• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Poraďte jak na ročního vzteklouna. Jak mám reagovat?

11. června 2011 
Syn mé kamarádky tohle dělal taky,on úplně zfialověl,vzteky se nadechl a vždycky nemohl popadnout dech.U nás je to občas.Když něco chce,co nesmí(bývají to taky nůžky),zachovám chladnou hlavu,řeknu ne,schovám je a dám jí něco jiného nebokřupku.Já to občas fakt ze zoufalství řeším jídlem.Dávám jí takový ty kukuřičný křupky dlouhý.Když ji ve vzteku zahodí a řve,snažím se jí fakt nevšímat.
Toho chlapečka mé kamarádky to časem samo přešlo.Zkus vydržet,nevšímat si ho když se začne vztekat a začni si třeba zpívat.Když na tebe příjde takový to zatmění,jdi někam vedle a do něčeho si bouchni.Tak to dělám já.Nebo si přitisknu na obličej polštář a zařvu co nejvíc to jde :slight_smile: :grinning: Třeba se to někomu zdá blbý,ale já to takhle řeším.On časem malej pochopí,že to na tebe zkoušet nemá.
Ohledně toho čaje nevím,zkus se podívat na net na nějakou stránku o bylinkách.Já vím,že třeba mateřídoušku bys mohla.Na to jsem se ptala známé,co tomu rozumí.Ale třezalka nevím.
22. zář 2009 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
díky za podporu :sweat_smile: Tak zatim se naláduju třezalkou sama... Jak píšeš, že si ho nemám všímat když řve, to jsem právě myslela, ale nevim, jak dlouho mám držet.. zatim vyhrává..
22. zář 2009 ve 13:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, to moje malá má 2,5 a to je fakt síla, někdy řvu jak tur a vůbec to nepomáhá, kousání, kopání, štípaní, bouchání s sebou o zem a tak dále, psychiatrická léčebna mě nemine. Zrovna se rozcházíme s přítelem a ten chce toto zneužit u soudu, že malá je taková, že za to můžu já a bude chtít psychologické vyšetření. takže se hodně bojím, snad to dobře dopadne, ale vidím, že to dělá spousta dětí
22. zář 2009 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
besinecek - tak ten tvůj přítel je teda pěknej zmetek, zasloužil se snad on o nějakou nápravu jejího chování? Jinak u 2,5 letýho dítěte bych to asi řešila i "výpraskem" na zadek..., ale u toho mýho mrňouse by to nemělo cenu. Je mi tě líto, jsou to fakt nervy..
22. zář 2009 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
taky mám doma jednoho vzteklouna,ta týden nám je přesně18měsíců.Doma je celkem v pohodě,ale venku, když ho to chytne,tak si lehne a vzteká se.Já jsem pak z něho taky šíleně na nervy,tak že jsme na chodníku vlastně 2 vzteklí.
Přivítám každou vaši radu, co s ním a jak se zachovat.
22. zář 2009 ve 14:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Když se Dáda vzteká doma,je to v pohodě/mé reakce/odejdu do jiné místnosti a za chvíli je klid.Ale horší je,když se takhle vzteká na chodníku,kde poblíž jezdí auta. :frowning2:
22. zář 2009 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
klouzavko, a za jakou chvíli je klid? Právě řešim ten čas, kdy ho mám nechat vyvztekat, víc jak 10 minut jsem ještě nezvládla, a to je na něj evidentně málo. Nevim, jestli mám vydržet dýl nebo řešit jinou taktiku..
22. zář 2009 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
já měla taky vzteklounku :slight_smile:, psala jsem to někde výš, tak kolem 1,5 roku. po absolvování jedné přednášky o vztekání dětí jsem to přestala řešit - prostě jsem šla třeba vedle do místnosti nebo jsem dělala, že se nic neděje. nikdy, ale fakt nikdy jsem na ní nekřičela, to podle mě k ničemu není, nedělám to doteď. přešlo to během 2 měsíců, asi pochopila, že řevem cesta nevede a od tý doby máme naprostý klid :slight_smile:.
22. zář 2009 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
mayerka •když se vzteká doma,tak klid je do10minut.Venku je to horší.

sisi.v • přesně tak,doma odcházím jinám,ale co mám dělat venku,zatím se od něho jen otáčím, či schovám za keř,ale nějak to nefunguje.
23. zář 2009 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj mám doma teť cca.týden to samé.martin teda ještě nechodí a o to je to horší.chodí za ruku a běda jak jdeme někam kam se mu nechce.klekne,řve,když mu zakážu koš řev ,ještě navíc se mi zdá že je hyperaktivní....
2. říj 2009 ve 21:24  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nás ted funguje formulka: pomohlo to? ne. prostě když se začne kroutit a klekat, pustím ho a odejdu. sám se válet po zemi ho nebaví, ještě by se ušpinil, třeba venku....estét... :grinning: :grinning: :grinning: . naprostá ignorance, nic neříkám, nic nedělám, dávám bacha, aby se nepraštil, pak se ho zeptám, jestli to pomohlo, to vztekání. kroutí hlavou, že ne a já věřím, že to chápe. hodně to dělají kvůli obecenstvu :grinning: :grinning: :grinning:
2. říj 2009 ve 21:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, tak máme doma to samý a už jsem s nervama na dně. Vzteká se neuvěřitelně a snad u všeho - když jí něco nejde, když ji odnesu od něčeho, co nesmí, když nedostane, co chce. Jelikož už chodí, tak věčně běhá za mnou a vzteká se, když nedostane, co by chtěla. Dneska jsme museli odjet od doktorky, protože v té čekárně všichni způsobně čekali a ona tam předváděla takový cirkus, že jsem fakt musela odejít. Ale ne cirkus ve stylu, že jí to tam nebaví nebo tak, ale chtěla tam každému lézt do autosedačky, s hračkama tam házela atd, takže jsem ji musela usměrňovat a to se teda vztekala a napínala a já nevim co. Je to období a přejde to nebo je to povaha??? Navíc je taky dost aktivní.
13. říj 2009 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky u nás to samé. Taky je malej hodně aktivní. Chodíme teď do mateřského centra a úplně se tam občas cítím před těma ostatníma maminkama a hodnýma dítkama trapně. Malej nedostane co chce, okamžite se prohne do luku, začne řvát a mlátit sebou, mlátit do mě. A to stejné z chozením, tak chodí za ručku a když nejdeme tam kam on chce tak sedne na zem, řev, vztekáním, mlácení sebou, záchvat jak prase. Já pak mám z toho depku, že mám takové dítko. Ale on je takový od malička. Máme ho po umělém oplodnění a po tom těšení na mimčo, je to fakt nářez. Máme ho moc rádi, ale to vztekání nás s manželem na něm mrzí.
13. říj 2009 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
theresa: to znám, že občas s Adu někde vyčníváme z davu :grinning: Ona dokáže být strašně hodná, třeba doma, nebo tak. Ještě ji s MM chválíme, že je zlato. Ale na druhou stranu jsem i často zažila situace, že všechny děti okolo způsobně koukaly, hrály si a já celou dobu někde pacifikovala Adelajdu :slight_smile: Doma nějaký to vztekání neřeším, spíš teď nevím jak řešit když se mi vzteká mezi děckama - někdo jí vezme hračku a ona začne brečet a je schopná to dítě zmlátit :grinning: Zmlátit je silnej výraz, ale prostě se po něm vztekle ohání rukama a ječí. Máte to taky? U staršího dítěte se to dá nějak vysvětlovat, ale dá se tohle nějak odnaučit, nebo vysvětlit ročnímu dítěti? Nebo se to musí jen vydržet? :slight_smile:
14. říj 2009 ve 20:53  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a k tomu mlácení ještě: teď jsme si s MM dělali srandu,že se půjdem nahlásit na sociálku jako týraní rodiče, protože Adeli "mlátí" i nás dva :slight_smile: Prostě jak se vzteče, tak se ožene i po nás. Tak vysvětlujem,že to nesmí atd. atd.,ale stejně to opakuje dokola. Moc nevím co s tím. Vždycky jsem myslela, že se vztekají až tak ty dvouletý děti....
14. říj 2009 ve 20:58  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky,
taky mám doma vztekavku, je to palice paličatá. Vzteká se když jí něco nedovolím (hrát si s mobilem, ovladačem a tak), když jí chci dát do kočárku a ona zrovna nechce, tak jde do luku a řve. Prostě takové ty klasické situace.

Chci se zeptat, zkoušela jste některá s ročním dítětem zrcadlení? Já nevím, jestli by to už zabralo. Jako je fakt, že třeba když bezdůvodně řve a já začnu "brečet" taky, tak přestane a poslouchá a někdy se i začne smát, moc dlouho to ovšem nevydrží. Na ty práskací sebou záchvaty jsem četla, že bych to měla udělat taky ve chvíli, když ona chce něco po mě. Jenže na to je ještě malá a vlastně nic moc ještě nechce.
Zabralo vám něco?
Předem díky moc za rady :wink:
16. říj 2009 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda holky, co tak čtu, tak vidím, že naše role matek nejsou jen o tom porodit a těšit se z miminka :grinning: :grinning: :grinning: Taky máme doma malou vzteklinu, vždy to řeším tak, že jakmile vidím, že to na něj jde, tak odcházím,v horším případě ho šoupnu do postýlky anebo se zavřu v jiné místnosti, on řve chvíli a pak za mnou přijde, chytne mě za ruku a jde se hrát :wink: Moje sestra má takovou představu, že až bude mít dítě, že ho jen porodí a dá mi ho hlídat, že vše bude v pohodě chacha, je vyloženě vysmátá, nějak se k tomu ale nemá :grinning: :grinning: :grinning:
No ale koukám, že se stále mám nač "těšit", jé to bude zase děs běs, co my všechno musíme vydržet.... :sweat_smile:
17. říj 2009 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo a zjistila, že když člověk opravdu na dítě zakřičí, tak je to horší, přesně tak dělám, že si ho nevšímám, myslím, že je to ta nej reakce, která může být, dokonce i mě to pak nechává v klidu :grinning: :grinning: :grinning:
17. říj 2009 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
To mě tak napadlo, Honzík vždycky řve, když ho mám v ruce a vejdeme do cizí místnosti (prakticky do jakékoli), to ho pak musím uklidňovat, že je vše v pořádku a nemusí se bát, on se pak uklidní, ale ty pohledy těch dokonalej matek mě fakt dostávají, tedy obzvlášť u dr., chtěla jsem se zeptat, zda vám to taky děti dělají?
17. říj 2009 v 11:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak ja se pridavam do klubu... :frowning2:
asi posledni tyden je malej strasnej...to, ze nechce jest jsem uz nejak prekousla po dnesni rozhovoru s dr, ale to vztekani to je na maslu...
dneska sebou mrsknul o zem na meste protoze se mu nechtelo chodit, tak jsme mu stchynkou odolavaly, ale nakonec podlehly jen aby byl klid. :pensive: je to blby... mam pocit ze s nama strasne zameta...nechce jit my ho vezmem, kdyz mu neco nende vzteka se maminka prijde a spravi mu to... delam si to hodne sama...
ce,e jsem to tu procetla a zkusim praktikovat nektere rady tu... budu prubezne informovat...

zkousela jsem vysvetlovat-nepomohlo to, prijde mi, ze v to afektu rvani mne ani nevnima.
zkusim odejit-jenze si otevre dvere a bude brecet a sapat se na mne.
ignorovat-stejen jako u odejit :unamused:

ja uz jsem hotova...vteka se tak od roku a pul nekdy vubec nekdy vic, ale ted je to extrem...
si brzo hodim maslu :unamused: :grinning: ne to si delam legraci, ale je to narocny...

holky starsich prizpevku jaky je ted vas stav?a co zabralo...

kdyby mel nekdo dalsi rady, mile rada se necham inspirovat :wink:
22. říj 2009 ve 22:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Janulle, v tomhle věku bych to už nečekala :confused:

Já jsem téma zakládala, v té době to bylo na mašli :grinning: , ale zabralo odvést za ruku do pokoje,přitom vysvětlit, že až se uklidní, tak může přijít, přivřít dveře a odejít. Když má tendence zase přijít, udělat to znovu a to klidně 10x dokud nepochopí, že takhle budete chodit do aleluja. Když se uklidnil, nebo už byl skoro klid, jen třeba kňouráníčko, tak jsem přišla, zeptala se, jestli už je ticho, on že jo, obejmula jsem ho,on si o mně při tom otřel ty nudle :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: a byl klid. Vysvětlila jsem mu situaci - proč jsem mu něco zakázala, co by se případně stalo kdybych to dovolila atd . Takhle to stačilo udělat párkrát a pak už jen stačilo říct: Jdi se vztekat do ložnice. Řekl že néééé, já na to, jestli teda bude ticho, on že jóóó se soplema u nosu který se pomalu dotýkaly země :grinning: a byl klid. Janule, v tomhle věku by možná ještě mohlo zabrat počítat do tří a pak lísknout na zadek (na holou) potom stačí počítat a před trojkou většinou dítě přestane dělat to co nechceš, nebo případně řvát. Nebo ve vašem případě pomůže už jen sprcha, pokud je to dítě nepříčetný bez většího důvodu. :wink:

A tedy přesně jak píšeš - děláš si to sama a musíš začít u sebe. Dominik je taky nerváček bez špetky trpělivosti, ale hodně pomáhá chválit, chválit, chválit... za každou kravinu. Zvedat tomu dítěti seběvědomí :wink: Pak začal mít trpělivost větší, začal se taky za všechno chválit, přišel nám oznámit že se mu něco povedlo a my se radujeme s ním.
No a když se válí po zemi, tak bych odešla, dělala bych že ho nevidim a šla dál a ještě mu řekla, že jdeš teda bez něj. Můj syn je dítě, co samo odejde kamkoliv a je mu jedno, že mi jde z dohledu, ale jakmile to je opačně, že já odcházím od něj a měl by někdě zůstat sám, to nemá rád a platí na něj vždycky, když mu řeknu TAK AHOJ :wink:
22. říj 2009 ve 23:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Janul a taky musíš být důsledná!!! :wink: To je to co na ty děti platí. V opačném případě ukážeš svoje slabiny a on bude vědět, že vyměkneš a nakonec ho tam neodvedeš.

A tedy sprchu jsem nikdy nemusela použít, protože tohle obří vztekání jsem nikdy nezažila (to ak se vztekal kolem roku bylo vždycky jen chvilkové) , je to podle mě trochu drastický, ale co je důležitější, tak je to účinný :confounded: alespoň co vidim případy kolem sebe. Pak stačí říct, jestli chce zase pod sprchu (ne ledovou) a je klídek. Zvaž, jestli není tvůj syn už adept :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:
22. říj 2009 ve 23:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky diky...

zacnu u sebe a musim zacit i u pritele a tchyne...on se zacne vztekat a babi mu vse dovoli aby byl klidek...tak ode dneska je tomu konec, nepovolim nepovolim nepovolim :slight_smile: snad mi to vydrzi a nezklamu hned pri prvni prilezitosti... :sweat_smile:

na sprchu to asi neni, ale radila mi to i dr, ale zatim to asi neni tak hrozne.

procetla jsem to a zkusim to ... uvidime jak bude reagovat... snad se driv nezblaznim, pac uz je to sileny... :grinning:

kdybych ho nechalla jit a rekla mu ahoj, tam mi taky rekne ahoj a jde jinym smerem... :grinning: takze to u nas moc nejde...
23. říj 2009 v 07:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Janulle, moje máma a s tchýní měly taky tendence povolit a být měkké,ale to jsem jim řekla rázně, že je prosim aby dělaly věci jako já. Ať si ho rozmazlují jinak, ale v určitých věcech musí být zásadové jako já. Obě to vzaly naprosto v pohodě. Můj přítel taky nechce mít doma spratečka co si nás omotá kolem prstu, tak má na věc stejný pohled. Hlavně si stojím za tím, že co nezvládneš ve výchově do tří let, tak pak už nedoženeš :confounded:

Držim palce :slight_smile:
23. říj 2009 ve 12:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj.u nás zabírá na vzteklouna buď když ho zavřu vedle do pokoje a řeknu mu ať přide až se uklidní,někdy pomůže když si k němu kleknu a pevně ho obejmu a zašeptám do ouška pššš..tichučko...a on párkrát potahne a je klid ale tohle zabírá jen občas..nedávno nám udělal scénu v obchoďáku že chtěl nějaký salám a já řekla ne...manžel s ním musel jít ven a počkat tam..a pak mi řekl..tak jsi mu ho měla koupit, než taková ostuda..a já myslela že mě raní mrtvice.. :stuck_out_tongue_closed_eyes: vůbec nepochopil ten princip...řekla jsem mu že jestli chce mít doma rozmazlence který si zadupe a hned je po jeho, tak já tedy takového nechci.. a radši snesu nějakou tu ostudu...stejně si myslím že spousta lidí má uplně stejnou zkušenost a nejsme jediní...tak jaká ostuda.. :wink:
23. říj 2009 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Janulle tak já mám ještě jednu radu, kámoška četla zajímavý článek. Dítě máš posílat do kouta. Ne do pokoje, kde má všechny hračky, to není trest. Máš ho poslat do kouta, aby se uklidnil nebo v případě, že něco provede tak s tím, aby tam přemýšlel o tom, co udělal a říct mu, že až se uklidní nebo popřemýšlí, tak má přijít. Prý to děti začínají moc dobře chápat kolem 1,5 let (tak to já musím ještě počkat :frowning2: ). První den prý děti chodí do kouta třeba 20x, ale velmi rychle se má frekvence snižovat.
Tak to jen jako další tip, jak na malýho vzteklouna :wink:

Krizulka jen ať se lidi podívají, však to znají skoro všichni, ne? Nedělám si iluze, že my jsme byli jiní, když jsme byly děti :wink:
23. říj 2009 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Tak dnes jsme měli premieru :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: , syn sebou mrsknul o zem, protože chtěl jít jinudy než my :sweat_smile: , ale naštěstí do nedprovázel řev, tak se mu dalo domluvit. Tedy stačilo, že jsme mu řekli 2x ať okamžitě vstane a na potřetí k němu přítel šel a to okmažitě vstal, protože asi naštěstí respekt má :sweat_smile:
25. říj 2009 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
no holky u ans zatim vcelku dobry... kdyxz se vztekala dala jsem ho do loznice a byl za chvilu klid...neberu to jako uspech pac to byl asi omyl... :grinning: ale budu to tak delat, jeste bych ho chtela naucit usinat samotneho, ale kdyz ho tam necham a on zacne pobekavat tak hend je u men tchynka jako ze nahodi ukrivdeny oblicej a jakej je chudacek, ze breci v postylce... :rolling_eyes: to mne strasne stve...
25. říj 2009 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
niky, tak to bylo jeste v klidu jak to bylo bez breceni... :slight_smile: to nam sebou mrskl a rval, takze vseci cuceli... :sweat_smile:
25. říj 2009 v 17:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Tak neboj,na nás taky každej čuměl a čekal co uděláme... a nejvtipnější bylo (to jsem fakt musela skrývat smích, jak jsou děti vyčůraný) že když se k němu přítel blížil, že mu jako rázně domluví, že tohle teda ne, tak syn okamžitě vstal ještě před tím než k němu došel, přítel se ototčil že jako dobrý, že nemusel zasahovat a jen co se ototčil, tak mrsk ho a byl na zemi zase :grinning: Jsem si představila jak by to opakoval do aleluja, že při každém ototočení se by sebou mrsknul, hned jak by na něj přítel šel, taky by zase vstal a tak pořád dokola :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: Byl by toho asi schopnej :grinning:
26. říj 2009 v 10:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek