Psycho problémy
Ahoj, prosím o rady ohledně psychiky. Synovi je 7 m a už nějaký ten pátek rostou zuby. Poslední dny se mi občas stalo, že když hodně plakal a já už nevěděla jak ho uklidnit začala jsem křičet, malej se většinou lekl a začal plakat ještě víc, to mě jakoby zlomilo a začala jsem brečet s ním. Co dělat pomůžou homeo na uklidnění (mě..) bojim se, aby to nepřerostlo v něco víc. Bojim se sama sebe.
K tomu mi moc nepomáhá tchýně, protože kritizuje všecko
a) nemá režim (kojim podle potřeby)
b) nemá dudlíka (odmítá od narození
c) neumí jíst lžičkkou (umí, ale jídlo mu nenutím takže má dny kdy tu lžičku do něj nedostanu a tchyně ho krmila dvakrát a zrovna měl tohle období)
d) volá mě pláčem - podle tchýně je rozmazlenej
k tomu se mě neptá a prostě jde a dá mu třeba lipánek, neo krém z dortu a ještě se pak smějou, že jsem rozčílená.
A aby toho nebylo málo neustále srovnávám Honzíka s miminkem, které jsem čekala v 18 a šla jsem na potrat (finanční situace tehdy byla velmi špatná včetně bydlení).....stále si to vyčítám a srovnávám byla by to holka nebo kluk, jaký by bylo to miminko byly by stejní....
Když se to všechno sečte hrozně mě to sžírá, teď se přidaly noční můry kdy si musim vybrat mezi synem a přítelem a už si fakt připadám jako magor....prášky do sebe cpát nechci max. homeo, ale nevim co jak....bojim se sama sebe....
možná by neškodila konzultace s psychologem-znáte někoho dobrého Kladno-Praha?
poradte mi.....
přítel se snaží, ale čim víc mi pomáhá tim větší pocit selhání mám
@magdasan když já nějak nevim čim začít...
@ajinka0991 weness mě netankuje, já se hodně těšim na jaro až pujdu si zajezdit nebo se psem na cvičák - pokud malý bude beze mě schopný vydržet....tatka by ho pohlídal, ale já jsem nervozní, že bude plakat...
@karlajasmine jenže když mi začne pomáhat začnu mít výčitky, že jsem celý den doma a nic nezvládám a on celý den v práci a ještě mi pomáhá doma.....
@medulinek nevim kde to je ale klidně mi mužete poslat kontakt kouknu podle mapy
@absintka19 to by mi asi neprošlo....
@zuzalinkak já vím, že jednou přijde i to plácnutí, ale on v 7m ani nechápe proč křičim jen se mě hrozně bojí a pláče a já pak brečm taky a je to kolotoč
@vineta bylo dost těžký už to sem psát, znova se to všechno vrátilo a já si to pořád vyčítám.....navíc do toho sny jakože si mám vybrat přítel vs malej, nebo že malej někde v pravěku pláče nahatej na skále a já k němu nejdu....a podobně a budim se s pláčem...
@linee ¨tak já říkám ne, ale pak to jsou nervy a hádky (viz třeba ted přisolit) já Honzíka srovnávám s tim nenarozenym a ikdyž vim, že na to nemám myslet nějak sem se s tim asi nepopasovala ( a to mi tehdy přítel řekl, rozhodnutí je na tobě nějak to kdyžtak uděláme, ale viděla jsem na něm starost jak - já po škole bez práce on čerstvě bez práce, bydlení žádný pořádný)
@japona já ho nedokážu nechat brečet (nemám koule ani na to tchýnino doporučovaný uřvání v postýlce)
@panickatlamicka ráda bych někam šla, ale vyčítám si, že jdu od malýho ještě dřív než od něj vůbec jdu....a s potratem asi pravda
@savlupa děkuju, jsem ráda že v tom nejsem sama....tchýni nevídám často, ale volá aspon jednou týdně...dokud malý přibíral těch 700-800g za 14 dní byla spokojená když začal jak rostli přibýrat mín začala se ona i její máma pídit po tom jestli kojim nebo proč přibírá tak málo a to to asi začalo.....ted mi řekla, aby teda začal ty příkrmy jíst (jí když chce a většinou jen dvě tři lžičky-nijak mu to nenutim) abych mu to přisolila....pak je na nervy z toho že nemá dudlíka (přítel na její radu zkusil med i lák od okurek - a když sjem to zjistila tak sem řvala, hlavně kvuli tomu láku) dudlík samozřejmě i přesto odmítá maximálně si snim hraje....
jinak tchýni vídám cca 2-3 měsíčně....spíš mi volá...naposledy radu, aby se malému příkrmy lépe jedly mám přisolit a když jsem se ohradila, že sůl teda fakt ne tak se urazila
jinak je prý tlustej z překrmování ☹
Ja vim, ze je to tezke vybavit s clovekem starsim (predpokladam, ze ji je min. 70) a ne ze sve rodiny, ale jde o to neublizit tvemu diteti, takze ji to proste rekni, ze jsi rada, ze ti chce pomoct a poradit, ale ze bys to rada zkusila sama a kdyz budes potrebovat, ze se ji zeptas a o radu pozadas. Z toho nemuze byt urazena a jestli ano, tak se chvili neuvidite nebo neuslysite, ale ona si to rozmysli, aby mohla videt maleho. Co se tyce jidla, tak tam vetsinou jsi s nimi, tak proste zasahni a rekni, ze tohle jeste ne, ze si to neprejes a chces to delat po svem. Prikrmy se preci zavadi postupne par lzicek a pak dokojit, takze je to normalni. Ja mam dokonce kamaradku a ta do 1,5roku kojila vyhradne a mala krasne rostla i pribirala...pak zacala rovnou jist normalne jako ostatni v rodine. A dudlika mit nemusi, kdyz ho dokazes uklidnit jinak. Nase mensi ho taky moc nechce, vetsinou si vezme kdyz zacina mit hlad, tak kdyz potrebuji, aby jeste vydrzela, dam ji ho. Nebo obcas na usnuti, ale jinak ho plive. Ji hrozne rychle a brzy ma hlad.
A vazne v tom nejsi sama, je to proste o nervy...i kolikrat prijit na to, co vlastne chteji a proc breci. Sny jsem mela v tehotenstvi taky hrozne...nekdy i ted, ale ted jsem vetsinou tak hotova, ze kdyz aspon chvili spim v kuse, tak velmi tvrde.
Vybrecet nenechavej, prestane jen proto, ze to vzda, protoze vi, ze nikdo neprijde...a to mi prijde naprosto strasne, ta predstava, ze volam maminku a ona nejde a ja jsem tam sama a chci ji mit u sebe a ona neprijde. (Ty mas sny a mne trapi treba takove predstavy a je mi z toho pak tak spatne...hlava je hrozna "svine") 🙂
A ven jdi, jestli mas moznost. Zacni treba prochazkou na 15min a pak postupne dele...ja vzdycky kdyz je klidne i jen chvilku nevidim, tak se moc tesim a hned mam vice energie a jsem konflikty schopna resit beztrestne. 🙂 Pritel udela vse pro to, aby maly neplakal a ty si rikej, ze ho nechavas prece v dobrych rukou, kde mu bude dobre a nikdo mu neublizi...Pokud nebude potrebovat nakojit, coz pravdepodobne odejdes po kojeni, tak vse ostatni muze zastat stejne dobre pritel. 🙂
Nemuzu radit ze zkusenosti, ale zkus se potratem netrapit...mas sanci se postarat o miminko, co mas u sebe a udelat to co nejlepe, tak se zamer na maleho...a naplanujte si a vypravej mu, co budete delat, az bude pekne.
Smankote, to je zase dlouhe... 🙂
Je krasny rostak. 🙂 Ji tak casto, jak potrebuje a urcite z toho vyroste...nase deti taky nejsou nejake susinky, ale kdyz to neni ze sezeni na zadku a sladkosti, tak na tom nevidim nic spatneho.
@geilinka Tak tchyni nezvedej telefon, kdyz se ti to nehodi nebo ji rekni na vsechny rady 'Hmm, uvidim'' a dal to s ni nerozebirej. Pokud te bude kritizovat rekni 'Ja jsem tak spokojena, me to tak vyhovuje.''
S tim, ze ti pritel pomaha, kdyz prijde z prace, je to naprosta samozrejmost - ty jsi ''v praci'' 24h denne, tak prece nebude pritel pracovat jen 8h a pak si doma nelehne pred televizi.
@linee děkuji tchýně je tchýně min víkend jsem tam byla , dělala knedlíky houskový a že mu dá - říkám ne je ještě malej, ona že neni a když jsme šli jíst tak mu ten knedlík stejně přinesla a na moje námitky nebrala zřetel až zasáhnul přítel, kdybych tam byla sama asi by to bylo zlé - jela jsem tam natlakovaná jak atomovka ☹ a furt že nemá režim (chodí spát večer kolem 20 hod a přes den se mu to prostě mění......noo ale už nejsem tak natlakovaná, přítel si bere malýho víc ven, jen mě furt trápí ty sny a ten potrat....
@geilinka vse pekne postupne. Pokud vis, jak to s tchyni je, tak ji navstevuj pouze s pritelem a nebo at k vam chodi pouze, pokud je pritel doma. Je videt, ze v nem mas velkou oporu, toho si vaz.
Co se tyce snu, zkus opravdu zajit ke psychologovi, neni na tom nic spatneho, aspon si promluvis jak s tim pracovat. Stejne s potratem. Nauci te, jak na to nahlizet. Zkus aspon jedno sezeni. Pokud nemas pocit, ze ti pomuze nekdo z okoli. Muze ti poradit, jak se s tim naucit zit. VEz ale, ze je to neco, co nezmenis, je to minulost a ty mas pred sebou budoucnost a uzasne a zdrave dite. Tomu venuj svuj cas a energii a nezabyvej se tim, co uz zmenit nejde. To je zkusenost a z tech se clovek uci (ac nekdy boli) a vi, jak a co udelat lepe tady a ted. Drzim palce!
@linee to ano většinou tam jezdíme spolu ale občas tam jsem třeba dvě tři hodky sama když jde přítel něco dodělat do práce... sice mi slíbil, že jí to pokusí nějak naznačit, ale že je už prostě stará a babičky si jedou podle svých norem a , že konstatování - všechny děti to uměly - mám odbívat, ale Honzík umí tohle nebo tamto to zase neumí jiný.....přítele si velmi vážim, vím že ne každá mamina má doma chlapa, kteý ví co obnáší péče o dítě a , že to neni dovolená...jde asi hodně o to jak na všechno nahlížim já sama ☹ moc vám všem děkuju pomohly jste mi uvědomit si dost věcí nicméně s potratem se asi nevyrovnám
Ahoj, ze své zkušenosti ti jen můžu napsat, že časem se to zlepší, aspoň u mě to tak bylo, každá jsme jen člověk a jak jednou někdo napsal matkou se narodime ale stáváme tak měl pravdu. I já mám tyto zkušenosti i já se učím ovládat v některých chvílích své pocity a stalo se mi upřímně ne jednou kdy jsem se do slova nenavidela za to co jsem řekla nebo udělala když byla dcera malá (nemyslím žádné týrání ale opravdu jsem byla zla ☹) pak jsem brečela a vyčítala si to a nejradši bych byla kdyby mě někdo za to vyfackal, ale je to opravdu vycerpanosti únavou strachem a hlavně nejistotou sama v sebe. Mě pomohlo se zkoušet naučit několikrát nadechnout, projít se po bytě a vrátit se a reagovala jsem úplně jinak... A hlavně smířit se s tím jaká jsem věřit si a říct si že se budu ze všech sil snažit na sobě pracovat... Kdyby jsi se potřebovala vypsat tak klidně napiš... Já měla ty začátky opravdu hodně těžké, předčasný porod nemocnice zánět ledvin malé atd. Ale teď je malé už 14 měsíců a je to úplně jiné