Náročné dítě
Mozna uz tady toto tema bylo, ale zakladam nove. Kdo ho ma doma, pochopi, pripadne doporucuji
http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/2759/12...
Dekuji za vase postrehy a zkusenosti
Jako já už jsem tak vypatlaná, že jsem snad na ní víc závislá, než ona na mně 😀 Malou totiž nedokázal nikdo utišit, jen já, takže hlídání nehrozilo a teď teda by to asi občas šlo. Ale jsem pak z toho úplně nesvá 😀
@diamanta Tak to Ti teda vyšlo, že je holčička hodná nebo přesněji nenáročná 😀 A jak dlouho Ti trvalo rozhodnout se, že půjdeš do druhého dítěte? Já se toho šíleně bojím ☹ I když druhé dítě někdy v budoucnu chci. Mám mateřskou na tři roky a chtěli jsme s manželem druhé dítě po těch třech letech. Tzn. otěhotnět v létě 2015, ale to teda nedám ☹ Musím zregenerovat síly a hlavně psychiku 😒
@agritia až když jsem si řekla, že to prostě dáme, že už nebudu pořád tak strašně ve střehu, že se nedám vyždímat, že to prostě překonáme. Když jsem se cítila silná se nenechat semlít, ani necitlivě vedeným porodem (první-hrůza přístup), ani půl rokem neustálého řevu...klukovi byli čtyři a byl zlatý, přišlo mi, že už to půjde. Vyšlo to brzo na to. Chvíli jsem teda nechala malého, aby o sourozence žadonil, protože to on s tím začal..dokonce chtěl holčičku. Splnilo se mu to. A já dostala tohle sluníčko co mám. A ještě jeden postřeh je, že v druhém těhot.jsem vůbec nebyla psychicky v pohodě, krom opět hrozícího potratu do toho náhlé úmrtí v rodině, všichni strašili, že buď potratím nebo budu mít nervní dítě (opět 🙂 Jenže já nevěřím na to, potlačovat emoce. Holčička zůstala, a nervní teda fakt není 🙂 Ona se i narodila hrozně jednoduše a lehce, přesně jak jsem to chtěla prožít. 🙂
@agritia přidávám se k @diamanta jsem na tom úplně stejně. Synkovi bude v lednu 5 a letos v záři se nám nám narodila dcerka. Nebýt jí tak dodnes nevěřím, že je možné aby se miminko budilo v noci jen na kojení a to třeba jen 2x (syn se do dneška budí víckrát ), spí ve své vlastní postýlce (u syna nepřítel číslo dva hned po kočárku a dodnes přechází kolem půlnoci k nám do postele - nestěžujeme si, hlavně že spí), jezdí v kočárku bez řevu (viz.výše), kouká se zaujetím na hračky, baví ji kolotoč. Sice malá taky trpí na prdíky, proto se hodně nosí, ale je to maličkost proti zážitkům se synkem. U něj se celá rodina naučila, že když vyjímečně usnul, tak jakmile pootevřel jedno oko, tak jsme hned startovali zvednout a nosit, jinak začal řev a trval nekonečně dloouho. Malá se vzbudí a klidně leží v postýlce, brouká si a když k ní jdu tak nahodí ten nejkrásnější úsměv. Synek je moje láska, miluje nás i ségru, hrozně si, prý atypicky u kluka, přál sestřičku, přerazil by se, jak se o ni stará, občas mám jen strach, aby jeho péči a lásku přežila 😀. Chodí do školky, je moc šikovný, tím jak potřebuje pozornost, tak brzy a dobře počítal, zná písmena, zajímá se o historii, je pohybově nadaný. Ale doteď potřebuje opravdu hodně pozornosti a času. Naštěstí přesně jak píše @diamanta mám díky malé možnost se přesvědčit, že synek není takový jaký je, mou výchovou, tím, že jsem si ho rozmazlila a bla bla bla, že má prostě takovou povahu a sílu osobnosti.
@sabatko tak to jsem ani nevěděla, že je netypické, aby si kluk přál holku. On byl okolo čtvrtého roku fakt zlatý, byla s ním sranda, lépe spal no a začal si říkat o malou holčičku. A teď ji taky miluje, díky tomu jak ona se od rána usmívá a dělá ty svoje xichtíky, tak si ho dokonale omotala okolo prstu a i on jak byl po ránu vždycky blbě naladěn, tak se těší na ni a běží k ní. Ona jinak také od mala spí ve své postýlce, ale to spal tedy i kluk. Do postele k dospělým se tlačil až co opustil dětskou postýlku. Holčičku jsem chtěla v noci ňuchňat, ale ona o to nestojí, odvrací se, chce spinkat, já ji ruším. Dám ji do postýlky vedle mne, a usíná. Jsem sice vždy přítomná, ale ležet chce sama. Já ho hodně dlouho pozoruju, přijde mi, že prostřednictvím holčičky si nachází lepší kontakt s okolím, nějak sám sebe identifikuje a nachází se v jemu srozumitelný roli velkýho bráchy. Ona je taková jeho psychická berlička, když se on stydí, když se má vymezit proti někomu a tak ... hodně toho vycítím, ale nedokážu to dobře pojmenovat.
Ahoj holky,
Mám dotaz: kdy vám vaše dítka začla spát jen jednou denně, dnes jsem s malou zase zápasila a usla mi v naručí až uplně vyřízená:-/
@scvrcek. No naše malá spí dopo v kočárku, to se uspat dá tak během čtvrt hodiny a odpo mi spala doma v košíku, ale s tím máme tak poslední týden prostě problém. Neobejde se to bez pláče, takže včera mi usnula u prsa ale dneska už to nezabralo a po hodině uspávání mi usnula až v náručí, ale nevím co zabere zítra a už jsem z toho na nervy. Předevčírem jsem takhle uspávání prostě vzdala s tím, že kdyby byla unavená, tak usne a ono se jí prostě nechtělo... Dala jsem jí pak spát dřív večer ale i bez toho odpoledního spaní usnula stejně asi pak o pulhoďky dřív než normálně. Tak si říkám, jestli právě nepřechází na jedno spaní.
@auduka syn od 9. měs, dcera od 7. měs.
Zeny, damy, maminky, jsem rada, ze v tom nejsem sama! Ze snad nejsem takovy bridil a neschopna matka.
@katyxq ano, vim, cetla jsem je vsechny
@diamanta to jste me trochu uklidnila 🙂
@agritia to je presny, je jak naspeedovanej a hracky nezajem, idealne ovladace, hrnce, patlat cokoliv kamkoliv, nebo vlezt do kose
Zrovna dnes jsem jak magor krouzila s kocarem mezi panelaky a kdyz konecne usnul, teprve jsem se odvazila jit nakupovat. Stihli jsme skoro vse. Ale vzbudil se v obchodaku, takze uprkem prk pryc a domu jsme uz dojizdeli s hysterickym revem. A ty pohledy vsech okolo zase! Nevim jak vy, ale mam chut na ne zarvat co cumite, to ste jeste nevideli rvat dite?! Ja mu nic neudelala, je proste takovy.
A opet fascinace ostatnimi matkami, jejichz deti hacaji v kocarku, koukaji a nervou a maminky nakupuji.
@oililygirl. S tim nakupováním to mám stejně, jako bych to psala já. Měla jsem období několika měsíců, kdy jsem nakupovat chodila s kočárkem maximálně jednou do týdne a když to bylo bez pláče,tak jsem malou chválila jak mám šikovnou holčičku. Teď už jezdíme nakupovat častěji ale celý nákup jí něco povídám, aby vydržela a to asi vypadám jak blázen, když si povídám mezi regálama s kočárkem a dělám k tomu opičky🙂
Co trochu pomaha je kocar v proti smeru, aby sme se videli.
Jinak me stve, jak kdyz si na cokoliv postezuju, nebo neco neni v chovani malyho podle "standardu",tak jak tchyne, tak moje mamka, tak partner mi furt rikaj jak sis ho naucila/vychovala, tak to mas...to me fakt vytaci. Nemyslim si, ze by to bylo uplne moji vinou.
jééé, tak ráda čtu,že nejsem sama...........
a jen teda doufám,že i u nás bude jednou líp! Jak vás čtu, ještě si teda ale pěkně počkám ☹
@oililygirl přesně, tchýně, i mamka, osoby od kterých čekáš něco jiného...tak ti v podstatě dají ránu ještě navíc. Zkus popřemýšlet, jestli kdyby neměly tyto komentáře, jestli bys nakonec nebrala to náročný dítě víc v klidu. Ono se říká, kdo nezažil, neuvěří. A je to přesně tak. Teprve teď s tou druhou, s tou hodnou holčičkou, se dozvídám, že toto je vlastně normální, že jim také děti tak spaly, tak papaly, tak koukaly... No jak mi potom mohly radit, že, když neměly doma to co já napoprvé. Okolo klukova třetího měsíce jsem málem skákala z okna, řev pominul v půl roce, rychle lezl, seděl, chodil, mluvil, a najednou to šlo. Co trvá dosud je ta neustálá potřeba být v interakci, pořád a pořád se dožaduje konverzace, kdy ale nestačí jen kývat nebo tak něco, ne, člověk musí být ímrvére ve střehu, plně vnímat, pořád komunikovat. Jako...já vůbec nemám čas domyslet jedinou myšlenku, když je on doma. A blbě spí, dlouho trvá než zabere, má různý spánkový poruchy jako bruxismus, náměsíčnost, časté močení atd. Já už teď vím, že on mě má za někoho, kdo ho dostatečně nevnímá, protože mne prostě často přistihne, že jedu jak automat a neodpovídám dost pozorně. Jenže jeho neustálé vtahování do komunikace je bez přestávek a prostě nebere konce. Tohle všechno zůstalo dosud. Nadruhou stranu když vidím někdy dvouleté děti, sotva promluví, rodiče je musí chytat, zdrahají, neposlouchají...tak já si pamatuju, že jsem ho asi brala jako dospělýho v tom věku dvou let, on prostě poslouchal, dalo se s ním mluvit, domluvit, vysvětlit mu leccos...byl krásně zvladatelný.
@oililygirl letmo jsem pročetla diskusi. Nemáš to lehké a nejsi sama. Zdá se mi, že se příliš srovnáváš. To je zavádějící. Zažila jsem to taky. Je to i tím, že je to první dítě, jsi nejistá.. A taky jsi čekala něco jiného, na tohle tě nikdo nepřipravil. Na okolí ve vykašli, DĚLÁŠ TO DOBŘE.Nikdo jiný by to nedělal líp, jsi jeho máma, on potřebuje TEBE. A tvůj úkol je milovat ho takového, jaký je. A on je VYJÍMEČNÝ. Je jiný než ty spokojené děti, které koukají ven z kočárku a klidně si hoví. Ale nechtěj, aby se změnil. Pomoz mu cítit se dobře a věř mu, že problémy překonáte. A věř sobě. Jsi báječná máma, hledáš informace, sonduješ, neodsuzuješ ho. Vydrž a uvidíš, jak se ti odmění. Chce to jen čas a opravdu, a to je nepříjemné, velkou trpělivost! Miluj ho takového, jakého jsi ho dostala. Je to svým způsobem pocta, protože ne kaýdá máma by to zvládla.
A pokud ti vadí, že s ním nemůžeš tam nebo onam...přijde čas, kdy i toto bude minulost. On půjde vedle tebe, budete parťáci. Teď si zajdi na vánoční trhy sama, pokud se na chvilku urveš a nelámej si hlavu, že s ním to nejde. Chce to jen čas. A opravdu ti doporučuji ho s nikým nesrovnávat - jedině že bys snad chtěla říct: mé dítě je výjimečné, jiné, báječné, jsem šťastná! 🙂 mluvím z vlastní zkušenosti.
@ava dekuju za tvoje krasna slova a povzbuzeni, normalne sem z toho uplne na mekko
Ja ho miluju, ikdyz toho ma clovek nekdy nad hlavu, vztekam se a kricim, obcas proste bouchnou saze, ale je tam taky spousta lasky a mazleni a cim bude starsi, bude to lepsi, az bude moct svoje pocity vyjadrit slovy.
@oililygirl
🙂 vždyť to říkám jsi prostě skvělá máma tohohle kluka! Jasně, řev, zoufalství, bezmoc, vztek...na to máš nárok. A zcela souhlasím, že se to zlepší s jeho schopností vyjadřování! Já na to čekala velmi dlouho a když to konečně nastalo, moc se nám ulevilo. Ale nebude ještě vyhráno, je to běh na delší trať. Pokud by ses cítila na konci sil, zajdi za odborn íkem. Mně poradila psycholožka-neřekla mi až tolik nového (sama jsem předtím nastudovala ledasco), jen mě ujistila, že to dělám dobře a mám vytrvat. Velmi mě to povzbudilo. Hlavně když jsem se cítila jako největší loser ve srovnání s kamarádkami-matkami. A v tom, že moje představa mateřství byla úplně jiná. Nesrovnávat-zlatá zásada. Teď srovnávám už jen to jaký byl-jaký je teď. Ne jací jsou ostatní. A výsledky jsou fanstastické!
@oililygirl Příbuzným, kteří mají blbé řeči, tak až bude ochotný se nechat hlídat, jen jim ho dej ... a pak si užívej, jak budou vyřízení a rádi, že ti ho předávají zpátky 😉. Tchýně zvládne jeden den a to tam zároveň nechce druhou vnučku. Přesto ale hlídá ráda, tak trochu pochopila, že to fakt není rozmazlenost, ale povaha dítěte. A že má silné pozitivní stránky (jen ty se u tohohle typu miminek moc neprojevují, to až u starších batolat a dál).
@oililygirl Tak tohle ježdění v kočáru bylo u nás za trest. Jela jsem jednou přes město k doktorce do poradny. Malá hysterák totální, já ji musela vyndat a křísit. Jelikož mi vždycky zfialověla a přestávala dýchat...A pak jsem ji kilometr nesla v jedné ruce, přisátou u prsa 😀 V druhé ruce kočár...Od té doby jsem jezdila jedině autem v doprovodu manžela. V autosedačce řvala taky, ale byli jsme tam rychleji 😀 A pohledy ostatních mě dostávaly ještě na větší dno... Vypadám mladě a jedna paní mi řekla, ať to dítě vrátím mamince, když ho neumím utěšit 😕
@agritia tak to je narez! Ja nekdy vylozene cekam, jestli mi nekdo neco rekne, abych na nej nasmerovala svuj vztek 😀
@katyxq ja se skoro bojim, ze babicky by mi ho vratila, vyrizena a jeste mi vycetla, ze ten kluk neposloucha nebo neco podobneho a ze ona mi ho prevychovavat nebude
@ava ano, predstavy a realita to je opravdu rozdil! Pokusim se tedy nesrovnavat...
@oililygirl Já na ni hleděla, jako tele na nová vrata 🙄 S kočárem jsme nechodili opravdu vůbec. Až nějak od 8.měsíce teprve přestala řvát a třeba vydržela 15 minut v relativním klidu. Ale bylo šílené být jen doma 😢 Tak jsem začala šátkovat. To nám moc pomohlo.
uf, teda já si s dětma taky užila, buď jsme byli na rehábce nebo u zubaře (hematomy při růstu zubů) nebo jsem musela vařit bezlaktozovou dietu nebo jsme řešili vzdor - u obou trval snad 2 roky...
a samozřejmě se neustále prali do té doby než mladší byly asi 3 roky...
a mladší má energie za 2 děti, do toho já měla únavový syndrom - takže k sobě jaksi nepasujeme 😅
pamatuju, že mě dostávalo jak někdo nakojí za 5 minut a dítko spí hodinu v kočáře 😅 😅 mně mladší spala slovy JEDNOU v kočáře 🙄 zatímco jsem se snažila věnovat se staršímu na pískovišti (bylo mu dva roky a ještě by mě býval dost potřeboval, ale s mladší to bylo někdy skoro nemožné)...
ale holky, všechno se jednou zlepší, od 5 let super 😎 teď mu bude 7 a je zlatíčko 😵 😵 zrovna mi tu vykrájel sám od sebe cukroví, pak přijde jestli mě neruší když pracuju a může se mě zeptat jak se Čína zapojila do druhé světové války... a večer mi řekl, že nás všechny nosí v srdíčku a objímáme se tam 😵
čím je starší, tím víc slzím... a nechápu co kdo má na miminkách... u nás čím starší tím lepší 🙂 🙂
jinak já měla oba porody dobré, druhý naprosto luxusní dokonce (mega rychlý, v noci, sama s asistentkou, pak dojela dula), nosila jsem a stejně jsme pořád něco řešili...
hlavní je, aby se máma vyspala, dokud jsem v noci vstávala, tak jsem to snášela o dost hůř...
a výborné jsou Bachovy květové esence, to mě kolikrát fakt zachránilo... dneska už o ně žadoní i děti 😀
a je těžké nesrovnávat, ale čím častěji se bavím s někým kdo má starší děti, tak to je lepší.... nejlepší přijít do party třeba na cvičení kde jsou mámy dětí, kterým je tak 10-15 let a mají doma třeba 3 děti... to člověk velmi rychle pochopí, že
- všechno je možné
- není až tak velká výjimka
- někteří to měli horší
- dá se to nějak přežít
- není v tom sám!
Mně stačilo na jaře přijtí večer na cvičení, dojdu z posledních sil, mladší mega vztekačka, starší neštovice a horečky... a během pěti minut jsem byla v pohodě... lepší jak psycholog 😀
nejlepší ignorovat "chytré" příbuzné a kamarádky a nalejt si štamprli 😎 někdy fakt není lepšího řešení...
jo a nezapomenout se pochválit !!! člověk dělá co může a nějak to holt dopadne 😝 😝
@agritia já s kočárem nikdy nechodila jen tak na procházku, u nás to bylo nemožné 😉
staršího nejvíc zabavilo nošení v šátku a pak nějaké koumací hračky - dát jednu věc do druhé, dovnitř třeba fazole... nebo ho nechat šroubovat apod... a hodně ho zabavilo zpívání, takže já pořád zpívala ač falešně 😅
mladší chtěla být na rukách, takže o to komplikovanější (šátek i nosítko nechtěla), venku taky odmítala spát nebo jen tak koukat z kočáru... ji nejvíc zabavilo když byla malá to nošení a po 1. roce běhání a pak pohyb na jakýkoli způsob... pamatuju, že jsme v zimě házeli třeba tenisáky do kyblíku doma 😀
@katyxq super, jako jediná se už teď těším na pubertu své dcery :D
tohle mě fakt pobavilo, dámy přiznejte se kdo jste na tom byly podobně 🙂 já teda jo... http://beso.blog.idnes.cz/c/431209/Prodam-dite-...