Vztekání dětí, jak reagujete Vy?
Tak mi to nedalo a po dlouhém zvažování, zda založit diskuzi na toto téma jsem se pro rozhodla PRO. Hledala jsem tu odpovědi na mé otázky ohledně vztekání v různých věkových kategoriích dětí, avšak málokde jsem se dozvěděla, jak konkrétní situace řešíte Vy mámy. Spousta mamin tu popisuje hrozné zážitky svých vztekajících miminek a dětí do 3let věku, další mamky se přidávají, že mají doma totéž, ale mě by spíš zajímaly konkrétní situace jako např: hodně tu čtu jak Vám děti házejí ze vzteku věcma, buší do Vás, kousají, při oblékání do Vás kopou, na veřejnosti s sebou seknou a dokud jim nekoupíte, co chtějí ony, odmítají vstát, berou do rukou špinavé věci a jakmile řeknete NE,je zle. Zajímalo by mně, jak Vy se v těchto situacích chováte? Nejsem typ mámy, která by chtěla řešit tento problém fyz. tresty ale zároveň nevěřím tomu, že domluva a vysvětlování bude účinným řešením. Mám teprve 5 měs. mimčo ale co dovede již teď, se někdy nestačím divit. A obávám se okamžiků, kdy přijdou výše popsané situace a já neudržím nervy na uzdě. Nechci udělat něco špatně. Pokud mé dítě bude po mě, bude to nervák a uvztekané dítě. Má mamka to řešila ledovou sprchou, pak jsem se zklidnila. Je toto to správné řešení? Také jsem tu četla, že do určitého věku dítě vůbec neví, že je něco špatně a své emoce nedokáže ovládat kvůli své nedostatečně vyvinuté nerv. soustavě. Předem Vám mamky děkuji za Vaše odpovědi.
@ann_87 Reaguju na příspěvek kopání do břicha. Pamatuju si, jak moje sestra už teda 4 letá kousla mamku do ruky (naschvál a moc dobře věděla, co dělá). No mamka jí kousla do ruky na zpět :D Kdybyste viděly ten sestřin výraz :D:D vůbec nebrečela, ale absolutně to nečekala. No a byl klid. Nechci tím naznačit, abys ho kopala do břicha, ale nějak mu říct, že tě to bolí a třeba ho nějak šťouchnout lehce...🙂
Já mám děti dvě - čtyřletého syna a roční dceru. Syn moc vztekací nikdy nebyl, ale jednou začal vyvádět v obchodě - měl asi dva a půl roku. Zkusila jsem mu vysvětlit situaci po dobrém, ale protože se nechtěl uklidnit, tak jsem mu pěkně nahlas oznámila, že si dělá ostudu jen sám sobě, došla k pokladně, zaplatila a odešla 😅
Dcera to před časem párkrát zkusila s plácnutím o zem. Zajistila jsem aby si neublížila a když jsem zjistila, že to nejde po dobrém, poodešla jsem kus dál. Neměla publikum a přestala.
U dcery mám vypozorovaný, že i když ve chvíli jejího "záchvatu" budu dělat cokoli, nepomůže nic. Ona to ze sebe prostě musí vyřvat. Takže když jsme doma, jen koriguju ať neublíží sobě, věcem okolo, nebo mě, jinak řev ignoruju. Ve chvíli největšího afektu nemá smysl o něčem debatovat. Až skončí řev, tak většinou jde za mnou do náruče, uklidní se a pak teprve komentuju co se dělo a že to bylo špatně. Když ji to chytne venku (naštěstí to není moc často), tak ji drapnu do náruče a co nejdřív se ji snažím dostat domů, nebo alespoň někam, kde není moc lidí....Jinak ale musím říct, že jejím třetím rokem se to hooodně zlepšilo. Takže ve finále prostě pomůže jen čas 😉
@kacikaci v hodně názorech s tebou souhlasím, ale s tím nepoužíváním NE mi to přijde divné. Myslím, že i dítě by mělo znát význam slova NE a respektovat ho.
Co až mu budou dělat jiné děti ve školce (na hřišti) věci, které se mu nelíbí? Mělo by říct, NE, NEDĚLEJ TO! Přeci nezačne druhému vysvětlovat, že ho nemá bouchat, ale má ho hladit, když dojde k neschodám. A nemysli si, děti tomu rozumí, co znamená NE, ale zase zkouší naši trpělivost. Prostě je nutné si ustát, že NE opravdu znamená NE.
@sonik05 já jsem neřekla, že by děti neměly znát slůvko ne..jen jeho používání minimalizovat a používat ho v situacích, kdy je to nezbytně nutné, aby dítko vědělo, že tohle teeeda už opravdu, v situacích, kdy není čas na vysvětlování..když dcera uslyší ne, tak ví, že už je to vážné a prostě přestane dělat, co nemá nebo co je pro ni nebezpečné
Situace vztekání řeším takto:
( i když se to ve mě teda mele, že bych ji nejdraději dala přes plínu )
- mluvím klidně a vysvětluji
- opakuji
POKUD NEZABÍRÁ
- zvýším hlas, zamračím se, dám do postýlky a odcházím či nereaguji,
- opět vysvětluji
POKUD NEZABÍRÁ
- musím se jít na 5 minut vydýchat, či si do něčeho bouchnout, aby polevil můj vztek
- pokud je vztek tak velký a já nemám sílu to řešit - odvedu pozornost
- pokud vytrvám nechám vyvztekat a jdu ji obejmout a až se uklidní vysvětluji jí to.
Souhlasím s tím, stím, že slovo "ne" říkat co nejmíň a jen při situacích vážných!!
- pokud už opravdu situaci emočně nezvládám - přichází tatínek
🙂 Vždycky si říkám, i kdybych přes tu plenu dala a ujeli mi nervy jsem jenom člověk a mám taky jedny nervy.
Ale snažím se na těchto situacích pracovat. 🙂
Já jsem teda asi razantnějšího názoru. Né teda u 5měs. miminka. Tomu plácnutí přes zadek nepomůže, ale docela pomáhá chytnout za ruku a pohrozit prstem a dívat se mu do očí (zamračit se :D) a říct důrazně NE. A u větších dětí jsem uplně alergická na nevychované děti. Obzvlášť ty, když není po jejich, tak lehají na zem, kopají apod. Prostě když nereaguje na slovní kárání, tak prostě plácnout přes zadek. Ono se pak nemusí plácat pořád, ale už si to pamatuje. Hlavně když ví, že mu za takovéhle (šílené) chování "nic nestane", tak si pak z rodičů a okolí dělá dobrý den. 🙂