Neumím být máma?
Ahoj holky. Asi chci spíše vylít srdíčko a hlavně doufám, že se třeba ozve někdo, kdo to prožíval stejně a dá mi naději v tom, že to bude lepší. V dubnu se mi narodila malá, čekali jsme na miminko 3 roky a já si vždycky myslela, že to dá mému životu smysl. Jenže ouha - těžké těhotenství, těžký porod a následně po 14 dnech jsem skončila na psychiatrii s podezřením na laktační psychózu. V nemocnici jsem strávila měsíc - samozřejmě tím se prohloubila moje neschopnost nějak se sžít s malou. Nyní se léčím u psychiatričky - tzn. prášky a jsem s malou doma. Jenže mám pocit, že neumím být máma. Malé nic nechybí, ale prostě já se cítím pořád neschopně, pořád přemýšlím, co s ní dělat, jak ji i sebe zabavit, strašně se nudím. Malinká je většinou hodná a já nevím, co doma dělat (nechci provokovat, taky je občas protiva). Chybí mi kontakt s lidma a nějaká normální "zábava". Pořád nad vším moc přemýšlím, jsem perfekcionista a chci mít všechno naplánované a dokonalé, což s malou samozřejmě nejde a mě to strašně ubíjí. Mám pocit, že prostě neumím být máma. Závidím všem maminkám, co jim to jde jako by nic. Byl na tom někdo podobně?
@saminomimino když pominu to, že hodně žen (včetně mě) nemůže otěhotnět kvůli tomu, že má problém partner... a když pominu to, že znám maminky po IVF, co by pro svoje dítě udělaly první poslední a taky znám hodně maminek s x děckama, co je mají hlavně proto, aby nemusely do práce, tak nevím, jak to bude s tou tvou teoríí o přírodě. Spíš si myslím, že jsi mimo.
@zdenis vydrž, bude to dobrý, čím starší bude, tím míň času na přemýšlení budeš mít a bude to lepší.🙂
@saminomimino některé věci je lepší neříkat.... klidně si za nimi stát, ale neříkat, protože to ubližuje. Myslela jsem, že tuto vlastnost mají spíše muži ("je to pravda, tak to budu říkat" - nejlépe pořád dokola 😒 ), nejsou tolik empatičtí, chápu, že někteří to nedokážou(jsou prostě z marsu), ale vidím že to není pravidlo. Ubližuješ tím i sama sobě, protože po takovýchto komentářích, i když to nemyslíš zle, tě dotyční fakt nebudou mít rádi. A budou to též dávat najevo, jako ty říkáš ty své pravdy.
@schotja však ano a pak si tohle přečte.. v dnešní době, kdy je spermií u mužů čím dál méně a musí se odmítat více jak 50% dárců a další a další příčiny 😖
@saminomimino Jak tohle muže napsat máma od 4 dětí?Nic není černobílé.Příroda je sice mocná čarodějka,ale kdyby to měla tak skvěle zařízeno,tak se děti nerodí fetkám,kuřačkám atd.! prosím občas přemýšlej než začneš něco psát!! tvá první věta musela zasahnout hodně žen co čekají na dětátko a jejich jedinou šancí je IVF...!!!
@zdenis mrzí mě co jsi prožívala na začatku,muselo to bt naročné,ale nezoufej a zkus chodit s miminkem víc na procházky,nebo třeba do mateřských center atd. Drž se ,uvidiš že to bude jen a jen lepší🙂
Tak jinak - a co to je vlastně ono "být máma"? Nemluvně nemluví, kadí, spí, brečí (řve), postupně se i usměje a začne nějak reagovat.
A ta "pravá máma" má tedy dělat co? Hýkat nad každým mrknutím, vymýšlet neustále nějaké podněty, aby se dítě hýbalo a reagovalo, šít zavinovačky a dětské hračky a plánovat dítěti budoucnost do třiceti?
Jsi máma - porodila jsi, o malou se staráš, máš starost, zda jsi "dobrá máma"... neposuzuj se a neporovnávej s ostatními.
Neexistují dokonalé matky. I když některé se do této role rády staví. Ale ber to jako pseudopojem.
Lásce se většina z nás prostě učí... časem... tím, jak se o své dítě bojíš... tím, jak sleduješ jeho pokroky... tím, co mu pak vštěpuješ svou výchovou a přístupem.
Ale nechtěj být dokonalá. A nechtěj to od svých dětí.
Užívej si toho, co je teď 🙂
P.S. a klobouk dolů, že jsi dokázala vyhledat pomoc a své problémy řešit. Tohle také nedokáže každý.
