Co dělat s manželovým agresivním psem?
Ahojte,holky má takový problém, ráda bych znala vaše názory.
Když jsem se seznámila s manzelem,mela jsem už svého pejska. Dostala jsem ho jako bolestné za úmrtí fenecky,co jsem se jí ujala. Jsem odmalička zvířátkomil.
Manžel se rozešel s bejvalkou a ona mu tady nechala taky psa. Oboum jim je letos 9. Samozřejmě jsem přijala i manželovo psa. Ze zacatku spolusouziti to bylo normální,ale poslední možná rok,možná i déle,ja uz ani nevím,je manžel nesnáší. Nadává jim,je na ně zlý. Nechápu co se v něm odehrálo. Ale logicky,když je na ně zlý,tak oni se ho boji a reaguji,jak reaguji. Stekaji jakmile přijde do místnosti,kde jsem i já,bojí se ho,jsou ve střehu porad. Navíc ten manzeluv změnil své chova a je hrozne agresivní. Neváhá kousnout i me/přiznávám,že s ním jsem zase ja ve strehu/ nikdy nevím,co se mu přestane libit. No a teď co máme ještě malé mimco,tak je to ještě horší. Začíná už lézt,párkrát už jsem postrehla,že jak se blíží k tomu malemu/agresivnejsimu/ psovi,tak vrčí. Ja si prostě myslím,že by ho pokousal. Nemůžu je nechat v jedné mistnosti,malej je ze psů nadšený,ten můj je tulpas se nechá tahat a nic mu neudela,ale ten druhý? Takže jakmile zase manžel na psi nadává,křičí,tak zase usmernuju ja jeho a jsme u jádra problemu
Mozna bych si umela predstavit,že bych malého psa dala pryč,je to opravdu otázka času,než malého kousne. Ale co ten můj? Ať nad tím přemýšlím jak chci,nesmírila bych se s tím přijít o něj. Věřím,že i pro ty pejsky je to stresující.
Ještě bych asi dodala,že v hadkach mi manžel připomněl,že on se kvůli me,vzdal svých dětí. To ale není fér,aby on po mě chtěl,abych se ja vzdala psa.
@mydlova kastrace atd je k ničemu? A zkusila jsi to někdy? Ne, je jednodušší psa hned dát pryč co? Není lepší vyzkoušet nejakou jinou cestu...To tímhle se problém nevyřeší, a manžel může být akorát nastvany na sebe , že najednou začal nesnášel svého psa a své ženě s nimi ani nepomůže.
@fifinka2020 tohle je pro mě nepochopitelné no. On se bojí psů celkové i venku,když nějaký pobíhá. Nevím kde se to v něm vzalo.
Možná se zlobí,protože prostě nehodlám ustoupit, nechci je dát pryc/ikdyz a to se nemůže na mě nikdo zlobit,vazbu k manzelove psovi,nemám tak velkou. Možná je to tím,že už mě prostě několikrát pokousal,byť jsem se k němu chovala vždy stejně. To já jsem řekla chlapovi,že už ho bejvalce nevrátíme, nechala jsem ho ostříhat,dala pořádně naockovat,ne jen na vzteklinu co mel/ nedělám u psů rozdíly,muj-tvuj. Péče a starost i mazlení je stejná,jen s tím menším je to prostě komplikované. Navíc začal štěkat,večer,v noci,nesčetněkrát mi vzbudil malého.. to se nedá pořád. Celé měsíce spával na svém místě,najednou se dozaduje spát s nami.
@fire85 to mě presne napadlo,ze kdybych to fakt udělala,ze se to mezi námi stejně pokazí. Ja jsem prostě pejskar a on mě chce v tomto změnit. Nikdy bych mu to neodpustila.
Ta zábrana je dobrý nápad,ale zase malej mi už leze po celém bytě,takže asi k ničemu. Jedine prostě tam kde budu ja,tam bude i malej. Nebo to nějak vydržet až odroste a do té doby se mu snažit ukazovat,že nesmí na vztekleho psa sahat.
Nevím. Každý den je jiný.
Mne někdy přijde, že když ma člověk sám problémy, odnese to ten nejzranitelnejsi člen rodiny, tedy třeba pes. Nemá manžel nějaké stresy v práci nebo není toho moc s mimcem? Možná jen nějaký přetlak ventiluje tím, že křičí na psy, to mě napadlo k té změně chování k nim. No a ještě druhý postřeh- naprosto chápu, že svého hodného psa dávat pryč nechceš a nebudeš, ale možná bych případně přemýšlela, jak o něm mluvíš s manželem- z tvého příspěvků mi přijde, že svého přehnané hajis, kdežto manzeluv je "ten zly". A pak jako chápu, že kvůli tomu můžou být konflikty typu "já se vzdal deti", protože manžel se prostě snaží bránit. Čili i když bude podstata stejná, zkusila bych mluvit nějak obecněji a smirliveji (ne stylem - tvůj pes je zlý, dáme ho pryč, ale bojím se o naše dítě, pojďme vymyslet, co udělat / jaké zajistit podmínky, aby se nic nestalo...