• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Tělesné tresty. Mají být? Od kolika let?

15. listopadu 2010 
@brumdinka: ja jsem nikde nerekla ani nenapsala, ze podle me vychovy si dite dela co chce! Moje deti vi, kde jsou hranice a to ze nejsou trestani "fyzicky" ale jinym zpusobem neznamena ze jsou nevychovane a delaji si co chteji. Jak uz jsem nekolikrat psala, ze se mi nelibi kdyz deti nejsou vychovane a delaji si co chteji, je pouze spatnou vychovou rodice- a ver ze to jsou i rodice kteri fyzicke tresty pouzivaji a i ti co nepouzivaji, ale oba dva typy se lisim tim samym- nemaji vystolene hranice pro dite a nemaji u deti zadnou autoritu. Takze nevim, proc porad pises, ze jsem rekla nebo si myslim, nebo ze mam nevychovane deti protoze vim, ze jde deti vychovavat i jinym zpusobem nez jen "fyzickym" trestem. :confounded:
24. črc 2010 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
kalelaih - jen ti chci říct, že ti to nemusí být líto :confounded: nešlo to řešit jinak ...

24. črc 2010 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
kari - celou dobu tu vehementně obhajuješ co nejbenevolentnější výchovu, kde dítě může pomalu všechno, tak bud´
tak laskavá a aspon nelži :confounded:
24. črc 2010 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brumdinka jako já jsem ho fakt chápala, že si neuvědomuje, proč jednou to jde a podruhý ne, psala jsem to dřív, že on je prostě rozmrzelej a divikej, když jednou něco může, pak ne, že je rozhozenej i u babiček který povolí všechno. Jenže tady šlo i o tom, že on jak viděl že říkám ne a jdu rychle k němu (do toho bazénu lezl, ruce na okraji a nohu musel dát nahoru a přehoupnout se, takže by tam spadl úplně a po hlavě) tak tím víc divočil a snažil se tam vyšplhat ještě rychleji, bral to jako hru, byl úplně rozdováděnej a jinak zakročit nešlo...
24. črc 2010 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brumdinka: to je zajimave, a ja si doted myslela ze me prispevky jsou vsechny jen o tom, ze neuznavam "fyzicke" tresty. :sweat_smile: :zipper_mouth: No jo, to asi bude moje cestina- asi pouzivam slova, ktera znamenaji uplne neco jineho nez myslim. Hned v pondeli si pujdu objednat cesky slovnik abych se konecne naucila jaky je rozdil mezi urcityma ceskyma slovickama, nebot evidentne vubec nevim o cem pisi :grinning:
24. črc 2010 ve 21:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vercak. nase mala take uraduje u pocitace kdyz vidi svou sanci, pokazde ji reknu durazne ne a nekdy placnu pres rucicku, ale nepomaha to. I kdyz ja placam tak aby to citila, ale ne tak, aby se bolesti rozbreela.
24. črc 2010 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já nevím no, příjde mi, že z části tu má pravdu každý :wink: myslím, že každá mamina (aspoň ta, co se snaží být co nejlepší) by ráda své dítě vychovala dobře i bez plácání přes zadek nebo po rukách,ale jsou prostě situace, kdy to jinak nejde (viz. můj příspěvek výše se Simčou a jejím skoro vběhnutím do silnice nebo malováním po zdích). Nenechám si přece zdemolovat byt jen proto, že ji nechci jednu lípnout a vysvětlování pořád dokola nestačí ? Nebo ji mám sebrat pastelky,abych tomu předcházelo? ( viz. počítač??? ) Proč když stačilo dát jednu přes prsty a zahrozit a od té doby Simča moc dobře ví, že se maluje jen na papír a ne po zdech a už to nikdy dál neudělala - a to má denodenně přístup jak k pastelkám tak i vodovkám a maluje v podstatě každý den...
24. črc 2010 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
kalelaih - nemusíš se omlouvat, neboj taky mám trošku "divočejší" dítě :slight_smile: vim o čem mluvíš - neudělala si nic špatného - to se ti jen karinka a jí podobné snaží namluvit, že ano :rolling_eyes:
24. črc 2010 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzik_p jo já taky jako neplácám zase až do krve, ale dneska večer jsem plácla asi trošku víc :confounded: Ale pak mi seděl na klíně, prohlíželi jsme fotky a na myš ani nesáhnul.

Jo a steně tak dneska s troubou. Chystali jsme se všichni ven a s přítelem se oblíkáme a on pak koukne po malým a ten pustil troubu. Tak na něj tak zařval, že se malej lekl a bulel. Ale efekt to mělo. Teď večer, když jsem mu dělala v kuchyni mlíčko, tak ukazoval na troubu a důrazně říkal: "ne ne, ne ne ne" :wink:
24. črc 2010 ve 23:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kaleilah Myslím, že ví jaký způsob bys měla volit mítso plácnutí. Prostě bazén vypustit.

Nevidím jediný důvod, proč bych měla odstraňovat věci z dosahu dětských ručiček, abych nemusela vychovávat a raději měla pokoj.
Plácám si myslím, taky málo, ale když mně dítě např. lezlo na sporák a chtělo si stahovat hrnce z plotýnky. (Upozorňuji, že je dost rychlý a nenechávám ho v kuchyni nikdy bez dozoru, přesto je schopný někam vylézt během vteřinky), raději plácnu než budu sáhodlouze vysvětlovat proč to nemá dělat a nechám ho opařit.Vařit jen bez jeho přítomnosti nejde, nevidím navíc důvod proč. No a navíc to je stejně tak, že před tím mu to bylo vysvětlo do jeho dvou let 100x, že konvice pálí, že plotýnky pálí, že voda pálí a pod.
Když byl malý /do roka a půl/ dala jsem plot ke kamnům, takové zátarasy považuju u živých dětí s motorkou pod prdelí od 10 měsíců za správný, přesto vím, že jsou i lidi co ani kamna nemuseli zabezpečit.
Dále např. moje dítě vyrůstá se psi. Ví moc dobře co je trest a výchovný plácanec. Měl dva roky kdy k nám přišelo štěně jezevčíka.
Když si např. dal lať přes starého psa a přecházel mu přes záda, pokusila jsem se mu vysvětlit proč to nesmí dělat a pochopil bez lupance. Když s mečem zahnal psa za kamna a dráždil ho pícháním až do takové nepříčetnosti, že i pes se neudržel a kousnul ho do ruky. Dostali následně oba dva a vysvětlování nastalo až po akci. Nebrečel ani jeden a omluvit se přišli oba. A takových situací je nespočet za lteré dostal a já je považuji za správné a ne jako selhání moje.
Nikdy nedostal za kraviny, vtekání, jezení apod. Jednou dostal, že mně dal čelo takovým způsobem, že jsem měla modrý oko 3 týdny jak týraná žena. V tom případě to byl jakýsi reflex a bylo mě to následně líto. Přesto si pamatuji, že syn neplakal ani, ani neměl potřebu, abych mu něco foukala a mazlil mě a omlouval se mi.
24. črc 2010 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak už jsem psala jednou, kdyby šel můj synovec a syn vychovávat bez lupanců jako naši neteř, děláme to. Proto např. zákaz trestání dětí považuju za kravinu. Právě proto, že každá máma zná své dítě a ví díky své intuici kdy a jak zakročit.
24. črc 2010 ve 23:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vercak. jasný jsou prostě věci na který se sahat nesmí a hotovo. I děti se musí naučit pochopit respektovat nás, ne jen my musíme pcohopit je ...
24. črc 2010 ve 23:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka já ti psychologii neberu jde jen o to že ne vždy se to zrovna hodí nebo jak bych to napsala ,prostě ne vždy je to řešení.konec konců když člověk pročte od začátku tuto diskuzi tak vlastně je znát co je normální,není důvod pohoršovat se nad matkami které musí zlobení řešit plácnutím.každé dítě je jiné,ty máš možná stěstí že tě tvůj syn začal opět ve 14 objímat a hubičkovat,ale věř že není všem dnům konec.jinak nevím co jsi myslela tím že když něco studuje od 5 nebo 6 třídy že je v kultivovanějším prostředí.náš kluk studuje střední integrovanou školu a když mi vyprávěl jak se tam děcka chovají rozum mi to opravdu nebral....já mám děti slušně vychované a pokud by mi dítě zlobilo v obchodě tak že by se vztekalo a dupaklo že něco chce ,vůbec by mi nedělalo problém lupnout přes zadek i před lidma.
dnes je moda vše řešit psychologicky ,ale to je právě to,že ty děti pak nevědí co je míra.....ale ne všichni jsou stejní.
25. črc 2010 ve 02:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
oprava:dupalo :wink:
25. črc 2010 ve 02:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brumdinka ty mas teraz nejake tazke obdobie? fakt som si kriticky precitala diskusiu a musim sa pripojit k Berenike.
neustale ryjes, reagujes agresivne, arogantne....
predtym som si nikdy nevsimla, ze by si az tak nezvladala svoje spravanie...

pisem ti to v dobrom, nepoznam ta, ale takymto spravanim si popudis proti sebe ludi. skus byt trosku zmierlivejsia a snazit sa dospiet ku koncenzusu aj napriek rozdielnym nazorom a nevyostruj situaciu.

mna tiez niektore nazory vystreluju zo stolicky, ale viem, ze viac dosiahnem, ked sa budem ovladat.
25. črc 2010 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
damy, sustredte sa na problematiku danej temy, komentare ohladne charakteru jednotlivych uzivateliek budem mazat. dakujem za pochopenie
25. črc 2010 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
filipal - musim tě ujistit, že žádný špatný období nemám a když na to chceš jít přes psycho, tak jdi za kubakou, né za mnou :grinning: já pouze a jenom reaguju na urážky vůči mě osobě, takže až milostivé dámy karinka, lenam a spol. přestanou
ragovat tak jak reagují, přestanou z ostatních holek dělat "tyranky", děsně je odsuzovat a ještě se snažit vyvolat naprosto nesmyslné pocity viny u holek co si o bože dovolili plácnout svoje dítě, když to situace vyžadovala, tak teprve potom potom přestanu dle tebe "rejpat" :wink:
25. črc 2010 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@latvia prepac, to bol jediny komentar tohoto druhu. :slight_smile:
25. črc 2010 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja myslim, ze kazda to mame uplne jinak nastavene diky vzorum z rodiny... co jsme videly u svych rodicu a prarodicu, aplikujeme i na svoje deti, to je logicke (i kdyz nektere se snazi jit jinudy). Nicmene shoda vsech tady fakt neni mozna, vzdyt se neshodneme v mnohem vetsim prkotinach, natoz ve vychove deti :wink:

Nicmene ja se na vsechno, co se tyka prcka a meho chovani k nemu, snazim divat jednoduchou optikou:
Chtela bych, byt jim, mit prave takovou maminku?

A stejne tak se ptam pri pohledu na jine maminky - chtela bych byt jejich ditetem? No, nekdy jo a nekdy fakt ne :zipper_mouth:
25. črc 2010 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky vcera jsem si na tuto diskuzi vzpomnela:slight_smile: byli jsme v olympii -maji tam pro deti hraci koutek..
4lete dceri uz dokazi vysvetlit ,ze musime jet domu.Ale maminka s 2 letou holcickou hodne tezko -vysvetlila ji to,ale dcera se zacala vztekat, tak ji vzala donesla ke stolecku-mala utekla zpet,maminka to udela jeste jednou a mala zas utekla se rvanim zpet.
tak se maminka znovu vratila male dala trosku na zadek a slo se.
vazne si neumim predstavit v te situaci uplatnit vychovu ,ze ji necham za trest sedet na zidlicce
4 lete holcicce uz to vysvetlim ,ze mame brasku ,ktery je malicky a musime domu, dvouletemu horko tezko
25. črc 2010 v 10:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobrý den, zvládla jsem přečíst celou diskuzi a nedá mi to, abych nepřispěla svou troškou do mlýna. Dcerku mám starou pouze 6 měsíců, ale už teď řeším dilema jestli použít fyzických trestů nebo ne. Spíše mé dilema je, že já nechci vychovávat formou fyzickou, ale můj manžel není proti. Takže nevím jak tohle řešit.
Než mě ukamenujete, že upřednostňuji nefyzickou výchovu tak vám napíši můj příběh. Před pěti roky jsem trávila dvě léta jako aupair v Anglii. Byla jsem za tu dobu ve dvou rodinkách a ještě jedné jsem pomáhala hlídat jen o víkendech.
Když jsem jako 25ti letá slečna přijela do mé první rodiny, tak jsem myslela že zešílím. To co si ty děti mohly dovolit, jste v životě neviděli. Žádná autorita, celý dům jim byl k dispozici a o nějakém dodržování soukromí v pokoji aupair nebyla ani řeč. To byla síla a to byly nervy, abych se ovládla a jednu jim neplácla. Až jeden den, jejich nejmladší kluk (3 roky- byl to nejvíce nevychovaný spratek na světě, všichni lítali jak on pískal) mi práskl takovou přes pusu, že jsem myslela že umřu (vážně, to byla rána). A já, aniž bych chtěla, mi ruka instinktivně vyletěla a já mu práskla jednu nazpátek. To byl šok. Představte si, že on ani nezakňoural- a muselo to dost bolet, neboť otisk tam měl ještě půl hodiny. Jen na mě koukal a já vytřeštěně koukala na něj. Hlavou se mi jen honilo jak teď začne vřískat a jeho matka přiběhne dolů z ložnice a zavolá na mě policii. Budete se divit, ale nezačal břečet, jen řekl, SORRY. No já byla v šoku. Asi věděl co způsobil. Bylo mi líto, že jsem ho uhodila určitě moc, ale musím říci, že náš vztah se od toho dne změnil. V tomto případě tedy fyzický trest fungoval na 100%. Jenže jsem tam nepobyla dlouho, neboť mi ruka ještě jednou vylétla na staršího syna a ten mi hned řekl, že se mám na co těšit až přijdou rodiče domů. Rodiče přišli a okamžitě zvedli telefon. Už jsem se viděla ve vězení. Naštěstí pouze zavolali do agentury ať si mě přijedou okamžitě vyzvednout. Nenechali mě rozloučit se s dětmi, jen sbalit věci a za 20 minut jsem stála před domem a čekala na odvoz. Nejvíce mě potěšilo, že mi na rozloučenou z okna zamával ten nejmladší- ten co ho moje facka nejvíce bolela.
Naštěstí v agentuře pracovala češka, která po dohodě, že jsem ochotná změnit oblast tuhle příhodu ututlá. Tak jsem se dostala do nové rodiny. Bylo to jiné, dům uklizený (jak kdyby se v něm nežilo- později jsem pochopila, že to je jen kvůli tomu, že aupair musí uklízet např. záchod 2x denně), děti jak ze škatulky (dvě holčičky, 6 měsíců a 3 roky), maminka nepracovala, no zkrátka rodina z amerického filmu. Hned první den se určila pravidla, které musím dodržovat. Byla jsem tam jen na úklid a večerní hlídáni, ale řekli mi, že někdy budu mít děti i přes den (když maminka šla s kamarádkami na kafe nebo plavat). Druhý den mě teda čekalo školeni ohledně výchovy dětí. Prvně mi pustili pár filmů na videu (tohle je určitě něco podobného o čem psala Karinka- dám sem link, ale je pouze v angličtině http://www.youtube.com/watch?v=oRvwPOXIDpY&feature=related&has_verified=1 ) a pak mi říkali různé varianty scén (napr. dítě nechce jít spát, nebo se začne vztekat atd) já jsem měla odpovědět jak bych zareagovala.
Musím říci, že po takovém dni jsem si říkala, ke kterým magorům jsem se dostala. Ale nebudete věřit, ono to šlo velice lehce. Dodržovala jsem všechny pravidla a pokyny a viděla jsem jak se třeštící dítko dokáže proměnit v andílka i bez plácnuti přes zadek. Ono to vážně fungovalo.
Na volné víkendy jsem si našla práci u jiné rodiny (3 děti- také nevěděly co znamená slovo výchova), a tak jsem zkusila jestli ty metody používané mojí rodinou budou platit i na nich. Už jsem v šoku nebyla, byla jsem jen ráda, že to funguje a že mi tentokrát málem 5ti leté dítě nevletělo pod auto. Jejich matka samozřejmě nechápala jaktože nemám žádný problém s detma, když ona je nezvládá.
Neodsuzuji žádné maminky co použijí fyzický trest, neboť jak jsem četla tak všechny píší, že to použijí už v případě, že nepomáhá nic jiného. A i já jsem použila fyzický trest, když jsem neměla sílu řešit něco delší dobu s dítětem. Já bych ráda nepoužívala fyzické tresty, neboť jsem se naučila, že to jde i bez nich. Ale nemohu říci, že je nepoužiji nikdy, neboť nevím jestli metoda kterou jsem se v zahraničí naučila mi bude fungovat na české dítě. Jen mohu doufat, že bude. Má někdo zkušenost s tím, že jste se neshodli s manželem na výchově ohledně fyzických / nefyzických trestů?
25. črc 2010 v 10:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eloana: to je právě to, že každý dítě je jiný. Já osobně, přestože klidně prcka plácnu, v takovým případě, jsem nikdy nemusela. Vždy mu vše šlo vysvětlit krásně už od mala a naopak kdybych ho v takové situaci lupla, zasekla bych ho a nedostala nikam. Ale když se např. od kámoše naučil kousat a nějaké vyvětlování nepomáhalo, než řešit následně s cizíma maminka, jakýho mám spratka, který někomu prokousnul ruku, raději jsem ho za to fakt plácla a docílila toho, že moje dítě nikoho nekouše a nebije.
Proto je potřeba na každého s ohledem na jeho povahu "jiným metrem".

Je pravda, že někdo může říct, že syna učím "bití". Zrovna nedávno mu jeden starý pán řekl, že lupne jeho bratrance za to, že ho nechal na chalupě a odjel na tábor z legrace. Můj syn to nepobral, pánovi neustále ukazoval svaly a říkal mu, že jestli lupne jeho bratrance, dá mu do nosa taky. Mně osobně nepřijde nic špatného na tom, že synovce bránil a ani, že by pánovi dal do nosa.
25. črc 2010 v 10:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskah Video mi nejde spustit, muzes to prosim zkusit jiny link? Moc by me to zajimalo :slight_smile:
25. črc 2010 v 11:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je divné, normálně mi to funguje a teď jsem to zkusila a mají to zablokováno. Zkusila jsem jiný link, je to ta sama Nanny Jo Frost, když šla natáčet do Ameriky. Její pravidla jsou vždy stejně, fungují jak v anglii tak v americe. Ten americký záznam se ale musí pouštět v sekcích (zatímco ten anglický záznam byl vcelku). Tak zkus alespoň tento americký link: http://www.youtube.com/watch?v=-RhlmmVqFfM&feature=related
25. črc 2010 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky nebylo neco podobneho i u nas? na prime chuva v akci ne?
25. črc 2010 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
25. črc 2010 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskah: ten link na Jo Frost je dobry, takove metody pouzivame i u nas doma a funguji :slight_smile:
25. črc 2010 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj Petrusko, můžeš mi prosím naspat v kostce na čem je ta metoda založna? Jen pár "hintů". Nemůžu si to na počítači poslechnout. Díky.
26. črc 2010 ve 14:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak jsem si to přečetla cca od stránky dvacet, uf. Příležitostný nedostatek vzájemného respektu mě zaráží. Pak nemaj být děti agresivní, když jim takto jdem příkladem.

Mimochodem - děti si zvnitřní cca 10% toho, co slyší a 80% toho, co prožijí - tj. pokud jim nasekám na zadek za to, že moje dítko se popralo s jiným dítkem, a přitom mu budu říkat, že děti se nemají bít - co ho asi naučím? Že bít ostatní se může, jen jej u toho nesmí vídět maminka. Také je naučím, že v konfliktech vítězí ten silnější /tedy rodič do jisté doby/ a že je nutné rodiče poslouchat - tedy nezvažovat, zda je něco správné, ale poslouchat autoritu, aby byl klid. A argument, že jsme byli sami biti a že přeci ostatní lidi nebijem je lichý - bijeme své děti a příjde nám to normální, protože nás taky bili a chtěli z nás mít postlušné lidi. Mimochodem přísná autokratická výchova se dává do souvislosti s fašizmem ve 30tých letech - děti byly vychovávány vemli přísně a naučily se poslouchat - také se pak nebouřily proti zvěrstvům páchaným Hitlerovským režimem - třeba skrytě nesouhlasili, ale nic s tím nedělali. Připomíná mi to náš komunismus a v tom jsme vyrostli.
Vyrostli jsme v době, kdy bylo lepší a bezpečnější se o nic nezajímat..a tak dnešní děti kopou do popelnice a nikdo jim nic neřekne, protože se prostě valná většina národa stará jen a jen o sebe a ne o věci veřejné. Adekvátní reakcí na prohřešek dítěte proti pravidlům, je vysvětlt mu, co je špatně a očekávat od něj, že příjme přirozenů důsledek svého chování - př. rozbíté okno - pak aby se zašel omluvit (třeba i s rodičem) a dle svého návrhu se podílel na úhradě ze svého kapesného. Určitě to pro něj bude prospěšnější než dostat výprask, seřváno...A třeba se ještě dozvím, jak to všechno bylo - když to s ním budu řešit civilizovaně.

MImochodem - výchova bez fyzických a psychických trestů není volná výchova. Je to výchova, kde místo trestů jsou přirozené důsledky a místo pochval, odměn je ocenění a zpětná vazba, která dítě více naučí než prosté - ty jsi naše šikovná holčička.
26. črc 2010 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
blandik:souhlasím ale u starších dětí,pořád jsou situace kdy svoje dvouleté plácnu protože na argumenty prostě neslyší

Ještě mně napadlo.........když plácnuté dítě údajně pak bije ostatní................asi se shodneme na tom že tak před 20-30 lety nebyly děti tak agresivní jako dnes. Ale byly určitě víc bité,jak je to tedy možné?
26. črc 2010 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek