• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Náročné dítě-9měsíční dcerka stále pláče, nic ji nebaví

21. května 2014 
jo a v postýlce nespí, jen se mnou v posteli ...
1. dub 2014 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucijenkaa to že mimi brečí není žádná ostuda! na ostatní se vykašli....naše holky taky jednou někde vyváděi v obchodě a to je jako začnu izolovat?? nesmysl, naopak druhý den je tam vzít znovu, aby si zvykly a naučily se tam chovat....vysvětlovat donekonečna pořád dokola....fakt....to že dítě brečí není ostuda, vždyt je malé, učí se.... a přece ho "neseřežu" aby ostatní viděli, že vychovávám....
je tto někdy o nervy, alle neboj, vyroste a bude to lepší....co nejvíc chod ven, at se to tam naučí, jak se chová...já i říkala :::Co děláš? so se děje? Podívej, vždyt ostatní taky nepláčou, to takhle nemůžeš dělat tady....hezky, mile za každou cenu i když o ve mě už pak vřeloo, ale když se uklidníš a vydržíš, vyplatí se to
1. dub 2014 v 16:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miranda77 to znám :slight_smile: A JE TO KRÁSNÝ... neboj, za pár let bude spát jen u sebe :slight_smile:))
1. dub 2014 v 16:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucijenkaa u nás jednou odpolko po oběde....a nemůže ti nekdo pomoci, vystřídat tě?
1. dub 2014 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucijenkaa ty si hlavně pottřebuješ odpočinout ted, dát si vanu, vyspat se páru hodin vkuse.....a být chvíli sama...nemáš někoho, kdo by mohl pomoct na pár hodin?? manžel, mamka, segra nebo kámoška?
1. dub 2014 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucijenkaa a co jsi tím vyřešila? Nic, jen jsi ulevila sama sobě a ukázala dítěti, že je normální vztáhnout ruku na někoho, když se nám nelíbí co dělá (a pozor, to píšu s tím, že jsem malé na zadek taky už několikrát dala, ale to bylo moje ruptí nervů a snažím se to změnit) ... http://www.naomialdort.cz/oznameni/batolata-mame-si-je-podrobit-nebo-jim-duaverovat
1. dub 2014 v 18:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@katyxq člvěku někdy rupnou nervy, tak dá symbolicky na zadek, ale neseřeže ho....ale musíme se snažit se držet...ono to fakt pak mimi nepomůže...naopak...a hlavně pak se rodiče diví, že bije druhé deti popřípadě zvířata....

to díte jen napodobuje a řeší situace stejne jako rodiče...
1. dub 2014 v 19:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tarra27 jojo ... děti víc vnímají a následují naše činy než slova ... a taky fungují jako emocionální zrcadla (takže prvně je nervní ona nebo já, výsledkem někdy je, že se sťveme navzájem až k výbuchu :sweat_smile:, ale pokud se mi podaři se zklidnit, obvykle se zklidní i ona)
1. dub 2014 v 19:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tarra27 Hlavně ale nemůže přece fyzicky trestat devítiměsíční dítě!!!
1. dub 2014 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@biibaa právě...já teda vůbec nejsem pro velké tresty....já jsem za to vysvětlovat vysvětlovat....
1. dub 2014 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucijenkaa Myslím si, že máš dráždivé dítě. Mám také takovou dceru. Komplikace při porodu, nižší Apgar skore. Docela nám pomohly homeopatika v roce a kousek. Přes den už od rána ji nic nebavilo, pořád kňourala, nevydržela u ničeho, já téměř nemohla uvařit. Po nich se celkem sklidnila, tak, že věci přijímala pozitivně a déle se na ně soustředila. Od 9 měsíců boj s oblékáním, řev při každém odchodu ven, buzení do dvou let cca 10 za noc, uspávání náročné cca trvající 1 - 1,5h, každý den s šíleným nepřetržitým brekem. V noci až hodinové breky v mém náručí. Musela jsem vyhledat psycholožku, už jsem to nedávala. Ta radí, nestresovat se z breku. Dítěti neškodí, naopak pomáhá si ulevit a ventiluje a zpracovává celodenní podněty. Když jsem se od toho odpoutala a hodila to za hlavu, brečela čím dál tím kratší dobu a cca od roka a třičtvrtě už uspáváme celkem v pohodě jen půl hodiny až 45 min a většinou bez breku. První rok byl nejnáročnější, od roku a půl už začala mluvit, a tím i méně plakat. Neboj, jakmile se rozchodí a rozmluví, bude to už pohodovější. Ve dvou letech sice přichází vzdor, ale nás matky s takovýmy dětmi to tolik nerozhodí a máme to už na háku, oproti těm, kterým dítko udělalo scénu poprvé :slight_smile: Hlavu vzhůru bude už jen lépe!!!
1. dub 2014 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@tarra27 v rodine mame dite,kterymu tatinek taky vse vysvetluje, nez aby mu dal na zadek, a je to rozmazleny smrade...tak nevim
1. dub 2014 ve 21:36  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lucijenkaa taky jsem to zažila. Chyba není na tvé straně. Nemáme hlídací babičky, tak s manželem jsme udělali dohodu, že si ji bude v určitou hodinu přebírat, abych já mohla pryč nebo si něco dělat podle svého. Mimochodem, křičí jen u tebe nebo i u někoho cizího, když tam nejsi? Nám se taky osvěčoval fyzický kontakt - už od malinka - tehdy jsme šátkovali. (Kočárek do 3 měsíců nepřicházel v úvahu, tak to bylo jen řev, řev, řev...) Uspávání v kočárku i doma, když byla větší, v posteli, držení za ruku, do 5 let chodila každou noc k nám. Dodnes je hodně upovídaná a temperamentní, myslím, že ten pláč byl způsob komunikace :slight_smile: A taky bystrá. Ale do 3 let se bála loutek, masek, hraných pohádek, atd. (Příliš citlivá s velkou fantazií - dneska píše krátké pohádky a maluje.) Prostě tvoje dítě je něčím jiné a zatím se to projevuje takhle. Určitě to chce najít způsoby, abys byla ty v pohodě a dokázala to zvládnout. jestli ti to pomůže,zkus to probrat s pediatrem, třeba tě někam pošle - jen pro tvůj větší klid. Přeju hodně sil!!!!!
1. dub 2014 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@katyxq Velka pravda! Ked sa ukludnim ja, tak v 98% pripadov aj moja dcera. Bolo to tak od zaciatku. Je to ale niekedy nadludsky vykon...a to mam celkom kludne dieta.
1. dub 2014 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivaflo nesmí si z tebe dítě dělat prču, ale dá se to i bez bití.....lze to....někdy stačí jen symbolicky plácnout nebo odvest za dveře a říci takhle ne, to se nedelá...rázně....

já nejsem zastánce bití..
1. dub 2014 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivaflo Žádný psycholog by ti nedoporučil dát dítěti na zadek, to v naší společnosti přetrvává z minulé doby. Dítě se učí napodobováním. Pro něj to opravdu znamená, že když je něco nesprávné, tak toho druhého prostě plácnu. Pak se pere s ostatními dětmi a v dospělosti může řešit věci také násilím. Záleží na tom, jak důsledně se vysvětluje a jak jsou pevné mantinely. My lidi, nejsme zvířata, která dávají nesouhlas najevo i fyzickým kontaktem. Máme mozek na vyšší vývojové úrovni, tudíž umíme komunikovat verbálně, tak bychom ho měli i správně využívat :wink:
1. dub 2014 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@tarra27 a jak staré máš děti?
2. dub 2014 v 07:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já malou brala od narození den co den po obědě v kočárku ven. Bydlím na malé vesnici, brzy si zvykli, že v půl jedné tam každý den projede řvoucí kočárek. Jela jsem za vesnici do polí, nasadila sluchátka ................... Zní to divně, ale byl to relax. Po pěti měsích se to zlomilo ze dne den, jakmile jsem ji po obědě dala do kočárku, zavřela očička a do pěti minut spala. S druhou dcerkou to bylo obdobné, v kočárku po obědě začala spát beze všeho ve dvou měsích. Obě ten řád nakonec přijaly a jakmile jsem začala po bědě oblékat, měly pusu od ucha k uchu. Vydrž!
2. dub 2014 v 07:18  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
měla jsem něco hodně podobného..syn období od 5-10m prořval a provztekal, bylo to šílené.... na první rok nevzpomínám vůbec ráda a do dalšího miminka se mi vůbec nechce při těch vzpomínkách :frowning2:
Zlepšilo se to jakmile začal chodit.... lezl po čtyřech od 6m, ale to mu nestačilo, sice to bylo trochu lepší, ale opravdu se to spravilo až s chůzí, začal chodit v dubnu a mohli jsme být tak furt venku, a v tu chvíli byl jak vyměněnej....sice je vztekací i teď (22m), ale to je normální, jinak je to zlato....
A kdo nezažil, nepochopí....nepochopí, že jsme ho na 5m ve třech dospělých lidech nemohli upoutat do vajíčka, jak se vztekal a propínal, že během pětiminutové cesty autem ječel a vzpínal se tak, že si zadřel popruhy a zip mikiny do krku do krve.....že jsem ho sama nezvládla ukšírovat na 8m do sporťáku.....
A myslím si, že není nic špatnýho na tom, když v největším vypětí ta máma raději dítko uklidí do bezpečí postýlky/ohrádky a jde na minutu ven, nebo do druhého pokoje a uleví si...já třeba chodila kopnout do stolu :grinning: lepší, než si to vybíjet na dítěti....
A nějaký rady typu mazlit, chovat, nosit....nezabírají, naše dítě od mala chovat nechtělo, uspávat nechtěl, usínal si sám, chovat nechtěl, mazlit vůbec, s námi v postei ani chviličku,....a není na to do teď :slight_smile:

jsou děti, které na 9m jen leží na zádech a vystačí si s chrastítkem, a jsou děti, které na 9m běhají....náš byl rozumově na to běhání, ale pohybově mu to ještě nešlo, jen lezl a to bylo málo :grinning:
předně to chce ale vždycky vyloučit nějaký zdravotní problém!
2. dub 2014 v 08:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@miranda77 jedna rok a půl a druhý dva a půl...to víš že někdy je to o nervy, směji se spollu a ja kolikrát pak už taky....i když bych nemela....ale bít je nechci a doufám, že nebdudu
2. dub 2014 v 09:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojki, neviem nakolko je to este pre teba zaujimave, kedze uz su tu skor rady inych ale skusim ti napisat, kedze nad tym od vcera premyslam. Clovek ak je unaveny tak moze robit i veci, ktore by inak nerobil, dat babatku po dupke len preto, ze place by mal byt zaujimavy moment pre Teba - pises, ze nik blizko nie je kto by ti pomohol, ani my sme nikoho blizko nemali, ale tak snad sa da niekto z blizkych priblizit, pripadne k Vam na chvilku nastahovat, ci? Mne takto pomohla moja mutti a bolo to super, pre obe bambulky i pre mna.
Dalsia vec vacsina ti tu radi veci aby plac prestal - zistit u neurologa, nadmerna drazdivost a pod. ja neviem, placom predsa male babatko komunikuje, tak mas vyskusane, tebou overene skutocne vsetky take tie bazalne veci, pre ktore dietatko placka? Nechcem aby to znelo vysetrujuco, ber to ako napady, lebo viem ake to je ked deculko place ale mas istotu ze nie je uz hladne, smadne, ze mu nie je zima, ze sa vie vykakat a kakalo ...to su veci, ktore by som si skusila odsledovat ako prve.
Dalsie tu uz odznelo - byt v klude, snazit sa o to, skutocne si rano povedat, ze nemas ziaden plan na varenie ani upratovanie ani ziadne dalsie a nechat ten den plynut, to som sa napr. musela naucit ja, prepnut na ten detsky rezim v zmysle dolezite je to co sa deje teraz, ci uz stojime pred domom pri schodoch alebo sledujeme itsy bitsy spidra alebo cokolvek dalsie...ak mas ty v hlave casomieru, tak tie tik-tak sa prenasaju na ditko a zas na teba a je to cele nanic, nic nestihnes, resp. este menej ako ked to neriesis, a budes nervozna, zlostna zla - myslim, ze vzdy najprv ty ako mamina a potom az deculko.
Aj cez vsetky napisane prispevky o tom, ze nosenie a mojkanie nezabralo, si to skus ty sama este raz - ak nejde satkovanie, skus ine nositko, aby si nemala pri placi stres este aj z nejakych uzlov, detto skus nosit i len tak ako kedysi nejaka zavinovacka alebo deka a ak mozes spievaj, fakt to pomaha, biely sum je fajn ale neplati uplne na kazde dite, hluk a vzruch z ulice, niektore babatko potrebuje tvoju branicu tak ako z bruska, kludne po tisku, ale v klude s casom na to, po dvoch detoch si ani neviem predstavit, ze by toto niektore dieta nechcelo a chcelo radsej lezat same, ved je to maly cicavec, ktory je a ma byt prisaty, noseny, prituleny.
Detto skuste kupacie vedierko, ak su to veci ohladne bruska tak vedierko, nosenie, zmena mozno i flasticky ak nie je kojene moze pomoct. A u nas este pomohla koliska, ktora na rozdiel od postielky babatko ukolise k spanku ako prirodzene prostredie v brusku.
A ak budes mat chvilu tak skus hlavne napisat viac co robis, co nerobis...ako reagujes ty a co na to ditko...takto bez tvojich komentarov to vzdy budu len odhady ale za seba, ja by som svoje dite k neurologovi len tak nebrala, najma ak mozes najprv ty sama doma v klude skusit vylucit rozne malickosti, ak toto vsetko mas overene tak to i neskor pediatrovi ci dalsiemu specialistovi pomoze s diagnostikou, ak ty budes vediet..ze toto vsetko si skusila a nic. drzim palce nech ten plac prekonate. :slight_smile:
2. dub 2014 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, já to nemysím zle, ale když dítě do kočárku nechce, proč ho tam dáváte?? neříkám párkrát to zkusit....ale když tam nechce....měnit mu to....no já nevím....moje starší tam být nechtela a tak jsme proste nejezdili....a pak až vytáhli odsrkovadlo.....pak přišla druhá a asi po půl roce to už do kočárku starší chtela, tak jezdilly holky spolu....a dodnes jedou...
2. dub 2014 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@atinkaa moje holky nebyly ani v šátku ani ničem podobném...nosila jsem je narukou normálně jako nás kdysi mamky či naše babičky a po většinou o zabralo dříve nebo pozdeji....v šátku by mě taky nebyly....


a chce to hlavne aby si odpočinula i ona...at manžel nebo babička či kamarádka na chvíli pohlídají a ona se vyspí a odpočine si.....
2. dub 2014 v 09:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tarra27 ..jo preto som to napisala :wink: u nas takto nasho placka Miu nosila moja mamka deka a spev a bolo, spinkala krasne...ja viem a beriem ze nie na kazde dieta plati vsetko ako cez kopir ale su veci, ktore tu veky su a fungovali...nosenie ako take bez ohladu na to ci ergo ci nie tak ako kedysi, koliska...a najma dieta tuliace sa pri mamke, ved v prazdnej izbe by velakrat bolo smutno i mne a to som velka:wink: tiez nemyslim nijak zle nic z napisaneho
ono dnes je vela knih, milion postupov, kopa ludi co hned su mudrejsi...ale myslim ze najdolezitejsi je pocit mamky tej ktorej - pretoze ona je pre to jej dieta naj, a pravdaze dalsie zeny z rodiny tiez nie su na zahodenie, ved veky to tak bolo ze sa zeny nejak o tu pracu podelili - jak o deti, tak o domacnost, mozno by jej to ulavilo uz len v tom, ze by jej mamka pripravila jedlo pre nich vsetkych, alebo urobila pracu v domacnosti...ale vzdy je pomoc plus plus, najma ak je to zatazove co plac dietata pre kazdu maminu isto je
2. dub 2014 v 09:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katyxq Super článek!
2. dub 2014 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@atinkaa přesně.....děti potřebují cítit blízkost....a nejllepe matky a otce, to v první řadě.....a matka si musí dát nekdy oraz .-)))od toho by mel být nápomocný tatínek...aby ji nechal vyspat....
2. dub 2014 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si tedy rozhodně nemyslím, že 9-ti měsíční dítě, které do této doby na chování nijak pozitivně nereagovalo, teď začne.
2. dub 2014 v 10:29  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucijenkaa Mám stejnou zkušenost se synem, v porodnici nám řekli, že je dráždivý. První rok byl očistec, vyžadoval stálou pozornost, ničím se nezabavil, stále ukňouraný, plačtivý. Jakákoliv manipulace - přebalování, oblékání, koupání se neobešla bez pláče nebo vzteku. Přes den nebylo možné, abych se najedla nebo cokoliv udělala, spával v kočárku a pouze za jízdy. Naprosto extrémní stavy míval při růstu zubů, na jejich zmírnění nám pomohla homeopatika. Vše se začalo zlepšovat po prvním roce, kdy začal mluvit a chodit. Tím, že nám dokázal sdělit co chce a mohl si dojít kam potřeboval, se vše začalo zlepšovat. Teď je čtyřletý a je z něho fajn kluk. Vím, že je to mazec, ale věřte, že bude líp.
2. dub 2014 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tarra27 :D ... no ono to je jednoduché, když nikam jezdit nemusíš. Ale třeba my jsme se museli dvakrát denně dostat do školy pro starší dceru. pak MUSÍŠ prostě volit nějaký nosící či vozící prostředek :sweat_smile:. A na rukách 8kg tak dlouho prostě neudržím :stuck_out_tongue_closed_eyes:
2. dub 2014 ve 12:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miranda77 já jsme si zvykla postupně, tím jak rostla byla těžší a těžší....a nepřišlo mi to jako problém....ale je to situace od situace... :wink: zase mě pomáhal i pomáhá hodně manžel.....babičky vůbec, ale manžel když už přišel z práce, tak mě pomohl....
2. dub 2014 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek