Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Spaní batolete s rodiči - proč najednou nechce usínat v postýlce?

bardulienka
15. dub 2019

Ahoj všichni,

nejprve bych ráda upozornila, že z toho nedělám žádnou vědu, ale spíše chci předejít nějakému složitému odnaučování v pozdějším věku. 🙂

Máme 11m syna. Od malička spává v postýlce vedle mé postele, pouze v krizích bývá příležitostně u nás v posteli. Večerní rituály se snažíme dodržovat (koupel obden, kaše na lžičku, mazlení a ukolébavka ve velké posteli a ukládání ke spánku kolem osmé). Do postýlky jsem malého dávala většinou “načatého”, teď spíš spícího, protože si v postýlce hned stoupne a chce ven (směje se, po delší době začne plakat).

Posledních pár týdnů spí hůř než dřív (2x dostane UM, ale i potom bývá vzhůru). I když se napije, přebalím ho, pochovám, tak je vzhůru a vyvolává. Jakmile ho dám do postele mezi nás, téměř okamžitě spí. I když je v postýlce a já ho držím za ručičku, nechce tam být. Ještě podotknu, že není problém, že by vůbec nechtěl spinkat v postýlce. Ale až v noci, třeba kolem 2. hodiny se víc probudí a chce jít za námi. Pak se i po usnutí a přenesení do postýlky většinou vzbudí.

Budu ráda, když se podělíte o své tipy a rady, jak mu udělat spinkání v postýlce příjemnějším. 🙂

PS: právě doděláváme rekonstrukci domu, kde na něj bude čekat krásný pokojíček. Plánovali jsme, začít ho učit spinkat v jeho pokojíčku, teď to moc růžově nevidím. 😁 Bude tam i stará postel, kde budu spát já v případě horších nocí.

Předem děkuji za rady, přeji krásný den, Barbora 🌸

g_m
15. dub 2019

Starší jsme dali do vlastního pokojíčku v roce, sice jsme tam museli třeba 3x za noc jít, ale stejně to uděláme i teď s prckem. Takže pokojíčku bych se nebála, oni si zvyknou a pak dokonce spala líp, protože jsme ji nebudili my.
Taky nejsem fanouškem spaní dětí v posteli s rodiči, ale stejně je tam nad ránem máme. Starší přijde sama a malého si tam dám ve 4 já. Protože buď budeme ve 4 ráno vstávat, protože v postýlce už neusne nebo se přitulí a spí ještě hodinu a půl... Ale striktně dodržuju, že si ho tam dám fakt až nad ránem, aby si nezvykal a spal i v postýlce.
Co se týče stoupání, když má spát, tak starší i teď malého jsem vždycky držela na boku, dokud neusli, i když při tom poplakávali. Starší pak už automaticky lehla na bok a veděla, že má spát a nevyváděla ani si nestoupala. Ale chce to přežít prvních pár uplakaných uspávání.

bardulienka
autor
15. dub 2019

@bardulienka EDIT: Někdo přidal podtitulek o uspavání v postýlce - jde mi spíš o to, proč se v noci vzbudí a chce k nám. ;)

g_m
15. dub 2019

@bardulienka Tak to je jednoduché, protože se s vámi cítí v bezpečí 🙂 Mně stačí, když není manžel doma a už se mi blbě spí, že tam vedle mě není a tak to má i to mimišo 😉 Prostě se chce tulit a cítit maminku...

luckylee
15. dub 2019

Dite prochazi vyvojovymi fazemi.Kazdou chvili se to meni a meni se i spankove navyky.Take v noci zpracovavaj denni zazitky.Muzou se jim zdat sny.Navic nerozumi tomu proc by nemohly byt s maminkou.Maminka tvori jejich pocit bezpeci a tak ji proste potrebuji i v noci.Ujistit se ze jsou v bezpeci a muzou klidne spat.
To jsou zase jen pudy.Vzdyt odjakziva lide spali vsichni pohromade.
Nas triletak spi stale v postylce bez bocnice u nas a obcas kdyz ma spatne sny tak spi primo s nami.
Kdyz ma spatne sny tak na nej jen polozim ruku at vi ze tam jsem a spinka dal.
Pokojik s velkou posteli ma.Az tam bude chtit a bude se tam citit dobre tak tam pujde.Nebudu ho do niceho nutit.Necitim to tak a nevim jak bych mu vysvetlila ze my s tatinkem spime spolu ale on MUSI spat sam.
Kazdopadne plati ze pokud si to nechces delat zbytecne slozite a trapit sebe i dite tak proste vyslys jeho potreby.Ale je to jen na tobe.☺

bardulienka
autor
15. dub 2019

@g_m Děkuji za povzbuzení a nemoralizování o tom, že prckovi upírám kontakt. 🙂 Lásky má nekonečně mnoho 🙂❤️

nafuka
15. dub 2019

@luckylee Já už mám tříletou v pokojíku. Že začátku přišla párkrát k nám. Spíme v pokoji hned vedle, kousek od ní. Postel má větší, abych tam mohla být s ní. Když usne, jdu na svoje.

luckylee
15. dub 2019

@nafuka jo my mame pro nej postel i s pristylkou abychom tam mohli byt pripadne s nim.Ale on tam proste nechce.😄
Ja zas nejsem uplne zastance uceni/odnaucovani.Verim ze kazde dite si ke vsemu prijde samo.
Ale taky plati ze kazde dite je jine.Pokud chce v roce spat samo a neplace ze chce k mamince tak proc ne.
Jen si myslim ze by se maminky mely ridit jen vlastni intuici.To je nejlepsi radce.

ange_de_la_morte
15. dub 2019

Asi záleží jak moc ho chcete do vlastní postýlky ,,přestěhovat ,, - náš starší syn spal s námi v posteli do 2 let - pak se odstěhoval sámdobrovolně na vlastní ,,žádost,, .... myslím že jste v období ,,větší fixace na matku,, a nemusí to být jen maminka, prostě se potřebuje k někomu přitulit ... myslím že to zase přejde samo .... My s manželem zastáváme názor že tohle necháváme na dětech - jsou období kdy mají děti vyšší potřebu kontaktu a pak je to zase přejde ( alespoň většinu) , takže syn spal tam ke byl spokojený.

bardulienka
autor
15. dub 2019

Všem děkuji za reakce. 🙂 Určitě malého nechceme dát do vlastního pokojíku za každou cenu. Když nás bude potřebovat, spávat s námi bude.

Ale osobně to vidím tak, že do pokojíčku půjde a já tam pár dní budu spát s ním. Když to bude v pořádku, zkusíme vydržet a chodit za ním. Když to nepůjde, bude samozřejmě s námi. 🙂

Ačkoli je naší prioritou samozřejmě syn, ráda bych, aby i partnerský vztah nešel stranou. ;)

kittyy17
15. dub 2019

@bardulienka buď ráda že s vámi spí dál. Moji kluci se v noci vzbudili a u nás v posteli začali místo spaní řádit... Jediným řešením bylo nechat v postýlce a trvat na tom, že v noci se spí, žádné hraní...

ange_de_la_morte
15. dub 2019

@bardulienka : tak my máme manželský život mimo ložnici :Đ já ti nevím jestli by mně to v ložnici ještě vůbec bavilo 🙂

bardulienka
autor
16. dub 2019

@ange_de_la_morte Každý to má jinak.. ;) A nemluvila jsem jen o tomto, ale primárně o tom, že obecně chci, aby vztah měl nějakou váhu a nepodřídili jsme se jenom prckovi. I když ho milujeme nade vše, pořád bychom měli zůstat někdy jen já a partner. Hlavně se opačný přístup časem může dost vymykat kontrole, v bývalé práci (v MŠ) jsem se v tomto názoru utvrdila.

Například rozhodně nejsem zastáncem toho, když v ložnici zůstane matka s mimčem a otce vyšoupnou jinam. Samozřejmě výjma nějakých krušnějších dní, kdy se musí muž vyspat do práce. ;)

bayt
16. dub 2019

@bardulienka Protože každý mládě chce spát v bezpečí = u svých rodičů. A věk 10-16 měsíců je na to nejhorší, protože většina dětí zažívá v tohle období dost silnou separační úzkost.

Jinak já rozhodně nejsem proto, aby se celý život rodičů točil jen okolo dětí. Ale naplňovat přirozenou potřebu kojence nebo teda batolete nepovažuju za nic, co by se mělo vymykat kontrole. To je jako kdybych dítě nekojila nebo nepřebalovala, protože přece mi jednou bude pak skákat po hlavě.

ange_de_la_morte
16. dub 2019

@bardulienka : tak spaní nechávám na dětech, ale není pravdou že se dětem ve všem podřizujem ... a taky nesouhlasím se systémem kdy otec se stěhuje z ložnice neb matka se stěhuje do dětského pokoje - myslím si že je to nejlepší cesta se k sobě zpět už nesestěhovat

bardulienka
autor
16. dub 2019

@bayt Asi to nemá smysl dál rozebírat.. To nemyslím vůbec ve zlém. ;) Takhle přes komentáře se těžko předává názor.

Vážně z toho nedělám vědu, pouze jsem chtěla nějaký tip, co udělat pro to, aby se prckovi více líbilo v postýlce. ;) A to s vymykáním kontrole směřuje spíš do budoucna - pokud mohu udělat něco pro to, aby se synovi líbilo v jeho postýlce, ráda to udělám a přečkám pár nocí, než abych s tím zápasila například před příchodem sourozence. Jen jsem tím chtěla dát najevo, že např. neplánuji spát s dětmi v manželské posteli do jejich desíti jen proto, aby měly, co jim na očích uvidím (samozřejmě je to nadsazené).

Myslím, že názorů zde padlo dost, moc děkuji. 🙂 Hezký den

bayt
16. dub 2019

@bardulienka Já to taky nemyslela v nejmenším ve zlém. Když si vezmu za příklad to kojení, kdybych dítěti sebrala to prso zavčasu, nemusela bych teď řešit, že se mi batole dere do výstřihu v těch nejmíň vhodných okamžicích. Ale věřím tomu, že i když to je pro mě těžší dávat mu hranice až jako staršímu, že to má svůj smysl.Dříve by na to nebyl vývojově zralý a tak by nešlo o nastavování hranic, ale o deprivaci. Nevím, zda to píšu srozumitelně, ale právě pokud ti jde o nějaké nastavování hranic, měla bys to dělat až v době, kdy je to dítě schopné vůbec pochopit, že jde o nastavování hranic.

Sem začni psát odpověď...

Odešli