Partner a pomoc s miminkem. Jaké máte názory, zkušenosti?
Dobrý den , měl bych dotaz a zajímají mě vaše názory. Začnu tím že jsem muž. S partnerkou máme teď zrovna 2 týdenní dítě. Mám složitou práci. Mám firmu na montáž oken a vlastně i sám montuji, téměř denně odjíždím z domu kolem půl 6-6 ráno a mezi 5-6 večer se vracím. Do toho občas pracovní hovory mimo " pracovní dobu " Do toho je samotná montáž i velice fyzicky náročná. Břemena 40kg + několikrát za den atd. Bývám krom toho vyčerpán i psychicky ona samotná organizace a vše okolo je dosti náročné. Jde o následující Přijedu domů vykoupu se, najím se a snažím se malého aspoň hlídat a být s ním ať si partnerka může dělat něco co potřebuje. Malý brečí jen když má hlad tudíž pokud začne plakat kolem onoho času , přebírá to partnerka a kolem 8 ho uspava a jde s ním spát. Neustále poslouchám že nepomáhám a podobně a že si vše musí dělat sama. Když se zeptám co mám vlastně tedy dělat tak řekne něco jako že to nebude řešit a já už nějak nevím co s tím. Zajímá mě jaké máte názory, zkušenosti a případně nějaké rady, případně jak by jste se zachovaly mít doma podobného partnera Mnohokrát děkuji
@ano15 Reakcí je tu už slušně a rad taky 🙂. Já bych chtěla jen napsat vlastní situaci, která se shoduje s tou Vaší přítelkyně. Taky mám přítele řemeslníka, taky měl zrovna téměř první 2 měsíce po porodu plno rozdělaných zakázek (původní plán byl, že to všechno stihne dodělat do porodu a bude tak měsíc víceméně doma). Domu jezdil pozdě a totálně k.o. Rozdíl je ale asi v tom, že se mnou hormony moc necloumaly a HLAVNĚ, že vím, jak je ta práce náročná a nevyzpytatelná (protože jsme spolu předtím pracovali). Šestinedělí není zrovna lehké období, to je jasné. Kór pro prvorodičku. Ale já Vám rozumím. A ona by taky měla. O to víc byste se pak měl zapojit, až tohle náročné období skončí ☺
@corry21 to jasné že později je to mnohem lepší co se týče komunikace. Ale co se týče vyvinutí energie, sorry ale to mi tady dají za pravdu všechny ženský dvou, či třiletaku....ze dvou leták dokáže dobře unavit do padnuti. Kor těch, co si neumí hrát sami, jako ta moje a energii majiduracell tolika, že před tím museli dostat asi baterky duracell. O vzteká čich scénách nemluve.... Tomu se taky málokdo vyhne.
@corry21 Tak za.me jsou teda nejpohodovejsi prave ti novosi a mali kojenci - dokud se jen krmi a spi, tak je to fakt pohodicka. A to jsem treti dceru mela hodne plactivou, neplakala pouze u mne v satku, neexistovalo ji kamkoli ty prvni 3 mesice odlozit, to byl do 10 minut rev. S temi nejmensimi miminy jsem byla vzdycky nejodpocatejsi. Nejhorsi pro mne bylo vzdycky to obdobi mezi 1 a 2.rokem, kdy si jeste poradne neumi rict, co chteji, uz moc nespi a vztekat se umi slusne.
@orisek56 no já mám taky dceru ve věku dvou a půl let a u nás teda stokrát lepší než to novorozený mimino... A to mi přes den vůbec nespí. Samozřejmě scénky a vztek u nás taky někdy proběhne, ale ta komunikace nám jaksi funguje a já osobně to hodnotim jako mnohem mnohem lepší období
@somalicats já jsem asi byla rozhozená z těch hormonů ale na první tři měsíce celkem nerada vzpomínám... Celkově bych řekla že v úplně každém věku je něco co je blbý a co si zas člověk řekne že už je super že to tak je, myslím že na budku je to víceméně furt 😂 pak už zas máš mnohem větší možnost s hlídáním, to mimino je na tobě fakt úplně závislý... jsem zvědavá jak to bude teď s druhým s už nejakyma zkusenostma, jestli to budu vnímat stejně nebo si to mimco uziju líp
@corry21 Já to u prvního v šestinedělí měla brutální. Porod asi podobně jako partnerka @ano15, boje s kojením, do toho práce, brutální spánkový deficit, který vyvrcholil v půl roce dítěte v akutní zánět ledvin. Každopádně u prvního mi přišlo všechno jako věčnost - není s čím srovnávat - člověk propadne takovým těm myšlenkám, že to mimino bude mimino snad věčnost. Nedokázala jsem si představit, že někdy bude chodit, mluvit apod. A celý den to "ticho", nikdo dospělý, s kým by bylo možné normálně promluvit, člověk mluví na to mimino, které neodpovídá...
Po narození dvojčat masakr, první půlrok si raději nepamatuju. Řev každý den několik hodin (a to byli v podstatě pohodoví!). Každopádně mě právě utěšovalo, že jsem věděla, že to bude lepší. Že už je za chvíli šoupnu pod hrazdičku, že se začnou přetáček, držet hračku apod. Ale ten čas prostě u prvního plyne naprosto odlišně a nelze to hodnodit zpětně a říkat ženě v šestinedělí, že jako co řeší, když jí ten novorozenec vlastně pořád jen spí...
@corry21 no jo jenže já neřeším komunikaci, ta je samozřejmě lepší, s tím souhlasím. Já uvádím tu aktivitu, vyvinutí energie. Přeci jen novorozenec a malý kojenec potřebuje především nakrmit, přebalit, pochovat a spat, ale dvou leták a triletak tomu už fakt musíš věnovat se naplno celý, den. Také mi dcera nespi přes den už rok. Do toho 14 měsíční dcera. A opravdu je to záhul. Starší dcera je hodně, opravdu hodně akční a potřebuje neustále vjemy a hraní a nové věci, do toho mladší už se také ozývá když má dlouhou chvíli. A já s úsměvem vzpomínám na urvane dny a, noci s novosi.
Teď když zakladatel uvádí, že nezvládají organizaci dne s novosem, tak mě to zaráží. Protože s dvouletakem to má větší grády. Toho už drtivou většinu dne v postýlce neudrzis.
@drakenn tak to se máš jestli u tebe u dvouletaka to okolí ty, blbe keci už nemá. A ne, já mám na mysli úplně jinou podstatu věci ne zžívání atd. Zžitá můžeš být jak chceš, ale když někdy už lezeš s jazykem na vestě, protože prostě dvoulete akcni musíš vymyslet hodně aktivitu a ještě více se zapojovat, tak to vůbec není o zzivani.
@corry21 Vzdycky je neco, nejstarsi dcera vcera oslavila 17 let a jeji puberta byla fakt vyzivna, uz je to mnohem lepsi. Nicmene u toho mimina to pro mne fakt bylo nejklidnejsi obdobi u vsech 3 starsich holek a zatim i ted u nejmladsi, to jsem nemusela vymyslet nic extra, abych to mrne zabavila (na rozdil od toho cca roka - ale vsechny moje holky jsou extremne akcni, dlouho neposedi). Holky od cca 11 mesicu chodily, bez pudu sebezachovy, takze jsem musela mit oci i vzadu a fakt jsem z toho byla vystavena podstatne vic, nez z mimina.
@ano15 ty jo, kojení, dokrm a možná i odstříkávání, to jsem dělala první dva měsíce a málem jsem se z toho zbláznila. Měla jsem pocit, že nedělám nic jiného, než že buď mám dítě na prsu, nebo teda odsavam (a stejně jsem odmala úplně minimum) a nebo vývářim flašky🤦🤦🤦. A furt dokola. Bylo to hrozný a srovnalo de to až po dvou měsících, kdy se mi podařilo konečně plně rozkojit a byl klid. Do té doby to bylo fakt peklo, protože jsem fakt nestíhala vůbec nic a byla jsem z toho psychicky úplně v háji.
@te_reza nebo "to ještě není tak špinavý, to si ještě vezmu" 🤦🤦🤦