Nezvladatelná téměř tříletá holčička
Píšu, protože jsem totálně na mrtvici. Mám doma krásnou vlasatou téměř tříletou holčičku, kterou všichni obdivují, jen já bych jí už nejraději zakroutila krčkem. Bojkotuje absolutně všechno, z jakékoliv činnosti dokáže udělat skandál, který končí řevem. Ničím se ji nezavděčím, cokoliv se po ní chce odmítá udělat a je velmi vytrvalá. Např. každé ráno, když si má sundat pyžamko končí tím, že leží vzteky na zemi, já mám ruce v pěst a bolí mě žaludek, To trvá třeba i hodinu a půl. Pak si řekne o jogurt, já jí ho podám se lžičkou a ona mi ho (v lepším případě) odstrčí a začne štěkat, že chce jiný. S tím samozřejmě u mě nepochodí a následuje obdobná scénka jako s pyžamkem. A tak to chodí s obědem, pak s oblékáním na vycházku, na vycházce, hned doma po ní za dveřma, když si má sundat boty se válí po zemi, pak sváča, večeře, mytí vlasů, čištění zubů atd. atd. a to nemluvím o usínání. Je to u nás jak v zoo, furt řev. Už mě to nebaví, netěší mě s ní být. Jediné, co trochu fungovalo bylo, že jsem jí v tom záchvatu odnesla a zavřela do pokoje, tam se vyvztekala a pak přišla jako vyměněná. Jenže jsem po konizaci a nesmím ji tahat. Ona byla od malinka celkem svéráz, ale čím je starší, tím to nabírá obrátky, ani si nepamatuju, jak dlouho to trvá. Nedá se s ní ani po dobrém, ani po zlém, jediné, co by jí vyhovovalo by bylo, kdybych ji na slovo poslouchala. Je mi na nic, totálně jsem selhala a o tom kolikrát dostala na prdel snad ani nebudu psát, nedokážu se už kontrolovat. Ona naprosto všechno ignoruje, nereaguje ani na oslovení. Podotýkám, že nežije v žádném šíleném prostředí, s manželem se nehádáme, ani nepereme 🙂 . Jsme normální, celkem fungující česká rodina.
@mimco ano, též máme takovouhle svéráznou tříleťačku. Dokáže se vytočit i sama nad sebou třeba, když skládá puzzle 😅 skládá si puzzle sama v pokojíčku, nejde ji tam zasunout 1 dílek a už vidím, jak se válí po koberci a mlátí rukama a nohama do země... U nás naštěstí platí nechceš jít se mnou ven, tak já jdu sama, dělám, že zabouchnu dveře a ona se konečně smýká (takový malý psychický teror, ze kterého nejsem nadšená, ale to jediné na ni prozatím platí). Jinak je miliónová. Ale když má tyhle stavy, říkám si, kde jsem udělala chybu, proč je takový nervák atd. A ano, nejlepší by bylo, kdybych se smýkala jak ona píská, ale to nedopustím 🙂
@mimco ahoj, dělat ostudu jsem myslela obecně....... čti trochu mezi řádky....byl to výraz dělat něco, co se nemá...... pokud jí holka přestala dýchat je tvá kámoška asi velmi divná a nepozná reakce těla........ já jsem kluka čapla v oblečení a botech a dala ho do vany a nalila mu studenější vlažnou sprchou za krk ..... a je to, jak o Velikonocích..... řval, pištěl ....... důležité pro mě bylo to, aby pochopil, že já mám navrch. Udělala jsem to 5x za jeho život ........ kdy kopal do dveří, svíjel se na zemi.......
Popisuji ti, co jsem udělala na doporučení já .....a zabralo to. Nadšená jsem z toho ovšem nebyla. Tady jde o rady ne o přitakání ..... tohle mám doma taky.
Ukazovat klukovi na režim dne a mlčet a nevztekat se ...... vím co on udělá ........ nic bude na mě házet bobana 🙂
@jancip naopak deti i velmi male miluji pravidelnost ritualy a podobne veci staci toho jenom vyuzit zaujmout je a udelat sebe jako rodice pro ne zajimavym pak nas budou brat. i ve skolce maji pravidla a opravdu je to bavi.
a pravidla myslmi primerene veku, tri ctyri veci napsane nakreslene spolecne na papir na lednicku plus nejake razitka jako odmeny atd. chce to jen trosku fantazie a znat svoje dite.
Asi moc neporadím jen jak se tu psalo snad podpořím 🙂. Nezavidím ti. Ten čekám své první dítě > manžel je dost paličatý a tvrdohlavý > je to beran stejně jako bude naše miminko takže jsem trošku vyděšená. Ale pokud vím takový v dětství nebyl a já také ne tak to snad bude dobré 😉.
Mamina kamarádka má dceru, který když byla malá se také dost vztekala vždy když nebylo po jejím. Teta (mamčina kamarádka) jí vždy překročila a nechal být a ona pak přišla uklidněná za ní. Ovšem ty jsi psal apo dobrém ani po zlém to nejde. Možná to chce opravdu radu odborníka. Každý si někdy neví rady 🙂. Ale jak tu psali školka by mohla zabrat. Nebude tě vídat celý den a pochybuji, že se jí ve školce podřídí když nemají na starost jen jí.
Takže pevné nervy 🙂
@mimco Ahoj, nečetla jsem reakce přede mnou. Jen chci trochu povzbudit. Naše dcerka je také dost náročné dítě, od malička se hodně vzteká, už jako miminko byla děsně uřvaná a vztekací. Někdy jsem už brečela a nevěděla, co mám dělat. Nebyl u nás den, kdy by neztopila scénu. A to i před narozením syna. Teď začala chodit do školky a hoooodně se to zlepšilo. Myslím si, že to chce čas, aby mohly vyzrát. Také jsem zjistila, že na ní musíme po dobrém, jakmila se začnu já zlobit, tak je zle a nehne s ní nic a nikdo. Takže všechno v klidu, já vím, že je to někdy těžké. Občas mi taky rupnou nervy. K psychologovi bych zatím asi nešla. Držím moc moc palce 😉
@mimco Jsem "ráda" že nejsme samotní, kdo má doma totál samorost 😉 U nás jsou v tomhle období vztekací scénky na denním pořádku. Ale jsem asi větší flegmouš, vůbec jsem neuvažovala o psychologovi, přijde mi to v tomhle období normální. Prostě potřebují dozrát. Naše kolikrát dostala na prťku, ale to absolutně nemá smysl. Největší úspěch má u nás prostě důslednost, trvat si na svém a nepovolit. Vím že to nejde vždycky (já se občas chodila vydýchat do vedlejší místnosti) a pak se vrátila a zase trvala na svém. Tohle období přejde, jen to vydržet 🙂 Přeju hodně sil! 😉
@mimco: moje Nelča na tom byla dost podobně - od narození křikloun,nedala se odložit, brečela pořád a kvůli všemu, pak se to zlomilo když začala chodit, ale vztekací scény přišly zase kvůli něčemu jinému, nejednou se mi válela v obchoďáku na zemi, blokovala vstup do lékárny protože sebou práskla mezi dveřma, prostě pořád něco....zlomilo se to po třetím roce, teď je z ní šikovná holka se kterou se dá domluvit, chce to jen zatnout zuby, zůstat důsledná a přežít, pak už bude jen líp🙂
jeste jedna vec k tem "pravidlum" ono to chovani je dobry resit uplne od zacatku kdy cloveku jeste prijde ze decko je moc maly a nevnima, uz nekdy v roce. treba takove veci jako je jezeni v obchode - ja to casto nechapu ze vidim decka ktery v prubehu nakupovani jedi nezaplacene jidlo, od roku obou deti co zacly sedet v nakupnim voziku jsem je ucila ze v obchode se proste neji, ano byl rev (hlavne u mladsi) ale po par tydnech mesici se to naucila, i ted v roce a pul to na me zkusi ale reknu ji ze se nesmi ze az po zaplaceni. takze i takhle maly dite se dokaze necemu naucit, ano trva to neni to snadne je to mravenci vytrvala prace ale jde to. pak v tom obdobi vzdoru je to tezky ale je aspon na co navazat. pro me je treba tohle pravidlo takovej zaklad a k tomu jsme pridavali dalsi veci co se tyce nakupovani cestovani atd.
Mě pomohli 2 věci. 1) přestat řešit blbosti: nechceš si sundat pyžamko? Tak byl celý den v pyžamu no. Chceš být nahatej? Nevadí. Nechceš jíst? Nevadí hlady dobrovolně snad ještě nikdo neumřel. Pokud je věc se kterou nesouhlasím zkouším se domluvit a stručně vysvětlím. Např v noci je zima proto potřebuju aby jsi měl oblečení. Musím být ale vnitřně přesvědčená o tom co potřebuju a proč. Pohádky tipu, večer se čokoláda nesmí jíst by neuspěly ale "mě se nelíbí že chceš čokoládu když jsi neobědval"už je jiná. Když je fakt paličatý že prostě nepůjde ven z vany protože se koupe a na každou mou větu odpovídá "koupu" tak jsem zkusila něco jako batoletštinu z knihy nejšťastnější batole v okolí. Sedla jsem k němu a říká ty se koupeš, ty se moc rád koupeš, prostě několik vět ve kterých jsem použila to že má rád vodu a pak jsem mu vysvětlila že ho tam samotného nechat nemůžu že brácha musí spinkat a koupat se může zase zitra.
2) pochopila jsem že je v mnohém jako já a snažím se k němu přistupovat tak jako ke mě rodiče nepřistupovali a tak jak by mi bylo lépe.
Moje děti nejsou roboti a nemusí slepě poslouchat chápu že na něco mají jiný názor a nepotřebuju s nimi bojovat. Ale neznamená to že mám volnou výchovu. Synům je 2apůl a rok
Je to i o tom co si o dítěti myslí rodič. Tak němu nevědomky přistupuje a dítě se tak chová.
@mimco panejo,to je těžký.. zkus se poradit zde: https://www.modrykonik.cz/group/2294/?post_id=6... tam se tyhle věci řeší..
@mimco Nevím, na co je to reakce, jestli na tu návštěvu u odborníka nebo na hranice🙂. Návštěvou u psychologa bych řekla, že nic nezkazíte a rady od ostatních sice můžou fungovat, ale také nemusí. Je to totiž strašně individuální a záleží na dítěti i rodičích (co na ně bude nebo nebude platit) - proto si myslím, že by to nebylo špatné za odborníkem zajít - ten to dokáže posoudit nejlépe, dítě uvidí a s vámi si promluví, a posoudí, jestli je to "jen" vzdor nebo jestli je potřeba např. jiný výchovný přístup atd. - těžko se takhle radí, protože se můžou přehlédnout některé detaily, které ale můžu být důležité pro to, aby vůbec taková pomoc byla k něčemu.
K hranicím a důslednosti (a že to není totéž, co přísnost) - děti pro svůj "zdravý" vývoj potřebují kromě lásky atd. i jasné, jisté a přehledné prostředí. Když mají jasné hranice, kam až můžou dojít, je to pro ně jisté a přehledné - vědí, co si mohou dovolit a co je přes čáru a vědí, jak při jejich chování zareagují rodiče - "když si dovolím moc - bude průšvih" atd. Důležité je právě to, aby rodiče reagovali v takových situacích stejně - tzn. když udělá průšvih,prostě ho nepochválím a neudělám to, co ono chce a bude to tak vždycky - to je důslednost (rodič nemůže jednou stejnou věc přejít a jednou za to dát trest - dítě pak neví, co si může dovolit, neví, proč je to jednou takhle a podruhé jinak, zvlášť takhle malé dítě - např. ale ví (v případě, kdy s emu to už vyplatilo), že když mu něco nechcete dovolit, že když bude křičet a dělat binec, že nakonec svého dosáhne stejně, protože už to několikrát zafungovalo.. To se naučí rychle. Každé dítě to někdy na rodiče zkusí...Aby byly ale v rodině nastavené hranice a rodič byl důsledný, neznamená to, že musí dítě sedět na židli s rukama za zády, hranice můžou být u každého jiné, ale hlavně musí být jasné a konkrétní. Snad jsem to vysvětlila srozumitelně.
@merunkova @melodygirl věř tomu, že ve spoustách domácností se klečí v rohu ...... je to o tom, aby si dítě uvědomilo, kdo má navrch, a že udělalo něco špatně.................... jak psalo mimčo @mimco je to ponižující................ a o tom to je ........... i výprask je ponižující. A představ si, že můj kluk už se tak nevzteká ...... rychle to pochopil. Můj kluk je taky zlatý, hodný, milý ...... skvělý............... ale jak našroubuje rohy😀. ´Vyjmenovávat všechny jeho "chyby" nemá smysl.
Všechny projevy vzdoru co tady píšete má (některé měl) můj kluk taky. Spíš ty z vás, které metody tvrdší odsuzují vůbec neví o čem je řeč. A co radíte ..........psychologa ................nic..... jen odsuzujete ..... raději ani nemáte v profilu počet dětí ...... jestli nějaké máte ...... takže asi nemáte žádné a vaříte z vody.
Jak píšete ostatní, čemu se divíme ....... my jsme oba s MM tvrdohlaví a hlavně divocí a musíme se krotit😀 Vyzkoušela jsem hodně metod...... jde o to zkusit. U nás už se vše odbouralo, možná i věkem a stačí mi jen říct jdi do patra si to promyslet a pak přijď znova.
@pouzarovaj napsala jsi to pěkně, jen někdy člověk neví co s tím, když dítě ví, že tu věc nedostane, když bude řvát a vztekat se a přesto to dělá. Po milionté vysvětlit, že když si o to řekne normálně, tak to dostane a ono opět ztropí scénu?😀
U nás byla většinou scéna, protože on chtěl jít na zahradu vždy, když venku lilo jak z konve. Dělal hodiny na zemi, kopal do dveří a řval až byl modrý...... 20 minut......
@kocka5 je to samozřejmě o výchově rodičů, jaké byly tradice u nich doma a jejich vzdělání. Pokud matka
jako malá klečela v rohu, patrně to bude praktikovat i na svých dětech, pokud má nějaké alespoň minimální vzdělání v oblasti vývojové psychologie, tak se zpravidla k takovému výchovnému postupu uchylovat nebude. Jen chci říci, že například takové metody mohou v pubertálním a dospělém věku vyústit v nízké sebehodnocení, a patrně i z nejtemperamentnějšího dítěte nebudete mít úspěšného ředitele, nebo podnikatele 😉 (předpoklad zajištěného muže, který se finančně postará o svoji budoucí rodinu a nebude potřebovat výpomoc starých rodičů, u dívek např. to, že si vybere muže, kterým nebude jakkoli ponižována ). Ale to je samozřejmě věc každého rodiče, jaký má zájem na tom, kterým směrem se život jeho potomka bude ubírat. To, že nemáme v profilu uvedený počet dětí, je z důvodu střežení si svého soukromí a o ničem to nevypovídá, stačí si pročíst všechny mé příspěvky z této diskuze a je pak zřejmé, že mám osobní zkušenost stejnou, jako zakladatelka 😉
@chroustinka ano, deti maji rady ritualy, ale ty, co vezmou za sve....ty pravidla a razitkovani si umim predstavit u predskolnich deti, ale u predskolkovych ne. Navic, kdyz nezabrala ani cokolada nebo lizatko, tezko by zabralo razitko🙂 ne, vazne...moje dite opravdu naslibuje cokoliv, ale pak to uz bud nevi nebo ta touha, co chce, je silnejsi, takze pravidlo, nepravidlo, vzteka se....ale vekem se to lepsi. Ze by si sam stanovil nejake pravidlo, nehrozi (nemluvi tak dobre a namalovat to neumi)....s temito detmi se opravdu domlouva velmi tezce. To clovek musi videt a zazit.....jinak jezeni rohliku v obchode mi vubec nevadi. Na malomeste bezna vec. Dite si bezi prvne pro rohlik, pak si 'povyklada' s prodavackami a maminka si v klidu nakoupi🙂 Chapu ale, ze v hypermarketu je to jinak.
Rohlik v obchode ji kazde druhe dite, na tom nevidim nic spatneho, tesi se na nej, sedi v kosiku a maminka ma klid na nakup. Taky to tak delam a to i v super hyper marketu 🙂 pak ho samozrejme zaplatim. Vse ostatni dvera vi, ze dostane az zaplatime a sama to nese k pokladne (bonbony apod.). Je ji 2,5 a vi, ze to tak je, ze se musi napred zaplatit, jen rohlik je vyjimka 🙂 jednou ji ho dokonce pani prodavacka sama dala do ruky, v hypermarketu. Takze ani personal na tom problem nevidi...
@kocka5 A šel ven? Jestli ne, tak je to v pořádku. Ono to není jednoduché to vydržet, ale nese to své ovoce.. Jo, každé dítě je jiné - některé to zkusí jednou, některé víckrát, ale vždycky přijdou na to, jestli jim to vztekání k něčemu je nebo ne. Říkám, vztekání v tomto věku je prostě normální , ale také je to období, kdy dítě začíná lépe chápat hranice - jasně, že se je bude snažit posunout až tam, kde by to bylo vše podle něj, to asi každé dítě zkusí. Jiná "univerzální" rada než si prostě vydržet stát na svém neexistuje. S tříletým dítětem se těžko "smlouvá", aby to bylo něco za něco (časté smlouvání také nevede k něčemu extra dobrému), vysvětlování je důležité, ale to také nemusí vždycky pochopit, když ho vystrčíš na déšť a necháš ho zmoknout, ať vidí, proč nemůže ven - také to zafunguje jen u někoho atd. Všechno ostatní prostě může a nemusí fungovat - bude to dítě od dítěte jiné (rad už v tomto fóru bylo dost, dávání pod studenou sprchu je už na můj vkus drastické, ale jsou prostě případy, ve kterých zafunguje až toto krajní řešení).
Jinak nízké sebehodnocení může vzniknout díky spoustě věcí a takto bych to proto nezobecňovala (může a nemusí) a s důsledky do dospělosti bych už vůbec byla opatrná - nejde to takto zjednodušit. Existuje řada faktorů, které ovlivňují celkové sebepojetí, ale také i to, co na osobnost dítěte kladně/negativně zapůsobí (temperament, charakter, intelekt, vlastní odolnost, vrozené podklady, výchovný styl, sociální okolí a ještě by se našlo dost dalších věcí).
melodygirl : No nevím, já klekávala v rohu jako děcko hoodně často a nijak mne to nepoznamenalo a pokud bude moje děcko zlobit, tak půjde do kouta stejně jako tehdy já anebo dostane na zadek. Byla jsem dost svérázné dítko 😀
Nevidím na tom nic špatného . Někdy je potřeba vymezit na tvrdo hranice a ne se s děckem pořád přetahovat kdo vyhraje..
P.S. sebevědomí mám akorát, někdy možná až moc. Práci a soukrm. život mám spokojený a rodiče miluji a ctím a naprosto chápu proč na mne byli přísní , někdy i moc.
@texetka Já mluvím tedy z vlastní zkušenosti. Já byla hodně náročné, vzdorovité a temperamentní dítě. A právě, když řeším náročné situace se svoji dcerou, tak se nesmím divit, že jablko nepadá daleko od stromu. Mám přísného otce a tudíž jsem často dostávala na zadek i v pubertálním věku. Moje sestra byla daleko mírnější a poddajnější, tudíž nedostala nikdy. Ve výsledku je ona v životě více sebevědomější, v práci, i když obě máme velmi slušné profesní pozice. Já ale sváděla těch 15 let co jsem si pozici budovala velký vnitřní boj se sebeprosazením. I partnerské vztahy se u nás velmi liší, ona většinou ve vztahu harmonickém, kde se vzájemně respektují. Já působím na okolí vyrovnaně a sebevědomě, ale ve skutečnosti ve všech partnerských vztazích jsem byla vždy já nepřiměřeně podřízená. Ve skutečnosti nedokážu muže včas stopnout, když na mě začíná spíš parazitovat. Jasně, že příčiny projevů mého jednání nejde takto zjednodušit a paušalizovat, protože je ve hře mnoho faktorů - jak to vysvětlila pouzarovaj @. Ale na mě fyzické tresty, které i dodnes vnímám jako ponižující rozhodně kladný vliv neměly. Proto se své děti při výchově snažím vnímat jako svého partnera a nevymezuji jim hranice ponižujícími způsoby. Na moji dceru ani fyzický trest neplatí.....
já jsem právě zjistila, že jsem s tou naší malou bojovala, kdo jako vyhraje, čím víc ona přitvrdila, tím já taky, a a tak to šlo do šílených stádií, tohle mám možná za to. Jak jsem psala o té mé tetě, její holky se jí bály, proto seděly způsobně u stolu. Nechci, aby se mě dítě bálo, ale aby mělo respekt.
Včera ráno jsem si řekla, že aplikuji jednu z metod zdejší pisatelky. Maximálně jsem se od rána podřizovala potřebám a názorům své pinčežny. Vydržela jsem to cca do 13:30, kdy jsem potřebovala jít ven a abychom už sundaly už konečně to pižamko, kdybych nemusela jít, nejdu. Zkoušela jsem jsem mírumilovný hlásek s úsměvem, vezmeme si stejné kalhoty a podívej, to tričenko, chceš sponečku jako maminka atd. atd. a jestlipak se ji ještě nechce čurat, když ještě od probuzení nebyla........Skončilo to tak, že jsem už prostě musela jít a tak jsem tu malou bestii oblíkala na zemi násilím, jenže ta začala kopat, škrábat a hlavně plivat, zatmělo se mi před očima a dostala takový výprask, že jsem se sama sebe bála, zamkla jsem jí v bytě a musela jsem jít na zahradu se uklidnit, jinak bych jí zabila. Do téhle doby seděla nahá, všude rozlité mlíko, čaj, lupínky. Ještě je problém v tom, že ji nemůžu nechávat dlouho nahou, nedávno byla v nemocnici s těžkým zánětem ledvin, trpí nato, tak to musím hlídat a taky hlídat pitný režim, myslíte, že to jde?
@mimco Mám dceru, taky takový temperamentní svéráz. U nás byl zase problém, že kousala děti. Trvalo to asi půl roku, vztekaní, atd. taky znám velice dobře.. ALE klepu to!!! strašně se to zlepšilo tím, že začala mluvit, ve větách, pěkně komunikovat, domluvila se.. Prostě se s dětmi a mámou předním nemohla dorozumět jak by chtěla, tak vyváděla. Teď je to mnohem lepši. Pořád ji musím hlídat atd..je to cholerik, ale dá se s ní už z 80% domluvit na dohodě, se kterou budeme spokojené obě. Vy máte asi ještě silnější odvar... ale taky jsem si užila. Večer jsem seděla nad sklenkou, rekapitulovala den a byla jsem úplně psychicky hotová! Tím vším chci říct, že z toho prostě a jednoduše vyroste. Nějak mi uniklo, kolik ji vlastně je. U nás trvala bojovka 1,5 až 2,5 roku 😀 😝 Teď začíná trochu období vzdoru, ale pořád u nás platí dohoda "výhodná" pro obě strany. A taky mám zkušenost, že čím tvrději jsem na ni šla, tím tvrději šla ona na mě a bylo to k ničemu. 😅 🙄 Pokud je to u vás už hodně vyhrocené... vyklízejte pole, "přehazujte" ji na manžela a vy si běžte zaběhat do lesa! 😉 To myslím vážně a držte se.
@mimco Víš co ještě v určité fázi pomohlo nám? Homeopatie. Léčbu jsem dala dceři okolo jejího roku a kousek a její nesoustředěnost a neustálá nespokojenost se dost zmírnila. Myslím, že skušený homeopat by dokázal najít vhodný "lék", který by její temperament trochu ztlumil. Záleží tedy, zda-li jseš alternativním metodám, nakloněna. Já léčím jedině homeopatiky apěkně nám to funguje.
@mimco necetla jsem vsechno, ale podle me na sobe musis pracovat i ty. Mam pocit, ze jsi non stop vystresovana co mala zase udela a ona to citi. Mozna by pomohlo zapojit vic manzela, babicky... at si v klidu vyridis, co potrbujes, uzijes si trosku volna
Moje mamka je hrozny cholerik, dodnes mi vycita, ze jsem uz od narozeni byla hrozne neposlusna (kupodivu nektery mimca breci vic). Moje vzpominky na detstvi jsou jen tohle smis a nesmis, zadna pohoda s mamkou. Porad byla vystresla, vsechno muselo byt podle ni... Takze jsem s ni zacala "bojovat", na nektery veci nejsem pysna, ale stale si stojim za tim, ze to primarne nezvladla moje mama. Ja jsem nikdy nemela sanci ji "uspokojit", vzdycky nasla neco, co jsem udelala spatne. Nakonec se to dostalo do neunosnych mezi a v soucasnosti nejsme schopny byt spolu minutu v jedny mistnosti aby na me nevyjela. Ja jsem se zklidnila uz davno, ale ona je porad v bojovy nalade.
S tatkou to bylo naopak, nikdy na me nekricel. i kdyz pospichal tak treba pri oblikani jsem vubec nemela pocit, ze jsme ve spechu. Dokazal skvele skloubit vychovu a zabavu. Mela jsem pocit, ze i muj nazor se pocita.
Urcite nechces, aby si mela s dcerkou spatny vztah v budoucnu. Porad se s nejakym odbornikem, mala muze byt zivejsi dite nebo prochazet obdobim vzdoru, ale je na tobe to zvladnout. Vzdyt jsou ji jen tri roky!
Sama jsi napsala - jste normální rodina, a dle co píšeš, máš normálně vyvýjející dceru. Pouze z mojí zkušenosti. Žádná negace, agrese ...ze strany matky nemůže přinést nic dobrého. Chce jogurt?? Můžete jít spolu do ledničky a vybrat si ho může sama, můžeš si ho vzít také a jíst spolu u stolu, můžete u toho dělat strandu....., nebo můžete spolu jíst jen tak na zemi..prostě dělejte to tak, jak to bude oběma příjemné.
Opravdu bych neřekla, že je tvoje dcera nějak agresivní, neposlušná...pouze se vyvýjí a ty jí musíš ukázat správný směr. Chceš jí ukázat správný směr plácnutím na zadek, plácnutím přes ruku??? Jak píše @buldik - musíš na sobě zapracovat hlavně ty. Mám dvě holkdy po dvou letech - byli hodně krušné chvilky - byla doba, kdy nic nefungovalo dle mých představ, a pak najednou nastal zlom a já pomalu začala sklízet ovoce. Holkám je 3 a 5 let a opravdu hodně dlouho jsem s nima neměla žádný konflikt. TAké dělaly co popisuješ ty. A víš co je naprosto úúúúúúúúúúúúúúúžasné?? Když ta malinká za mnou příjde a řekne třeba - mamko, potřebuji se s tebou poradit o úklidu pokojíčku, mám tady takový nepořádek, že nevím kde začít, pomůžeš mi prosím??? Když ti tohle řekne tříleté dítě, úplně mě vyhrkly slzy. Mě to příjde naprosto úúúúžasné ta komunikace mezi námi. Opravdu bych to přála každému.
Vím, že se mnou nebude většina souhlasit. Mě prostě příjde hrozně ponižující jak pro mě tak i pro dítě využívat své moci a povyšovat se nad dítětem. To víš že jsem je také plácla, ale bylo to moje selhání a brala jsem to jako impuls, že to příště zkusím udělat jinak. ...
I z jiných diskusí mám zkušenost, že hodně opravdu hodně maminek je přesvědčených, že škoda každé rány, která padne vedle a proutek se má ohýbat dokud je mladý....
Dej malé prostor, dej jí možnost se vyjádřit, dej jí možnost se s ní domluvit, ona tě zboňuje a čeká od tebe jen pomocnou ruku..........děti jsou tak úúúúžasná bytost, nic úúúúžasnějšího neexistuje....dokud je my dospěláci nezkazíme.... . Držím ti pěsti. Už jen to, že jsi založila tuhle diskusi a tím jsi dala najevo, že by jsi chtěla něco jinak??? je úžasné, věř, dá se na tom pracovat......
@chroustinka Ma zkusenost je, ze pravidla u techto deti a jeste tak malych vubec nefunguji. A taky mnohe nemaji ani tak dobre vyjadrovaci schopnosti, aby se na necem domluvily. Navic v dobrem rozmaru slibi cokoliv, realita je ale pak jina.