelky, jeho dítě přeci má hranice, doma poslechne po dlouhé diskuzi. Ale učitel nemá čas a každým dítětem (má jich 25) diskutovat. Proto moje dítě bude prostě poslouchat bude.

,,Teprve uci". tam ma byt. @kimh

@panickatlamicka jo tak přesně tebe budou učitelé milovat, promiň 😀

@kimh dám příklad, chlapeček měl ve třetí třídě x chyb a dostal pětku, řekl paní učitelko, přijde mi že jsem tam ty chyby neměl když jsem vám to odevzdaval, nevíte vy náhodou kdo mi je tak udělal? Jako promiň ale tohle mi říct učitelka, že ji řekl muj syn, měl by prdel modrou

Jinak ja jsem ta co je mírnější a problém je, že neposlouchá jen mně . Manžela jo, moje rodiče, prostě se mnou zkouší co si může dovolit. Ale poslední dobou, když je starší a jde mu něco vysvětlit, je to lepší, taky formy odměn když něco chce. Od malička jsem nosila, okolí se na mě dívalo divně 😀
Jasne, mít jinou povahu a nebýt tak hyperaktivní ,ale takto je někdy třeba přitvrdit. Pořád tříska s vecma, ničí je, mlátí nás a nepomůže ani domluva, nic, dělá to dokola.
Na výběr taky dostává, když řeknu teď udělám toto, pak jdeme ven, tak funguje líp než když zničehonic zavelim.
Nikdy se neshodneme co je dobře, každý to má jinak, jiné priority. Naši mě vychovali dobře, taky jsem dostávala, když bylo třeba.

@kimh Dřív to bylo stejne, předchozí generace byla také plna spratku🙂
Miloš Macourek -1965 -

@kimh Tento pribeh jsem slysela najedne prednasce o vztazich rodic-dite:
K psychologovi se dostavili zhrouceni rodice, jejich 15 lety syn se chytil spatne party, zacal brat drogy.
,,Pane doktore, , my nechapeme, co se stalo.Vzdyt. to byval takovy poslusny chlapec..."
,,Ale on je stale poslusny, "povida psycholog, ,, jen zkratka ted posloucha nekoho jineho."
Nechci pausalizovat a nebo strasit, ale i takto muze dopadnout to, kdyzdite MUSI poslouchat. Tak to vnimam ja. Ucty ke starsim ucim sve deti napodobou. Treba ze o starsi sousedce mluvim jako o pani Novakove a ne o ,,stare Novakove nebo o babe Novakove. Pani ucitelku ve skole syn zboznuje, s radosti udela, co mu rekne. Se mnou diskutuje, mladsi dcera taktez. Kdyz reknu ostre NE, vedi oba, zd ted nelzediskutovat (jde treba o jejich zdravi a pod). Ale beru, ze ty to mas jinak. 🙂

Za TOHLE modrou prdel? Hele, napis, ze si delas srandu. @kimh

@panickatlamicka tak tenhle příklad je ale i o povaze a ne jen o výchově, nasi měli dost tvrdou výchovu, nesčetněkrát jsem dostala na prdel, i jiné tresty a to samé bratr, ani jeden nejsme z toho nějak postiženi, uměli jsme poslouchat, teď jsme ona na vedoucích pozicích a vedeme normální životy a rodiče milujeme 😉 každý ať vychováva po svém, hlavně když to funguje ☺

No ty promin, mam doma osmileteho skolaka as pani ucitelkou i pani vychovatelkou vychazime skvele. @kimh

@panickatlamicka ne to si srandu nedělám, jako to dítě řeklo učitelce ze mu je tam v podstatě dopsala ona 😀

@kimh. i tak by mi tva reakce prisla prehnana a poskozujici dite.

@panickatlamicka nojo je to tvůj názor 😊

@jitundela Já bych řekla že už v úvodním příspěvku je všechno špatně. Když to čtu, tak mi vyvstává jen to "křičím, řvu, dávám přes zadek...". Nic jiného o výchově dcery nepíšeš.

Nejsem vyloženě alternativní matka, co praktikuje "moderní" výchovu, ale myslím si, že i s dvouletym dítětem by se mělo nějakým způsobem komunikovat a problémy řešit - ne prosazovat svojí moc. U nás se křičí a mlátí taky, ale většinou když jde o život, zdraví (zrovna včera dostala přes zadek starší za to, že přeběhla bez dovolení a rozlédnutí silnici). Mám s dětma nastavené nějaké hranice, které vzájemně respektujeme a v nich se držíme - opuštění hranic bez dovolení znamená trest, ale v mantinelech si můžou dělat skoro co chtějí. Snažím se nechávat co nejvíc rozhodnutí na dětech, cítí se pak důležitě a díky tomu, že na jedné straně "povolím", tak na té druhé, když pak o něco jde, mě dítě poslechne - protože už zjistilo, že hlas zvyšuju jen vyjímečně a ne kvůli každé kravině.

OK, příklad :o)
Mladší měla také kolem dvou a půl let problém s usínáním. Řešení dlouho nebylo, nešlo... Rušila starší, byl to prostě problém. Nakonec se ukázalo skvělé řešení - pokud budeš tiše ležet než usne ségra, můžeš si pak rozvítit lampičku a prohlížet si knížku. Takže to vypadalo tak, že mladší vzorně ležela v postýlce a díky tomu ve většina případů usla stejně se ségrou. Pokud ségra usla dřív, menší si rozsvítila lampičku a prohlížela knížku - cítila se důležitě že může. Většinou jsem jí viděla svítit tak 5-10 minut a pak usla taky 🙂 Teďka už usínají obě spolu bez čtení. V začátcích kdy nechtěla ani do postele, jsem s ní ještě používala metodu "máš na výběr, ale obojí vede ke stejnému výsledku" (Chceš před spaním přečíst pohádku nebo si povídat? Dáme do postýlky na spaní plyšáka nebo panenku? Chceš otočit peřinu z jedné nebo druhé strany?). Drobné otázky, kde si dítě může samo vybrat a už se necítí tak moc natlačeno do toho "jít spát" a vlastně jde dobrovolně.