Tělesné tresty. Mají být? Od kolika let?
Zajímal by mne váš názor na tělesné tresty...mají vůbec být,od kolika let,kdo je může využít..výhradně rodiče??nebo i bližší příbuzní jako babičky???nebo i učitelé..???Jak to funguje u vás????
@blandik poslední na téma vana: i hodnému a klidnému dítěti to může podklouznout a spadnout třeba na obličej do vody, a jak jsem teď četla v nějakém časopise - nevím co to bylo, myslím Betynka speciál o batolatech - bezpečnost především, dítě je schopné se utopit už v 8 cm vody. Ale - to je můj názor, já se od něj ve vaně (venku bazénku nebo kdekoliv kde je napuštěná voda) prostě nehnu. Radši budu za podesranou matku, ale se živým Pepou a posléze Martinem.
HOWGH.
pepi - stojím za Tebou! 😀 😀 😀 Akorát, že nemám Pepu, ale Honzíka 😀 😀 😀 Rozbouřím hladinu, jestli by ten trest neměl by spíš být pro některé matky, au a nebijte mě 😀 😀 😀
😀 😀 😀 no ještěže nemáme vanu ... 😀
tak když máte strach, že ve vaně dítě uklouzne, tak mu tam dejte protiskluzovou podložku. Můžu vřele doporučit, je to skvělá věc a drží jak přibitá přes celou vanu. Koupíte ji za pár kaček a dítě ji samo nemůže sundat, páč i dospělý, když je ve vaně trošku vody, má problém tu podložku odlepit. Malá má 3,5 roku a používáme ji stále
ještě abych trošku přispěla k tématu, jako prvorodička jsem stále přehnaně opatrná na svou dceru a manžel mě za to peskuje, páč díky mé výchově, je dcera málo otrkaná . Často chodíme do různých koutků a center a když vidím, že takové dvouleté děti jsou daleko odvážnější a otrkanější , než moje dcera, tak začínám dávat manželovi za pravdu. To bylo pořád, Verunko opatrně, pozor, at nespadneš, pořád jsem ji stála za zadkem a bohužel to dělám i dnes, i když už naštěstí ne, v takovém měřítku, ale mám docela obavu, jestli už není pozdě. Malá, díky tomu si zvykla, že ji stojím věčně za zadkem a dodnes to vyžaduje. Jinak co se týká těl. trestů, tak nejsem proti. Tak do těch necelých 2 let jsem byla pyšná, jak zvládám výchovu bez toho, abych malé občas musela dát přes prdelku a divila jsem se , jak můžou některé maminky takto malé děti plácnout, ale jak vám dítě roste a stává se z něho osobnost, tak už je ta výchova o něčem jiném. Některým dětem stačí domluvit, na jiné zvýšit hlas a některé se vzpamatují, až jim dáte na zadek. Malá, když začne zlobit, tak ji napřed 2x napomenu, pak zvýším hlas a když ani to nepomůže, tak ji plácnu přes zadek a ona se najednou zarazí a jakoby se zrovna probudila a najednou je z ní hodná holka. Naštěstí ji dám na zadek tak 2x do měsíce a to už teda musí hodně zlobit, ale dcera je poměrně hodná holka, ale děsím se na její chování, až přibude sourozenec ☹
ještě k těm vanám - naše se taky koupe sama, slyším dobře a navíc je to Vodnářka, tak má prostě vodu ráda....jako hodinu denně v koupelně fakt trávit nehodlám,. MInule taky skočila do bazénu bez rukávku, tož slyším, skáču a vytahuju, otázka 5-ti sekund... 🙂
holky, ono je to tak, že každý má z něčeho trochu větší respekt. Mě třeba v dětství kousl pes, psů se nebojím, mám je ráda, ale když jde Lucka někde kolem cizího psa, i když majitel upozorňuje, že je hodný. tak jí ho nedovolím pohladit.
Vanu prostě beru tak, že když se něco stane, jsem na blízku, stejně tak jako, když se pohybuje po bytě. Nemohu za ní být prostě pořád a stejně jako se může utopit ve vaně, může v ložnici spadnout a zlomit si vaz. Oboje je chvilka.
taky nechávám malou ve vaně samotnou ale jsem poblíž.vždy ve střehu.
@aleachim jak píšeš o těch psech tak přesně je to u nás.taky dětem vysvětluju že psi se na potkání nehladí.zrovna včera na hřišti se Lenička hnala k takovému většímu psisku tak jsem ji vysvětlovala že by ji pejsek mohl udělat bebí ....už k němu nešla.ale zase strkala prsty za plot u jiného psa,když jsme šli domů.naštěstí tam zrovna nebyl...kdyby to chtěla opakovat i dál musela bych ji klepnout přes prsty.
My jsme se doma učili, jak hladit pejska na plyšovém pejskovi, Honzík si to pamatuje, ale beztak ho k cizím psům rozhodně nepouštím, co já vím, třeba pejsek nemá rád děti a může ho ňafnout. Mám vytypovaného pejska z baráku, je to čínský naháč a toho si Honzík opravdu pohladit může. Dřív jsme chodívali na procházky do zahrádek a nějaký pejsek na něj štěkal přes plot, asi dost zle - nevím, byl s ním zrovna manžel, no a Honzík se od té doby do těch zahrádek bojí chodit. Jednou mi sáhnul taky přes plot, naštěstí tam nebyl pes, ale byl velmi důrazně upozorněn, že toto neeee a proč to nesmí a od té doby to tedy neudělal 😉
@pepibubu - to s tou vanou praktikuji cca 3 týdny, malý bude mít za chvilku dva roky a zůstává tam cca 60-120 vteřín v prázdné vaně a já jsem cca do 5ti metrů od koupelny s otevřenýma dveřma. Já mu zas raději nechám zakusit důsledky jeho rozhodnutí zůstat ve vypuštěné vaně než ho plácnout a vytáhnout ven ječícího, aby se nám ten odchod z vany zproblematizoval na dlouho. JInak už te'd začíná opět ochotně z vany odcházet - takže tato opatření jsou většinou dost dočasná. Beru to tak, že prostě si potřebuje prosadit svou a že je pro něj důležité si vyzkoušet pro co se rozhodl. On si to vyzkouší, vidí, že tedy nic moc a jde se.
@anta vždycky, i když je to pes kterýho zná (sousedů z baráku,) se nejdřív ptáme zda si ho může pohladit. I ten nejznámější a nejzlatější pes může mít blbou náladu, nemusí bejt ve svý srsti 😀 a když se jednou řítil k cizímu psovi a nenechal mě se zeptat, dostal přes ruku. Myslím že to bylo účinnější než vysvětlovací litánie "ty jsi ale, nejdřív se musíš zeptat, bla bla bla." Jo, kdyby mu bylo o dva víc tak věřím že bych vysvětlovala a neplácla, ale dvouleťák takovýmu přívalu slov ani nemá šanci rozumět a pobrat to. Od tý doby vždy čeká, až mu řeknu "můžeš si pejska pohladit."
Stručně a jasně - PŘIMĚŘENÝ tělesný tresty mají smysl tam, kde se nedá z jakýhokoliv důvodu vysvětlovat a diskutovat, jakmile už je dítě parťák a aspoň trochu chápe souvětí (což moc batolat ne) je samozřejmě lepší vysvětlovat a diskutovat a k fyzickým sankcím přistoupit až jako k poslednímu kroku např. při opakovaném vědomém porušování dohody.
blandik: prosim neber muj prispevek jako nejake navazeni se do tebe a tve metody, zajima me to a kdyz jsem nad tvoji metodou premyslela, chtela jsem se zeptat na par veci. Sama rikas, ze tvuj syn ma problemy s rozkazy - ze kdyz je reknes, tak to nebere apod. Rikala jsem si, jestli to nemuze mit negativni vliv na jeho chovani v dospelosti, protoze uz od skoly clovek posloucha rozkazy a prikazy (a nejvic asi v praci) a vety typu udele, napis, priprav, zarid, posli atd. jsou beznou komunikaci v praci a ve skole - nemyslis, ze ted syna vychovavas tak, ze nebude na toto pripraveny, ze svet je takovy a v urcitych situacich se tomu proste nevyhne?
Metodu "neplacani na prdku" jsem doma nadhodila pred manzelem (deti nemame, jsme ve fazi uvazovani, ale radi se o tom bavime, protoze chceme mit jasno, jak se divame na ruzne druhy vychovy). Manzel sam doma dostaval na zadek, kdyz uz svoje chovani prehanel (sam to hodnoti jako primerene rozlozeni pouzivani "psychologickych figlu" a fyzickych trestu behem jeho vychovy. Dneska je sam schopen uznat, ze se choval tak, ze na ten zadek proste potreboval, protoze nic jineho nepomahalo a sam vi, ze by ani nepomohlo. Jeho vztah s rodici to nijak nenarusilo, neciti vuci nim zadne strasne ponizeni a uz vubec se nestalo, ze sam trestany tresta v dospelosti ostatni. Takze se priklanim k narozu pepibubu a ostanich, ze proste v zivote se ma vsechno delat primerene a nic se nema prehanet a hlavne vse delat s ohledem na konkretni situaci.
Pepi, s tou přiměřeností naprosto souhlasím! 😉 Honzík je slušnej parťák, rozumí spoustě věcí, ale tak znáte to, občas prostě provokuje a ignoruje, jako každé dítě 😉
Já si myslím, že výchova kterou dělá blandik je moc fajn, když jim to funguje proč ne. Já se denně přesvěčím o tom, že u nás to taky krásně funguje, ale jsou pak chvíle, kdy je prostě lepší něco přikázat a neokecávat to. Ale myslím si, že aby dítě nebylo následně "nervózní" z toho, že s ním někdo jedná jinak jak doma maminka, mělo by se okolí nechat jednat tak jak umí a nenutit je do něčeho co mu není přirozený. Možná ani nevadí, když maminka jedná tak a tatínek lehce jinak. Dítě si pak od každého vezme co potřebuje a nebude vykulený, že s ním někdo následně jedná jinak.
No, hlavně je základ aby rodiče byli aspoň rámcově zajedno, nebo se dokázali dohodnout kdo ustoupí... Ale není možný aby - například - táta dovolil se večer natláskat čokoládou a máma řekla ani kousek. Nebo když táta zakáže, aby máma povolila.... Rodiče zkrátka musej držet při sobě, a pokud s tím druhým nesouhlasí, aby si to vyříkali mimo doslech dětí....
U nás je to tak, že když např. já něco zakážu, tak s Honza max přimluví "maminko, já se za něj přimlouvám," ale když i přesto řeknu ne, tak zkonstatuje - jo hochu, já to zkusil, ale asi sis to pokazil, a já nemůžu povolit něco, co zakázala maminka...
Naopak taky.
@parisienne - chápu, kam míříš - jestli to nepovede k tomu, že se nebude schpen podřídit vyšší autoritě. Myslím, že ne. Samozřejmě nevyroste ve váků - bude se s tím setkávat na písku, ve školce, ve škole, mezi kamarády. A navíc my taky nejsme schopni odbourat všechny tyto větné konstrukce - ale snažíme se je minimalizovat. Každpádně tato metoda je podpůrná berlička, vždy záleží hodně, jací jsou rodiče - zda jsou silní, slabí, vozí se po dětech, s vysokým či nízkým sebevbědomím - to je dobré si uvědomit, že jen metoda nemůže vychovat dítě bu'd naprosto dokonalé nebo naprosto nemožné...(tedy skákající po hlavě nebo fungující jako vysoce zodpovědný dospělák).
Ale celé je toh hodně komplexní -
1) řeší se tam komunikační styly - které jsou v podstatě založené hodně na slušnosti a berou druhého jako par'táka (je rozdíl když řeknu - co jsi tady dělala? Kde je oběd? Nebo broučku, mám veliký hlad a měl jsem dneska těžký den v práci - při jaké větě by se ti lépe připravilo jídlo? A děti mají stejné pocity.
2) projevy empatie, když se dítěti něco stane - dítě potřebuje se naučit pojmenovávat své pocity - když spadne, tak ho to bolí a není třeba mu nutit, že to nic není ať nebrečí. Když mu nechutná jídlo, nemá se mu říkat - jez, je to dobré, mě to taky chutná.
3) tresty versus přirozené důsledky - tj. tresty a jejich negativní emoční dopad (kdy dítě není schopno po matčiném výlevu nebo "výprasku" přemýšlet nad tím, co udělalo špatně, ale je naštvané na matku a je mu putna, že něco provedlo..
4) negativa odmět a pochval - typu - když dostaneš jedničku, dám ti pětikorunu (dítě pak přestává být motivováno k výkonu samotnému, ale je sběratelem kaček, gumídků, kol...). Jakmile se odměna vezme, dítě ztráci o činnost zájem, ačkoliv na počátku se mu to třeba hodně líbilo. A co na místo toho.
A k té poslušnosti -
autoritářká výchova vychovává děti poslušné (poslouchají rozkazy, pokÿny a to ruší jejich schopnost rozhodovat se podle sebe, ruší to pocit jejich vlastní důstojnosti - také to snižuje jejich vlastní pocit zodpovědnosti), nebo děti vzdorovíté - které se autoritě brání a vzdorují. Však se říká, že zlobívé děti jen bojují o pozornost rodiče (není naplněna jejich potřeba někam patřit a potřeba bezpečí)..Příklad - když mi šéf v práci zadá práci neslušným způsobem - Jdi a předělej ten graf, okamžitě. - tak asi nebudu cítit mnoho motivace se snažit a odvést dobrou práci. Nebo když budu mít šéfa, který mě nenechá dýchat, pořád mi bude říkat, jak to mám dělat, kontrolovat moji práci - pak nebudu mít touhu se snažit práci odvést co nejlépe, ale jen to odbudu s tím, že stejně si za to nese odpovědnost šéf. A tak to cítí i děti versus rodiče. Když s ním budu jednat podle výše uvedených poznatků, pak jej budu lépe motivovat k výkonu, budu v něm posilovat pocit zodpovědnosti za své konání, pocit sebeúcty (nebudu mu masírovat ego - ty jsi taková trumpeta, ty jsi šikulka)...
Takže co tím chci říct - když budu dítěti pořád říkat - obuj si boty, obleč si rukavice, šálu a čepici a dělej...na místo toho, abych mu řekla jen - venku je zima - a nechala na něm, že si vezme adekvátní čepici, rukavice (pokud ne, pak samozřejmě informaci rozšířila o další info - venku je mokro, sněží tam hustě, když si nevezmeme čepici, pak je budem mít mokré a budem muset brzo domů) - tedy dávat mu jen samé pokyny, pak se nenaučí samostatně rozhodovat /nebo spíšu tuto schopnost nebude mít až tak rozvinutou/ a budu ho učit závislosti na autoritě - tedy na mě, pak na učitelce, na kamarádech (dobrých i špatných - třeba parta, gang - dítě, které poslouchá, není zvyklé se tolik spoléhat na vlastní úsudek, protože tuto schopnost nemá ověřenou, nespálilo se třeba tolikrát ...prostě nejlepší je vlastní zkušenost)...
Takže na tvou otázku bych odpověděla takto: dítě samozřejmě bude schopné plnit oprávněné požadavky okolí - a požadavek paní učitelky o úkolech nebo šéfa o tabulce - je oprávněný. To že to řekne pokynem, příkazem - prostě to tak venku chodí, doma ale spolu jednáme jinak - vzájemně. A současně by takto vychovaný jedinec měl být schopen rozpoznat, kdy už s ním jednají pod úrove'n, kdy se ho někdo snaží vmanipulovat do něčeho, identifikovat to, co cítí (mnoho dospělých to kolikrát neví, protože se jim od mala vsugerovávalo, že jejich pocity nejsou důležité, že to mají cítit jako dospělí...)... a spousta dalšího.
A poslední důležitá věc - celá tato výchova je založena na pevných, jasných, všemi akceptovaných pravidlech chodu domácnosti - takže když se dítě spolupodílí na rozhodování o rozdělení domácích prací, má do toho co mluvit - tak se učí obhájit svůj názor, vybrat si, v rámci časového limitu to splnit, pokud ne - pak nést důsledky spočívající ve vzniklé situaci..., určitě pak cítí větší vnitřní motivaci udělat práci pořádně a splnit, co se od něj čeká.
Věřim, že většina má doma něco podobného, nebo se k tomu snaží přiblížit - my se taky snažíme přiblížit. Jen je fajn si o tom něco přečíst, protože na všechno člověk sám nepříjde a já si ráda nechám poradit 😉
RaBR je super model, v řadě případů - většině případů - dobře použitelnej (i když já osobně si neumím představit to aplikovat na vzdrornýho dvouročáka....), když už se s dítětem dá domluvit - tzn. když jeho komunikační schopnosti jsou na takový úrovni, aby nejen rozuměl, ale i byl schopen natolik mluvit, že ti dokáže odpovědět. My se snažíme nedávat zbytečný rozkazy a zbytečně omezovat, naopak mu dopřáváme pocit vlastní důležitosti - včera třeba "vařil" pórkovou polívku (zmáčkl čudlík na robůtku který sekal pórek, míchal, házel bujón,) a jak pak byl pyšnej když se jí sám nakrmil k večeři.... Ale - zůstanu-li u tohoto příkladu, pokud by z robůtku vyndal ten sekáček a nezareagoval na polož to, beze všech okolků by dostal přes ručičku a prostě by dovařil. než bych mu zvládla vysvětlit "Pepo přestaň si hrát s tím nožem, nebo tě to zraní," tak by taky mohlo bejt pozdě a on by mohl být absolutně zbytečně pořezanej. POkud prostě v takovejch případech nezareaguje na polož to, řečené klidně, tak mu to sbírám a doprovodím to mírným plácnutím přes ruku. A když pak začne s hysterickým obloukem, tak si ho nevšímám. Kde není publikum, nejsou ani scénky, co by se namáhal, že.
Ahoj holky,
pročetla jsem skoro celou diskuzy, nad některýma názorama jsem se pobavila, nad některýma mi zůstával rozum stát 😅 . Ale nikomu jeho názory neberu, každej má na ten svůj právo 😉 , jestli ho pak někdo vezme na vědomí nebo ne, už není problém té dotyčné, co ho vyslovila 🙂 .
Nejsem proti občasnýmu plácnuti po ručičce nebo přes plínu, ono po několikerém vysvětlování "tohle nedělej" nic jinýho nezbyde 😅 . A už vidím, jak 16měsíčnímu dítěti budu něco vysvětlovat a ono mě bude s klidem poslouchat. Možná to u některé z vás funguje, ale u nás ani omylem 😅 .
Nikdy jsem nikomu do výchovy nekecala, je to každýho věc, jestli uplatní sem tam plácnutí nebo psycho vysvětlování proč to a tamto.
Ale mám kamošku a u té mi občas zůstává rozum stát a občas se teda ozvu, protože je to nad moje chápání. Pro upřesnění má skoro 8letou holku a bydlí se svou mámou a jejím přítelem (přítel matky). Ted uvedu pár příkladů, ze kterých jsem fakt nechápala.
1. byli jsme u nich na návštěvě, malá asi 4 roky přišla za mámou jestli si může vzít oplatek, nemohla protože nejedla oběd. Za chvilku jde malá do kuchyně a příjde s lízátkem. Co myslíte, že udělala její máma? Nic, jen na otázku, proč jí to nevezme, že jí to nedovolila řekne, nedovolila jsem oplatek 😲 . Tak sakra to je co? To pak za ní příjde "mami dáš mi třeba 100,- na to a to?" "Nedám", tak holka půjde a vezme si z peněženky 1000? 😠
2.šli jsme na pivko a kamoška říká malé, že žádnej pohár nebude, že něco neposlechla nebo tak. Dojdem, sednem a máma na malou dáš si pohár? 😲 Opět jsem nechápala a její vysvětlení "přece nebudu poslouchat, jak tu ječí"
3.Malá je venku a máma jí volá na mobil, at už jde dom, holka příjde po hodině, jako by se nechumelilo s úsměvem na rtech a máma ju pak seřeže mezi dveřma. Ale je jí to k prdu, protože, to udělá znova 😠
4.poslední zážitek...jsme na koupališti malá pořád ve vodě, nevadí at se vyblbne. Po asi hodině příjde na deku, že něco chce, není ji vyhověno, tak protáhne ksicht a jde pryč. Kamoška ji řekne, že by mohla být chvilku venku, že už tam byla dost dlouho, ale to už nereaguje, protože je na odchodu a na několikeré zavolání nereaguje ani se neuráčí otočit. Kamoška sedí a blbě se usmívá 😅 . Teda nevím jak vy, ale já bych asi z tý deky vylítla a na tu deku ju dotáhla, co nesnáším, tak to , když na někoho volám a ignoruje mě 😠 .
Holky řekněte, je tohle normální? Já když se jí na to ptám, tak její argument je její máma (malé babička), že aby nemusela poslouchat, jak malá ječí, tak všechno povolí, aby byl klid 😕.
Tak já vás jdu dočítat a zajímal by mě teda váš názor na tohle 😉
ahojte, tak sem sem zas nzavítala, dočítat ale nebudu - koukám je toho víc než dost 🙂
zkusím jen poslední příspěvek
yfka - z toho co popisuješ mi zůstává rozum stát 😅 protože pro dítě je nejdůležitější nevim jak to napsat taková ta jistota a důslednost, když řeknu, že NE tak je to prostě NE a hotovo - příklad s tím oplatkem, když nejí tak má zakázaný všechny sladkosti bez vyjímky 😠 a s tím pohárem to samý, tak bud´to povolim a nebo ne, když to nepovolim tak i kdyby si ječela na celý kolo, má prostě smůlu a nazdar ..... a naopak, když něco dítěti slíbim, tak to splnim i kdyby trakaře padali -------- u nás to takhle aspon funguje, já u mých rodičů věděla, že když táta řekl Ne, tak to bylo NE a mohla sem se třeba postavit na hlavu, ale když mi něco slíbil, že Ano tak to taky dodržel a mamka to samý a já s mym mužem se snažíme totéž dodržovat i u našeho malýho a budem to dělat i u toho malýho, co se snad v březnu vpořádku narodí 🙂 -------- jen ty babičky nám to občas hatí 😀 tj.má třeba zakázanou čokoládu, ale babička mu jí dá, že 🙄
@brumdinka jsem ráda, že se mnou souhlasíš 🙂 . Ještě s tím pohárem, ona jí ho prý prvně povolila, ale holka pak neudělala co měla, tak jí ho zakázala. Takže pak z ní ještě vylezlo, že původně ho povolenej měla, tak jí ho koupila, ale to že ho měla pak zakázanej za něco co udělala-neudělala už neplatilo. Nevím jak ty, ale já bych ho nekoupila, když si ho nezasloužila, i kdyby jsem jí před tím slibila 10 těch pohárů. Je mi tý kamošky líto, protože až holka příjde do puberty (mám pocit, že už v ní je dávno 😅 ), tak se nebudou stačit divit 😠 . Ona ju furt omlouvá a věří, že to přejde, ale tohle říká snad od jejich 3 let a je to spíš horší a horší ☹ . Jenže to by se musela začít snažit ona ukázat, kde jsou jaký hranice a tak...nemá u ní žádnej respekt a sama to ví a asi je jí to fuk 😒 .
yfka - no to je ale spíš k pláči jak to popisuješ, já bych ho taky nekoupila, náš Jiřík ví moc dobře, že když řeknu Ne, tak je to ne i když řve, vzteká se a já nevim co 😀 pak mu to dojde, příde řekne já vim maminko, že sem zlobil a je klid; a taky ví moc dobře, že když něco řeknu tak to dostane a je jedno jestli je to zmrzlina nebo kočička ------ tu má ted´slíbenou od mojí kamarádky, co připouštěli kočku, že jestli budou kotatka, tak si jedno vezmeme -- jen nevim, co mu řeknu, když se kotě nepovede ---- no holt budu muset něco vymyslet 🙂 - ale zase on je až moc chytrej na svůj věk, takže ví, že je to takhle a že né vždy se vše povede, jak člověk chce 😉
@brumdinka tak to je super, takhle to má být 🙂 . Ale to bude asi o tom, že ty si Jiříčkovi už od malička vysvětlovala co ano a co ne, jenže u nich to bylo všechno ano, aby byl klid 😝 . No s tím koťátkem si mi připoměla, když malá asi ve 3 letech chtěla pejska, tak jeli do útulku, vzali si od tama štěňátko kříženečka jezevčika, krásný malinkatý. Jak pejsek dopadl nebudu radši ani psát 😠 . S tím vysvětlováním, ona si nic vysvětlit nenechá a jak není po jejím, tak je zle. Ted jsme jim slíbili, že je vezmeme do Aquparku, ale bohužel, nastala situace, kdy to prostě nejde a už je zase zle 🤐 😠 . Ale co mě je to fuk, já s ni nežiju, at se rozčiluje kamoška 😀 . Já jen chtěla vědět názory druhých, protože, ona si mylsí, že tohle je naprosto normální 😝
yfka - njn když každej považuje za normální něco jiného 😅 každopádně mladá bude pěkně rozcapená 😝
no na mě tu čeká hora prádla, tak se pro dnešek loučím 😉
yfko no taky došlo k zásadní chybě hned odmala 😀 , holčička se naučila, že když bude řvát, tak docílí toho, co chce a jak vidíš, docela jí to prochází a dosáhne svého 😒 ....náš malý to samé, jsme zrovna u babičky - mojí matky, malej něco chce, babička řekne ne, Danda začne brečet, babička dovolí.....doma si nic takového nedovolí, protože ví, že tam to takhle nefunguje......A babička je toho názoru, že rodiče mají být přísnější a babička hodnější, taky někdy na zabití 😀
@romana29 to máš naprostou pravdu. Holka něco chce, máma řekne NE, tak jde za babičkou a ta to povolí. Nebo když už to dojde tak daleko, že holka ječí, tak babka dojde a zeptá se kamošky, proč jí to nedá 😠 . Pak má mít nějakej respekt, když ju shazuje i vlastní máma 😔 . Malej taky když něco chce a nedovolím (třeba sušenky), tak se vzteká, ale vždycky ho odvedu z kuchyně a snažím se ho zabavit jinak a za chvilku je klid....jasně že to pak zkusí ještě jednou, kdybych náhodou změnila názor, ale smůla...přece mu to jednou nezakážu a podruhé dovolím 😝 .
Vana a a kolik vášní. Prostě já s tím problém nemám - vana je velká, malý je klidný, nabírá si tam vodu do kelímku, klidně tam i stojí a polohy moc nestřídá /dovedu si představit dítko, které bý pořád sedalo a vztávalo a skákolo - to by asi byl problém/. Chápu, že se dá utopit i v malém množství vody - ale když přesně slyším, co tam dělá -. de fakto mám o něm lepší přehled než když ho nechám samotného korzovat po bytě a je třeba i delší dobu v nějakkém pokoji. Může se bouchnout o roh nábytku...taky nebezpečné.. A malé děti to mají k zemi blízko a jsou hodně flexibilní, není to jaky když spadne dospělý člověk ve vaně - to ho jeho hmotnost dokáže parádně zhmoždit. Samozřejmě jsou i neš'tastné pády na hlavu..ale to se může stát všude. Takže bych to tak nedramatizovala.