Spaní v postýlce - jak to naučit 8měsíční dítě?
Dobrý den maminky mám 8 měsíční holčičku od malinka se mnou spala v posteli protože jsem se bála jestli dýchá atd a v 6 měsíci jsem si řekla ze už by mohla spát ve své ale teď ji na to za boha nemůžu zvyknout a je schopna se vztekat třeba 2 hodiny ... jak jste to dělali vy ? Dekuji za rady ☺️
@lindus99 Já jsem to vzdala a nechala je spát u sebe v posteli. Večer usnuli u mě, pak jsem přendala do postýlky a většinou pak zase v noci přelezli ke mě 😀
Do vlastních postelí v pokojíčku se mi podařilo je dostat až v 2,5 a 3,5 letech. A můžu ti říct, že na to společné spaní s láskou vzpomínám a bývá mi líto, když se ráno probudím a zjistím, že ani jeden nepřišel v noci k nám 🙂
Tuhle radu jsi asi slyšet nechtěla, ale já doporučuju si to užít. Je to někdy náročné, ale krásné a nebude to trvat věčně 🙂
náš malý spal od narodenia s nami v posteli. A okolo 8 mesiaca, keď začal dosť cestovať po posteli, tak som ho večer, keď už som videla, že je fakt unavený a zaspáva proste dala do postielky, kde hneď zaspal a odvtedy spí v postielke. Občas sa ešte stane, že keď ho viac bolia tlačiace sa zuby alebo bruško, tak nechce byť v postielke a radšej spí s nami ale je to výnimočné. Skús ho dávať do postielky spávať postupne, najskôr cez deň. A pred spaním ju skús viac unaviť a dať ju do postieľky až keď vidíš že zaspáva
Ještě před rokem bych Vám rekla ať to zkousite. Ale dneska Vám řeknu jestli pláče , nechte ho u sebe . Moje starší dcera byla zvykla na svoji postýlku od narození . A ve 2,5 letech buch a zaboha tak spát nechce . Tak jsme to přestali řešit a spí s námi . Většinou čtu ze děti v tomto věku pravé začínají spát sami a u nás je to naopak . Takže kdybych si mohla vybrat nechala bych ji u nás jako malinkou aby k tomu časem dozrala . Dítě potřebuje maminku . My si to teď s manželem vlastně i užíváme ze ji máme u sebe 🙂
Taky hlasuju pro ponechání společného spaní. Podle mě je to i blbá doba na změnu (ale ta bude asi vždy) - většinou rostou zuby, dítě začíná být i mobilnější, má více zážitků, vjemů, které zpracovává atd. U nás teda frčí společné spaní. Starší spal do půl roku v postýlce, a kdybych mohla toho půl roku vrátit ňuňám si ho u sebe. 😘
Nám to malá dělala taky a to byla od malička na postýlku zvyklá. Ale neříkám, že jsem si ji nebrala k sobě do postele, ale 80% veškerého spánku byla postýlka......
Nicméně vydržet. Pokud tam nechce být tak ji tam nedávej. Nebo ji zkusit víc unavit, nebo posunout čas spánku. Já s tím také bojovala, pak se to srovnalo, ale pro změnu přišli noční desy, takže jsme vlastně byli tam kde na začátku 😂
@lindus99 Jak jsi psala, že po přenesení brečí, u nás to bylo kolem tohoto věku podobné. Museli jsme chovat v náručí hodně dlouho po usnutí než jsme položili do postýlky-náročné to bylo tedy i po fyzické stránce. Pamatuji si to, jako zoufalou situaci, často jsem slzela taky, protože jsem mu nedokázala pomoct; bylo to velmi náročné období, které však přešlo.
Ahoj, taky jsem to plánovala, ale dcera se do dvou let budila - i při přenášení. Nakonec jsme z toho byly zničené obě, spaní se mnou v posteli nakonec vyšlo nejpohodlněji pro všechny strany. Kolem roku a půl se sama přesunula do své postele v pokojíčku - bez jakéhokoliv nátlaku nebo přesvědčování. Ale má dodnes (budou jí 4 r.) období, kdy chce být u nás a v noci se různě přesunuje (po nemoci - při nemoci si ji samozřejmě beru k sobě, když má zlé sny, bojí se tmy, strašidel apod.), tak ji necháváme..taky mi nějak přijde, že je to věc zralosti, moc bych to nelámala přes koleno.
@lindus99 Spali hsme v postýlce od narození, ale kolem půl roku jsme usínali hodně dlouho, i s pláčem-zpětně si to vybavuji jako separační úzkost. Tehdá jsme uspávali i v náručí, bylo to náročné, kolem roka usínal do deseti minut. Pevné nervy.