Taky jsem si něčím podobným prošla,jen jsem nevyhledala odborníka a po šestinedělí to samoodeznělo,i když kolikrát malej tak zlobil,že jsem se do depresivního stavu dostala znova,jen to trvalo krátce.To,jestli jsem dobrá máma si říkám i teď v jeho 4 letech.Vypadá to,že má poruchu autistického spekra a o si říkáš ještě víc,co jsem udělala špatně,mohla jsem něco udělat jinak,věnovala jsem se mu dostatečně?To je prostě postižení,keré jsemm nemohla nijak ovlivnit,takže jo,jsem dobrá máma,i když by se toho dalo hodně vylepšit a být ještě lepší,ale zase nic se nesí přehánět 😉
V těch začátcích mi pomohlo,chození víc mezi lidi,i třeba s někým s kočárkem,někam na bigbíty ne,na o jsem nikdy nebyla,ale prostě jít ven A popovídat si nebo jsem začala háčkovat.
Přeju ti,aby to bylo brzo dobré 🙂
jednou si na ten svůj citát jistě vzpomenete, až jednou i vás potká situace, kdy "příroda bude vědět". To, že právě Vás "příroda" tak štědře obdarovala, má jistě důvod hlavně v tom, že "ví", že právě Vy budete dobrou matkou, že neselžete, že si to zasloužíte nebo co jí vím, co všechno ta naše "příroda" vlastně "ví".
No aspoň jsem se pobavila, ačkoli jiné to musí zvedat ze židle, to chápu. Když jsem viděla, že máte 4 děti, tak mi to hned došlo,ty řeči o přírodě 😀
Tak aby se jednou nestalo, že by příroda třeba něco taky nevěděla 😀 😀 třeba když jí do něčeho zasahuje člověk, a může z toho být nedejpřírodo celosvěový problém neplodnosti.
@brunetka11 Děkuji za milá slova, máš pravdu, snažím se a už proto snad jsem dobrá máma.
Nějak neznám definici pojmu dobrá máma, ale i přesto já si rovnou řekla, že já nejsem ideální matka 🙂 nejsem ta supr obětavá matka, která se po porodu těšila až po tý šílený úlevě uvidí dítě, normálně sem jim řekla, že jí vídět nechci, pak se jí teda samozřejmě viděla 🙂 ale umytou, zabalenou, plesknout mi jí někdo na břicho, tak zešílím... kojení, další problém - naštěstí personálu došlo, že bude lepší zástava laktace včas, ale dali mi vybrat, dodnes si děkuju, že jsem se tak rozhodla.... sice mi hodně lidí, říká, jak mám dítě neskutečně v pořádku, jak mám načteno to a to, řeším to a to... to je taky tím, jak píšeš ty, že mám taky ráda některý věci perfektní a nepřežila bych, kdybych měla dítě špinavý nebo mi ho někdo posadil a ono ještě samo nesedělo.... Sice jsme nikde nebyla, jsem zdravotník, diagnózu sem si udělala, tak sama pro sebe, abych se zaškatulkovala 😎 první 4 měsíce jsme se doma doslova utápěla v tom, že sem furt doma, každej den pořád stejnej, všude jí s sebou musím tahat a k tomu věci pro ní a tak. a to byla neskutečně hodný dítě, pak sem to nevydrela a zavolala do práce, e bych chtěla na část úvazku nastoupit a upnula se na to, že půjdu do práce, že mi to pomůže... no, přechně mi to pomohlo, pak sem zase vyla šílená z toho že leze a všude vše organizuje po svém a k tomu všemu výše uvedené, jako že jí musím brát všude s sebou a tak... aktuálně bych řekla, že už sem se trochu zklidnila, něco prostě neřeším 😎
jinak manžel mi hodně pomáhá, dokíže se o ní kompletzně postarat a tak, takže někdy vypadnu i jinam než do práce a taky je to dobrý
a co je fakt dobrý, je to, že děti rostou a tím jak rostou, tak je to lepší a lepší,sice to jde pomalu, ale jde to (nějaký ty řeči o tom, jak to rychle utíká, nechápu)
a ještě matka, která už se zamyslí nad tím, zda je dobrá máma či ne, je dobrá 🙂 a ne každá ženská má hned k dítěti vztah naprosto suprový, někdo si ho holt udělá časem, mě to třeba trvalo minimálně půl roku, možná víc, te jí za chvíli rok a už s ní je i sranda 😉
Mě někdo napsat, co napsala @saminomimino, tak to určitě nebudu brát jako útok, nýbrž jako myšlenku a třeba nad tím popřemýšlím. Nechala bych sama na zakladatelce, aby se k této ÚVAZE sama vyjádříla a určitě bych nepsala za někoho jiného! A sama někoho napadala 😎
Já sama jsem ráda, že je zakladatelka tohoto tématu @zdenis už lépe a tímto ji zdravím a přeji, aby si děťátka užívala a byla spokojená jak to jen půjde..
Já sama bojovala 4 měsíce s prvním prckem, byla jsem sama a dnes má 7 let a já si užívám každé minuty a hodně se změnilo, já sama jsem se změnila.. věřím, že bude i u Vás čím dál tím lépe! Držím Vám palce
Ve stejné situaci naštěstí nejsem, ale hned po porodu možná spíše ještě ke konci těhotenství jsem měla těžké období - přestěhovali jsme se a ještě to tu není hotově (ani teď když jsou malému 3,5 měsíce, ale naštěstí to už vypadá slibně). Říkala jsem si, že jsme měli s malým počkat (my jsme měli štěstí a zadařilo se hned > s tím jsme nepočítali) když jsem si uvědomila, že bych u sebe neměla našeho drobečka a že mám takové ošklivé myšlenky rozplakala jsem se > s tím to jsem se zatím nikomu nesvěřila. Jenom ta myšlenka, že by bylo lepší aby tu ještě nebyl ☹. Ale hned jsem jí vypustila 🙂
Jinak si myslím, že v určité fázi období si každá žena řekne, že to nezvládá, že je špatná matka a podobně.
Já mám štěstí a malý je moc hodný a téměř nepláče až teď většinou navečer a já jsem zoufalá nevím co mu chybí jak mu pomoci a říkám si že všude píšou jak je šestinedělí důležité že maminka poznává své miminka a začíná mu rozumět, ale když brečí tak si říkám že jsem neschopná matka když nevím co ho trápí (což je blbost a manžel mi řekl, že tohle už ode mě nechce slyšet, že jsem úžasná matka)
Takže @zdenis jsi úžasná a držím palce - neříkej si, že to nezvládáš, ale za každý malý krok k malé se pochval. Mazli se s ní. Když spinká tak si odpočiň dej si vanu, projdi se venku. A jak to tu padlo - dej jí hlídat někomu a uděluj si volno - předpokládám, že nekojíš takže klidně vyraž na nákupy na celé dopoledne - kup něco sobě, ale i malé a raduj se z toho jak jí to sluší jak jsi vybrala dobře. Choď s malou na procházku. Narozená v dubnu? Takže jí jsou 2 měsíce teď se začne pořádně usmívat. Začne být více aktivní - bude s ní více legrace, ale i práce 🙂. Raduj se z toho, že je tak hodná > kdyby nebyla bylo by to těžší.
A upřímně - nevím jak bych to zvládala já kdyby byl malý uplakané miminko - nevím zda bych to zvládla a možná i proto to miminka vycítí a jsou tak hodná 🙂. Když teď kňučí a já si nevím rady a mám hlad a má přijet návštěva a potřebuji uklidit tak jsem na nervy, ale když ho konečně uklidním a on se na mě usměje tak si říkám jaká jsem blbka, že je to nejdůležitejší na světě - doufám, že to zvládneš a vše budu v pořádku .
Chce to čas. ty jsi byla připravena o 6-nedělí kdy se maminka naučí starat o miminko - pro tebe šestinedělí začíná teď 🙂
Fuj je mi z této diskuze špatně je opravdu saminomimino člověk? Opět jste mi připomněla dnešní svět a lidi v něm, bohužel je Vás hodně. Prosím zakladatelku uplně to vypustit z hlavy!!!!!
I já se připojuju. Před 10-ti dny se mi narodil syn a i když je hodný, mám neustále strach a nevím z čeho. Nemůžu jíst, pořádně spát. Každej mi říká, že mám být v pohodě, vyspat se, najíst a neblbnout, ale mě to prostě nejde. Největší strach mám s ním být sama. Bohužel manžel je přes týden pryč a jezdí jen na víkendy. Když zabrečí, celá se ypotím a tep mi děsně vylítne. Mám ještě syna 5 let, ten je zatím u babičky a zase se děsím toho, jak zvládnu to malý a ještě syna. Dnes v noci mi nechtěl jíst, vůbec se nechtěl přisát a já úplně vyšilovala. Bydlím ve městě kde nikoho neznám. Na procházku jdu jen po ulici, protože skoro ani nevýjdu ani schody do bytu. Mám strach že to nezvládnu.
@simonasm čtu Váš příspěvek a živě si vzpomínám jak jsem to měla já před rokem a něco...taky mi každý radil ať se vyspím a nevyšiluju, ale psychika byla narušená a nešlo to...neumím si představit, že bych na všechno byla sama....strach mě válcoval a postupně se změnil v deprese...nechci se stavět do role vševěda, ale měla byste vyhledat pomoc...někoho blízkého nebo i odborníka....těžko se s tím člověk popere sám ☹
@saminomimino A teď se ale zamysli nad tím, kde to ještě pořád má v rukou příroda. Některé ženy skutečně nemohou otěhotnět od přírody a pak to asi má nějaký důvod, který neznáme a který se nám nelíbí. Ale některé ženy za to třebas taky nemohou. Třebas byly očkované proti rakovině dělořžního čípku a mají ted problémy otěhotnět. To je pořád ještě příroda?
Nebo byly ovlivněny hormonální léčbou, užívám HA, životním prostředím, taky ještě příroda?
@saminomimino myslím si, že pokud máš čtyři děti, tak je snadné říci, že pokud někdo neotěhotní přirozeně, tak by děti mít neměl, protože tomu tak příroda chtěla; určitě tomu není tak ve všech případech, spoustu žen nemůže otěhotnět kvůli dlouhodobějšímu užívání hormonální antikoncepce; a toto s přírodou nemá nic společného... Myslím i, že jako matka 4 dětí se těžko dokážeš vžít do situace ženy, která otěhotnět nemůže a po dětech zoufale touží.
Ženu, co otěhotněla po IVF znám a druhé dítě měla přirozenou cestou (tedy bez umělého oplodnění) a je to dobrá máma. Takže Tvoje teorie alespoň tady moc nefunguje
@saminomimino znam maminky co deti mit muzou i do 50, ae to z nich nedela mamy. Ono vrhnout 4 potomky umi i samice vice druhu na nasi planete a dobrou mamu to z ni nedela. Pokud nekdo z pusy dokaze vypustit tuto vetu, tak mame o charakteru dane osoby zivy obrazek, ktery se nemusi ani komentovat, protoze bohuzel nekomu priroda nadelila plodnost a na charakter jiz nezbylo a naopak. Smutne, ze v tomto pripade to plati. Ono az k vam jednou prijde VASE ditko, ze ma stejny problem, zopakujte mu prosim tuto vetu, aby pochopilo....je mi vas uprime lito, ale ona priroda vam jiste ukaze jak to chodi.....
Zakladatelce preji hodne sil a hlavne nic nevzdavat!!
Tak já neumím být máma už 4,5 roku ... ani pro jednoho z mých dětí :-/ Závidím těm, které to prostě od přírody umí ...
@pipi02 projíždím příspěvky a alba tady na MK a mám pocit, že se svýma dětma nedělát tolik věcí, že s nima skoro nikam nechodím, nemáme spoustu kamarádů .. mám pocit, že jim toho dávám málo ( a nemám na mysli materiální stránku) ☹ navíc starší syn je ADHD a já mám dojem, že to s ním pořád neumím ... že nevím, jak s ním pracovat. Prostě že selhávám po všech stránkách jako máma.
@nerreidda nesmíš koukat na ty "supermámy" co se tu občas prezentují. Vidím to třeba na FB, jak tam každá dává fotky z různých akcí a píše, jak jejich dítě je ten TOP, že umí to a tamto a já jí znám osobně, dítě taky a je to rozmazlenec, který dělá jen to, co chce a když po něm chce něco mamka, tak ho nedokáže přesvědčit.... na venek tu každý prezentuje jen to, co chce prezentovat. Nějaká selhání nebo "neschopnosti" se moc neprezentují. Syn s ADHD je stoprocentně náročné dítě a určitě neselháváš na všech stránkách... už jen to, že si přiznáš chyby, že na něco nestačíš, nebo že bys chtěla něco změnit z tebe dělá dobrou mámu.
@nerreidda to je nesmysl. Každá děláme co umíme, nesrovnávej se. Každá máma nemá doma vlastnoručně vybavenou montessori dílničku, ani nechodí na plavání, cvičení, zpívání, do MC a kdoví kam ještě. Každá jsme osobnost a osobitě se staráme o děti. Navíc pokud nejsou tabulkové, tak se už nemusíme snažit s kýmkoli srovnávat. Vnucené aktivity by nás stejně nebavily a děti asi taky ne. Nepropadej malomyslnosti a nenič si zbytečně sebedůvěru. Určitě jsi dobrá máma.
Příspěvky a alba neber jako bernou minci. Každý se rád pochlubí tím pozitivním a někdo má opravdu talent a baví ho to a jde. Ale rozhodně ne 99,9% maminek na MK.
@martiina_k
@andelka děkuju za podporu 🙂 Ale občas to na mě padne ...
@nerreidda já mám jen syna s opožděným vývojem řeči a taky jsem kolikrát měla depky, že je všechno blbě, nepomůžu mu, nezvládám to, nemůžu s ním dělat věci jako jiné mamky, protože na to prostě nemá nebo ho to nezajímá..navíc věčně nemocný,takže aktivity pro děti skoro nula..Každý dělá co umí, srovnávat se je hloupost, inspirovat se klidně můžeme 😉
@nerreidda nesmysl 🙂 moje mama mi tvrdila, ze nikdy nemela matersky pudy - a byla nejlepsi. Jste se svyma detma, denne jim davate vse co mate 😉 znam mnoho, co si deti nezaslouzi a verte mi, ze to jsou opravdu pripady s velkym P. Dnes je v mode vse skatulkovat, to jake sme mamy neni o tom, jestli s detma jezdime 2x do roka k mori...jsou to jine kvality.. dle fotek mate krasne deti a usmevem na rtech...myslim, opravdu jste MAMA
@saminomimino Takovou moudrost může vypustit jen hodně speciální člověk. Kdyby příroda věděla co a jak tak se Stalin a Hitler nikdy nenarodil a kdo ví kdo ještě..... A upřímně? Mohu usuzovat pouze podle svého okolí, ale když má žena např. dobrou školu, fajn práci, hodně přátel a koníčků, určitý intelektuální život - tak prostě skok mezi plíny a housátko ga ga ga je stejný jako skočit nahý do trní. Dá se to přežít, ale těžko věřit, že u toho někdo jásá. Těším se na to, až budu malého učit na kole, lyžovat nebo matematiku ..... ne teď mě to nebaví a nestydím se za to- Je mu 10. měsíců a já vím, že bude s každým dnem líp. Nejsem dokonalá matka......a příroda? Já otěhotněla po 3 měsících a moje sestra, která je prostě duší máma každým coulem neměla to štěstí (včetně IVF) a je nejlepší teta na světe.
@nerreidda Kdybych to měla brát podle zdejších "supermatek", tak moje děti rostou jako dříví v lese 😀. Aktivity doma neprovadime kromě občasných omalovanek, pexesa, lega, vyblbnuti u oblíbené písničky atd. Pěkně spontánně, žádné plánované aktivity. S dětmi si An hraje, handrkuje a řve o hračky jako každé normální dítě. A podle mě tak to má být, dětem patří dětství, jejich svět plný fantazie, který si sami svou hrou tvoří a poznávají a ne hromada denních aktivit naplanovanych "dokonalou" matkou. To je sice hezké, ze je umí perfektně to ci ono, jenže si neumí samo hrát.
@nerreidda Mmch moje mamka, ředitelka ZŠ a učitelka 1.stupně s téměř 40ti letou praxí ma pro tyto děti termín "prekrouzkovane deti". Když jsem po zdejší inspiraci, taky začala chytat paniku a vymyslet pro An různé kroužky a denní aktivity, zcela vážně mi řekla - "prestante všichni blaznit a nechte dětem dětství, mají lítat venku, hrabat se v hlíně, lítat louzema a hrát si dle svého uvazeni" 🙂 a ne běhat z kroužku na kroužek a plnit nenaplněné ambice své matky "
To je normální, já mám pocit totální neschopnosti občas i teď a to má dcera patnáct měsíců. Bojovaly jsme s kojením už od porodu, sice mi hodně pomohla moje PA, která je zároveň i laktační poradkyně, ale stejně jsem musela přikrmovat. Když už to vypadalo na zlepšení, onemocněla jsem, musela do nemocnice, kde jsem sice mohla mít malou, ale dostala jsem ATB (ještě mi někdo bude vykládat, že existují ATB, která neovlivní kojení) a bylo po kojení. Kojila jsem tři měsíce a týden a musím říct, že jsem to hodně těžce nesla, jak nejsem schopna kojit své dítě. Naštěstí jsem s pomocí rodiny se přes to přenesla, ale i teď si občas popláču, že už nekojím.