• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Venku mi utíká, neposlouchá a válí se po zemi :-(

24. února 2015 
@veronika.h mě Dáda v noci občas ječí taky mám pocit že jsou to sny, ani není probuzený, křičí kope kolem sebe, plive dudlík, u nás funguje dát mu mlíko, což asi taky není správně, ale takhle se vyspíme oba :slight_smile: Jinak ubahněné uřvané a kopající dítě v případě nutnosti možné uchopit pod ruku a nést v vodorovně s podlahu :slight_smile: sice to nepomáhá ale aspon človek není tak špinavej a pokopanej. Já bych zase brala teplo, protože Dáda nechce chodit po sněhu a jak jinak už to jinak bývá dobré, tak teď se vzteká venku děsně. Zabahněné a mokré dítě mi nevadí, ječící už víc :slight_smile:
24. led 2011 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika.h @sicinka My mame tiez casto take noci. Spi, tuhy ako poleno, a naraz jecaaaaak na cely barak, nepomoze ani hladenie, vziat na ruky a pod., to bojuje neskutocne. Pomahalo len nechat tak, po chvili zaspi sam. Ale dnes v npci, ked ho to chytilo druhykrat, tak uz som bola fakt na prasky (v noci trpim kaslom a mam problemy so spankom, tak som konecne zacala zaspaval a naraz krik...)... uz zo zufalstva som mu zacala rychlo dlanou suchat po chrbate, naraz prestal, lahol si a zaspal... tak som zvedava, ci to zaberie aj nabuduce...vydrzat, zeny, co ine nam ostava.
24. led 2011 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@sicinka MNĚ JE DIVNÝ, ŽE KAŽDOU NOC KŘIČÍ PŘESNĚ VE STEJNOU DOBU. MY jsme mlíko pracně odnaučili, dostává až v 6 ráno, tak se mi zase nechce dělat krok zpátky:frowning2:. A my máme každý den zabahněné špinavé a příšerně vřískající dítě venku každý den :stuck_out_tongue_closed_eyes:. Tak strašně ráda jsem chodila ven a teď jsou ty vycházky fakt za trest. Včera chtěl jít k sousedům, tak scéna jak prase. Až jsem ho lapla pod pažu a odnesla pryč :unamused: . To pak ječí až dom, takže naše procházky jsou velmi krátké:stuck_out_tongue_closed_eyes:
@sunea BY mě zajímalo, jak dlouho budeme muset toto absolvovat. Vůbec nemám pocit, že by se to nějak zlepšovalo, spíš naopak :frowning2:
25. led 2011 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika.h no já ho ani mléko neodnaučovala, tak to mám dobrý (tedy vlastně špatný, záleží na úhlu pohledu :slight_smile: . Jinak u nás ten nehorší negativismus už přešel, dokonce začíná reagovat na když mu něco řeknu. Jako odnes plínku do koše a tak. Jsem nedávno v jedné diskuzi řešila, že dítě mi docela mluví, ale nerozumí a nakonec to vypadá, že rozumí jen ignoruje matku. Jeste mě napada jestli by u vás nepomohlo: jak jsem psala Dáda nechce chodit po snehu, jako ze vubec stoji jako kul v plote a rve. Tak jsem ho doma zaprahla do svihadla jako konicka a volala hyje a behala za ním a tak. Si to hrozne oblíbil a dnešní procházka po snehu probehla sice chodím vesnicí díte mam na svihadle a řvu hyjé, ale šlape a nejěčí. Můeš to zkusit kluci mají podle popisu podobnou povahu,třeba se mu to bude taky líbit. Chce to všechno pevné nervy a říkat si že za chvíli bude léto a bude to zase v pohodě :slight_smile:
25. led 2011 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika.h u nas tiez krici cca v rovnaku dobu... vacsinou po polnoci. Dnes v noci to bola zase sila, z nuly na plne obratky v priebehu sekundy, az sa steny triasli.
Inak nas maly je este strasne samostatny, niekedy fakt zavidim maminam, ktore si vodia svoje ratolesti za ruku... aktivista chodi zasadne sam, za ruku ma chyti tak raz za mesiac a to musi byt bud velmi dobre naladeny, alebo pod velkym stresom (nejaka dochodkyna moc blizko jeho biopola a mala sanca na unik :sunglasses: apod.). Chodi hore aj dole akymikolvek schodmi zasadne sam, ani za zabradlie sa nechyti. Ale vies co, musime to brat pozitivne - v nejakej knizke som citala, ze takto sa prejavuju nadane a extremne sikovne a nezavisle deti - tak sa mame na co tesit (HAHA) :grinning:
25. led 2011 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sunea to jsou noční můry, vždy ve stejnou dobu, křičí, vříská, oči zavřené, nereaguje, Prostě chovat, tiše mluvit do ucha něco stupidně monotonního, aby se soustředil na hlas a zapomněl na sen. Je to vždy, když se lámou spánkové fáze - hluboká a snová. Děti, kterým se toho hodně za den nashromáždilo v hlavě, takto v noci reagují. První syn to dělal týdny pravidelně, Marián jen občas, ale vypadá to stejně. Tuhle vykřikl hrůzou "mraveneček" , vyskočil z postýlky a už mi ležel na břiše v mé posteli. Už jsem ho u sebe nechala, hladil mě, tulil a mravenečka jsme zahnali :grinning:
29. led 2011 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka, dakujem za reakciu. Ano, snazim sa ho upokojit, aj ked vacsinou bojuje ako lev, oci ma otvorene. Hned putuje k nam do postele, vacsinou to za chvilu prejde, ked sa mi ho podari trochu prebrat. Nabuduce skusim zaspievat (spievam teda absolutne falosne, ale je to casto jedina vec, ktora ho dokaze upokojit v roznych situaciach).
29. led 2011 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika.h - musí to být náročné jen sledovat kam se dítě vrhá...napadá mě akorát, že jak radí kubaka - dítě se nedá změnit, ani nějak zásadně vychovat, pokud má takovou zvýšenou potřebu pohybu, zkoumání...jedniná útěcha snad může být, že se tím neskutečně moc naučí, že je to zkoumavý typ, což může být hrozně fajn jednou v jeho budoucnosti - takže asi spíše bych řekla podpořit než se snažít to potlačit...A aby se to dalo přežít - tak zkusit se s ním dohodnout (už před vycházkou, při vycházce zopakovat)- že když utíká, tak se můžete ztratit, namísto zákazů mu jen upravit podmínky, za jakých to může dělat - že házet něco do kaluže je v pořádku, ale pít vodu z kaluže - že jsou tam bakterie - já vím, že to asi zní jako sci-fi u 1,5 roku starého dítěte, a určitě to nepůjde hned, ale postupně si dítě zvykne, že nemusí zrychlit, nemusí zdrhnout, aby si udělalo to, co chce /třeba prozkoumat nějakou škarpu), ale bude v tobě vidět spíše staršího partnera, který mu dokáže poradit...a v podstatě není až tak na škodu, když se dítě v kaluži vyráchá a zkusí, že je to pak nepříjemné být mokrý...Já mám zkušenost takovou, že jak jsem zkusila zakazovat, tak malý akorát zrychlil, aby si to mohl zkusit, pak byl zbrklý...když na něj nevyjedu s tím - Nesmíš, ale rovnou řeknu - chceš to a to, tak jak to uděláme a snažím se něco vymyslet...jak dítě stárne tak to krásně funguje...
30. led 2011 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sunea mě se osvědčila taková miminkovská hypnotická "mantra" , jak tomu říkám . Opakuju dětem tichým hlasem jedno slovo, které se mi dobře vyslovuje a je zvukomalebné. Já třeba používám "Mojéééé" a to jsem pořád pomalu opakovala a ony se soustředili na hlas, který je úplně zhypnotizoval, odreagoval od toho, co je děsilo v hlavě a uklidnily se. Nebo jde použít slovo Maláááá,
Když jsem je večer uspávala, tak Dan měl moc ráda, když jsem pořád opakovala, co on je moje. Moje malá kočička, Moje malá pusinka... vyjmenovala jsem všechny nesmysly, po kytičku, stoličku, kladla jsem je tak, aby se vždycky rýmovaly.... on poslouchal a oči mu zaplouvaly. Všechno taky takovým tichý, pomalým hlasem, ono je to úplně hypnotizovalo, uklidnili se i z rozdovádění. Už jen to, že se musel soustředit na to, co říkám, tak se musel ztišit a uklidnit. Pak to i vyžadoval - třeba ještě v sedmi letech.
30. led 2011 v 10:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
kamaradka ma tky skoro 2 rocniho synka a dela to same.. v kocarku nechce.. kdyz je na nohach tak utika.. kdyz ho chytne a snazi se mu to vysvetlit ze nesmi utikat hned sebou haze o zem.. no ono se rika ze vek 2 let je hroznej.. ze deti fakt zlobi jako blazni.. takze toto asi patri k vyvoji.. my mame jen 7 mesicu.. nas toto teprve ceka :sweat_smile:
30. led 2011 v 10:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka - já malému říkám jako poslední věc při ukládacím rituálu do postýlky - něco podobného, ale i jak ho mám ráda....prostě takové intimní, milující řeči, a on mě hladí po afince...má ji jako fetiš...říkáš, že vám to vydrželo do sedmi let - supr, to vyplešnu :grinning:

No, u nás to funguje tak ,že do kočárku jde, když chce, když nechce...tak šlape...Když jdem nakoupovat, tak mu stačí říct, že je to veliký obchod, že se budeme držet spolu a hlídat si jeden druhého a pak ho zaměstnat hledáním zboží a nakládáním, povídáním si...nezdrhá...Pokud má dítě potřebu pohybu - běhat, skákat...tak prostě když mu to budu chtít zakázat, tak se hodí o zem...to je přirozené...a taky se mi osvědčilo po něm nechtít ruku, ruku chci jen při přechodu přes cestu a to taky ne vždy, stačí mi, že jde vedle mě...
30. led 2011 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@blandik Díky za rady, já opravdu zakazuju jen ty nejnebezpečnější věci a pouštím teď ho na místech, která jsou bezpečná. Jen jsme teď v blbém období, kdy nějaká domluva nebo vysvětlování absolutně nefunguje. A kompromis? Na to nereaguje, sama do kaluže házím kameny ve víře, že z ní vyleze a bude mě napodobovat a vysvětluju, že nožickou v umákách může, ale sedat ne. No maximálně tak mrskne kamenem po mě:stuck_out_tongue_closed_eyes: Ale expert dělá fakt naschvály Naučila jsem se ho chválit a na záchvat říct klidným hlasem - já vím, že se zlobíš, ale musíme jít a snažit se ho zabavit něčím jiným. Někdy to zabere, jindy ne. Přečetla jsem spoustu knih a z každé jsem si něco odnesla, jen ta praxe poněkud pokulhává :sweat_smile: :sweat_smile: . Snad to rychle přejde, nějak už mi dochází síly. Aspoň že mrzne a v enku už ho můžu nechat svobodně běhat:slight_smile:)
2. únor 2011 v 10:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika.h :grinning: - některé děti jsou holt extra aktivní...nám moc pomohlo respektovat a být respektován, mluvíme s malým bez zákazů a příkazů, a nesatčíme se divit...moc fajn knížka o přístupu k dětem a lidem. Hodně štěstí.
2. únor 2011 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@blandik RABR mám chuť rozškubat a vyhodit z okna. Ano, základy jsem taky začala praktikovat (hlavně teda víc na MM, tam to aspoň funguje:fearful:))), ale malej teda zatím vůbec neee. Opravdu srandovní věta hned někde na začátku - kaluž se dá obejít - HAHA :slight_smile:) Matyášek absolutně nevnímá co říkám, vnímá jen jak to říkám a mám pocit, že radši přestanu mluvit úplně, protože cokoliv řeknu, je špatně:slight_smile:
2. únor 2011 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika.h - ono je to takové u těch malých dětí, že by prostě neposlouchaly ani na direktivní rozkaz ani na rabr...prostě direktivně se jim zlomí vůle (nebo taky ne...) a rabrovsky jim to hodně dá do budoucna...takže bych asi moc nečekala od žádného v tomto věku, ale rabr je proaktivní a direktiva je neproduktivní...asi to založit na zkušenosti azkoušet to dále rabrovsky (možná dvě slova _ Matýsku, kaluž. Můžem tam házet kamínky.říct mu to ještě než k té kaluži dojde...vnuknout mu myšlenku, která ti není proti srsti?...Náš byl klidný, takže to u nás v roce a půl fungovalo, obcházel kaluže, jen občas tam vlítnul, aby si potvrdil, že nekecám...ale mylsím, že právě ty divočejší povahy se nechtějí dát zlomit k poslušnosti, takže u nich to pak ještě více vede ke vzdoru, bojům o moc.
2. únor 2011 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@blandik to je pravda, jsme ve stadiu, kdy malej neslyší, nevidí. TAkže poroučení, příkazy stejně nemají význam:frowning2:. Bohužel mám silně zakořeněnou výchovu táty vojáka a strašně těžce se mi toho zbavuje :stuck_out_tongue_closed_eyes:. Dělám pokroky, ale se synovou divokou vznětlivou povahou prostě někdy musím být nerabrovsky přísnější, jinak by se přizabil..... Anebo si to jen tak omlouvám, protože nemám dostatek trpělivosti a vytrvalosti investovat do budoucna:slight_smile:)
5. únor 2011 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj , tak i já se přidávám k vám do této skupiny :slight_smile: o víkendu jsme poprvé vypustili krakena a nezklamal :grinning: tak nějak jsem čekala, jak to bude probíhat, protože i doma, když ho chci třeba jen za ruku nasměrovat do obýváku, tak je okamžitě gumový, řev a válení po podlaze...slyšela jsem že děti v cizím prostředí jsou ostýchavé a drží se u mámy..já malého vyndala v lese z kočáru a okamžitě vzal dráhu, tak na něj volám, otočil se, začal se smát jako lečo a zdrhal ještě víc..když jsem pro něj šla, že ho trošku nasměruju tam kam bych ráda šla já :sweat_smile: tak sebou hodil o zem a hysterák, 5 metrů jsme šli snad hodinu, pokaždé jsem tam musela nechat věci i kočár a utíkat za utíkajícím dítětem, který se mi ještě vysmívalo, teda do té doby než jsem ho chytla, pak už jen řev :unamused: vzala jsem mu auto na šňůrce, balon-věci se kterýma si doma nejradši hraje a nic..ani nevim jak se mi ho podařilo dát zpět do kočáru ale domu jsme jeli s "muzikou" koukám, že tu všichni máte starší dítka, tak to si asi ještě pěkně dlouho užiju tohleto období co? :sweat_smile:
@veronika.h
7. bře 2011 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@k.jolanka vypustili krakena! :grinning: jo dívám se že má tvůj syn něco po roce, možná je to i tím že pořádně neví o co jde....u mého syna to bylo nejhorší asi od těch 15 do 20 měsíců..jak měl dva roky něco se zlomilo a poměrně dost se zklidnil....občas se to stane, že se chce válet, ale já ho držím držím a nepustím a vím že ho to pak asi i bolí ale má se moc rád na to aby trpěl a tak zase pak poslušně jde....moc se mi to nelíbí to takto řešit ale je to fakt jediné co funguje....na scény mi fungovalo si ho hodit na ramena a protože byl hodně nošen tak si zvykl takhle být a při scéně se rychle zklidnil. zkus to vydržet do těch 2 let možná do 3. kdo ví.....mě hodně pomohl manžel. má velkou autoritu a syn si ho váží a ted se stačí zmínit že se tatínek bude večer zlobit až mu řeknu jaký dneska byl a hned obrátí.....teda většinou! ale bití ani plácání ani řev moc nepomáhá...teda zařvat někdy pomůže, ale vždycky ne....jak vidíš tak v tom sama plavu!
7. bře 2011 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@k.jolanka ještě se mi zdá že děti prostě nechápou že vycházka má nějaký cíl nebo účel..prostě si myslí že je vypustíš a oni můžou dělat co chtějí, hrát si všude se vším a tak.....právě že náš to začíná chápat konečně že když jdeme do lesa, tak jdeme po stezce, že to někam vede a někam dojdem....právě mi říkal jeden známý z turistického kroužku že tam syna můžu přivést až ve 4 5 letech..to už bude rozumný a bude prostě chodit se všema....do té doby to hold musíme vydržet....já když jdu do lesa tak ujdu tak 1 km a pak si sednu a malý si hraje s šiškama, větvema....na delší výlety jedině nosítko...
7. bře 2011 ve 20:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@k.jolanka Vitej do klubu :grinning: U nas je to takhle i ted, akorat pravda, pet metru jdeme "jen" pet minut treba... za ruku nehrozi, kdyz se pokusim, tak gumovy nozky a klesa k zemi... zasadne jde na druhou stranu nez potrebuju, zastavuje se u kazdych dveri, auta, kyticky... a to prosim trenujeme chozeni "na volno" od roku a nic :unamused:
Neresim to, kdyz nespecham, tak si jdeme holt ven jen tak bezcilne bloumat... kdyz specham, beru golfky, driv do satku :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Jo a zasada - nevyndavat ven z kocaru! Pak uz neni mozny vratit dite zpet, jen za cenu hysteraku :rolling_eyes:
7. bře 2011 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@k.jolanka Ahoj, no my statečně bojujeme, asi už jsem se obrněla, protože už se z toho aspoň nehroutím :dizzy_face: . Prostě každá vycházka je sprint za malým zdrhačem. Takže zásadně ho nezkouším vyndávat z kočáru, jak píše
@majdula , jen na místě k tomu určeném. TAkže vycházky jsou u nás stylem nacpat do kočáru, vyběhnout před dům, sprintovat s kočárem na louku, kde se vykadí pes, musím zastavit sebrat hovínko, tudíž začíná řev, valíme dál, hodím psovi 5x balónek, což je další řev a malej se už vzpíná v kočáru a já běžím za vesnici, kde ho vyndávám, sotva stačím popadnout dech. Za pět vteřin už je v čoudu, většinou visí na římse kostela nebo demoluje pomníček, sotva k němu doběhnu, směje se mi do obličeje a valí dál. Cesta domů už pak probíhá s hlasitým doprovodem, dostat vzpínajícího vřešťana, co se prohýbá do luku a kope kolem sebe, zpět do kočáru je nadlidský úkon. NAkonec posbírám po zemi skopané boty, čepici a rukavice a zpocená až na prdeli sprintuju opět směr domov, kde si ještě v rámci tréninku vyběhnu s 12kg opicí na rukách do třetího patra. A pak už jen ležím a regeneruju pochuchané nervy a unavené svaly :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: .
Ale jsou dny, kdy je to trochu lepší.
Odcházel ode mě od chvíle, co se naučil chodit. Takže to začalo hned jak měl rok. Ale byla to sranda, páč se odbatolil jen pár kroků. Teď je to o to horší, že už je statný běžec a já ho často nemůžu dohnat. Minulý týden jsem ho vypustila ve velkým parku, nabral směr, tak jsem se mu schovala a z dálky pozorovala, vydržela jsem to 20minut a chlapeček se ani neohlídl!!!! Valil k řece a chtěl si házet do vody klacíky, zachytila jsem ho na poslední chvíli. Vůbec mě venku nepotřebuje, ba naopak, mé zásahy ho rozčilují do běla! :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Výsledek je ten, že mi malýho nechce nikdo hlídat :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2:.
@meleri TAkže malá naděje, že by to po 2. roce mohlo ustoupit, existuje? :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
7. bře 2011 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika.h já mám takovou "moudrou" knihu, která je pro mě jak bible fakt věřím tomu co tam píšou, a oni vysvětlujou že u těch dětí se probouzí jejich osobnost a city. a oni neví jak s tím, a je na nás je jako usměrnit..v knize se píše "mírnou výchovou" teda žádné řvaní bití atd, ale je jasné že každému občas ujedou nervy. Hlavně si myslím že po těch dvou letech dítě fakt nabývá na rozumu, začíná mluvit, nebo už někteří mluví a dá se s ním domluvit...po tom roce je to fakt blbé že dítěti musíš furt něco vysvětlovat už ale jestli všechno pochopí...podle mě to i některé děti frustruje že nemůžou mluvit...to víš že to přejde. já mám za to že první tři roky jsou těžké ve všem...od těch tří let jsou ty děti v pohodě...pokud je celé ty tři roky člověk vychovával bez bití, s respektem a hlavně s láskou tak nevím proč by z nich neměly být klidné veselé děti, které mají taky právo občas pozlobit...:slight_smile:
8. bře 2011 v 07:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@meleri Já těch knížek mám doma několik a z každé si něco vezmu :wink: :slight_smile: :slight_smile: . Já jsem teď poslední dobou nějak v klidu, moc se nerozčiluju a konflikty řeším s klidnou hlavou a odráží se to i na synovi, že je víc v pohodě. Možná i trošku polevil v tom vzdorování:slight_smile:.TAk snad nám to zůstane:slight_smile:). Ano, máš pravdu, pokud během prvních tří let přežiju a neskončím v blázinci, tak už přežiju všechno :grinning: :grinning:
8. bře 2011 v 09:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika.h to je svatá pravda! pokaždé když jsem naštvaná, mám blbou náladu, prostě všecko to vycítí a pak je taky takový....podrážděný atd....jenže je to fakt blbé, člověk přece nemůže být furt veselý, odpočatý a zdravý že jo....
musíme to vydržet, nebrát to tak vážně, spíš s humorem, ale zase fakt dodržovat ty limity které si stanovíme...on do těch dvou let měl fakt i takové záchvaty vzteku, bouchal hlavičkou do země, bil se, bil mě, kopal kousal...bylo to skoro na denním pořádku...ted už se to stane jen výjimečně...prostě se mu vyvinul mozeček a začal chápat že tak nic nevyřeší, hlavně je třeba furt všecko vysvětlovat, mluvit s ním....
člověk je chycen v tom momentu a myslí si že to tak už bude nafurt, ale ne, ono to fakt přejde! neboj nezblbneš! naopak co tě nezabije, to tě posílí! :sweat_smile:
8. bře 2011 ve 12:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kutcher Ufff! Už jsem se bála, že neexistuje maminka, která by taky dítěti nařezala :wink: Tuhle se tu rozvinula jedna diskuse, že s dětmi to jde především po dobrém a hlavně vysvětlovat do zblbnutí, ale někdy to bohužel fakt nejde. V určitých případech je lísknutí účinnější a hlavně rychlejší než vysvětlování. Díky za tvůj příspěvek, už si nepřipadám jako krkavčí matka :wink:
8. bře 2011 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
souhlasím s blandikem, něco na tom je, já když To Kubovy taky vysvětlím, když třeba začne venku utíkat, tak na něj neřvu aby se vrátil, to je ještě horší, ale řeknu mu třeba: pozor aby jsi nespadnul a něco si neudělal a většinou přejde zpátky. Není to třeba hned na poprvé, je mu zkoro 18 měsíců a musí si všechno ošahat. Někdy se nechtěl hnout třeba od auta a já na něj marně volala aby šel i ze zvýšenám hlasem a nic. Ale když řeknu Kubo nešahej na autíčko je to bak bak ( jako špinavý) většinou jde hned dál. Hlavně zachovat klid. Tak dva měs. zpátky když jsem ho chtěla chytnou za ruku, taky byly hned gumový nožky a záchvat. Musela jsem hned pevně džet, jinak by se vyválel. Naštěstí to nebyly žádný velký záchvaty. Teď už je to ale dobrý. Už mi někdy dokonce nabídne ruku sám a jdem spolu.Jinak taky se to občas dřív neobešlo bez nářezu na zadek.
8. bře 2011 ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri Díky za tvůj příspěvek, přesně to mám doma, mlácení hlavou, bití, ječení atd. Snažím se to řešit v klidu, ale někdy na to fakt nemám. Nejhoší je, že on to dělá jenom mně, u babičky i u táty je hodnej, takže manžel si myslí, že jsem na něj měkká. No musíme to období nějak přežít :slight_smile:.
8. bře 2011 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
A ještě k tomu RABR, asi na tom něco je, na našeho to někdy funguje, ale někdy vůbec. Hlavně mi to přijde hrozně náročný pro toho rodiče, pořád mluvit, vysvětlovat, opakovat, ukecaný lidi se v tom najdou, ale já s tím mám někdy problém :slight_smile:. Hlavně si to třeba nedoklážu moc představit u dvojčat nebo u dětí hodně blízko sebe. Třeba mám kámošku, která má dvouletý dvojčata kluky, a ta říkala, že kdyby praktikovala RABR, tak už by byla v blázinci. Jako vyjde s dětma ven a oni se jí rozutečou každý na jinou stranu a oba do silnice. Tak říkala, že jim musí dát na zadek, protože vysvětlování jaksi nezabralo a ona to nemůže riskovat, že se jí zmrzačí.
8. bře 2011 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vlastovka385 Prosím, co je to RABR???
8. bře 2011 v 18:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kamila297 Respektovat a být respektován, název knížky popisující výchovnou metodu, ale podrobnosti ti napíše spíš @blandik, já v tom vůbec nejsem kovaná :slight_smile:
8. bře 2011 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek