• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti se ptají na smrt. Jak reagujete?

6. května 2009 
Přibližně do začátku školního věku pro děti smrt neznamená absolutní konec. Tážou se na ni zpočátku beze strachu. Ale při odpovědích pak zhusta hledí do znejistělých tváří a naslouchají vysvětlením plným úzkostí a strachu.

Je zcela normální, že se děti ptají na smrt, smutek, Boha a nebesa. Pro dospělé jsou to však nejednou otázky těžké a nepříjemné, neboť se dotýkají toho, co sami potlačují nebo popírají. Jenže čím více dospělí ze svého života vymítají smrt, čím více si sami připadají vydáni na milost a nemilost tomuto hraničnímu zážitku, tím spíše děti cítí, že jsou svými nejbližšími zanechány stísňujícím zážitkům na pospas, bez opory, bez orientace.

Byla jsem vzata na pohreb v sedmi letech(!), nikdo mi nic nevysvetlil-deda v rakvi, nehybal se, byl bledy-lidi kolem plakali a nikdo mi nic nevysvetlil...musela jsem pozdeji na vsechno prijit sama....rodice me mohli uchranit od tolika bezesnych noci.

Jak se na tuto otazku pripravujete vy?
6. kvě 2009 v 07:11  • Odpověz  • To se mi líbí
janusko-jeste nijak, jenik se zatim nepta...pac konecne zacina komunikovat, ale uprimne nevim, jak mu to osvetlovat...kdyz se diva na fotku me mamky-tak mu rikam, ze je v nebicku, nevim, jestli tomu rozumi, vyrikuje babi babi, ale to je zatim tak vse... :pensive:
6. kvě 2009 v 07:42  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
kremiku..no, to mi zatim taky andilci a nebicko.
Na otazku(ptala jsem se sveho osmileteho synovce)kde je deda,....mi odpovedel, ze prece na hrbitove :pensive:
6. kvě 2009 v 07:48  • Odpověz  • To se mi líbí
janus-no je to hodne tezke detem vysvetlit jak to je-zvlaste kdyz my dospeli si taky hodne veci nechcem pripustit (teda ja nekdy urcite) :pensive:
6. kvě 2009 v 07:51  • Odpověz  • To se mi líbí
Jan...vzhledem k mojí povaze tak dětem říkám všechno na rovinu :sweat_smile: ,u nás tedy nikdy nefungovaly žádné včeličky třeba ohledně sexu atd. U nás to prostě bylo ukázáno v dětské knížce /ilustrované početí/a vysvětleno. Otázky ohledně smrti samozřejmě jsou a budou.

Nedávno se nám naskytla poměrně názorná situace, kdy jednoho z pejsků mých rodičů chytl srdeční záchvat a zhroutil se k zemi...děti samozřejmě vůbec nevěděli co se děje, tak jsem jim to vysvětlila, jednoduše, žádné velké emoce. Všichni jsme smrtelní, to je součást našeho příběhu,tak to tak bereme. Jako pokračování cesty. Říkám jim, že se vracíme ke Zdroji své síly, pokračujeme ve svém příběhu, protože energie se nikdy neztrácí,jen pokračuje v jiné formě. Ostatně chodíme na hřbitov ke hrobu manželova tatínka a děti prostě vědí, že tam je popel, že tam jsou mrtví lidé pohřbení a že jejich duše už putuje dál za svým příběhem zase v jiné dimenzi. A že jim zapálíme svíčku, abychom jim svou vzpomínkou poslali trochu pozitivní energie....
Rozhodně z toho nedělám žádné drámo, stejně jako ze zrození. Chci, aby to všechno vnímali víceméně pozitivně, protože smrt já sama nevnímám jako nějakou velkou hrozbu, prostě zase jen jako nastoupit do výtahu a vyjet do jiného patra :dizzy_face: :slight_smile:
6. kvě 2009 v 08:20  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
autor
tan....ty nikdy nezklames, moc hezky!
6. kvě 2009 v 08:43  • Odpověz  • To se mi líbí
Jan...jeden rád poslouží :dizzy_face: :slight_smile:
6. kvě 2009 v 08:44  • Odpověz  • To se mi líbí
mě se na toto ptá dcera už ve svých 3 letech!!!.....řeknu Vám,že sem byla na rozpacích,ale nakonec sem řekla,že mrtvý člověk napořád spí a už se nevzbudí,ale je mu takhle lépe a nic ho netrápí a víc jí vysvětlím až bude větší.......kývla hlavou a souhlasila!

....pár dní na to mi řekla ,my máme babičku,ale babička svojí nemá,proč protože je mrtvá???.....tak sem jí řekla že ano!.....a víte co na to má dcera řekla????.....a mamí ona málo pila a papala že je mrtvá?.....tak jí dáme najíst a musíme jí naučit hodně pít a bude zase s náma :slight_smile: ....no co jí na to říct :sweat_smile:
6. kvě 2009 v 08:47  • Odpověz  • To se mi líbí
nedávno jsem měla debatu se svým pětiletým synem...

S: já se těším až budu maminka..
já: ty ale nebudeš maminka, budeš tatínek..
S: aha, tak já budu tatínek a pak se změním na dědečka...a pak?.............pak umžu?
já: každej jednou umře
S: a co se stane pak?
já: pak z nás bude prach a z prachu tráva...koloběh života...vždyť víš, viděls to ve filmu..

(už dávno dávno viděl Lvího krále..žádná velká metafyzika, ale v tomhle to posloužilo MÓÓÓC dobře)

S: já ale nechci, aby ze mě byla tráva...
já: takhle ale nikdy doopravdy neumřeš...a taky v dětech budeš žít dál..
S: hmm, a když já budu tatínek těch dětí, tak KDO bude jejich maminka???? :grinning: :grinning: :grinning:

myslím, že následující noc proběhla klidně, žádné těžké sny.......
6. kvě 2009 v 10:43  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
liviky...ja bych rekla, ze babicka je s nami porad, ale jinak...

...je pravda, ze starsim detem se to lepe vysvetluje.

lentilka...krasne nenasilne zakonceni :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
6. kvě 2009 ve 12:33  • Odpověz  • To se mi líbí
lentilka tak ten konec je super :grinning: :grinning:
6. kvě 2009 ve 12:50  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Pro malé děti je pojem smrti obtížný k pochopení. Dokud nemá samo se smrtí nějakou zkušenost, třeba při ztrátě prarodiče, kamaráda nebo milovaného zvířátka, je pro ně smrt pouhým slovem.

Malé děti jsou zvědavé na smrt tak jako na všechno na světě. Pozorují s úžasem mrtvé ptáčky a hmyz. Když si hrají na "bitvu", střílejí po sobě a umírají i při hře na nemocnici. Vzápětí však oživnou a nejsou schopny pochopit konečnost smrti. Na rozdíl od většiny dospělých však hovory o smrti neodmítají.

Tento nedostatek strachu souvisí s dětskou neschopností plně porozumět významu smrti nebo si uvědomit vlastní smrtelnost. Od narození až do asi pěti let, kdy má malé dítě nedospělou představu o čase, nepochopí trvalý důsledek smrti. Dítě vidí smrt jako určité oddělení, ale ne něco konečného.

Když pak dítě stárne (ve věku od šesti do devíti), vyvíjí se vědomí, že smrt je něco trvalého, ale něco, co se stává starým lidem. Až později (v deseti) objeví dítě svou smrtelnost a na tomto stupni se s ním musí probrat plný význam smrti. Do té doby si většina dětí nedovede představit, že by jejich domov nebo rodina mohly dále existovat bez jejich přítomnosti. Jsou dosud středem svého světa a smrt je něco, co se stává druhým.

Smrt - to není zhasnutí světla, to je jen odložení lampy, neboť už svítá.
6. kvě 2009 v 17:37  • Odpověz  • To se mi líbí
jan :dizzy_face:

lentilko to je fakt krásný, úplně mě to dojímá...ty děti to jsou fakt bombarďácíííí :slight_smile:
6. kvě 2009 v 19:18  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek