• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Poraďte jak na ročního vzteklouna. Jak mám reagovat?

11. června 2011 
niki :grinning: tak to je opravdu vtipne... :grinning: verim, ze by to dokazal delat dokolecka... taky mame chvile kdy skriva smich aby si nemyslel, ze je to v poradku a ze to muze, ale kolikrat mam co delat... :grinning: jsou to vtipalci...dneska nic moc nedelal byl celekm hodny, kupodivu...no ale jeste neni vecer, takze uvidime co vymysli.. :grinning:
26. říj 2009 ve 12:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
takze ted tu asi pul hodiny rval, ze jsem mu nechtela dat bonbon...no jsem z toho pekne nastvana a mam pocit ze jsem neco udelala spatne, ze nemam na to byt matkou... :pensive:
28. říj 2009 v 17:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj děvčátka :slight_smile:
Z toho, že se vzteká si vůbec nic nedělejte, já už to mám sice dávno za sebou, ale velice barvitě si vzpomínám na pohoršené pohledy kolemjdoucích spoluobčanů (tedy hlavně ženských), některé s poznámkami jak se neumím postarat, jak je dítko nevychované, jak by JIM se to nikdy nemohlo stát. Tyhle období bývaly velice krátké, ale vracely se. Každé dítko to někdy zkouší na maminku, tatínka, babičku, nebo kohokoliv, kdo se o nich stará co si můžou dovolit a čeho všeho můžou dosáhnout. Mně pomohlo vždy nechat tak, když se vzteká, nadechnout se a v klidu říct, že to nedostane ani kdyby chodil(a) po stěně, že ho mám moc ráda, ale že jdu pryč a přijdu, až se uklidní, že na tohle divadýlko nejsme zvědaví.....
No a dítka, co tenhle tyjátr hrají potřebujou diváky, že. No a není obecenstvo, není ani divadlo...
Je to hodně těžké, je samozřejmě rychlejší dát, o co si řekne, ale to je celé špatně. Za chviličku by nám ti mazjlíci skákali po hlavě.
Někdy to je ale o tom upoutat pozornost, na každého ale platí něco jiného.
Někdy zabere i otočit zájem po něčem jiném, tady někdo psal dát jídlo,nebo prostě zaměstnat něčím jiným :wink:
28. říj 2009 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
svetluš - 100% - Po dobrom to nejde a po zlom už vobec nie. Zachovať pokoj a chladnú hlavu, otočiť sa a odkráčať. Mne to starší syn urobil raz na námestí - tak som mu povedala, že mňa to nebaví a šla preč, schovala sa za prvý stĺp - aby som ja videla na neho a on na mňa nie. Po pol minute bol kľud ....... A už to neskúsil :wink:
Ako píše moj obľúbený prof. Matejíček - tým si prejdú všetky deti a všetci rodičia, dieťa sa tak učí, kde sú hranice a na cudzích to skúšať nebude. Vždy na najbližšieho človeka - ktorého maá rád a doveruje mu - potrebuje vedieť, či to ustojí. Tak to musíme proste vydržať.
29. říj 2009 v 06:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Máme asi nějaký další období zkoušení co vydržim/e :sweat_smile: , zase začal reagovat zbytečně přecitlivělě, jakože při zákazu začne řvát jak tur, nebo když mu jdeme něco zatrhnout, tak třeba jde proti nám a chce nás odstčit, ale to jsme snad zatrhli za včas, nebo když dostane lepanec na zadek tak se ožene. A taky začíná rozkazovat: Nedělej to mami nebo přestaň apod!!! :angry: :sweat_smile: Ale co je zase dobrý, že se mu dá domluvit, už to není takový to řvaní, že nepomůže k jeho zastavení nic, už má respekt, to je první věc a už rozumí co mu říkám, tak jsem ho třeba minule zase poslala řvát do ložnice protože řval u oběda a řekla jsem si, že se tu s ním nebudu dohadovat a v klidu se najim a když trochu přestal, tak jsem přišla, objala ho, on v tu chvíli uplně přestal a byl rád, že jsme se usmířili a pak jsem mu v klídku vysvětlila co bylo špatně a tak a řekla jsem mu, že by měl jít tatínkovi říct promiň , za to jak se choval. A on potřebuje chvíli čas aby si to v hlavě srovnal , líbí se mi že se nejde omluvit jen proto, že jsem to nakázala, ale jde až ve chvíli, kdy sám není naštvanej a bez emocí a pak třeba za čtvrt hodinky přijde a řekne: Táto, promiň a jde ho obejmout :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
29. říj 2009 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hodně záleží na tom, z čeho to vztekání pramení. když si jen něco vydupává, jsem nekompromisní. ALe když vím, že se bude "vztekat" protože ho z ničeho nic vezmu z houpačky a jdem domů, chce to trpělivost. VYsvětlit, odpoutat pozornost, v klidu přesunout.Prostě to není jednoduchý a hlavně na to není žádnej univerzální recept.
Bohužel. Možná to tu už je, ale dobře je tohle popsaný v knížce Věda zvaná rodičovství. Funguje to.

Mám zatím celkem kliku, jasně že to zkouší, ale je takovej "rychlík". Naprdne se, to jo, ale za chvilku je to ok a vzhledem k tomu, že je to takovej klidnej "myslitel", docela se dohodnem :grinning: :grinning: :grinning:
29. říj 2009 ve 22:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Berenika, to je jasný... jinak budu reagovat, když řve z rozmaru a když mu já musim ukončit třeba hru kvůli času, že musíme někam letět nebo tak. Fakt hodně pomáhá se do toho dítěte vžít :wink:
29. říj 2009 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
jj, souhlas. Přemejšlet to chce jako oni. Není to jednoduchhý. Jendou jsem někde četla, že pomáhá si vždycky, když je problém, sednout, kleknout, vzít do náruče - dostat se "na úroveň" toho mrněte. Ne ho peskovat shora. A funguje to, myslím na to a dělám to tak. Ten náš velkej svět je pro něj děsně složitej.
29. říj 2009 ve 23:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jestli některá z vás nemá zkušenosti s tím, jak zvládnout malého ročního řvouna v autě. Cestování s ním je absolutní horor. Pokud nám zrovna cesta nevyjde na jeho spaní, tak je schopný prořvat 20 minut i 2 hodiny vkuse. Nesnáší být připoutaný (přitom ho nevážu úplně na pevno). Hračky ho zaujmou jen na chvilku, pak je vyhazuje. Chvíli zabírají malé úplatky v podobě svačinky, zpívání, říkánky, ale stejně se za chvíli začne vztekat. Když se vzteká občas doma, tak ho prostě nechám být a nevšímám si ho, dokud se neuklidní, ale v autě to moc nejde, protože manžela- řidiče to dost znervozňuje. Včera jsme ho nechali v autě řvát a nevšímali jsme si ho (jeli jsme asi 15 minut), ale tak se rozparádil, že pak řval i doma a nebyl k utišení. Vůbec nevíme, co s ním, většinou se taky pohádáme :slight_smile:, protože máme rozdílné názory na to, co s ním a dobře víme, že je třeba se ujednotit. Někdy si říkáme, jestli se mu tím, že je připoutaný nevrací vzpomínky na porod- byl omotaný šňůrou a pořád se vracel zpátky, porod trval o hodinu déle, než měl a narodil se přidušený. Myslíte si, že to je možné? Nechceme ho tím nijak omlouvat, ale také mu nechceme křivdit. Poraďte prosím, jestli máte podobnou zkušenost. Děkuji.
5. lis 2009 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
micziko, na to radu nemám, prožívali jsme to taky a u nás pomohl jen čas, prostě z toho vyrostl. Ale trvalo to pár měsíců. Pokud byla cesta kratší, tak vždycky taky něco musel mlsat, nebo pokud to bylo možné, tak jsme vyjeli v době, kdy měl spát. Taky pomohlo mít na cédéčku vypálenou jeho oblíbenou písničku u který vždycky ztichnul už jako miminko. Takže když začal řvát, tak stačilo hlasitěji CD pustit a bylo ticho. :sweat_smile: Většinou... :sweat_smile:
8. lis 2009 v 00:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
nikko, děkuji... Budeme čekat :slight_smile:. No aspoň, že v tom nejsme sami. Když to jde, tak delší cestu plánujeme na dobu jeho spinkání- tenhle víkend nám vyšly obě cesty. Tak uvidíme, jestli ho to auto nezačne někdy bavit :slight_smile:
9. lis 2009 v 06:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
já mám asi ještě horší variantu - uvztekanýho mamánka :frowning2:
Nejhorší je, když jsme doma samy, nudí se, nebaví jí to. Chvilku je schopná si hrát sama, ale pak nemůžu odejít na wc, vařit, poklízet, prostě běžný provoz domácnosti, sednout k pc, nebo na židli - to je ŘEV, ale tak, že tečou slzy :frowning2: Ještě sama pořádně nechodí, tak sedí nebo leze a řve, jak když jí někdo vraždí. Sápe se na mě, stahuje mi kalhoty a takhle to je prostě pořád. Už mi z toho bývá fakt dost blbě psychicky i fyzicky.
Když se k tomu přidá ještě to, že se vzteká, když se jí něco zakáže nebo vezme, tak prakticky křičí asi tak půl dne :confounded: :confounded:
Odejít nepomáhá, ubrečela by se, a ještě je na to dost malá mi přijde, ale sedět u ní celé dny taky nemůžu. Snažím se zachovat klid, ale ona brečí fakt od narození a už toho mám někdy plný kecky. Okřiknout nepomůže. Buď zabírá dát jí něco do pusy (chvilková záležitost a nic to neřeší) nebo si k ní sednout nebo lehnout, pak by byla spokojená.
Chci se zeptat, když bych jí v klidu ignorovala, může někdy pochopit, že tu prostě jsem a nikam jí neodejdu a že tohle její vyřvávání nikam nevede? Už to trvá fakt dlouho a myslím, že vážně vůbec nechápe o co jde.
Nebo jí mám vyjít vstříc, když je to mamánek? Vůbec už si nevím rady a děsím se každého nového týdne, kdy budem přes den jen samy :frowning2:
22. lis 2009 v 19:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jen ještě doplním, poslední dobou vyvádí i než jí stačím připravit nebo ohřát jídlo, nalít čaj, na plný koule prostě křičí mamíííííí mamííííí, na celý barák. A že je protivka před spaním, to bych ještě pochopila, ale i když odpol spí 1,5h tak i po něm :confounded:
22. lis 2009 v 19:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nečetla jsem diskusi, jen posl. příspěvek.
prchalko, to je ale normální, že takhle malé dítě potřebuje nonstop pozornost. Mně by asi nenapadlo si přes den, když je malý vzhůru, sednout k pc, vzít do ruky časák apod. :confused:
Já se malýmu věnuju na 100 %. Neříkám, že ty ne, ale připadne mi normální, že s tak malým prckem se prostě nestihne moc, natož mít volnou chvilku pro sebe.

Nemusí to být přece mamánek, chce aby sis s ní hrála. učila jí, mluvila na ni (pokud musíš třeba pověsit prádlo, uvařit apod.). To je normální.

Extrím je, že tě nenechá ani nalít ji ten čaj atd....
22. lis 2009 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
mikulka: Tím pc jsem myslela jen pár minut, ale byl to hloupý příklad. Kupa mamin to tu dělá taky a píšou celý den.
Spíš u nás jde o to, že ona se prostě na všechno sápe, což je v tomhle věku normální a chce do toho mlátit a jelikož jí nedovolím na to sahat (notebook), tak to vyvolá další vlnu breku..
Nějak mi dochází nápady, co s ní dělat, je to pořád to samé. Jasně, každý dítě je jiný, ale někdo s ním dokáže uklidit, uvařit atd.. U nás to moc nehrozí a pak si připadám, jak neschopná a vysvětlujte chlapovi, že s ní prostě určité věci dělat nelze - a nebo lze, ale bude mi u toho křičet a brečet, na což já nemám :frowning2:
22. lis 2009 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
prchalko: ještě mne napadlo, jestli tohle nedělá v době, kdy jí bolí zuby. Mně malý nenechá, když ho bolí zuby, dojít ani na wc. :wink:
22. lis 2009 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
mikulka: Kvůli zubům se začala budit i v noci a už to trvá 2,5 měsíce, bylo to docela peklo, ale už jsem si na to buzení a nevyspání zvykla. Je pravda, že dřív, kolem toho 11 měsíce byla víc v pohodě, dýl si sama hrála atd... Pak se to všechno zhoršilo. A to jí lezou teprv horní dvojky :confounded: U nás je to asi na dlouho, než jí jedny zuby vylezou, tak začnou další, žádná prodleva mezi tím, už to vidím.. Někdo tu psal, že po 2 měsících dítě pochopilo, že si nic nevyřve, ale tohle asi není náš případ :confounded:
23. lis 2009 v 10:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
prchalko: u nás je to hodně podobný. Naše holky jsou i zhruba stejně starý. Když u ní sedím, tak OK, ale když se zvednu a jdu kamkoli (WC atd.), tak mi peláší v patách a pomrčává. Takže ji vezmu do náruče a všude chodíme spolu i na ten záchod :slight_smile:Vařím jen samý rychlovky a u vaření ji buď nechám kramařit ve skříni s hrncama, když to nepomáhá tak dávám něco malýho na jídlo, když ani to ne, vařím s ní v náručí :slight_smile: Taky se mi budí v noci a taky je schopná být protivná i hned po tom co se odpoledne 1,5 hodiny vyspí. Já doufám, že to je takový období a že až bude starší, že bude samostatnější.
23. lis 2009 ve 12:21  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
katzi: To ráda slyším :sweat_smile: Ale já už nějak těch 13,5 kg nemůžu unýst, tak jí tahám jen vyjímečně. Kdybych ji měla celý den přilepenou na sobě, tak bude spokojená, ale to já bych asi už zaklepala! Já si říkám, že až bude jistější v chození a líp jí to půjde, budem chodit za ruce, to už mi tak vadit nebude a taky, že jednou z toho vyroste :sweat_smile: no.. Ale kombinace rostoucích zubů a zavislosti na mamince je fakt strašná :grinning:
U nás pomáhá, když přijde návštěva nebo děti, prostě když nejsme samy, to mě pak vůbec nepotřebuje, jenže to se stává málokdy..
23. lis 2009 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, přidávám se do klubu a napíšu pár našich vychytávek :grinning:

Před měsícem měl danýs období, kdy ze dne na den jakmile jsem mu řekla na něco ne, nebo zakázala, lehal si na zem. Někdy u toho vřískal jak pavián, jindy se snažil bouchat pěstičkama o zem ( mimochodem byl u oho hrozně roztomilej, jen jsem musela pak hodinu vytítar soplíky po podlaze :grinning: ) Pak sebou začal plácat na zeb úplně bez řevu, vzal např. čaj a začal ho lít na pldlahu, vzala jsem mu čaj, řekla jsem že se pije, nevelívá a Danýs si bez řevu prostě automaticky lehnul na podlahu (stálo mě to dost sil abych se nazačala vždycky smát), ale když to dělal u každýho ne, i co jen slyšel v televizi, začalo mi to vadit :sweat_smile:

Pak jsem si vzpomněla na dávno zapomenutý kolo kolo mlýnský, od tý doby kdykoliv si lehnul na zem, tak jsem se zeptala jestli chce dělat kolo kolo, chytla ho za ruce, odříkali básničku a udělali pořádný bááááác. Prostě jsem to převedla na hru, takže asi po týdnu si začal pojovat válení na zemi jen se hrou-kolo kolo. Od tý doby mi to udělal jen asi 2x, vždycky jsem se zasmála, řekla že přece nejdřív se musíme zatočit než se udělá bác, chvíli koukal jestli jsem se nazbláznila, že on se přece "vzteká", ne že si hraje, ale myslím že pochopil :grinning:

To samý u tlučení pěstičkama- tluče bubeníček :grinning: takže místo záchvatů vzteku jsme se pak váleli oba na zemi a bouchali do podlahy a zpívali a volala všichni z kola ven :grinning: -sousedům se zpětně omlouvám :grinning:


A poslední věc, ta funguje hlavně v poslední době, slůvko OKAMŽITĚ. Nemyslim si že by pochopil význam, jako že má něco udělat hned, ale to "okamžitě" se dá dobře důrazně vyslovit. Dám příklad: třeba u oblíkání, jídla nebo čehokoliv mi začal utíkat a musela jsem ho honit po bytě. A upřímně, docela fučka, já oblečená v bundě, druhý dítko taky, do toho moje nejmladší mimčo, všichni v budnách, nabalený a já honila danýse a snažila se mu oblíknout bundu. Bral to jako hroznou srandu, i když jsem už pěnila vzteky a lilo ze mě. Pak jsem řekla okamžitě pod ke mě, a asi se lekl toho důrazu na to slovo a pochopil že sranda skončila. takže kdyžchci aby mě poslechnul když ho volám, nebo zákaz mysím vážně a není to sranda, řeknu : Danieli, okamžitě pojď papat. Danieli, okamžitě slez ze stolu atd :wink: poslední dobou je u nás nejčastější věta: Danieli, přestaň se okamžitě hrabat v tom koši :grinning: :grinning: :grinning:
23. lis 2009 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
prchalko: já ji taky netahám pořád, to bych nedala. Taky ji jen poponáším - třeba když jdu někam jinam, tak si ji odnesu sebou :slight_smile: To máš fajn, že malá je v poho když je s dětma. Aduš je ještě těžší případ :grinning: Mezi dětma mě taky musí mít na dohled, když se jí někdo z dětí dotkne brečí, když jí někdo z dětí něco zebere brečí, nebo se vzteká, když někdo nahlas kříčí, nebo piští, nebo se nějak projevuje hlasitě tak se toho bojí a zase brečí. Prostě ani mezi dětma to zatím není to pravý ořechový.

kaleilah: dobrý tipy :wink: Akorát já kdybych Adi řekla OKAMŽITĚ, tak by se napřed vztekla a pak by na mě hodila bobek :grinning:
23. lis 2009 v 17:57  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, sem v koncich. maly se mi zacal tak strasne vztekat ze fakt nevim co s nim....
Kazdy mi radi ze na vztekani je nejlepsi delat jako ze nic-ditete si nevsimat
ALE danik uplne straci dech a dneska se i pozvracel. To prece nejde delat ze ho nevidim? ze to v tomhle pripade nebude fungovat?
16. bře 2010 v 17:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Momin - doporučuji přečíst knížku Nejšťastnější batole v okolí. Na nás zabralo mluvení batoletštinou, jsou tam různý metody jak na batolátka. Taky jsem nevěděla co a jak, když se malá začala vztekat, ale tohle nám hodně pomohlo :sunglasses:
16. bře 2010 v 17:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
momin, já vím, děsný...jedem v tom taky ...i když ne tak moc...
Zkus u něj být, aby to netočil tak do extremu, ale nezkoušej ho uklidnit - stejně to nejde, jen bud u něj a nereaguj - absolutně nefunguje: nech toho, přestan, bud zticha - to ho vytočí ještě víc. jestli to jde, nic neříkej, jen ho hlídej. nevím, není na to žádn recept, každý dítě má ty záchvatz jiný :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Ale jedno vím jistě - přejde to...tak jen trpělivost. Držím palce, až bude venku líp, jejich pozornost se rozdělí na plno zážitků z celýho dne, ted je to jen doma,doma,doma a pak maj moc energie na tyhle výstupy.
16. bře 2010 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,mame 13měsíčního prcka,no není to s ním až tak horký,ale taky velmi nevim,jak se stavět k jeho rozmarům,jakože prostě bych chtěla pochopit,proč co dělá,tu dětskou psychiku,jestli mi jako rozumíte.No bít ho nechci,ale zase si myslim,že vysvětlovat mu ted neco jeste moc nema cenu,takže co dělat,aby už se trochu vychovaval-nemate typ na nějakou knihu o vychove,krom toho Nejšťastnějšího batolete?To tady v knihovně nemame...diky
19. bře 2010 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
jankapavol, Věda zvaná rodičovství - jsou tam krásně popsaný druhy vztekání :wink: , jak k nim přistupovat, jak to řešit. Není to universální návod, to ani nejde, ale dá se z toho leccos vzít...tak zkus.
19. bře 2010 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Děkuju.A něco obecně o vychově,tak od 1 roku?On se moc nevzteka,ale leze do vody,když mu to zakazuju,hazi jidlo na zem apod...
20. bře 2010 v 17:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
poslouchaj vas deti na prikaz "pojd sem!". U nas mame x pravidel a ritualu a i pres obdobi vzdoru celkem ok. Kamen urazu je prave pojd sem.....Nejde. Jeste se schovava a musim si pro malou dojit. Konci to revem a je to furt dokola.
22. bře 2010 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
fran: U nás je to stejné, na "pojď sem" nereaguje nebo se schovává. Já to neřeším, dojdu si pro ní, ale řevem to nekončí, protože se snažím aby to řevem nekončilo. Chytím jí a třeba s ní nějak zatočím naebo tak aby se zasmála.

No ale třeba házení jídla na zem .... to vidim rudě a dávám přes ruku.
23. bře 2010 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
jjaanca: No, u nas to konci revem, protoze se na ni rozlobim a ona se rozbreci. No, nevim moc, co s tim, casto prijde, ale az tak na potreti na popaty a podle nalady.... Venku je to podle me docela nebezpecny, kdyz na pojd sem neposloucha...Trochu se bojim, az pujdu s miminem v kocare a s ni, ze mi nekam utece a nebude reagovat na volani....

No, jidlo taky nesmi hazet, to nastesti uz ani nezkousi. Ale cpe si ruce do hrnicku s pitim :slight_smile:.
23. bře 2010 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek