Co dělat, když mám city ke kamarádovi mého ex?

Dobry den,

na Modreho Konika chodim uz delsi dobu, ale zaregistrovala jsem se teprve ted, protoze bych velmi rada znala nazory ostatnich na moji situaci.

Je mi 40. Ke konci lonskeho roku skoncil muj posledni vztah, ktery trval tri roky. Expartner H. (nyni je mu 43 let) mi nejdrive mazal med kolem pusy a sliboval, ze se chce konecne usadit, ale po letech z nej vylezlo, ze jeho zivotni priorita je kariera, usazovat se nechtel, byl 100% zamereny na akademickou praci (vyzkum). Ja jsem po velmi bolestivem rozchodu sebrala posledni zbytky sil a zahajila terapii s psycholozkou, abych se z toho vseho sebrala. Terapie byla skoncena po cca 6 mesicich s tim, ze uz mam nejhorsi za sebou a ze uz muzu bezet zivotem bez cizi pomoci. Psycholozka mi vzdy kladla na srdce, ze nejdulezitejsi je byt uprimna sama k sobe.

Ja jsem si minuly mesic naplno uvedomila to, co jsem pred celym svetem a i pred sebou skryvala, a totiz to, ze se mi libi kamarad meho ex. Sveho ex H. jsem opravdu milovala a videla s nim budoucnost, do vztahu jsem dala uplne vsechno a zakousla jsem se do predstavy, ze spolu zustaneme cely zivot, i kdyz nekde v hloubi duse jsem citila, ze on to tak nechce. To vyslo najevo az pred koncem vztahu. Ja sice v prubehu naseho vztahu byla naprosto soustredena na H., ale neco me v houbi duse pritahovalo k jeho dobremu kamaradovi J. Doslo mi to naplno vlastne az po te terapii s psycholozkou, ktera mi porad kladla na srdce, ze nebudu stastna, dokud nebudu uprimna sama k sobe a ze se sebou si musim ujasnit nejdrive, co vlastne od zivota ocekavam.

Zkratim to. Pred par tydny jsem to vnitrni napeti uz nemohla vydrzet a se vsim se sverila prave tomu kamaradovi meho ex, tomu J. Zijeme daleko od sebe, takze jsem se s nim nesesla osobne, abych mu to rekla, nybrz jsem mu to napsala. Strasne moc se mi ulevilo. Chtela jsem se zbavit toho, rekneme, tajemstvi, ulevit si a nemuset to v sobe nadale dusit. Napsala jsem mu, ze ackoliv jsem si to nikdy nechtela priznat, vzdycky se mi libil a neco me k nemu pritahovalo, ale ze jsem se vzdycky soustredila na vztah s H. a myslenky na J. jsem se vzdy snazila zaplasit. On byl velmi prekvapen, rikal, ze to vubec necekal. Byl pry polichocen, ale jelikoz to necekal, tak si pry musi nejdriv vsechno srovnat v hlave. Na coz jsem mu rekla, ze tomu naprosto rozumim. To bylo pred skoro dvema tydny. Od te doby se mi neozval.

Ja ted premyslim, co dal. Samozrejme bych chtela, abychom se zacali poznavat na romanticke urovni. Ale hlava mi rika, ze bych se na nej nemela upinat a hledat si nekoho neutralniho. Takze jsem na seznamce. Problem je, ze kazdeho pripadneho napadnika srovnavam prave s J. Je to logicke, protoze jsem do nej mozna zamilovana, tak mi kazdy jiny muz prijde nezajimavy ve srovnani s J.

Ja ted vubec nevim, co mam delat. Nikdy v minulosti jsem v takove situaci nebyla, vzdycky bylo hned jasne, jestli ano, nebo ne. Tedy jestli se chceme vzajemne s nekym poznavat, nebo ne. Nikdy jsem nemusela cekat na neci vyjadreni. Hlava mi rika, abych na nic necekala a hledala dal, ale emoce mi rikaji, ze bych chtela byt s J. Ja chapu, ze on me cele ty tri roky vnimal jako pritelkyni sveho kamarada. Kdyz to mezi nami s H skoncilo, tak si asi J rikal, ze holt jsem byvalka jeho kamose a ze se nikdy neuvidime atd a ted na nej prijdu s dlouhou zpravou a vyznanim o tom, jak se mi vzdycky libil atd. Takze rozumim, ze potrebuje cas se k tomu nejak postavit. Ale jak dlouho? Co bych vlastne mela ve sve situaci delat? Logika veli, at hledam dal, ale ackoliv bych novy vztah opravdu chtela, nejak si neumim predstavit byt s nekym na silu nebo z rozumu. Co si o tom myslite?